jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 21:42:49) Inspirovalo mě téma o nemocech dětí.... Já ač dobře vím, že je to blbost a vše to jen zhorší, nedokážu si zakázat černé myšlenky, co nejhoršího se může stát, ať nemoci, problémy dětí jako šikana apod., krize, válka. Mám strašně živou fantazii a emoční představivost, v podstatě se nemůžu dívat na skoro žádné filmy. Stačí málo - i třeba jen něco ve zprávách, ne jen reálného, a mě už jede v hlavě katastrofický film, který si prožiju, jsem pak vystresovaná, snažím se to setřepat a nejde to. S dětmi se to prudce zhoršilo. Jak se toho zbavit?
|
a je to? |
|
(24.1.2011 21:48:55) Práce...místo abych myslela na ptákoviny, které stejně neovlivním, tak udělám něco užitečnýho
|
sun 15 |
|
(24.1.2011 21:55:06) Já to mám někdy taky, ale jsou to spíš taková období. Někdy jsem úplně v pohodě a beru život tak jak jde den ze dne, ale pak se něco stane a já si neřeknu jako třeba někdo,, tohle se mi stát nemůže ,, ale naopak se ubíjím tím děsem ,, že mě se to stát může,, a představuji si ty nejhorší scenáře. Třeba jak se ztratila ta Anička , tak já několik nocí nespala a pořád se stresovala , že by se to mohlo stát i mě , protože mám skoro tak starou dceru nebo když někoho přepadnou tak se pak bojím jak blázen, ale jak píšu jsou to období, kdy mám černé a ty nejčernější myšlenky a pak jsem zase v pohodě.
|
|
jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 22:27:24) Amorku, a jak při tý práci vypneš ten mozek? Já u toho nesedím na zadku. V hlavě mi běží současně i tři roviny, ani rutinní práce, u které zapojuju mozek, nestačí (např. upravovat fotky, stříhat filmy...).
|
a je to? |
|
(25.1.2011 10:47:19) Prostě se soustředím na tu práci. Nebo když už nevím co by, pustím si film, hudbu, tancuju, ...ale rozhodně si nepředstavuju, co bych dělala, kdyby u nás začlo hořet apod.
Jo jednou jsme se o tom bavili s mojim a on mi řekl, že já bych určitě uhořela bo než bych pohledala všechny svoje šminky a kulmu na vlasy, bylo by po mně
|
|
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.1.2011 21:52:28) Jsem na tom stejně, taky mám bujnou fantazii. Navíc mám sklony k depresi. Myšlenky ale zakázat nejde, čím víc si na něco zakazuješ myslet, tím je to horší. Mně pomáhá mít informace a dělat si krizové scénáře a občas si představuju, co by se mohlo stát nejhoršího, když třeba hrozí, že manžel přijde o práci, u nemocných dětí to nedělám, většinou mi vyjde, že to zase až tak strašný, jak se děsím, není, tak to mně uklidní. Taky mi hodně pomáhá čtení nebo se nějak jinak odreagovat s tím, že zaměstnám mysli. Jít s těmito myšlenkami na masáž, do vířivky nebo někam takhle mi nepomůže, naopak tam se to ještě zhorší. Jinak mi občas pomáhá se z deprese vyspat, ráno je fakt někdy moudřejší večera. A mám jednu takovou hodně pozitivní kamarádku, tak ta má taky moc mně z toho dostat. Manžel bohužel ne, ten to se mnou neumí.
|
Ivuljenka |
|
(24.1.2011 21:56:39) Přesně tak dělám si taky krizové scénáře.
Už jsem to tu psala, že nám vloni hořel sousední barák a já byla doma sama s dcerou, manžel nedostupný na telefonu. A protože často v noci nebývá doma už mě napadlo,že nevím co budu dělat když se něco stane. A tak už jsem si snad tisíckrát připravila scénář pro loupežné přepadení našeho domu,požár ... akorát nevím co bych dělala kdyby přišlo tornádo nebo zemětřesení - nemáme sklep a kol dokola žádný z baráků ... Taky jsem si říkala,co budu dělat když se stane něco dceři - nějaký úraz a manžel nebude doma, auto taky ne ... No hups, před 14 dny se to stalo, no co jela jsem podle stanoveného scénáře
Jen se děsím,že jaksi nemám scénář na případné manželovo úmrtí, jezdí hodně autem po republice a já se o něj moc bojím
|
flamenka |
|
(24.1.2011 22:01:29) Občas se přistihnu, že si podvědomě připravuji scénáře, ale vždycky se zděsím sama sebe - "abych něco nepřivolala" - a intenzivně začnu myslet na něco jiného (obvykle mi myšlenky udrží erotické téma, doporučuji!
|
Ivuljenka |
|
(24.1.2011 22:05:41) jo to já mám taky tak, většinou večer jak lehnu do postele a manžel není doma tak to přijde - co když se mu stane něco po cestě, co když se nám někdo vloupe do bytu, dcera spí na opačném konci bytu, co když nám někdo vleze na zahradu ( i to už se stalo) ... a jak začnu přemýšlet co bych tak udělala tak si sama nadávám,že jsem blbá,proč na takové pitomosti myslím. A snažím se to zahnat nějakou jinou myšlenkou. Jenže to je tak vtíravý pocit,že se to vrátí a zas špekuluju scénář. Ale fakt musím říct,že to má svoje pozitiva,člověk je aspoň trochu připravený když se fakt něco semele
|
vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(25.1.2011 8:42:10) jo scénáře si taky dělám. Nedávno jsem nemohla spát, ležim v posteli a vymýšlela jsem, co bych rychle zabalila holkám, kdybychom si mohli vzít jen jedno zavazadlo. Prostě tydýt
|
|
|
aachje skunk a tři holky |
|
(24.1.2011 22:15:38) já když myslím na něco trgického,(maluji čerta na zed),tak si jakoby uplivnu.udělám-ptfuj!!!jako že to vyplivnu.holkám taky vždycky říkám ,,vyplivni to!!,,
|
|
|
Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(24.1.2011 22:05:22) jo,taky nemám scénář na manželovo úmrtí...momentálně je někde na cestě ze služebky z Itálie...střídají se teda v řízení asi 3. Měla bych jít spát, zítra je zápis do školy a další aktivity a bude to asi na mě,ale nemůžu se hnout z gauče.
Jediný "scénář" je ten,že by hypotéku snad pokryla životní pojistka. Další bod scénáře je ten,že zaboha nechci plánovaně další dítě, další náklady,další "uvázání" se doma.
neumím si to představit, když jsem měla jednu dobu osobní krizi a nejradši bych se rozvedla,tak nyní bych si za ty myšlenky nafackovala. Nedokážu si to představit,být bez něj.
|
|
DejnaO |
|
(24.1.2011 22:18:14) Důležité je si s tou černou myšlenkou pohrát a nechat ji v hlavě, třeba právě tak, že si uděláme krizový scénář, hlavně se nesmíme snažit na to nemyslet,protože čím více se snažíme na něco nemyslet tak tím více se nám to vrací (logicky, protože máme to v podvědomí a pořád na to myslíme že to nechceme)... tekže smířít se s myšlenkou a hrát si s ní... ona sama nějak vyklouzne
|
|
|
Katla |
|
(24.1.2011 21:59:50) ještě nic?
|
Katla |
|
(24.1.2011 22:20:17) nedošlo?
|
|
|
|
jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 22:34:29) No taky si trochu dělám krizové scénáře, ale v podstatě mi tam naskakuje, že kdyby došlo na lámání chleba, tak bych to nezvládla (u některých situací, třeba ubránit dítě před psem, vytáhnout rychle obě děti sama na přejezdu... které dřív... no fuj), nebo scénář požaduje nějaké zabezpečení něčeho, co není v mých silách (např. hlavně finančních, jsme dost v krizi, třeba zásoby a tak). Tak babo raď.
|
Ivuljenka |
|
(24.1.2011 22:41:29) ale už jen to,že uvažuješ o té možnosti,že se něco takového může stát, se tomu lépe vyhneš, když zmiňuješ ty děti na přejezdu - tohle to tě snad dostatečně motivuje k tomu obě děti pevně chytit za ruku,když půjdete přes přejezd ... Aspoň já to tak mám. Moc se děsím toho,že by se moje dítě opařilo,takže u nás neexistuje cokoliv vřelého na kuchyňské lince, ani návštěvám jsem doposud nedala vřelé kafe na stůl, vždycky ho měli na lince až v zadu a museli si to vypít na stojáka A tchýně ze mě dělala magora až do té doby než se její švagrové opařila vnučka.
|
|
|
|
Lassie66 |
|
(24.1.2011 21:56:10) Taky to mám. Třeba Anička Janatková se mnou hodně zamávala. A myslím na ní pořád.
|
sun 15 |
|
(24.1.2011 21:58:38) Já taky :-(
|
sun 15 |
|
(24.1.2011 22:01:18) Jenže já navíc jsem taková , že když se něco stane , ale vlastně se při tom nic nestane, tak já se stejně stresuju. Jednou se dcera koupala ve vaně a chtěla at tam jsem s ní a mě nenapadlo nic lepšího než si u vany plné vody začít foukat hlavu a fén se mi samozřejmě vyšmejkl z ruky a padal do vany, na poslední chvíli jsem ho zachytila , ale několik dní jsme nemohla klidně spát a užírala se černými myšlenkami .....
|
Katla |
|
(24.1.2011 22:03:14) mě by kleplo
|
|
JiBi* |
|
(24.1.2011 22:08:19) sun, tak v tomto případě to bylo skoro na místě ...ještě, že tak
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.1.2011 22:08:46) Tohle mám taky. Když měl starší 9 měsíců a spal vedle v pokoji, já seděla u počítače, a z dvojitého okna vypadla hlávka zelí, kterou tam manžel uložil, protože se nevešla do lednice. Kluk se vyděsil a nemohl se nadechnout, to jsem ještě nevěděla, že ho vyrušil ten zvuk, myslela jsem původně, že spadl, protože se ozvala rána, výkřik a ticho. Běžela jsem tam, ležel na bříšku, jako před tím, vzala jsem ho pod paždí a zjistila, že nedýchá, jen jsem ječela panebože dejchej a plácala ho do zádíček. Po nějaké době se nadechl, začal plakat, jsem si ho přivinula a držela ho, oba jsme se klepali, já víc. Měsíce mi trvalo, než jsem se uklidnila, bála jsem se vyjít z bytu na pavlač, co by se zase mohlo stát, prostě děs. Doktorky jsem se ptala, jestli by se sám nadechl, kdybych ho neplácala, furt jsem to řešila. Pak jsem to probírala se svojí terapeutkou a ta mi povídá, ty na to koukáš úplně špatně. Vždyť tys mu zachránila život, zvládlas to. Až teprve tohle mně osvobodilo.
|
Lassie66 |
|
(24.1.2011 22:10:03) Co říkala ta doktorka?
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.1.2011 22:15:38) Říákala, že pravděpodobně jo, ale že by na to rozhodně nečekala. No, to asi nikdo. Fakt hnusná situace. To kříšení: kamarádka mi pár měsíců před tím řekla, má kluka o měsíc staršího, že se jí občas dusí jídlem, a že mu takhle pomáhá. Jinak bych asi vůbec nevěděla co dělat.
|
jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 22:39:37) Mě se takhle dusila roční dcerka kouskem jídla, už měla obličej plný malých podlitinek z prasklých žilek jak bojovala. Nakonec jsme to z ní vyklepali. Ale ty následné představy, že by se udusila, jak bychom to museli oznamovat příbuzným, pohřeb....
|
|
|
|
jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 22:48:39) Hele Jano, a pomáhá ti modlit se? Zahnat ty myšlenky nebo deprese takhle? Nebo najít v Bohu útěchu, odpověď na otázku po příčině? Ev. pošli mejl.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.1.2011 22:59:24) No, jak v čem. Mnohem víc mi pomáhá chválit. Pustit si na youtube.com třeba Our God is greater, Chris Tomlin, Majesty (Here I am), Delirious? nebo Let us adore him, Hillsong, to mi funguje líp. To jsou navíc chvály, které zpíváme ve sboru, hlavně ta první a druhá.
|
|
|
|
|
|
|
Gordita |
|
(24.1.2011 22:03:44) Jsme na tom podobne, katastrofalni scenare si v hlave poustim porad a zbavit se toho nemuzu, proste mam bujnou fantazii na tema smrt a s detma je to o dost horsi. Zakazat si to neumim, budu to muset odreagovat napsanim nejakyho strasnyho hororu.
|
aachje skunk a tři holky |
|
(24.1.2011 22:13:25) asi jsem debil,ale já mám například s dětmi nacvyčený únik z případně hořícího domu.tedy jen teoreticky,ale mám.hned se mi trochu líp spí..
|
aachje skunk a tři holky |
|
(24.1.2011 22:17:42) bože nacvičený!!!
|
|
Ivuljenka |
|
(24.1.2011 22:25:49) proč debil to je dobře, já mám zas strategicky nacvičeno jak v případě požáru sbalit pro sebe a dceru to nejnutnější Ale největší psina je,že když vloni hořel ten barák vedle nás, byl to únor tak jsem jako první věc udělala to,že jsem se šla vyčurat Nic jsem nebalila, nebudila dítě,prostě jsem šla na wc,protože jsem se děsila představy,že budeme s dcerou stát ve 2 ráno na ulici,koukat jak nám hoří barák a mě se bude chtít čurat a nebudu mít kam jít, no přece nebudu čurat na ulici ve dřepu. Tak jsem si napřed ulevila a pak teprve šla otevřít hasičům
|
aachje skunk a tři holky |
|
(24.1.2011 22:36:22) jo! s prázdným močákem se líp přemýšlí! píšu si do evakuačního plánu
|
Ivuljenka |
|
(24.1.2011 22:38:17) kdepak přemýšlí, s prázdným močákem se líp kouká na hořící barák
No nic jdu do hajan,manžel je dnes opět pryč,tak uvidíme jestli dnes budu vymýšlet nějaký nový scénář ...
|
|
|
|
|
|
JiBi* |
|
(24.1.2011 22:14:53) Já jsem měla takové obavy týkající se dítěte když jsem měla jenom nejstarší dceru ještě samotnou. Spolehlivě mě z takových obav vyléčilo hned druhé dítě, to byl potom takový frmol, že jsem zapomněla i důležitější věci . A dneska - život mě naučil, že se starám jen nad tím, co je skutečně bezprostředně přede mnou, asi tím, že mám tolik reálných starostí a problémů, že si nemůžu dovolit ten "luxus" trápit se ještě nad tím, co by kdyby.
|
sun 15 |
|
(24.1.2011 22:18:09) Já nemyslím, že to je o volném čase, ale o povaze kdo chce čas na černé myšlenky si najde vždycky , ale jinak je to super názor a je fakt, že problémy by se měly řešit, až když přijdou, protože oni vůbec přijít nemusí, ale zase na druhou stranu, štěstí přeje připraveným :-D......
|
|
|
*Niki* |
|
(24.1.2011 22:14:57) Psycholog?
|
jedna plus dvě |
|
(24.1.2011 22:44:30) Mono trochu o tom uvažuju, vím že jsem dlouhodobě v hrozným presu plus 4 roky nevyspání, není to jen o těch myšlenkách. Jen už vím, že není psycholog jako psycholog, kde sebrat dobrého? Mám neustále (lehce) nemocné malé děti. Nemám žádné hlídání. Nemám peníze, abych si ho zaplatila. Bydlím v malé vesnici, tj. čas na dojíždění... To bych se fakt musela zhroutit, čemuž se ovšem snažím předejít, co to jde.
|
*Niki* |
|
(25.1.2011 8:04:50) Pomněnko, psycholog i psychiatr mohou jít na pojišťovnu, zjisti si u vás, zda ten váš má smlouvu s tvou pojišťovnou.
Takové myšlenky jsou vyčerpávající a hlavně tím spoustu situací přivoláváš. Nevím, zda si tě nepletu, ale neměla jsi tady i téma ohledně zvládání nemocí dětí (máš často nemocné děti)?
|
|
|
|
Inka | •
|
(24.1.2011 22:20:57) Obvykle takový myšlenky nevedu, ale dneska mě rozrušilo to, co se stalo v Moskvě na letišti. Úplně mě přešla chuť vybírat letní dovolenou.
|
|
Lemora |
|
(24.1.2011 22:40:23) podobné téma už kdysi bylo, tenkrát tam někdo psal že černé myšlenky zahání přímo slovy "černé myšlenky jdětě ode mě pryč" - jakoby si je fakt cíleně zakázat, nevím jestli to popisuju dobře. Snažím se to od té doby používat se střídavým úspěchem, taky jsem na tohle dost magor, jako třeba katastrofickej scénář (nedej bože) manželova úmrtí mám nicméně po přečtení dnešní diskuse začnu vytvářet scénáře na jiné situace... mě teda nejvíc černých myšlenek napadá právě skrz ježdění autem, protože jezdíme hodně a fakt je to asi věc u které si připadám ohrožená nejvíc...
|
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(24.1.2011 22:48:20) Hmmm.Do narození syna jsem byla optimistka.Teď vím,že ve vetřině se opravdu může zničit život mnoha lidí najednou...
Snažím se prostě soustředit se na příští hodinu, maximálně den. Nedívám se radši dopředu.Neříkám si,co by,kdyby...nepředstavuju si,co se mnou bude za rok, za pět let...
Prostě vím,že život není sparevdlivý, má svoje pravidla a já je neovlivním,ale snažím si to nepřipouštět.Snažím se žít.
|
|
Ivavanka |
|
(24.1.2011 23:02:38) Když tu tak pročítám tyto diskuze, tak jsem se uklidnila, že v tom nejsem sama, kdo mívá takové stavy. Manžel to vůbec nechápe, nic takového neřeší. Já to někdy mám - sedne mi nějaká černá myšlenka na mozek, vím, že tam je a měla bych ji zapudit. Někdy se to podaří hned, některá se tam drží a drží.. Na rozdíl od většiny tady z vás jsem ještě nevypracovávala žádné krizové scénáře - a teď fakt nevím, jestli bych to neměla udělat Ale docela se mi daří je zapudit, prostě si je zakážu. Je pravda, že stát se může cokoliv každou minutu, ale to bysme nemohly ani ráno vstát z postele. Prostě se snažím nic zlého si nepřipouštět, v tomto dám na rady manžela, že: co pořád řešíš? Je fakt, že je to zbytečně vynaložené úsilí, strašný stres a bylo by dobré netrápit se zbytečně předčasně. Zahnat myšlenky mi pomáhá bulvární časopis - čím blbější, tím lepší
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.1.2011 23:10:01) Uznávám, že dělání scénářů a řešení věcí dopředu může být hodně velká ztráta času. Až jaká mi došlo, když jsem po půlročním řešení a plánování, jak dám kluky do školky a půjdu do práce, zjistila, že jsem těhotná. V tu ránu to bylo absolutně zbytečný přemýšlení.
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(24.1.2011 23:17:44) Přesně-já řešila takový kraviny před porodem jako epidurál při porodu a kojení apod. a pak se mi dítě dostalo domů z porodnice v 6 týdnech-nekojený a porozený CS zato se dvěma operacema mozku...
Prostě víš jak spolehlivě rozesměješ osud? Vyslovíš nahlas svoje plány do budoucna...
Totéž platí i o radostech i o obavách.Všechno nakonec dopadne jinak.
|
Hilly. |
|
(24.1.2011 23:52:43) DeeDee, taky se snažím žít spíše v čase přítomném. On když člověk přemýšlí, tak zjistí, že to nebezpečí čehokoliv tu bude vždy, jenom pokaždé trochu jiné. Zní to jako klišé, ale užívejme si života teď hned, mějme se rádi a mysleme tak maximálně den dopředu.(Samozřejmě pár scénářů třeba ohledně vzdělání atd. se hodí, ale není dobré jich mít moc, pak není člověk zklamaný, když nevyjdou). Taky mám dost často vtíravé černé myšlenky, ale snažím se si pořád připomínat výše zmíněné.
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(25.1.2011 4:37:22) Naprostý souhlas. Neplánovat moc dopředu a neslibovat si, nešílet z něčeho, co beztak nemůžu ovlivnit.
|
*Niki* |
|
(25.1.2011 8:07:43) Já naopak scénář pro jisté situace považuju za dobrý. Improvizace je fajn, ale plánování má taky něco do sebe.
|
Hilly. |
|
(25.1.2011 8:46:18) Mono, jako to ano, ale já to myslela trochu jinak. Třeba posledně mi má teta povídala, jaký to je záhul s těma dětma a ať si z toho nic nedělám, že za chvíli budou větší a samostatnější a bude to lepší. No a já si pomyslela, že to možná budou, ale zase budu mít jiné problémy a starosti(jak děti skloubit s prací a tak.)Nebo..můj otec mi zavedl spoření na důchod, tak pět tisíc za kvartál, já to zrušila..teď si budu utrhávat od huby a bůhví co bude v důchodu a jakou hodnotu ty peníze budou mít..šetřím zatím jen na vlastní bydlení.Chci taky občas na nějakou dovolenou a něco hezkého si koupit. Jakoby snad měl člověk jen žít budoucností a těšit se "až dostuduje", "až děti odrostou", "až konečně zhubne", "až bude víc vydělávat"..to bude konečně ten pravý život!..Ne , nikdo neví co osud přinese, je třeba si užívat života v přítomnosti jak jen to jde a nežít na úkor vysněné budoucnosti, která možná bude úplně jiná, než jakou si ji představujeme. Pár krizových scénářů je dobrých, ale je asi dobré si je jen zlehka připravit a někam zasunout a oprášit je jen v případě potřeby. Tak jsem to myslela
|
|
|
|
|
|
|
|
Pawlla |
|
(25.1.2011 5:36:22) Je to peklo,mám to taky.Z filmu ne,ale na zprávy se raději nedívám,protože se pak myšlenky rozjedou a nejde to zastavit,úplně realně se mi vybavuje,že se to děje mým dětem.Není to žádná sranda,už jsem to řešila i Diazepamem.
|
|
Radka | •
|
(25.1.2011 7:30:10) Černé myšlenky nemám jsem nezřízený optimista. A když tam mě uklidňuje absurdní pragmatičnost. Když se u nás něco děje, tak si říkám ... hm, no dobře, z jednoho platu dočasně vyjdu, v práci si domluvím příchody o 15 minut později, abych stihla dát děti do školky ... atd. hodně mě to uklidňuje.
|
|
vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(25.1.2011 8:23:35) mám to stejné. Celkem je mi putna takový věci jako drogy, šikana apod. Páč s tím mám pocit, že můžu něco dělat.
Občas mě dostane film typu Den poté, nebo válečný filmy. Prostě co by se stalo, kdyby třeba vypukla válka, selhání civilizace, jak bychom se postarali o děti, jak přežít. No, naštěstí mě vždycky do latě hodí samy děti, páč oni tyhle problémy nemají a jíst a hrát si musí, tak mě nějak zabaví a zapomenu na blbosti.
|
|
Vanka |
|
(25.1.2011 9:58:47) fíha to je ale reakcí - no tak to je jedna z věcí které mě uklidňují "nejsem v tom sama"
jinak já měla hodně smutné období v době kdy byly synovi zjištěny srdeční vady. rok jsem se z toho nemohla dostat, pořád jsem ho sledovala, stopovala mu v duchu výdechy a nádechy a při každém opoždění jsem dostávala malý hysterický záchvat, deptalo mě že blízcí (i manžel) si odmítají o tom povídat. pak jsem se po čase vykecala kámošce, opili jsme se a prostě to nějak vymizelo.
jinak jako ostatní takovéhle věci, když se to překoná posílí to ducha a život pak jde lépe. jenom mě vždycky pak napadá, co zas příjde příště
|
Evelyn1968,2děti |
|
(25.1.2011 10:31:47) Mám to taky, hlavně takový ty věci "co se mohlo stát", když nejsem dost opatrná-jsem opatrná až moc, ale některý věci fakt nepředvídám. To bych se musela zbláznit, ale když se něco takovýho nečekanýho stane, jsem z toho špatná týdny. Pořád si přehrávám, co se mohlo stát. Na filmy se špatným koncem, válečný apod. se nedívám. Sofiinu volbu jsem viděla asi před patnácti lety, a dodnes nerozdýchala (omylem, nevěděla jsem o co v tom filmu jde, jinak bych se nedívala).
|
|
|
Ažurka + Toni+Andul |
|
(25.1.2011 11:25:16) Tyto myšlenky jsem v sobě potlačovala:-( vyšlo vše napovrch,když se ztratila ta Anička!tím se ve mě rozjel vlak,kterej nešel a nejde zastavit myšlenky ve dne v noci:-(při činnosti prostě při všem a za týden jdu na psychoterapii neb je to fakt na zbláznění:-(
|
Giorgia | •
|
(5.5.2011 15:28:41) Tak to jsme na tom uplně stejně, mám to přesné od Aničky, nemůžu se toho zbavit a jdu taky na psychoterapii, tuto sobotu. :(
|
|
|
|