| maaf |
 |
(30.1.2011 9:25:48)
Splnili jste očekávání svých rodičů nebo ani nevíte, že nějaká ve vztahu k Vám měli? A teď nemyslím jen, že jste se měli stát paní doktorkou a vzít si ředitele nemocnice. I takové obyčejné věci, že chtěli, abyste uměli lyžovat a oblíkali se jako žáčci klášterní školy nebo něco podobného. Já vůbec nesplnila očekávání svého otce a taky jsme nikdy neměli žádný vztah (nebyla jsem kluk, a jako holka jsem dle jeho slov byla šedivá myška, co se všeho bála. V něčem měl pravdu, byla jsem stydlivá, neuměla mluvit s lidma, bála se lyžovat, ale zase taková hrůza to nebyla, protože jsem se lyžovat naučila, i když to nemám ráda dodnes, a spoustě lidí se líbím, jemu dodnes ne, nejsem dle něj dost ženská). Proč to píšu, vzala jsem si chlapa, co je opak mě. Miluje adrenalinové sporty, je hodně aktivní a mě vyhovovalo, že mě do všeho trochu natlačil (ne násilím, spíš nadchl, namotivoval). Jenže teď začíná tlačit naše holky, které jsou po mě a ony to nesou těžce. A tam už doopravdy tlačí. Scénář se opakuje. Starší (6 let) už nechce na lyže a bojí se, že se zabije (v TV jí máti pustila zprávy, že se holka zabila na sjezdovce o strom). Muž na sjezdování trvá, neboť on a celá jeho původní rodina jsou akční typy, baví je vše divoké, náročné a co ne, tak to by raději chcípli, než by přiznali, že něco neumí, nezvládnou, nezkusí. Já je svým způsobem obdivuju, ale když vidím tu masáž, aby moje holky změnily náturu (ověřeno životem, fakt to nejde, jen se obrousí největší hrany) a staly se z nich "divošky", tak začínám být v koncích. Všichni je mají rádi, ale kdyby byly jiné, tak by je měli ještě radši Já se naučila až jako dospělá žít s tím, že druzí si o mě můžou myslet, co chtějí, a čekat ode mně, co chtějí a je to na mě, co s tím udělám. Máte očekávání ve vztahu k svým dětem nebo jste byli masírovaným objektem očekávání svých rodičů?
|
| Kalamity YANKA | 
|
(30.1.2011 9:31:30)
...vsichni je maji radi, ale kdyby byly jine, meli by je jeste radsi..."
to jsem cela ja...vsichni me maji radi, ale kdybych byla jina, meli by me jeste radsi....
nemyslim ted ve vztahu k rodicum, i kdyz i tam mam vroubky... doufali, ze se stastne vdam, a i pres prvni neuspesne manzelstvi si nakonec nabrnknu nejakyho hlavne financne zajistenyho, co by se o nas "Postaral"..mno a ja se porad tak nejak nechci nechat premuvit, kdyz uz si nekoho vyhlidnu,. tak je bud chudej, nebo mi utece (utece mi i kdyz je chudej)
kamaradi? jo tam jsem spokojena, ale pak zas budim dojem, ze jsem desne hrr, niceho se nebojim, vsechno zvladnu, kazdyho pomuzu, podporim a kdyz se treba nepovede, zklamu je, proste mam svych starsti dost, najednou uz nejsem ta "hvezda" co je vzdycky po ruce...
a lasky? tam je to snad neokatejsi... ano, chlapi me zboznuji, nez se me leknou
ta veta je presna.....
|
| Kalamity YANKA |
|
(30.1.2011 9:37:14)
jo a konec pointy je, ze se POKUSIM NEDOPUSTIT, aby me deti mely mely podobne ppocity... rikam pokusim, nevim, jestli to opravdu dokazu
ale chtela bych, aby mi jednou deti i kdyz budou takove nebo makove rekly, ze maj bezva mamu
|
| maaf |
|
(30.1.2011 9:41:33)
Janko, to jsem si právě taky přísahala, že moje holky budou žít s pocitem, že je beru se vším všudy, takové jaké jsou. U té starší už jsem měla párkrát cukání jí začít malovat její ideálnější já, ale nikdy jsem to neudělala. Ale dnes jsem si uvědomila, jestli já sama nejsem málo, když ostatní z rodiny se budou snažit je vylepšit a ony se v důsledku toho budou cítit neschopné nebo odmítané.
|
| Kalamity YANKA |
|
(30.1.2011 9:46:16)
jo taky se bojim...mam hodna ambiciozni rodice, ja jejich ocekavani nesplnila, nejsem chytra ani bohata, mam strach, ze se to jednou budou snazit "vnutit" mym detem....
maji je rady, zivot by za ne polozili, problemy nejsou...jen se bojim, kdyz nekdy vidim ten pristup no....
|
|
|
|
|
| withep | 
|
(30.1.2011 9:35:08)
Taky jsem nesplnila očekávání, že budu syn :). A určitě i spoustu dalších, ale vůbec mě to netrápí, ostatně rodiče taky nesplnili spoustu těch mých. Tvých holek je mi líto, škoda, že se nad tím manžel nezamyslí - vždyť čím víc je bude nutit, tím víc jim to zprotiví. Věděl přece, jaká jsi, a mohl počítat "s rizikem", že deti budou v tomto ohledu po tobě. Snad pro něj umění sjezdového lyžování není důležitější než mít dobrý vztah plný důvěry k vlastním dětem... 
|
| maaf |
|
(30.1.2011 9:49:03)
Withep, závidím, že očekávání druhých jdou kolem Tebe. Mě ještě občas dostane, když otec něco vzpomene a on je v tom mistr. Pamatuje si zpětně a omýlá věci, co já si ani nepamatuju.
|
| withep |
|
(30.1.2011 13:04:35)
Pilar, a co tě trápí víc, že jsi nesplnila jeho očekávání nebo že má pravdu a že skutečně jsi taková, za jakou tě má? To je obrovský rozdíl. Mě mrzí spousta věcí, např. že jsem nedokončila VŠ. Rodiče jsem tím určitě zklamala taky, ale to není ten důvod, proč mě to mrzí. Taky se mi nelíbí některé moje osobnostní rysy, ale mohli by mi to snad mít za zlé, když (jsem o tom přesvědčena, samozřejmě lze nesouhlasit) na tom mají svůj podíl (nedostávalo se mi důvěry, doma bylo obecně málo lásky a příliš mnoho napětí,...). Já jsem se už jako dítě "odstřihla" od jejich výchovy, v některých věcech si je brala za odstrašující příklad. Někdy ve dvaceti něco letech jsem si uvědomila, že je dokážu brát takové, jací jsou, chápat, že taky vyšli z rodin, kde ty podmínky nemusely být ideální. Že nemá smysl jim nic (ani vnitřně) vyčítat, že prostě je lepší nechat věci být (i s tím lze nesouhlasit, ale já nemám sílu na nějakou pychoterapii a urovnávání polozapomenutých traumat). Je to dlouhá cesta sebepoznávání a měnění pohledu na věc. Když nemůžeš změnit podstatu věci, je pořád lepší změnit aspoň svůj pohled než setrvávat v negativních emocích.
|
| maaf |
|
(30.1.2011 14:20:23)
Withep, máš pravdu. Já už svůj úhel pohledu změnila, takže mě trápí jen to, že se s ním necítím dobře a v jeho přítomnosti se ze mně stával přesně ten trotl, za jakýho mě měl. Teď už je to dobrý a on sám nechápe, že už mě to víceméně nezraňuje. ALe je fakt, že když se vrátím z návštěvy od něj, tak mám pocit, že jsem konala celou tu dobu těžkou fyzickou práci, jak jsem vyčerpaná jen z toho, abych se vedle něj cítila jako člověk. Ale ten problém s ním nemám sama. Obecně je to hodně neoblíbený člověk a než jsem změnila příjmení, tak mi cizí lidi po představení říkali, jak ho nemají rádi, kde jim ublížil apod.
|
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(30.1.2011 15:42:49)
To je hezká formulace, že ani rodiče nesplnili tvá očekávání  Je pravda, že to asi bývá oboustranné - i u nás to tak bylo.
|
|
|
| michaELAela | 
|
(30.1.2011 9:36:52)
Můj otec je muzikant...viděl se v tom, že budu taky. Jako malá si nepamatuju písničky typu Skákal pes,Prší prší...místo toho Bon Jovi,Europe,Scorpions
Učil mě hrát na kytaru, nicméně po roce to vzdal- prostě na to nemám buňky.
Když to pak zkoušel u mé mladší sestry a také neuspěl, bylo na něm znát, že je zklamaný...
Ale tím, jak jsem byla od mala trénovaná těma hitovkama si troufám říct, že mám neuvěřitelnýho pamatováka na melodie, stačí mi slyšet prvních 10 sekund a vím o jakou písničku jde
Máma k nám žádné ambice neměla, jen abychom se dobře vdaly
|
|
| Merylin5 | 
|
(30.1.2011 9:40:09)
Já bych zkusila stavět na tom, co už vím - a že to pro tebe byla dlouhá a strastiplná cesta, a až v dospělosti jsi pochopila, že jsi stejně dobrá jako všichni ostatní, i když nesplňuješ očekávání-proč tohle poznání neaplikovat rovnou, když tě stálo tolik sil a trápení? Asi bych nahlas řekla, naše holky tyhle věci nebaví a dělat je nebudou, pokud nebudou chtít. Ale nejsou tím o nic horší než ty, který je dělaji.
Ono se to zdá banální pravda, jenomže když ji nikdo nevysloví-a kor máma, která by měla být první, kdo to dá do správnejch kolejí, tak ta pravda prostě neexistuje, a je pravda to, co propaguje manžel.
Takový to "všichni je maji rádi, ale měli by je radši, kdyby byli jiný", to je hnus a zhouba, a jediný co se proti tomu dá dělat je to, co jsem napsala-podle mě. Aby dcery nemusely procházet tím samým, čím jsi prošla ty.
|
| maaf |
|
(30.1.2011 9:45:56)
Martkytko, děkuju a je to přesně jak to říkáš. Jenže já jsem byla ta, kdo vybral tátu a na druhou stranu nechci, aby se v naší rodině cítil sám, že s ním nikdo nic nepodniká. Zatím byl spokojený. Holky plavou, jezdí na kole, loni ta starší lyžovala jako drak, dokonce chtěla snowboard. Kompromis musí být asi ze všech stran, jinak se taky můžeme odcizit a toho se bojím.
|
| Merylin5 |
|
(30.1.2011 9:54:30)
Pilar, určitě. Přesně tak, "kompromis" musí být z obou stran. A tady ten kompromis je to, že se budeš umět zastat sama sebe, a toho jaké vlastnosti máš-ano jsem taková a taková, moje děti to sdědili, a mají na výběr, můžou "využívat" moje geny i otcovo, podle toho, jak budou chtít. A nikdo nemá právo je za to považovat za lepší nebo za horší, protože já jsem stejně dobrá jako můj manžel (a jako miliony ostatních lidí).
A právě přesně proto, že máš zodpovědnost za výběr otce, musíš se umět postavit na jeho roveň (když to tak blbě napíšu).
|
|
|
|
| Li. |
|
(30.1.2011 9:50:45)
U nás je to s dětmi podobné. Já jsem z rodiny kde panovalo vždy heslo "kdo sportuje, se potí, a kdo se potí, ten smrdí". Ovšem žiju 20 let s chlapem, který je členem klubu vodních sportů, lyžuje, jezdí na kole, plave... Nejen víkendy a dovolené, ale i odpoledne všedních dnů jsou ve znamení sportu. Má to výhody - v mých 25ti letech mě naučil plavat, začala jsem jezdit na vodu, lyžovat... Ovšem nikdy se sport už nestal mou srdeční záležitostí.
Narodil se nám syn a muž zajásal. Pravdou tedy je, že je na synovi vidět, jakého má otce. Už v pěti letech ujel na kole běžně 50km a líbilo se mu to. Také miluje lyžování. To je ale vše, má své limity. Muž těžce nese, že on - úspěšný atlet, má syna, který běhá nejpomaleji ze třídy, nebaví ho míčové hry, v sedmi letech nemá pořádnou techniku plavání...
Snažím se chlapovi domlouvat, bojím se, že svým tlakem synovi jeho vztah ke sportu definitivně zkazí. Muž nechápe.
|
| Merylin5 |
|
(30.1.2011 9:56:05)
Jak jsou ti chlapi pošetilí, viď
|
|
|
| maaf |
|
(30.1.2011 10:20:52)
LoraX, my se jinak s mužem shodnem v zájmech (až na to lyžování, ale on vždycky říkal, že ho to nebaví, spolu jsme nikdy lyžovat nebyli). Ale pod nátlakem své ambiciozni maminky, která je hogo fogo a prostě dělá dost věcí proto, aby lidi koukali a že to je prostě in (každý rok nás nutí, abychom jeli na zimní dovolenou!!! a že nám ji zaplatí), začal děti učit lyžovat. Sám jezdí na snowboardu a to ho narozdíl od lyžování baví. Taky nás jeho máti "nutí" jezdit do divadla a na plesy (ale to naštěstí teď padlo, protože nemáme hlídání).
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)