| Tenna /2 | 
 |
(22.1.2011 14:43:37)
S miminky a dětmi do cca 3 let jsem trávila v podstatě 100% svého času. Ničemu jinému kromě nich jsem se nevěnovala, samozřejmě nezbytným domácím pracem ano, ale to pokud možno tehdy, když děti spaly (nebo to dělal manžel). Povídali jsme si, četli, chodili za každého počasí ven, jezdili na výlety, hráli, kreslili, všelijak tvořili ... pořád dokola  Samozřejmě jsme do toho zapojovali i tatínka a další lidi. Od chvíle, kdy děti začaly chodit do školky, společného času samozřejmě ubylo a ubývá stále dál, postupně začaly mít své kroužky apod., mnohem více si hrály samy, naučily se samy číst, hrát s počítačem ... Dneska (9 a 7 let) s nimi aktivně dělám školní přípravu (ale ne denně), povídáme si, chodíme na procházky a jezdíme na výlety, hrajeme společenské hry, občas si něco tvoříme ... Je to ale už jen v řádu hodin týdně.
|
| Lenka | •
|
(22.1.2011 15:15:59)
Ně tedy vážně fascinuje jak Tena, tak Ivi, že nemají vůbec potřebusvého volného času.
Upřímně, ani si to za sebe nedovedu představit, a už vůbec ne, že jsem pořád "za zadkem" třeba dvanáctileté pubertačky, nemyslím si,, že z toho je to dítě v nitru nadšené.
v reálu jsem podobné věnování dítěti viděla u známé a po pravdě - její dcera, přestože evidentně toho byla schopná, nechtěla sama ani vylézt na skluzavku na hřišti, pořád musela mít maminku k asistenci, ve skoro čtyřech letech si ani nechtěla vyměnit sandály sama za kecky...nevím, považuju neustálou asistenci dítěte za dost neštastnou, jak z hlediska jeho samostatnosti, tak i proto, že si navykne, že maminka je jen k jeho službám
|
| Lenka | •
|
(22.1.2011 15:18:03)
A taky myslím si, že není dobré dítě podporovat v názoru, že je středem vesmíru. Ne, není, mělo by chápat, že má stejnou cenu, jako maminka nebo tatínek.
|
| Ecim | 
|
(22.1.2011 15:21:44)
Já se své děti snažím vychovávat k tomu, že důležití jsme všichni stejně a že musíme umět dělat kompromisy.
|
|
| Lenka | •
|
(22.1.2011 15:22:16)
Ecim, otázka je, jestli ty dotyčné tak trochu nekecají. Když jsem pět hodin venku s dítětem, tak zpravidla jsem ráda, že stíhám vaření, úklid a jeho obstarání. Natož abych přišla a ještě s ním dvě hodiny tvořila.
Já myslím, že je to bud - anebo. Vždycky se něco musí ošidit. Jednou se holt ošidí úklid, jindy vaření a zase jindy zase to věnování se dětem. Jinak by si to člověk musel hodit, den má jen 24 hodin.
A upřímně, kdo nemá klinickou hyperaktivitu - myslím matku - tak ač si třeba myslí, jak super stíhá všechno, tak pokud se o to pokusí, jednou mu dojdou baterie a to je pak mazec. Nestojí to za rozloženou psychiku ani zničené zdraví. Nikdo není superman - a po pravdě - nakonec mezi dětmi a jejich znalostmi není až takový rozdíl, jestli se jim někdo věnoval hodinu, nebo tři hodiny denně.
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 15:33:19)
Lenko, tohle bylo doporučení nějakých odborníků. A co říkají jednotlivé matky, se už snažím brát s rezervou. Já mám pocit, že co se práce týče, tak mám velkou výdrž, ale potvrzuji, že stihnout všechno se fakt nedá.
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 15:36:31)
A nejvíc mě pobaví mimózní rady odborníků ze západního světa typu: "Zaplaťte si někoho, kdo za vás udělá všechny domácí práce a věnujte se jen a jen dítěti."  
Ne, že bych placenou výpomoc za všech okolností striktně odmítala, ale třebav mém případě to považuji za vyhozené peníze, protože když jsem s dětmi na MD a máme menší třípokojový byt, tak mi nečiní větší potíže, když si s manželem všechno obstaráme sami. Nehledě na to, že mám pocit, že moje děti se rozvíjejí právě tím, že vidí, jak se pere, žehlí, uklízí a vaří a pokud chtějí, mohou se ke mně přidat, a pokud nechtějí, mohou se podle vlastního uvážení zabavit samy.
|
|
|
| Tenna /2 |
|
(22.1.2011 16:20:00)
Lenko, stihnout všechno se opravdu nedá, s tím naprosto souhlasím. Proto také píši, že zhruba ty tři první roky s dětmi jsem nestíhala nic jiného kromě nich. Netvrdím, že to bylo nenáročné - bylo to velmi náročné, spánkový deficit cítím dodnes a teplý oběd snězený v klidu je pro mne dodnes vrcholem štěstí. Ale já jsem to dělala dobrovolně, mne to s dětmi bavilo a brala jsem to jako šanci, kterou už víckrát v životě nedostanu. Vůbec si nemyslím, že by děti nějak výrazně zaostaly, kdybych se jim věnovala méně - při své inteligenci by se v životě jistě neztratily. Ale to, co jsme společně prožili, stálo za to a mně to hodně dalo, stálo to i za tu únavu a dočasné omezení se v jiných věcech.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 15:31:33)
Lenko, já si myslím, že takhle to Ivi nemyslela. A znovu potvrzuji, že dvanáctileté dítě už naléhavě POTŘEBUJE SOUKROMÍ. (Už jsem tu o tom tady na diskusích x-krát psala hotové romány.)
Já jsem na vlastní oči také zažila pár přehnaně aktivních matek a byl to děs. Znala jsem třeba jednu, která si zakládala na tom, že její vymodlený synek je hrozný mamánek, a ona kvůli tomu "nikam nemůže", místo toho, aby ho pravidelně zvykala bez ní vydržet. Když musela někam odejít, tak se o tom nesmělo ani ceknout. Z bytu utíkala tajně. Když se toho mrňous domákl, tak ječel jak pavián, matce ujely nervy a velmi nehezky si vylila vztek na dvou starších dcerách, které pak byly na nervy z toho, že jim tam vřeští nepříčetné batole a jednak z toho, že to slízly od vystresované mámy. Jednou jsem například byla svědkem situace, kdy ta paní potřeboval uklidit, a tak vypravila jednu s dcer (10 let) se synkem (3 roky) ven, ať se projdou. Z bytu děti vystrčila dost nepěkným způsobem. Kluk za dveřmi dostal strašný hysterák, že chce "mámu mámu mámu mámu". Matka zareagovala tak, že přiskočila k dceři, ubalila jí facku a zařvala: "Ty kr**o jedna, jak to, že ti řve? To jseš tak blbá, že se o něj ani na chvilku nedokážeš postarat? Větší blb se hned tak nevidí, tohle si teda parádně odskáčeš!" Holka pak brečela na celé kolo a jakmile se s bratrem ocitla sama, tak mu - jaký to údiv - namlela za to, že kvůli němu neprávem dostala. Takže to nakonec odnesli všichni. 
|
|
| Tenna /2 |
|
(22.1.2011 16:08:51)
Lenko, to je velké nepochopení. Čti pozorně, v jakém věku jsem dětem věnovala a věnuji kolik času. Mé děti jsou odmalička nadprůměrně samostatné, nikdy se nikde samy nebály, jsou komunikativní a společenské, neměly ani nejmenší problémy ve školce, ve škole, na táborech, v žádném kolektivu. Já jsem se jim nevěnovala tak, že bych jim "stála za zadkem", ale tak, že jsem s nimi v první řadě neustále komunikovala a dále, že jsem jim umožňovala pestré aktivity v souladu s jejich zájmy (tedy žádné nucení do něčeho proti jejich vůli). To nemá nic společného s žádným nepřiměřeným dozorem nebo posluhováním.
A co se týče volného času - život trvá průměrně sedmdesát let, já jsem z toho zhruba pět let obětovala dětem na úkor svého volného času. Teď mám super děti a volného času zase tolik, co hrdlo ráčí - až do důchodu 
|
| Petra Neomi | •
|
(22.1.2011 17:31:07)
No, pokud jsi těch pět let bez volného času přežila, tak je všechno v pohodě. Ber to tak, že jsi zázrak přírody, mě by nepřetržité pětileté věnování dětem zabilo :( A tvoření s dětmi obecně považuju za formu masochismu, minimálně s mým dítětem tomu tak je. Je soutěživá, takže všechno se jí musí povést líp, než mě, na druhé straně si ale nenechá poradit. I půl hodiny za týden je moc.
|
| Tenna /2 |
|
(22.1.2011 17:45:08)
Nojo, každý jsme jiný Já zase nezvládám a neumím jiné věci, tak alespoň něčemu jsem se věnovala pořádně Já jsem se už od svých šesti let těšila, až budu maminka, tak jsem si to pak užila
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 18:00:37)
Já toho taky kromě dětí a domácnosti stíhám dost málo, ale nevadí mi to. Kdyby mi to takhle nevyhovovalo, tak to takhle nedělám. Mám malou odpočívací potřebu, ale kdybych si sem tam nešla někam vyčistit hlavu, tak mi za chvíli přeskočí a dětem taky. V tuhle chvíli je mojí jedinou pravidelnou aktivitou jazykovka jednou týdně, jsem ráda, že se vůbec dokopu napsat úkoly. Ale můžu si za to sama, protože často místo psaní úkolů sedím u Rodinky, třeba jako dnes odpoledne.
|
|
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 18:15:17)
Ono je také důležité si uvědomit, že "volno" je strašně relativní pojem. Mám volno teď dvě minuty, když jsem synovi strčila dudlík a pustila mu pohádku, abych mohla v klidu napsat tenhle příspěvek?
|
| Lenka | •
|
(22.1.2011 18:35:28)
Ecim, právě, všechno je o úhlu pohledu.
Všechny, co ted visíme na téhle diskusi a už jen jí čteme, nebo do ní přispíváme, ted máme právě volno.
Takže diskuse o tom, že do pěti let dětí nebo i více jsem neměla osobní volno jsou trochu mimo mísu.
On si člověk může udělat volno i po kratších úsecích, nebo se může bavit na internetu, zatímco dítě lozí po bytě. Pořád se ale baví, ne na tom internetu pracuje.
|
| Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:32:30)
Já jsem internet poprvé zapnula, až když šly děti do školy (to jen tak na okraj ).
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 22:50:10)
Zapínám internet méně než dřív, ale je to jedna z mála kratochvílí, které si odepírat nechci a nebudu. I v zájmu svých dětí, protože přes den potřebuji sem tam dobít energii, nechat i jim prostor pro oraz a také je nenásilně naučit nechat mě pár minut být. Jak často říkám, děti se mi občas na chvilku musí přizpůsobit, ale nikdy ode mě neuslyší, jak jsem kvůli nim neměla ani chvilku pro sebe, jak jsem se v klidu nenajedla, nevyčistila si zuby a tak.
Teď nic proti Tobě, tohle je jen čistě postřeh k tématu. Já od útlého dětství velmi špatně snáším řeči o tom, jak matky malých dětí nemají žádný volný čas a tak. Nejdřív jsem se cítila provinile za to, že jsem se vůbec narodila, když svou existencí někomu působím něco tak hrozného, a později se mi chtělo řvát, ať s tím jdou všichni do háje, že se jich o nic takového neprosím vždyť i děti chtějí mít někdy klid a dělat si něco svého a ne být pořád objektem něčí péče a pozornosti. S kamarádkami jsme se shodly, že od určitého věku jsme byly nejraději, když si nás nikdo nevšímal.
|
| Ecim |
|
(22.1.2011 23:20:13)
A nemohu se zbavit dojmu, že spousta matek "intenzivně maminkuje" ani ne tak kvůli svým dětem, jako samy kvůli sobě, aby si dokázaly, jak jsou úžasné.  A nikdy jim nedojde, že jejich děti o nic takového nestojí, že je jim to naopak nepříjemné. Že závidí dětem "méně obětavých" matek a říkají si: "Ach jo, kdyby si máma radši sedla k televizi / knížce / internetu / pletení atd. a dala mi chvíli svatý pokoj, abych si mohl(a) v klidu číst / hrát si se stavebnicí / podívat se na pohádku atd."
Žádné dítě se své matky neprosí o to, aby kvůli němu několik let neměla volno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
dceru zapojuji do všeho a tím pádem nám všechno taky dlouho trvá.... např. přebrat prádlo, nacpat do pračky.... pro mě akce na pár minutek pro obě nadlouho.... než dcera rozdělí potřebné věci na hromádku, kam jí řeknu, než pak tu největší nacpe do pračky, vždycky trpím jak dlouho to vše trvá
a já jsem moc ráda, že můžu chvíli "v klidu" sedět 
V její náručí
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)