Re: Úzkost u starých

Za mého mládí v 60. a 70. letech se o spoustě věcí vůbec nemluvilo, nepsalo. Za duševní poruchy se lidé styděli, nikdo by nešel s depresí k psychiatrovi, ani by nevěděl, že depresi má. Já jsem třeba strašně dlouho netušila nic o existenci homosexuality. Ano, v šesté nebo sedmé třídě se u nás tradovalo, že kdo si ve čtvrtek obleče červené ponožky, ten je teplý. Ale nevěděla jsem, co to je, jen že je to něco zahanbujícího. Poprvé jsem se s tím setkala až někdy v 18 letech, kdy jsem četla Studnu osamění. Tam šlo o ženskou homosexualitu, že existuje i mužská, to jsem se dozvěděla až o něco později. O transsexualite jsem si přečetla v nějaké knížce kriminálních povídek, kde to nebylo jmenováno, ale psalo se tam o přeoperováni muže na ženu. Jak se to jmenuje jsem nevěděla ještě ve 30 letech, dozvěděla jsem se to až po revoluci, až se o tom začalo psát. Dnes je taková nevědomost zcela neskutečná, děti o těchto věcech vědí už ve školce.