Re: Úzkost z budoucnosti u mladých lidí

Díky za článek.
Co se týká mých vlastních dětí, jedno (25 let) má vyloženě šťastnou optimistickou povahu, známku úzkosti jsem u něj nikdy nezaznamenala. Ignorant není, o svět se zajímá, ale život ho baví a nezdá se mi, že by se extrémně bál budoucnosti.
Druhé dítě (23 let) je citlivější, obavy z budoucnosti své vlastní i celého světa myslím prožívá. Prožívá klimatickou krizi, ohrožené životní prostředí, frustraci z politiky atd.. Ale neumím zhodnotit, jestli jsou to silnější obavy, než prožívala naše generace.
My jsme se myslím více báli v dětství, v době studené války. Na prahu dospělosti nás naopak zastihla společensky velmi optimistická doba, to nám možná pomohlo vrhat se do budoucnosti s nadšením. Mně osobně to vydrželo minimálně třicet let, teprve v současnosti na mě doléhají obavy podobně jako na některé mladé lidi.
O sebe se už ani nebojím, já mám většinu života odžitou a odžitou myslím hezky, bojím se o ty mladé.