Jenom |
|
(4.8.2012 13:04:14) Mám roční dceru, manžel je v týdnu v práci, odjíždí ráno a přijíždí před sedmou večer. Malá chodí spát kolem půl osmé, osmé. Jsem sama na ni, na našeho psa, na byt, zahradu. Navíc jsem ujetá na úklid, takže se celé dny nezastavím. Není den, abych na malou nezakřičela. Mrzí mě to hned v ten moment, večer si to vyčítám a říkám si, že zítra to zkusím jinak, líp.. A je to prd platný, pořád dokola. Začíná chodit, objevuje svět, muž mi není schopnej zařídit přepážku do kuchyně, z vaření se stávají muka a čekám, kdy ji opařím, sjede mi na zem nůž něbo něco takového. Motá se mi pod nohama, vyndává nádobí ze skříněk, šuplíků.. Pak vařím, všechno honem honem, ona začne kramařit a já pěním. Zařvu. Potřebuju něco dodělat, ona začne brečet, chce pochovat a já místo abych pochovala, zařvu. Nezvládám to. Asi jsem selhala. Samozřejmě, že potom ji chovám, omlouvám se, pusinkuju. Miluje mě, já ji. Ale někdy mám pocit, že je toho na mě tolik, tolik... nikdo mi nepomůže..
|
Daniela už registrovaná |
|
(4.8.2012 13:08:36) Pořiď si ohrádku, skládací postýlku...cokoliv, kam se plazící, lezoucí či jinak pohybující se dítě dá "odložit" na dobu potřebnou k vykonání "nebezpečných" činností - vaření, apod. Já se také naučila v této době dost péct...cokoliv naházet do zapékací misky...maso, zelenina...cokoliv...je to v troubě, ne na plotně, nemusí se to nijak extra hlídat, míchat, obracet jako při vaření, smažení...Do dvířek kuchyňské linky tzv. "pojistky", mají to třeba v IKEA - šuplíky a skříňky pak děcko prostě neotevře a krámovat nebude. Budeš pak o něco třeba klidnější
|
sarmi |
|
(4.8.2012 13:11:25) souhlasim, pojistky mame ve vsech suplicich. ohradka, odkud na tebe uvidi, je jako docasne reseni idealni pro vas obe.
|
sarmi |
|
(4.8.2012 13:25:51) jen ti to bere energii. nerikam, ze se mas doma brodit odpadky, ale v ramci zachovani zdraveho rozumu povol ze svych naroku na poradek. uvidis, ze se ti ulevi a budes vice v klidu. porid si spis nez zabranu do dveri, zabrany do supliku a ohradku pro malou.
|
|
|
|
ELA | •
|
(4.8.2012 13:15:10)
Tak jsem sama, ale rozhodně takhle nejančím. I bez přepážky (ani nevím co to je) jsem zvládla 2 děti (6,3). A uklízím (pořád), vařím, starám se o děti, sedím u PC.... stejně
|
sarmi |
|
(4.8.2012 13:18:26) wow!
|
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 13:26:30) Elo, nechci ti nijak sahat do svédomí, ale když máš tak staré děti, opravdu si pamatuješ úplné všechno? Já mám treba pocit, že moje starší bylo ve věku toho mladšího úplný andílek a všechno s ním šlo zvládnout, a pak mi najednou někdo něco připomene, no a já zjišťuju, źe jsem prostě něco jen milosrdně vypustila. Navíc asi taky dost záleží, jak mají tŕeba oproti tobé disponovanou kuchyň, jak velkou máš treba ty zahradu oproti ní, že tě to zmohlo míň, tělesná konstituce vás obou je taky neznámá. Jko moc ti blaho Řeju, źe nejančíš a máš všechno na háku, jen nějak nevím, jak toto zjištění pomůže vyŕešit zakladatelćiny pocity.
Zakladatelko, děti mám dvě, křičím na ně velice často, zejména, když potřebuju být aspoň trochu slyšet, období, kdy začínají chodit, je obecně nebezpečné, a dítěti neškodí, kdyzl vidí, že není všechno samozrejmé a občas prostě nervy ruonout můžou. Když ví, źe ji máš ráda, tak je to v pohodě a neřešila bych to. Co bych řešila, že asi trochu potřebuješ vypadnout z domu, večer, nebo někdy v týdnu, máš možnost hlídání?
|
aky |
|
(4.8.2012 13:57:33) Tak ja na deti nekricim, lebo sa bojim, ze to zacnu povazovat za normalnu formu komunikacie a neskor budu kricat oni na mna.
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 13:59:32) No jo, Aky, jenže ty jsi dokonalá, to tu přeci všechny víme ;-).
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 14:08:41) Ivevvvko, ale s tím křičením já souhlasím, také nekřičím. Ani na mě rodiče nikdy nekřičeli, ani prarodiče, možná proto mi přijde přirozené zvládat výchovu bez křiku. Ano, párkrát mi ve stresu nervy ujely, to ano, ale takové případy bych spočítala na prstech. Takové ty rodiče, co permanentně ječí (což teď nemyslím adresně na nikoho zde v diskuzi), jsem upřímně řečeno nikdy nepochopila, myslím, že ty děti to pak stejně pouští jedním uchem tam a druhým ven a výsledek je nulový
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:16:31) Anett, tak ono je křičení a křičení. Já psala o tom, že mezi tím jejich mletím nejsem leckdy slyšet, tak zvyšuju hlas, abych je překřičela. V zásadě jsem za pět let na díté doopravdy křičela jednou, kdyź se jal šťourat prstem do zásuvky, to bych moc chtěla vidět, jak se v nekřičícím stylu výchovy řeší taková situace, abys nezakřičela. Nebo když hrozí vážné ublížení mladšímu od staršího ve věku, kdy si prostě není schopné uvědomit, že se něco může stát. Zvýšení hlasu způsobí, že se lekne a na chvíli ztrne, takže neokoná, co zrovna chtěl, to není o tom, že bysme jim nadávali nebo je celý den okřikovali bez příčiny. Jo a ta zásuvka byla u sousedů, my je máme zaslepené, to jen pro případ, že se dozvím, že je lepší takové situaci předcházet, než je pak řešit křikem.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 14:32:51) Ivevvvko, já jsem to vůbec nemyslela cíleně na tebe osobně, nevím samozřejmě, jak řešíš krizové situace s dětmi, a ani jsem to tu nechtěla zvrátit v diskuzi o křiku. Jen jsem se chytila té zmínky, že křik jako běžná komunikační metoda není vhodný, s čímž souhlasím.
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:37:31) Anett, jenže tady nikdo, a ani zakladatelka, nepsal o křiku jako běžné komunikační metodě. Aspoň já tedy chápu, že když se ti batolí dítě po kuchyni s rozžhavenými kamny, nekřičíš na ni jen tak z plezíru, ale třeba pro to, že ti leze do trouby. Když máš hodně živé děti usilujíci o sebezničení, jaksi je ten křik častější, než když máš dítě jedno, nebo jsou prostě obecně klidnější. Prostě se domnívám, že to období, které zakladatelka řeší, brzy pomine, obě si zvyknou na nivou situaci ( chůze bude běžnejší ) a křiku ubyde. Jen to musí zakladatelka vydržet a nevyčítat si, že na ni zvyšuje hlas.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 18:35:16) Ivevvvko, já jsem se opravdu nechtěla přít o křiku Pro zakladatelku mám pochopení a snažila jsem se jí konstruktivně poradit. Ale když už jsme u toho, ani na hbité batole batolící se mezi nebezpečnými nástrahami není podle mě potřeba křičet. Takové dítě hlídám a jsem mu v patách, a mimo svůj bezprostřední dohled ho vypustím jen tam, kde vím, že mu nic nehrozí. Jistě, že se stane, že je občas potřeba na dítě zavolat nebo ho důrazně zastavit v nějaké nebezpečné činnosti. Ale křičet ve smyslu ulevování vlastním emocím, to by podle mě mělo být vyhrazeno výjimečným chvílím, kdy matce povolí nervy, což se někdy stane asi každému, ale nemělo by to být na denním pořádku.
|
|
|
|
|
|
aky |
|
(4.8.2012 14:16:48) Ivevvvko a nebolo by namiesto zistovania si, co vsichni vedia alebo nevedia sa zamysliet nad tym, ci je fakt tak skvela vychovna metoda pravidelne revat po detoch?
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:21:49) Aky, klid, moje děti, jejich problém, že na ně matka řve. Jak pravidelně, ví oni a já, ty o tom víš houby. Zakladatelka píše, že se považuje za špatnou matku, já se do té skupiny klidně přidám, tebe jsem zařadila do jiné, tak buď ráda, ne?
|
aky |
|
(4.8.2012 14:26:25) Ivevvvka, napisala si ...děti mám dvě, křičím na ně velice často...co som ja pochopila tak, ze mas dve deti a kricis na nich velmi casto. A k tomu som sa vyjadrila. O tom aka si matka som nenapisala ani slovo a zarad sa kde chces, mne je to uplne jedno.
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:29:34) Aky, psala jsem, že na ně křičím, abych byla slyšet, to za prvé, za druhé, ty jsi psala, že namiesto zistovani si, co kdo vie, ci nevie ( reakce na mé zařazení tebe mezi dokonalé matky,) když ti to stálo za takovou reakci, tak ti to asi jedno není. Ale tak mi odpověz, třeba v tom případě, kdy ti dítě ketí do silnice, jak ho zadtavíš bez křiku? Mě to vážně zajímá.
|
..maya.. |
|
(4.8.2012 14:30:33) šíš aby jste se vy dvě nesežraly...každý bere pod pojmem řev něco jiného
|
|
MiliP |
|
(4.8.2012 14:37:14) Tak já bych to pochopila obecně tak, že je dost rozdíl v zakřičení v rámci bezpečnosti a křikem na dítě proto, že vyndalo hrnce ze skříňky anebo něco vylilo, protože jsem prostě s nervama v kýblu ( což je možná pochopitelné ale příčina je jinde ).
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:39:16) MiliP, tenhle rozdíl je mi jasný, ale není mi jasné, jak se bezpečnostní situace řeší tam, kde se hlas nezvyšuje. Už bych vážně chtěla aspoň jednu odpověď.
|
Martina, 3 synové |
|
(4.8.2012 14:56:35) Předcházet nebezpečným situacím - např. jsem měla vycházkovou trasu mimo rušné silnice. Ten úsek, kde auta jezdila, šlo dítě za ruku. Byl na to zvyklý - došli jsme k silnici, chytil se. Vylítal se v parku / v lese / na poli.
Troubu jsem měla nahoře na lince, pekla jsem když děti spaly, hrály si na dvoře ap.
Prostě předvídat jak šachový velmistr. Pak je zakřičení výjimečné a jedině tak je účinně.
|
Martina, 3 synové |
|
(4.8.2012 15:27:32) Taky jsem měla dítě kamikadze, úrazy bych ani nespočítala - desítky.
Na chirurgii se už jen smáli - jdete sádrovat nebo šít?
V tomhle případě byl křik jen zbytečnou ztrátou mojí energie, ale v 6 letech už chodil běžně venku sám. Tedy on mi utíkal už od dvou, ale zadem do polí, tam auta nebyla.
|
Martina, 3 synové |
|
(4.8.2012 15:36:08) Když jsou sami, tak jsou mnohem opatrnější.
Mým dětem se nejhorší úrazy staly, když je babička držela za ruku.
|
erika,2 děti |
|
(1.9.2012 13:46:10) Hm, bohužel toto ale neplatí pro všechny děti. Jsou děti, které ten rozum nemají nikdy a stačí vteřina nepozornosti a je v silnici-naše dcera třináctiletá například.
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 18:49:02) Martino, ano, předvídat jak šachový velmistr, to je přesné A nebo jako člen elitní ochranky - také být neustále ve střehu, mít jediným pohledem zmapovaný terén a v hlavě připravené řešení pro všechny potenciální krizové situace
|
aky |
|
(4.8.2012 19:16:11) Anett a este mat pripraveny vypocet ako rychlo vystartujem a kedy dobehnem batola v 38+5 tt.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 21:21:10) Aky, tak v 38 + 5tt bys měla mít rozmyšlenou i variantu, co se stane s batoletem, když ho nedoběhneš, protože cestou porodíš
|
Ecim |
|
(4.8.2012 21:50:59) Takhle jsem venku rodila a batole si postavilo hlavu, že dál nepůjde.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 22:01:07) Ecim, a jak to dopadlo?
|
Ecim |
|
(4.8.2012 22:04:10) Anett, nakonec dobře. Do porodnice jsme sice dojeli za pět minut dvanáct, ale prvorozený za to nemohl.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
aky |
|
(4.8.2012 18:12:34) Ivevvvko, mna iba zaujalo, ze som dokonala matka a ze to vsichni vedi a teda, ze mas cas zistovat a overovat, kto je dokonala matka a co ""vsichni vedi"". Inak, deti mi do ulice nebezali, bud som ich drzala pevne za ruku ( kym som nemala istotu, ze ma pocuvnu a zastanu) a ked podrastli, tak chodia normalne po chodniku bez potreby hadzat sa do cesty. Nikdy sa mi ani nesnazili vytrhnut a utekat. A zvysok pracovneho postupu Ti priblizne popisala Martina a 3 synove.
|
no toto | •
|
(4.8.2012 18:50:07) ... ámen...
|
|
|
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:31:24) Jo tak, zařazení mne, no to je jasné, že je ti to hedno, moje zařazení mezi "špatné" matky bylo pro zakladatelku, ne pro tebe, tobé by to skutečně mělo být jedno, jen netuším, proč máš potřebu vysvětlovat zrovna tohle?
|
|
Epepe |
|
(4.8.2012 21:09:45) Hele, já bych to taky nechtěla dělat, ale když jsem tak byla vychovaná (že na mě pořád řvali), tak se těžko přeprogramuju ... Chápu, že jsou hvězdy jako ty, které to dokážou (to není ironie), ale většině populace to fakt jde ztuha ...
|
|
|
|
Ivevvvka |
|
(4.8.2012 14:24:28) Tut, přesně to jsem měla na mysli. A vážně by mě zajímalo, jak se to řeší v rodinách, kde se NIKDY neřve.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2012 14:03:08) aky, a že děti napodobují tón a způsob komunikace velmi věrně! Kolikrát mě zamrazí, když slyším sama sebe z úst svého dítěte. Je to omleté, ale je to tak, že dítě toho nejvíc naučíme nevědomky, vlastním příkladem.
|
|
|