Re: Místní figurky

Stáňo, bohatě mi stačilo během rd prohodit pár slov nezávazně s prodavačkou, pošťačkou, s někým náhodně na procházce (pokud mne někdo oslovil nebo byl důvod, jen tak hovor nenavazuju) a pokud jsme se potkali příště (a já zcela výjimečně poznala, že už jsme spolu hovořili ), jen jsem se usmála... proto taky preventivně se usměju téměř na každého, kdo naváže oční kontakt já prostě nemám kapacitu na udržování dalších vztahů, děsí mne družnost, sice pokud už jsem ve společnosti, zafunguje ochranné naučené chování a působím jako otevřený člověk, ale je to pro mne velmi vyčerpávající - není to má přirozenost...
typickým příkladem jsou pro mne firemní akce - mám výhodu, že tam chodíme s manželem, na pohled přirozeně korzuju mezi ostatními, pokecáme, nahazuju "vtipné" komentáře, rozpovídám i naše nesmělé kolegy, prostě bezprostřední otevřený extrovert... ovšem po nějaké době začnu být strašně unavená a potřebuju se schovat třeba na wc a chvilku tiše zírat do prázdna... a když pak jedeme domů, bývám strašně vyčerpaná... a další dny pak doufám, že vzdálenější kolegy nepotkám, protože oni automaticky předpokládají, že si budeme zase povídat a bavit se jako na večírku, ovšem já o to opravdu nestojím takže se zase jen usměju a rychle "spěchám" dál