Re: Zase na chvilku k tématu

Evelyn, já bych se tak postarala, i kdyby tam byl muž sám, každý musíme udělat něco, aby to dohromady mohlo fungovat. Je to naše společný úsilí, každý do toho něco dáváme.

Až pojede na tři dny někam se bavit, tak se mu o jídlo starat nebudu. Ani mu nebudu nic chystat, až pojedu na tři dny pryč já.

Pravidelnost v jídle je můj problém. Vždycky to tak bylo. Já prostě nemám hlad a pak si všimnu, že mi není dobře, přemýšlím proč a dojde mi, že jsem nejedla.
Školní režim je v tomto ideální. Přijedu, většinou nezačínám první hodinu, takže první jídlo je v 8, až to utichne.
Kolem 1 oběd, svačina někdy po příjezdu domů, večeře po návratu manžela.


Navíc většina lidí čím míň spí, tom víc jí. Já ne. Když nespím, nemám vůbec potřebu jíst.
Nemám emoční jídlo, čím víc práce, starosti, blbá nálada,... zase nejím.

A není to třeba mlsání, uždibování, ochutnávání u vaření, to nedělám vůbec. I na tu čokoládu mám větší chuť, když je mi dobře.

Takže si musím vždycky srovnat režim, abych mohla normálně fungovat.