| Klára80 | 
 |
(20.5.2015 10:05:47)
Prosím o názory, jak byste přistupovali k dítěti v následující situaci. Mám osmiletého syna. Vždycky byl trochu pomalejší, trochu línější, trochu paličatější, prostě svůj, vždy s ním bylo těžší pořízení. Ale brali jsme ho, že je malý a tak nějak to šlo. Od doby co nastoupil do první třídy se postupně snažíme, aby se osamostatňoval, aby měl více zodpovědnosti, aby se dokázal o sebe v určitých věcech postarat sám. Jenže nějak to pořád nejde. V podstatě vše, co od něj požadujeme, je problém. Jít pěšky do školy (1km), namazat si sám chleba, jít do obchodu pro jednu/dvě věci (100m), obléknout se podle počasí, domluvit se na něčem..... a tisíce dalších situací, kdy to vždy probíhá následovně. Řekneme mu, že je třeba něco udělat. Řekne, že to dělat nemůže, že to neumí (to není pravda) nebo že se bojí a nebo, že to prostě neudělá. Pokud je to situace, přes kterou nejede vlak, tak je donucen většinou zvýšeným hlasem až křikem a brečí. Pokud je to něco, co sám chce, ale do krámu pro to dojít nechce, tak tam nejde nikdo a syn taky brečí. Co bystě dělali vy? Trvali na svém, i když je u nás "donucování" a pláč na denním pořádku a nebo byste nenutili a čekali, že třeba ještě dospěje? Já si myslím, že to co po něm chceme jsou naprosto normální požadavky odpovídající jeho věku, ale trápí mě ty denodenní dohady a pláč. Co s tím?
|
| Fren |
|
(20.5.2015 10:16:59)
už byl kluk někde sám delsí dobu,třeba na táboře?Pokud ne,velmi doporučuji,tam brzy přijde na to,že jeho pláč nikoho nezajímá a hodí ho tam do latě postupně.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 10:30:08)
Na táboře už byl dvakrát a sice si stýskal, ale jinak v pohodě.
No je to tak většinou a hlavně každý den něco. Když už něco, co dřív odmítal, v klidu udělá, tak je tu zas něco jinému, k čemu ho musíme donutit. Není to tak, že by jednu určitou činnost odmítal každý den. Spíš si každý den vybere jednu nebo více činností, které odmítá.
Jo to je přesně ono, vykrucuje se, snaží se tomu vyhnout. Občas, ale něco sám od sebe udělá a já ho pak chválím.
Máme teda vytrvat s nucením a věřit, že s věkem se to zlepší?
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(20.5.2015 10:32:15)
nebude to lenost od přírody? 
Jsou lidé akční a pohotoví, ale i lidé pohodlní, líní a pomalí. Jaké má tempo ve škole?
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 10:34:00)
No to je to, i ve škole je pomalejší a línější. Jenže mám s tím bojovat, aby nebyl lenoch a nebo to mám brát jako jeho povahu, se kterou se bojovat nedá?
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(20.5.2015 10:38:31)
ještě může být i hypoaktivní. Spíš se ptej učitelů, jak pracuje v hodinách a jestli to nevidí jako problém.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 10:48:47)
Od učitelky už vím, že je pomalý a že by měl ve škole zrychlit. Jak toho dosáhnout nevím.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(20.5.2015 10:51:55)
zajdi s ním raději do PPP. Známí takhle měli holku, vše jí hrozně trvalo, prospěch špatný ( na 2. stupni. Nakonec se z toho vyklubala hypoaktivita, jenže se to zjistilo pozdě a psycholog je akorát seřval, že to měli řešit již na 1. stupni, kdy se s tím dí ještě pracovat a jsou na to pomůcky. Takhle to vyznělo, že holka je v podstatě zanedbaná  Nakonec se teda vyučila, maturitu ( nástavbu) už nezvládla. Pak si udělala ještě jeden učňák.
|
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 10:52:07)
Kláro - problém by měl i být s jeho kompaktibilitou s učitelkou - on může být pomalý typ, ona rychlý - a problém je na světě. Pokud je pomalý typ, tak rychlík z něj nebude nikdy - to si musí uvědomit ona, i vy.
|
| Freesia | •
|
(20.5.2015 11:14:02)
A ještě je otázka, jak vychází se spolužáky - jestli je mezi nimi v pohodě, nebo i jim připadá pomalý.
|
|
|
|
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(20.5.2015 10:32:23)
jj, věkem se to lepší ... blbý je, že když už je klid, tak přijde puberta 
|
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 10:54:03)
A je tak nutný trvat na té určité činnost v tu kterou dobu? Není možné určité činnost v rámci vaší dobré vůle oddálit třeba do druhého dne?
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:01:15)
Jentak, oddálit to nejde, protože nutíme opravdu jen u těch podstatných věcí - doprava do školy, na kroužky, snídaně, přiměřené oblečení, mytí... tohle na druhý den odložit nejde, to jsou denodenní činnosti.
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 11:23:49)
Kláro - kroužky jdou na čas vynechat, jestli ho to příliš zatěžuje a stresuje. Jak to máš s dopravou do školy - netuším. U nás bus nejede, takže buď musí pěšky /je to ale dost daleko/ a nebo ho vozím - sice říkal, že bude chodit pěšky, ale když vidím, že má blbý den nebo něco a nebo škemrá, tak ho bez řečí odvezu. Mytí - nevím, jakou míru hygieny požadujete. Zuby - vyléčilo ho z lenosti, když viděl účet od zubaře. A pohovor s hygieničkou. Takže ráno v koupelně, ale večer si čistí zuby klidně u televize.
Oblečení - připravoval si den předem, když měl náladu.
A ráno - u nás rozhodně platí, jaký je začátek dne, takový je zbytek - takže ráno musí být v pohodě a v klidu. Klidně bez řečí dětem připravím snídani, svačiny - odpoledne se mi to vrátí
Nekoukej na něj jako matka, zkus se vžít do jeho kůže.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:28:53)
Jentak, no to já právě asi neumím, vžít se do něj. Snažím se o to, ale stále jsem nepřišla na to, zda je prostě líný vyčůránek, který se snaží, aby za něj ostatní vše dělali a sám nic nemusel a potřebuje tvrdou ruku a nebo zda je ještě nevyzrálý, dětský a citlivý a potřebuje jednání v rukavičkách. Takže balancuju někde mezi tím a i proto jsem sem hodila dotaz.
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 11:35:22)
Kláro - proč s ním nezajdeš k dětské psycholožce. Já tam se synem byla, věděla jsem přesně, co a jak a přesto jsem měla pocit, že mi něco uniká a že to něco nevidím, i když je to zřejmý. Psycholožka mi ukázala jiný pohled a spousta věci do sebe konečně zapadla.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:43:40)
Psycholožka mě zatím vůbec nenapadla. Uvidíme, třeba tam opravdu zajdeme.
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 11:52:12)
Kláro - psycholog děti nežere ani to není Herodes - dle mýho to je nejjednodušší a nejrychlejší řešení.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 11:36:00)
Kláro - a rozhodně si nemyslím, že by to vyřešila tvrdá ruka. Spíš naopak.
|
|
|
|
|
|
| fyi | •
|
(20.5.2015 11:41:02)
vidím v tom svou 11 letou dceru, přesně to samé....snažím se jí odměnama apod, motivovat, ale je to furt dokola....tak nevím jestli to jsou nějaké autistické rysy, když mladší má těžký autismus, nebo co za tím hledat
|
|
|
|
| N. | •
|
(20.5.2015 10:17:12)
Mam podobnou dceru.
Vsechno musime dlouho nacvicovat (samostnatny presun do skoly - u nas tedy MHD, pesky by tam sla dva dny). A stejne, kdyz to dela poprve sam, je to s obavami a brekem a hlavne za 15 minut v autobuse je schopna mi 10 krat zavolat, ze se boji ,ze nevystoupi kde ma, ze ji tam autobus nezastavi atd.)
Vekem se to zlepsuje, je ji uz 11 a uz nemusime nacvicovat tyden, staci navou trasu s ni projit(projet) jednou a podruhe uz zvlada sama(plus ten telefon, to dela porad).
|
|
| withep | 
|
(20.5.2015 10:20:20)
Je to tak vždy nebo jenom někdy? Tedy každý den protestuje proti tomu, že půjde pěšky do školy (ale nakonec jde)?
Náš sedmiletý se chová NĚKDY (možná i většinou) dost podobně, většinou fňuká, jestli mu někdo udělá tu šťávu, třeba z něj i vymámíme přijatelnou formulaci "mami, prosím tě, uděláš mi šťávu?", ale že by zvedl zadek a místo pěti minut nářků a vykrucování obětoval půl minuty tomu, že by si ji udělal sám, to ne... Ale pak jindy jde a šťávu si sám udělá. Poslední dobou mívají naše starší dvě děti takové záchvaty samostatnosti, že si samy oškrabou mrkev nebo nakrájejí jablko, rozpůlí a namažou rohlík... asi tam hraje roli, že má mladší sestru, a občas ho přece jen motivuje, že ona něco sama udělá (nedáváme mu ji za příklad, musí se do toho opravdu pustit sám). Pochopila jsem, že přílišný nátlak je kontraproduktivní. Ale pokud chce něco, co není nezbytně nutné, ale odmítá pro to sám něco udělat, tak to prostě nebude mít.
|
|
| Jaana2 |
|
(20.5.2015 10:22:59)
pro syna byl také vše problém, ale z jiného důvodu, byl neskutečně vzteklý. Co se týkalo školy a dalších povinností, tak to prostě dělat musel i když se vztekal až se zalykal. CO se týkalo věcí, co sám chtěl, ale nebyl ochotný pro to něco udělat, tak prostě nebyly. Věci neutrální - tedy dojít/nedojít do krámu ( příklad) pro běžný nákup - do toho jsem ho nenutila, za ty scény mi to nestálo. Uklidnilo se to tak v cca 11 ti letech.
Tu vzteklost v sobě má doteď, ale protože už má mozek dozrálejší, tak se s ním dá normálně mluvit, normálně funguje, je naprosto samostatný, udělá, co je potřeba.
Na Tvém místě bych se syna nechala ještě trochu dozrát s tím, že bude mít určeno, co se musí a přes co nejede vlak ( škola) a postupně přidávat povinnosti tak, jak bude zvládat.
Pokud si pamatuji - na špatné se rychle zapomíná - tak v 8 mi letech byl syn nesamostatné dítě, co nezná ani hodiny  - při srovnání se starší dcerou to byl "prvok" . Dneska je ok, je mu 14.
|
| Jaana2 |
|
(20.5.2015 10:26:30)
syn měl i výjimku, že do čtvrté třídy mohl chodit do družiny, prostě by sám ani nedošel domů .... na kroužky a z ho někdo musel vodit ... fakt v osmi jsou to ještě mimina - tedy některé děěti
ale když si to tak uvědomuju, tak je syn i dnes schopný 5 minut prposit, ať mu namažu chleba i když by to zvládnul sám rychleji, kdyby si ty řeči odpustil ... ono mu to někdy vyjde, tak asi proto
|
|
|
| kreditka | 
|
(20.5.2015 10:49:45)
Syn je taky línější, pavda je mladší, ale pokud odmítne něco co nutně potřebuju s tím že neumí nechce, tak počkám jakmile chce něco sám a oplatím mu stejným metrem. Třeba ho pošlu vysypat slepicím zbytky - ekne že nechce, neumí, potom chce něco podat z horní poličky - no a já záhadně nechci a neumím. Potom se snažím se synem promluvit aby věděl o co jde, ale jsou mu 4 roky, takže je to tochu jiné na 8 letého bych byla přísnější
|
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 10:50:48)
Kláro - tak každý dítě dozraje do určité samostatnosti jindy. Není možný na koukat stylem - ostatní s tím problém nemají a on jo. Taky je otázkou, zda si neidealizuješ ty ostatní děti.
My měli velký problémy s nejmladším synem - on je svéhlavý, zpruzený, přecitlivělý. Rozhodně nesnáší křik a stres. A hrozný to bylo v době, kdy chodil na původní školu - pak byly problémy ve své podstatě celý den.
Po přechodu jinam se všechno změnilo - hlavně jeho motivace chodit do školy, protože najednou tam začal chodit rád. A když jde do školy rád, nebo aspoň nezpruzen, hned je start dne lepší.
Já ale měla možnost upravit si práci tak, aby s ním mohla do školy jít a nebo ho tam dovézt - podle nálady a počasí.
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(20.5.2015 10:52:46)
Sedm let? Nechceš po něm přece nic, co by bylo extra navíc. Chce- li něco, dojde si to koupit sám, jinak to prostě nebude :-. Pokud chce on něco po Tobě, zkus mu také odporovat a nevyhovět. Třeba mu dojde, že bez vzájemné spolupráce to doma fungovat nebude. Namazat chleba.. fajn, já je namažu, a Ty je oblož šunkou či sýrem... neobložíš? no tak já nenamažu. Nebo namažu a obložm jen sobě, ale Tobě ne.
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 10:58:04)
Cairo - tímto přístupem bych se nikam nedostala. Dneska už tyto problémy neřešíme /s tím chlebem/, to je už návyk, ale dřív ano. Zase ale řešíme jiný věci.
Já jsem namazala chleby a - dej si na to, co chceš. Ne, já nechci, raději si to dám takhle. Tak jsem sama chleba obložila, přinesla je ke stolu a jedli jsme. Až pak jsem třeba požádala o něco, co má udělat a on si uvědomil, že já taky nereptala. Někdy jsem musela připomenout, že ho neprudím blbostma ve stylu - teď hned - ale taky pro něj dělám věci, který by si mohl udělat on sám, takže očekávám "pana navrátila".
U nás jedu spíš stylem - dostaneš, ale chce to zpětnou vazbu.
|
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 10:58:30)
Cairo, tak jak píšeš to už cca dva roky děláme. Moc to s ním nehlo.  Ale věřím, že za nějaký čas se to v něm srovná a třeba bude stále pomalejší, ale ne primárně líný.
|
|
|
| Elwing |
|
(20.5.2015 11:01:14)
Bude asi od přírody línej. Taky mě zajímá, co ti tu kdo poradí.
|
|
| Silvie03 | 
|
(20.5.2015 11:06:13)
Zkoušeli jste si s ním o jeho chování promluvit? Jestli má strach? Nebo má nízké sebevědomí? Nebo se srovnává s vrstevníky?
Mám doma něco podobného (ale staršího), nic se mu nechce, a kvůli každé kravině řve. Nedávno mě dostal tím, když plačky vyčetl sestře, že se láduje rohlíkama, které musel jít koupit on! A že tudíž zase bude muset jít koupit další! 
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(20.5.2015 11:16:24)
To mě pobavilo. Však já bych taky někdy brečela, když vidím, jak dotáhnu nákup a to jídlo v nich ve všech mizí, že budu muset zítra nanovo.
|
| Silvie03 |
|
(20.5.2015 11:18:30)
Přesně to jsem mu řekla!
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(20.5.2015 11:32:32)
JO, ani mi nemluv..
|
|
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:18:34)
Se synem jsme o tom mluvili. Dokonce mi i popsal stejné chování, jaké má on sám u jiného dítěte a sám řekl, jak je to chování hrozné (nesamostatnost a stálé bulení kvůli kravinám). Nicméně sám se tak chová dál.
|
| Silvie03 |
|
(20.5.2015 11:20:40)
A dělá tohle i mimo domov? Co na něho říkají vedoucí kroužků?
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:23:19)
Určitě se tak chová i u babiček, ale z kroužků na něj nikdy nějaké stížnosti nebyly. Přece jen je to činnost dobrovolná, tak to možná tolik nehrotí.
|
| Silvie03 |
|
(20.5.2015 11:32:46)
Z toho, co popisuješ mi připadá, že se možná cítí osamělý a má strach ze selhání. Není narozený ve znamení Ryb?
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 11:41:55)
Silvie, je to Kozoroh a proč myslíš osamělý a bojí se selhání? Můžeš to víc vysvětlit?
|
| Silvie03 |
|
(20.5.2015 11:56:57)
Já ho srovnávám se svým synem, protože je to opravdu hodně hodně podobné, až na tu školu. Můj syn je strašně fixovaný na nejbližší rodinu, a i když je v pubertě, tak má velmi nízké sebevědomí a má neustále obavy, že něco udělá špatně a že nás zklame. Nemá moc kamarádů, není spontánní, ale přitom se cítí sám a vyžaduje neustále společnost. Ve svém věku dokonce nerad chodí spát sám, musí mít otevřené dveře do obýváku, aby slyšel, že tam někdo je.
A tohle všechno přesně sedí na děti narozené ve znamení Ryb. Ač horoskopy vážně neberu, u tohoto mě až zamrazilo, jak to na mého syna sedne.
A mimochodem - dcera je narozená jen o pár dnů později a je přesná kopie syna. Včera byla ve svých 6 letech poprvé sama na nákupu, a přesto přišla s pláčem, že si zapomněla od prodavačky vzít lísteček = selhala.
Někdy je to fakt o nervy.
|
| adelaide k. | 
|
(20.5.2015 12:05:45)
Val, já na to věřím. Neplatí to samozřejmě absolutně, ale společné rysy se vysledovat dají
|
|
| petluše | 
|
(20.5.2015 12:32:11)
Tak já žádnou sebe vědomou, extrovertní rybu neznám,a to jich znám dost. Jinak bych zašla do PPP, kvůli škole a rozebrala bych tam i to chování
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 12:48:54)
Že osobně neznáš neznamená, že nejsou. Jednu mám doma.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 12:02:09)
Sylvie - dcera je ryba a je přesně to, co popisuje Valkýra - společenská, sebevědomá, ctižádostivá............
|
|
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 12:02:29)
"má neustále obavy, že něco udělá špatně a že nás zklame." Tak tohle u nás není, neuvědomuji si žádnou situaci že by syn řekl, nebo to vypadalo, že se bojí, že nás zklame.
"Nemá moc kamarádů, není spontánní, ale přitom se cítí sám a vyžaduje neustále společnost." Tohle ale sedí. Syn je introvert, hraje si sám, ale stále musí být někdo poblíž.
|
|
| fyi | •
|
(20.5.2015 13:45:27)
dcera je taky znamení ryba a má tohle chování, viz výše
|
|
|
| xyz | •
|
(20.5.2015 12:03:59)
Nestíhám dočíst všechno, ale z popisu se mi jeví....
1)Pokud brečí, věřit jeho pocitům, ctít presumpci neviny (že to není vypočítavost, dokud ho nepřistihnu při něčem, co by dokazovalo opak)
2)Pokud tedy brečí, cítí problém. Takže: věnovat čas zjištění, co je jádrem pudla a právě toto cvičit na něčem pro něj lehčím. Zjištění na tom bude nejsložitější, pokud to nezvládnete s ním sami, nejlépe se jít poradit za psychologem. Často bereme jako samozřejmost něco, co pro jiné samozřejmé není a nejtěžší je to odhalit paradoxně u blízkých lidí.
3)Přestat s tlakem na všechno a vybrat jednu důležitou věc, kterou SPOLU zvládneme a na tomto úspěchu dále stavět. Zásadně nebojovat a nelámat hůl při neúspěchu.
Když je problém na denním pořádku, není to rozmar ze strany dítěte. Ten tlak syn může vnímat jako veliké neporozumění a může pro něj být psychicky bolestivý.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 12:13:27)
No jo, ale my důkazy, že to minimálně občas vypočítavost je, máme. Syn občas dost okatě lže. Prostě řekne, že si ten úkol udělal/věci do školy připravil/zuby vyčistil a my objektivně zjistíme, že to není pravda. I proto mám tendenci ho nešetřit, aby pochopil, že takhle tedy ne.
|
| jentak | •
|
(20.5.2015 12:22:04)
Kláro - ale to je přece normální dětské chování - není třeba hledat nějaký důkazy a pak ho usvědčovat. Jasně že to nenechat, ale spíš ho vést než nachytávat na jeho průšvihu nebo odfláknutí.
|
|
| Marta | •
|
(20.5.2015 12:30:19)
Má doma syna, 13 let, se kterým jsme měli podobné problémy odmalička. Navštívili jsme ve 2. třídě pedagogicko-psychologickou poradnu. Ukázalo se, že syn není líný, ale má prostě pomalé tempo, je hypokinetický. Jako jsou některé děti hyperkinetické, tak on to má naopak. Ve zprávě do školy mu psycholožka napsala, že na to mají brát ve škole ohled, má mít více času na psaní, diktáty, cvičení, má se k tomu přihlížet ve všech činnostech. To mu trochu pomohlo, problémy ale trvaly, hlavně jeho strach kamkoliv jít sám, jít do školy, jít nakoupit apod. Navštívili jsme dětského psychiatra, to byl syn v 5. třídě, ten mu zjistil úzkostnou poruchu a nasadil léky. Chvíli to pomáhalo, ale po pár měsících nastaly opět problémy, syn nebyl schopný vůbec dojít do školy, nakonec byla nutná hospitalizace na psychiatrické klinice v Motole, tam byl opakovaně, nejdelší pobyt byl 3 měsíce, to byl v 6. třídě. Nyní je v 7. třídě, bere lék, chodí do školy sám, má to 10 minut pěšky, al jsou dny, kdy to nezvládne. Na nákup není schopný dojít, není schopný jet sám autobusem. Je velmi nadaný introvert. Má velký rozsah zájmů, ale není schopný chodit na žádný kroužek. Jakmile má někam dojít, sesype se. Nenutíme ho.
Když čtu o tvém synovi, velmi mi to připomíná mého syna, i s tím lhaním. Doporučovala bych navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo psychologa nebo psychiatra. Podle mne, když Ti syn říká, že se bojí, tak se u něj ta úzkost projevuje a je třeba s tím něco dělat. V tom by Ti mohl poradit odborník, který si s Tebou a s dítětem promluví.
|
| Františka85 | 
|
(20.5.2015 12:40:39)
A jak to vidí doktor do budoucna? Jak bude zvládat běžný život a zaměstnání?
|
| Marta | •
|
(20.5.2015 14:17:04)
Frantisko, doktor to vidí tak, že to je běh na dlouhou trať. Mám i další /starší/ děti, které jsou zdravé, , s nimi jsem nikdy žádné podobné problémy neměla.Já věřím, že se osamostatní, ale bude to trvat mnohem delší dobu, než u jiných dětí. Syn chce studovat, předpoklady k tomu má.
|
|
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 13:12:43)
Marto,ale syn nakonec sám jde, protože ho donutíme a problémy s tím nemá, dojde do školy, dojde na kroužek a je v pohodě. Konflikt je jen na začátku, že to má udělat. Jakmile se s tím přes ten křik a pláč smíří, tak se mu vrátí dobrá nálada a už bez problému jde (až teda na výjimky, kdy brečí ještě při odchodu). Připadá mi, že zkouší naše hranice, jestli povolíme a použije všechny prostředky. Když vidí, že neustoupíme, přestane. Až do další takové situace, kdy zase něco chceme.
Nebo jiný příklad. Domluvíme se s kamarádkou, že děti o víkendu vezmeme do ZOO. Synova první reakce je, ne ne do ZOO nikdy, chci být doma. Chvíli ho přesvědčuju, že to bede fajn, že je venku krásně a v ZOO jsme už dlouho nebyli. Chvíli brečí a pak jdeme. Sotva vytáhneme paty z domu, je v pohodě a celý den si krásně užije. Kdybych ho nevytáhla, celý den by seděl doma.
|
| Marta | •
|
(20.5.2015 14:20:42)
Kláro, to je u nás taky. Odejít kamkoliv je problém, jakmile je syn ve škole, u doktora, na výletě tak už je to dobré. Ve škole ho chválí, pokud tam je, tak žádné problémy ve škole nejsou. Je chytrý, učí se dobře, se spolužáky si rozumí, ale největší problém pro něj je odejít z domova a dorazit tam. Pak už je vše v pořádku.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 14:29:49)
Marto a to nelze tu úzkostnou poruchu řešit jinak než braním léků? A co je jejím spouštěčem? Ví se to? Můžeš napsat ještě nějaké podrobnosti?
|
| Marto | •
|
(20.5.2015 14:53:01)
Separační úzkostná porucha, zkus o tom něco přečíst na netu. Je to docela složité to tu vypisovat.
Co bylo přesně spouštěčem, o nevím, bylo to postupné narůstání problémů. Syn nejdřív plakal, když měl jít do školy, pak se přidal třes, bolesti břicha, hlavy, zvracení, krvácení z nosu, omdlévání, kdo to nezažil, tak neuvěří, čím vším jsme si museli projít. Nejdřív jsem to řešila s dětskou doktorkou, pak jsme šli do té poradny /OPPP/, pak následovala návštěva psychiatra a psychologa, doporučili ambulantní léčbu bez léků a psychoterapii, chodili jsme k psycholožce na sezení, to ale nepomohlo, následovala hospitalizace na psychiatrické klinice a tam synovi hned dali léky a zároveň s tím absolvoval i různé typy terapií /arteterapii, muzikoterapii atd./. Ten pobyt byl asi 3 týdny, pak byly Vánoce, syn by doma, pak měl jít po prázdninách do školy a opět, i když měl léky, tak opět nebyl schopný jít do školy. Následovala další hospitalizace, která trvala 3 měsíce.
Ty léky syn musí brát, ale to je velmi individuální, dále chodíme na psychoterapii, kde hlavně dělá syn s psycholožkou cvičení na uvolnění. U někoho
jiného stačí psychoterapie. To, co potřebuje Tvůj syn, to musí ale podle mého názoru odborník, který ho uvidí a promluví si s ním i s oběma rodiči.
|
|
|
|
| xyz | •
|
(20.5.2015 14:23:17)
Dle mého právě ta pevná ruka, kdy on se ve výsledku nikdy neprosadí, vede ke lhaním a vyhýbavosti. Myslím, že je to více o tom, hledat dohodu, více ho zapojit do plánování jeho času, aby cítil, že má kompetence o sobě rozhodovat.
Možná taky potřebuje situace znát více dopředu, nesedí mu "moment překvapení". (ZOO)
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 14:38:41)
Kroužky, na které chodí si vybral sám, a pokud na některý už chodit nechtěl, tak jsme ho další rok už nenutili. Pokud jde o výletní aktivity, tak se vždy snažíme o domluvu. Ale kolikrát se domluvíme a ráno před odjezdem je stejně problém, že se mu teď nechce. Tak to necháme třeba půl hodiny uležet a pak syn řekne, že vlastně chce. Snažím se aby si to opravdu rozhodl sám (pokud nejde o něco důležitého), ale on kolikrát sám neví co chce a během půl hodiny změní názor třikrát. Záleží na konkrétní situaci, ale nechci ho učit, že všichni budeme čekat až jak on pískne a podle toho se bude trávit volný čas. Pokud je něco domluveno a jemu se najednou nechce, a nám by to přineslo nějaké těžkosti, tak prostě jedeme a synovi se výlet na konec na 95% líbí a je spokojený.
S tím momentem překvapení máš pravdu, pokud je nějaká novinka, tak se snažím jí domluvit předem. Ale většinou se dohadujeme, kvůli věcem, které se dělají pravidelně denně.
|
|
| Kalali | 
|
(20.5.2015 14:41:15)
xyz, mám stejnou zkušenost. Když dám dceři více prostoru, nechám věci běžet podle ní, dokáže být víc otevřená, nebojí se říct i to, kde očekává spor nebo moji rozladěnost. Je schopná ustoupit a překonat se, když jí zdůrazním, že předtím jsem ustoupila já. Důslednost je ve výchově asi důležitá, ale taky to musí být někdy podle dítěte, člověk musí ustoupit z některých svých představ.
|
|
|
|
|
| xyz | •
|
(20.5.2015 12:32:23)
Aha.
Tak potom je potřeba vrátit důvěru do vztahu. Například taky zalhat, když se na to spolehne a nejmíň to čeká. Vybrat vhodnou situaci, která nenapáchá zlo, ale pomůže mu pochopit, jak lež vypadá z druhé strany. Nejspíš to nezažil. Následně si to vysvětlit a podat způsobem, dohody, že odteď už se na sebe budeme zase moct spoléhat.
Přesto...tenhle stav obvykle vznikne, když nároků je víc, než dítě unese, takže možná by bylo lépe se soustředit na jednu, dvě, tři důležité věci a hlavně se dokázat postavit na stranu dítěte proti tomu, co nezvládá. Spíš se vrátit o kousek zpátky a stavět na funkčnosti. Návrat o krok zpět je užitečný ke zjištění toho, na čem se dá postavit další vývoj.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 13:18:45)
xyz, s tím vzájemným lhaním se mi to moc nezamlouvá, snažím se mu tu určitou situaci vysvětlit a vypadá to, že i chápe, co tím chci říct, ale přístě jede zas tu svou. No a vážně ho beru, ale upřímně to nedokážu v případech, kdy během deseti minut 3x změní názor, když mi lže a nebo když je 100% líný. Pak přichází ta pevná ruka.
|
| xyz | •
|
(20.5.2015 14:13:23)
To není o vzájemném lhaní, ale o navození situace naruby - která pomůže pochopit dítěti prožitek toho, komu lže. Není to o oplácení stejnou kartou. Přijde mi to lepší než stokrát vysvětlovat to samé, za stavu, že dítě to zpětně uzná, ale příště mu chybí vnitřní důvod. Ten vlastní prožitek důvodem je.
Např. na situaci, že dítě potřebuje do školy tužku - se dohodnout, že mu ji koupím a následně přijdu bez ní. Pak situaci rozebereme, vysvětlím mu, že to je to samé, jako když on mi slíbil, že něco dojde nakoupit....a ve výsledku jdu s ním ještě ten den tužku koupit a společně to dáme do pořádku. Předtím ale proberu situaci,jak se cítí, když na mě spoléhal a ono to nefunguje. Stojí to čas navíc, ale dle mého je to nad všechna teoretická vysvětlování. Při dalším problému je na čem stavět, to dítě pak chápe doopravdy pocity druhého.
|
| Klára80 |
|
(20.5.2015 14:16:09)
Jo tak takhle mi to dává smysl.
|
|
|
|
|
| xyz | •
|
(20.5.2015 12:38:19)
Jen ještě, to, že syn lže, neznamená, že neprožívá úzkost, když pláče. To jsou dvě rozdílné věci, lež je obvykle výhybka z nesnází. Je důsledkem určitého vývoje, ale pocitům syna jako takovým je nutné i tak věřit. Brát se navzájem vážně, je základ.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zpětná vazba to je ten termín
Není teda línej, spíš naopak, ale dělá jen to, co chce on. Jo Ryba...a vidím tam hromadu podobných sklonů s mojí nevlastní sestrou ve stejném znamení. Jak já ukecávala to druhé, ať raději pár dní počká, že jedna Ryba mi stačí.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)