Re: Úzkost u starých

samozřejmě že v každé době je nějaký problém, každá rodina má nějaký svůj problém, ale to, co bylo za nás, bylo pořád většinové hrozně daleko, byla možnost problému, ale nevalilo se to na člověka pořád a ze všech stran, nebylo tolik možností jak dnes. Člověk nečetl a neslyšel zprávy dvacetkrát za den, teď má každý v ruce mobil a čerstvou dávku nenávisti, strachu a negativních emocí třeba každou minutu.
doba je neskutečně rychle, včetně toho, jak rychle a v jakém množství přichází všechny ty původy úzkosti
doba našeho dětství byla mnohem pomalejší, zlo bylo mnohem míň reálný a mnohem dál, časově i geograficky

jistě že si pamatuju na sáčky na rukách a hlavu směrem od výbuchu, ale je fakt, že začátek 60. let si nepamatuju, tam byla hrozba největší
taky si pamatuju na kyselý deště, les u babičky byl úplně suchý, ale všechny ostatní lesy, který jsem viděla, byly v pořádku, zato dnes je sucho všude a pořád dokola se o tom mluví, to je ten rozdíl
objevil se AIDS, docela šok a strach, ale bylo to daleko, zato teď covid zabíjel a ovlivňoval všechny a hodně zblízka, včetně zavřených škol

taky jsme neměli ve škole mluvit o tom, o čem jsme se bavili doma, ale stačilo to, znala jsem z okolí lidi v uranových dolech, ale pro děcko to byl docela stabilní stav, ne přímý ohrožení,
stresových situací najdeš hromady i v pravěku, člověk si s tím umí poradit, ale nesmí toho být tolik a nesmí to být tak dostupná informace, ta rychlost je asi největší problém dnešní doby

a vliv rodičů považuju za úplně nejvíc, pokud se s tím dokážou nějakým způsobem vyrovnat oni, pomůžou to zpracovat i dětem
situaci začátku internetu a hlavně sociálních sítí zpracovat neuměli, nemohli s tím pomoct, vzniká generace, která to nemá úplně pod kontrolou