| Anthea | 
 |
(1.2.2024 17:27:35)
Teď marodím a když už se snad zotavuji, najednou jsem si vybavila, jak se o mě při častém marozeni starala mamka, abych se zotavila . Vyvářela mi oblíbená jídla, třeba pečené kuře s bramborem a jablečným kompotem, dělala mi různé laskominky jako třeba puding. Všechno proto, abych zesílila. Převlikala postel, snažila se zabavit.
Úplně mně ta vzpomínka dojala už proto, źe v dospělosti se pokud je člověk jen trochu mocen, musí o sebe každý postarat sám.
A hlavně proto, že na podzim to budou dva roky, co uź mamka není.
Máte nějaké podobné vzpomínky?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.2.2024 17:45:12)
Mám vzpomínky, že při nemoci v dětství se mnou bývala maminka doma, nešla do práce a něco se mnou chvílemi dělala - četla, šila na panenky, přinesla ze školy úkoly... věnovala se přednostně mně. To bylo vzácné, protože nikdy jindy se mnou takhle nic nedělala, jen vařila a obstarávala domácnost.
Nejláskyplnější péči mi v nemoci poskytoval muž, když jsme ještě byli bezdětní. Nakupoval dobroty, co jsem si jen vyvzpomněla, vařil, dával studené obklady, povídal si se mnou... Neměl na starost nic a nikoho kromě mě. Kde jsou ty časy  Později jsem se naučila prostě fungovat, dokud stojím na nohou, jako asi každý. A když už nešlo stát na nohou, staral se muž o děti.
|
| Zasjaj. | 
|
(1.2.2024 17:49:02)
Proto já tak ráda chodím k doktorovi.  Konečně se někdo ptá, jak mi je
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.2.2024 18:00:59)
A to je důvod, proč já k doktorovi chodím nerada nesnáším, když mám říct co mě (všechno) bolí, celoživotně sním o lékaři, ke kterému přijdu a nebudu muset říkat nic a on to všechno pozná sám to bych možná zvážila i tu návštěvu u psychiatra
|
| Zasjaj. |
|
(1.2.2024 18:11:01)
No to je ještě vyšší úroveň zájmu toto
“Už z dálky jak mě vidí
ty oči-bledou líc
hned naproti chvátá:
holka zlatá
neříkej mi nic”
|
|
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 19:28:02)
Zasjaj.. no 
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.2.2024 17:56:50)
U nás se starala babička. V nemoci i ve zdraví.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 17:58:22)
A víš, že ani ne? Maminka byla láskyplná, ale v nemoci jsem bývala obvykle spíš sama doma... Já byla nemocná relativně často, trpěla jsem na bolesti břicha, hlavy, zvracela jsem, později se přidala krční páteř, omdlévání, byla to vlastně všední věc  a teda já většinou stejně potřebovala především klid, ticho a vyspat se z toho...
|
| Stará husa |
|
(1.2.2024 18:11:51)
Taky jsem bývala při nemoci sama doma. Bývala jsem nemocná často, většinou jsem mívala zánět středního ucha, na to jsem trpěla. Maminka mi z práce telefonovala, aby se ujistila, že jsem si vzala penicilin ve správný čas a v poledne mi chodila jedna sousedka ohřát oběd. Být sama mi ale vůbec nevadilo, četla jsem si nebo si hrála v posteli. Nejhorší byla ta bolest ucha a pak buď to prasklo samo, což bylo lepší, nebo mi ucho museli píchnout u doktora, to hrozně bolelo. Jako předškolní jsem za to dostávala malou gumovou panenku, když jsme šly s babičkou od doktora, mohla jsem si ji v hračkářství sama vybrat. Do 6 let se o mě starala ještě babička, jenže pak sama onemocněla a byla víc v nemocnici než doma. A ještě si pamatuji, že maminka bývala vždycky naštvaná, když jsem zase onemocněla, vždycky nadávala, ne tedy přímo mně, ale i tak jsem se vždycky styděla, že jsem takový chcipáček a že ji svými nemocemi otravuju .
|
| Senedra | 
|
(1.2.2024 18:17:59)
Maminka s námi doma bývala, dokud to šlo. Vařila oblíbená jídla, podstrkávala dobroty... bydleli jsme asi 7 minut chůze od její práce, tak za námi chodila, když měla v práci přestávku na svačinu nebo oběd. Snažím se dětem poskytnout totéž, dodnes se mnou občas spí, když jsou nemocné.
|
|
|
|
| Slonisko | 
|
(1.2.2024 18:12:43)
O mně se dost často staral táta, máma teda taky, ale nějak víc si pamatuju toho tátu.
Když jsem měla zánět dutin, tak se mnou chodil na punkce, protože mámě se z toho dělalo špatně (zrovna čekala sestru).
Vařil mi bramborovou kaši se šunkou, doteď je to pro mě comfort food  .
|
| holkamodroočka |
|
(1.2.2024 18:28:59)
Mně táta vařil pravé kakao, nikdo jiný to tak neuměl.A dělal bramboráky, mamka je nejí, tak se toho ráda vzdala.
|
|
|
| holkamodroočka |
|
(1.2.2024 18:26:35)
Maminku ještě díky bohu mám. A přestože už dávno nejsem malá, tak když mě před pár lety skolila u nich na návštěvě chřipka, tak mě to hned vrátilo do dětství, jak se starostlivě starala. Tak blbě mi snad nikdy nebylo, jak netrpím na teploty, tak jsem byla rozpálená jak kamna. Nebyla jsem schopná sama vypít ani čaj. Naštěstí se nikdo jiný nenakazil, a s její pomocí jsem se dostala z nejhoršího. Moje prababi vždycky říkala: važ si maminky, dokud jí máš ❤️. A měla pravdu.
|
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 18:28:47)
No... Spíš to mám tak trochu naopak :) Moje nemoci byly matkou považovány za úmyslnou zlomyslnost, kterou se jí snažím opět naschvál kazit život, takže ta péče podle toho vypadala. Technicky tedy byla v pořádku, najíst jsem dostala, léky jsem dostala... ale teda že by se mi dostalo nějaké laskavosti, tak to asi fakt nehrozilo. Tak jsem se o sebe v tom smyslu péče postarala sama, ve vlastním snění a ve vlastní hlavě.
Zatímco v dospělosti (když dokážu překonat pocit viny z toho, že obtěžuju svou nemocí okolí - což už většinou dokážu :) ), se mi dostává laskavé péče, a pokud je mi fakt blbě, tak se sama o sebe starat nějak moc nemusím. Stará se o mě manžel i děti, manžel mi vaří, děti mi nosí plyšáčka na noc a pouštějí mi své oblíbené filmy, aby mi nebylo smutno... a ve smyslu toho zabavení se o mě starají i přátelé, kteří si se mnou třeba píšou nebo povídají po telefonu. Takže být nemocná jako dospělá je tak nějak snesitelnější a nostalgie po dětství mě fakt nechytá :)
|
| Senedra |
|
(1.2.2024 18:37:37)
angrešte  Občas si říkám, co to v těch lidech je, že takové věci dělají...
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 19:02:42)
Senedro, děkuju. Holt se dělo, no. Dneska už je to dobrý :)
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 21:59:12)
Bohuzel nekdy to ani jinak nejde kvuli praci, zvlast dnes.
Bohuzel je to zhovadilost. Taky kdyz deti onemocni nebo ted i vnucka nebo kdyz byla nemocna mama, ani se moc nemuzu soustredit na nic jineho a potrebuji se o ne starat, jsem nervozni, kdyz nemuzu...
|
|
|
|
| Rodinová | 
|
(1.2.2024 18:52:20)
Jj, staral se tatinek
|
|
| Monika |
|
(1.2.2024 19:19:04)
Já si pamatuju nejvíc babiččinu péči, bývala jsem jako nemocná většinou u ní nebo ona u nás, dokud jsem nemohla zůstat sama. Dobrůtky mi babička podstrojovala a věnovala se mi, i když jsem byla zdravá, takže v nemoci si ani nevybavuju nic moc speciálního, kromě toho, že jsem musela pít výhradně teplé nápoje, tj. čaj a když mi už lezl krkem, tam "odraženou" šťávu - tj. sirup s teplou vodou z vodovodu. Ale často vzpomínám na babiččino léčení v podobě různých obkladů - na krk "jenom" mokrý hadr, ale "na průdušky" různě střídala teplé brambory, teplý olej a myslím i tvaroh ... Vím, že mi to v první chvíli většinou bylo příjemné, ale časem dost otravné a v noci jsem to obvykle ze sebe strhávala. Mamka zase vždycky trvala na dlouhých "dietách", když jsem měla nějaké střevní potíže nebo zvracení. Přestože na mě byli všichni hodní, nemocná jsem nebyla ráda právě kvůli těmto omezením + nemožnosti jít hned lítat ven, když už mi bylo líp atd, žádné výhody to neskýtalo. Vybavuju si jen jednu výjimku - na konci 1.třídy jsem měla roupy a to byla super nemoc (když zabralo léčivo proti svědění  ) - nesměla jsem do kolektivu, ale mohla být venku, všechno jíst, pít studenou limonádu Jako dospělá naštěstí moc nemocná nebývám (ťuk, ťuk), tak ani nevím, jestli by se o mě někdo postaral. Raději bych se to pokud možno ještě dlouho nedozvěděla.
|
|
| Fern |
|
(1.2.2024 20:18:27)
Mamka si sebou do manzelstvi a do bytu pristehovala i svoji mamku,moji babicku(asi i proto se nasi v mych 5 rozvedli)a pamatuji si,ze jsrm snad nejvic komunikovala prave s babickou a byla u ni v pokojiku.
Jak se o me starala mati,kdyz jsrm byla nemocna si uz nepamatuji,asi i proto,ze 1)jsem byla nemocna malokdy a 2) od 16 jsem se orientovala uz na sveho kluka,rodice tak nejak prestali v mem zivote zaujimat dulezite misto.A to uz se nikdy nezmenilo; sama mati mi jednou rikala,ze ziju uplne jinak nez ona - no aby ne!
|
|
| Termix | 
|
(1.2.2024 20:47:29)
Tyhle vzpomínky nemám, ale právě teď mám doma syna s velmi vysokýma horečkama a zrovna dnes jsem ho vyloženě rozmazlovala. Uložila jsem ho k sobě do ložnice, udělala tam něco, čemu děti od malička říkaly pohodlíčko, měl zapnutou televizi, okolo sebe misky s ovocem, uvařila jsem mu jeho oblíbené jídlo a k tomu vývar .... on se i trochu až styděl, ale měl skoro 40. No snad bude brzy líp.
|
| Stará husa |
|
(1.2.2024 21:00:42)
No, nevím, já ať jako dítě, nebo jako dospělá, jsem na žádné dobrůtky při nemoci neměla chuť. Pamatuju si akorát čaj s citronem, jinak mě vždy přemlouvali, abych snědla čehokoliv aspoň tři lžičky. Když jsem dostala chuť k jídlu, tak už jsem byla zdravá.
|
| 77kraska |
|
(1.2.2024 21:05:17)
Huso, to je vlastne pravda
ale tehdy se verilo, ze clovek ma hodne jist, aby byl zdravy, aspon v moji rodine....taky se rikalo "az tlusti budou hubeni, hubeni budou studeni"....jeste moje tchyne, ktera mela hubene deti a moc nevarila, rikala, ze deti maji hodne jist, aby meli pri nemoci z ceho hubnout...tak proto se asi detem varily dobrutky, aby aspon neco snedly
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.2.2024 21:14:00)
Říkalo se až přijdou špatný časy, budou tlustý hubený a hubený studený.
Já byla tak hubená, že doktorka řekla našim ať mi koupí třeba polárkovej dort, hlavně ať něco sním. Nechtěla jsem jíst, chtěla jsem, aby u mě někdo seděl a četl mi Mikeše nebo Bylo nás pět.
|
| 77kraska |
|
(1.2.2024 21:16:12)
Inko, moje babicka, kdyz byla dite, byla tak hubena, ze lekar rekl jeji matce, ze neprezije zimu....nakonec se dozila 88 let ve velke obezitě
|
|
| Stará husa |
|
(1.2.2024 21:58:19)
Já jsem jako dítě taky trpěla nechutenstvím a byla tak hubená, že mě v první třídě chtěli poslat do ozdravovny. Jenže já tak brečela, až mi slíbili, že nikam nemusím. Naši byli šťastní, když jsem něco snědla jako zdravá, při nemoci nejspíš věděli, že to je marné.
|
| Senedra |
|
(1.2.2024 22:10:29)
Huso, byla jsem podobné dítě
Já si pamatuju, jak jsem neměla ráda, když mamka ustlala peřiny do peřiňáku, přetáhla přes postel přehoz a řekla, že teď už budu jen polehávat.. jak jsem vylezla z pyžama, tak jsem věděla, že je po pohodě a jsem braná jako zdravá.
Jednou před Vánocemi dostala sestra angínu, ležela v posteli, mohla jíst cukroví, které jsme měli zakázáno jíst před Štědrým večerem, koukala na pohádky, už jí zabrala ATB a já kmitala s mamkou v kuchyni. Tehdy jsem fakt neměla ráda
|
| Zasjaj. |
|
(1.2.2024 22:33:45)
Sendero, jo, s ustlanou postelí končí leháro. Když jsem byla s teplůtkou sama doma, tak jsem většinou poslouchala rádio. V osm začínalo A léta běží. Dodnes mi ta znělka vvolává blažený pocit, že nemusím vstávat.
|
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(1.2.2024 20:55:21)
mne nosili dobrutky do postele cely zivot - a vlastne jeste ted, kdyz jsem u nich na navsteve a rodicum je 80+ a mne je 55+, tak mne vyzvou, abych si lehla na gauc, ze mi budou nosit dobroty, je to asi jejich nejvetsi konicek
ale kdyz jsem byla jako dite nemocna, tak jsem byla doma sama a divala jsem se neustale na Nemocnici na kraji mesta, kdyz davali jeji dopoledni opakovani, proto ji umim skoro nazpamet a proto jsem si nasla za partnera doktora
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(1.2.2024 21:34:23)
Joo, zavařené maliny na horečku, kuřecí vývar pro sílu, ležení na gauči ve dne - v mém dětství jasný příznak nemoci
|
| Jerry G. |
|
(1.2.2024 21:56:23)
Martino, ja to leceni spojene s moznosti lezet v obyvaku, kde byla televize a gramofon. Jezdila mne hlidat babicka, protoze mela rezijku na vlak deda byl ajzbonak. Babicka se mnou hrala karty. Trela mi zloutky s cukrem, taky pry dobry na nemoc 😊 a varila mi chlupaty knedliky s uzenym.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(1.2.2024 22:03:24)
Mě naučil ležet veřejně na gauči až druhý manžel, do té doby jsem lehávala jen na tajňačku o samotě
|
|
| K_at |
|
(1.2.2024 22:07:04)
Já byla nemocná furt. Takže ani horečky, a podobný radosti, nebyly nic kulervoucího. Mamka vařila běžně, normálně, průběžně. Nosili mi čaj, měřili teplotu, případně rozpousteli tehdy acylpyrin na lžičku. Dělali hnusné noční odporné zábaly celého těla, když to bylo jako jó divoký. Četli mi, nebo pouštěli gramofon a pohádky. Později dělali se mnou školu. Ale všechno to bylo tak v klidu. Holt kolorit. Hlavně co děcko s horečkou? Spala jsem, a bylo to. Věnování se bych většinou moc neocenila. Později už jsem se zabavila sama, když už to šlo.
|
| Rodinová |
|
(1.2.2024 22:14:59)
Ja byla nemocna minimalne, moji rodice taky a tak jsme nejak s nemocnymi neumeli zachazet.
Neumim to doted
Jako cajicky, dobrutky, knizky… ano, ale jsem u toho takova nesva.
|
| K_at |
|
(1.2.2024 22:18:04)
Rodinová, faakt? Nesvá? Promiň. Hrozně mě to rozesmálo.
|
| Rodinová |
|
(1.2.2024 22:21:17)
v pohode Kat.
Jsem nesva s nemocnymi a nemocemi, nemam to rada a neumim s tim poradne zachazet, divny, co
|
|
|
|
| Federika | 
|
(1.2.2024 22:18:48)
já jsem mívala často angíny.
Zbožňovala jsem to Minimálně po těch dvou dnech, kdy už zabrala atb a bylo mi líp.
Nikdo kolem mě neposkakoval, ale naopak mě nechali doma samotnou, což jsem považovala za luxus největší
Nikdo mě neotravoval, mohla jsem si číst a válet se, k obědu mi táta mezi dveřma podal grilovaný kuře z bufetu (taky jsem zbožňovala).
|
|
|
|
|
| Hanka 75 | 
|
(1.2.2024 22:22:19)
Bohužel nemám, nikdy se takhle nestarala.
V cca 20 (byla jsem na vejšce a bydlela doma) jsem dostala těžký zápal plic, vystřídala asi troje antb, hodně zhubla... k lékaři jsem chodila sama, zpočátku sotva došla tam a zase zpátky, brala jsem to, že se o sebe musím postarat a postarala. Teď když mám sama děti nechápu tu nestarost matky. Na otce mám úplně blbou vzpomínku, došla jsem na začátku téhle nemoci domů a doslova upadla do postele, neměla jsem ani sílu si dojít pro pití, ani zavolat na otce, a ten chodil okolo pokoje otevřených dveří, něco si pro sebe brblal ohledně svojí práce a vůbec jsem ho nezajímala (ale on takový byl vždycky). Měla jsem žízeň a hlad, ale nemohla jsem nic dělat, jen to vydržet než přijde mamka z práce, ta mi přinesla k posteli jídlo a pití, ale že by tam byla nějaká péče, starost.. divné co. Vůbec se se mnou nikdo nebavil co jsem dostala za léky, zda zabírají, jak se cítím, nic. Zameškala jsem půlku semestru a výrazně zhubla, ale žádný zájem o mé studium, zdravotní stav, nic. Kdybych se jich zeptala, zda si pamatují, jak mi nezabrala tři antb a marodila jsem 6 týdnů, tak o tom nebudou myslím, vůbec vědět.
|
| Senedra |
|
(1.2.2024 22:30:01)
Stejně - dcera už bude maturovat, zakládá si na tom, že je dospělá, ale starám se pořád
Zrovna jsem strčila do trouby závin. A peču ho vlastně kvůli ní. Jela kamarádce do sousedního města na maturitní ples a aby nemusela sama v noci přes centrum města, tak jí vyprovodí jeden společný kamarád. A domluvili jsme se, že u nás i přespí... Takže aby byl kamarád odměněn za ochotu, tak matinka naběhla, uvařila hrnec polévky ( kdyby měli hlad, až přijedou) a upekla závin, který má chlapec rád
|
|
| breburda71 | 
|
(2.2.2024 7:37:34)
Hanka75, to u nas bylo podobne, taky si nepamatuju, ze by se nasi nejak extra zajimali, mamka si to i brala trochu osobne, jako kdyz snad stuneme naschval, abychom ji pridelavaly starosti ci co....Nevim to jiste, ale myslim, ze osetrovani za sociku bylo asi hrozne malo placene?
Ja mam vzpominku asi kolem 8 let, ze jsem mela anginu, hrozne me bolelo v krku,vysoka horecka, doktorka mi dala penicilin, tatka me dovedl od doktorky domu, dal mi prasek a jel do prace, doma jsem byla sama..Od 14 let jsem chodila k doktorovi sama, a to uz pak kazdou nemoc meli rovnou za ulejvani..🙂
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(1.2.2024 22:36:06)
Se mnou byl doma vždycky táta , bez mamky by spadla škola
Nesnášela jsem bejt nemocná.
|
|
| vertigo | 
|
(1.2.2024 22:40:49)
Jako dítě jsem moc nemocná nebývala, ale aspoň jednou za rok jsem měla anginu. Popravdě si nějaké opečovávání nepamatuju, rozhodně mi mamka nic extra nevyvářela a nepodstrkovala. A co si tak pamatuju, tak když už jsem byla tak na druhém stupni, tak jsem bývala sama doma, mamka za mnou jen během dne odskočila z práce (pracovala přes ulici). Takže já mám nemoce spojené spíš se samotou.
|
|
| Půlka psa | 
|
(2.2.2024 4:49:36)
Maminka věří, že speciální péče při nemoci vede k tomu, že se dítě naučí uměle vyvolát lítost a dělat ze sebe chudáčka, aby tu péči mělo i běžně. A chudáčkovství maminka nesnáší ze všeho nejvíc, takže se s nemocí nepojilo nic než běžný režim, ale s povinností ležet ve dne ve svém pokoji. To mi teda vůbec nevadilo, tak jsem se snažila být nemocná, co to šlo, ale moc se mi to nedařilo a většinu školních roků jsem končila s 0 zameškanými hodinami.
Kuriózní je, že jak maminka stárne, tak se ukázalo, že chudáčkovství ji vadí jen u jiných, ale sebe nechává litovat a obsluhovat bez rozpaků a velmi ráda. Že je třeba být na slabší co nejtvrdší, to platilo jen, když byla při síle, ale když není, tak se rázem změní narativ. Co jí tehdy obtěžovalo u babiček, dědečků i nemocných dětí, to dělá rázem sama a ani si neuvědomuje, že je to úplně o stejné, jen se jí změnil náhled na věc. A tak jí posluhujeme a nepřipomínáme to.
|
| K_at |
|
(2.2.2024 5:56:43)
Půlko, to jste laskaví.
Tipuju, že u nás by podobná konstelace vedla minimálně k nějakému té jemné slovní přestřelce. Tedy humorné. Nikoliv zlé. Zvlášť brácha to umí vždycky tak nadhodit. Ať je mamce dobře.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.2.2024 8:21:17)
"Že je třeba být na slabší co nejtvrdší, to platilo jen, když byla při síle, ale když není, tak se rázem změní narativ. Co jí tehdy obtěžovalo u babiček, dědečků i nemocných dětí, to dělá rázem sama a ani si neuvědomuje, že je to úplně o stejné, jen se jí změnil náhled na věc. A tak jí posluhujeme a nepřipomínáme to. "
půlko, ano, to už tak bývá vidím to kolem sebe často...
je od vás hezké, že nepřipomínáte, taky se snažím tatínkovi nepřipomínat jeho dřívější (rázné a nekompromisní) názory a postoje mám to snazší v tom, že on se celkově změnil hodně k lepšímu, takže i náhlé požadavky na ohledy a podobně, se kompenzují tím jeho přístupem v současnosti
a taky to může být tím, že si maminka dřív nedokázala představit, jak se takový "chudáček" cítí... to jsem viděla třeba u muže, jak ho vždycky iritovalo, když mě vzaly záda opravdu hodně, tu jeho potlačovanou nervozitu a to "jé, ta s tím nadělá" - pak jednou vzaly záda jeho a od té doby je rázem mnohem soucitnější a nejsladší byla jeho zcela vážně míněná otázka "a to tě to vždycky bolí takhle moc?"
|
|
|
| Dari79 |
|
(2.2.2024 6:21:03)
Já jsem při nemoci plačtivá - lítostivá (i teď v dospělosti - jak začnu být taková ukníkaná, tak vím, že na mě něco leze).
Mamka se o nás v nemoci nijak víc nestarala - chodila většinou normálně do práce. Na druh jídla si nevzpomínám. pro mě je nemoc v dětství spojená s tím, že ležím přes den na gauči v obýváku a koukám na televizi. Ale moc jsem nemocná nebývala, taky jsem většinou měla ve škole 0 zameškaných hodin. Ale mám pár vzpomínek, že mám teplotu, horečku, matka "si odešlaL" a já tam pláču pod peřinou, že tu jsem sama a není mi dobře...
Proto já jsem matka nemocné opečovávací . Se synem doteď, když je nemocný, zalízám do postele, škrabkám po zádíčkách, hladím po hlavičce, nosím čajíky, měřím teplotku, ruším práci. Taky bývá ale nemocný jen minimálně. Tak jsem zvědavá, jak dlouho ten puberťák bude ještě chtít snášet, že maminka je s ním pod peřinou, když je marod...
|
|
| Koníček mořský | 
|
(2.2.2024 7:50:28)
Já jsem asi nijak moc nemarodila, protože nemám žádné extra vzpomínky. Pamatuju měření horečky, vaření čaje a podávání piškotů, když jsem neměla na nic chuť - čaj s piškotama mám spojený s nemocí. A pak taky mléko s medem, když jsem chraptěla. Alpu na cukr, ale to jsem odmítala. Buzení na antibiotika. Mamka se mnou došla k doktorovi, pak mi bylo blbě a chtěla jsem jen ležet a spát. No a když už mi bylo lépe, tak jsem si užívala, že nemusím do školy.
Často jsem i simulovala, abych se mohla ulít ze školy a mamka se mnou lítala po doktorech.
Já byla od dvou let v jeslích, v pěti letech sama v lázních, pak ve dvanácti devět měsíců opět... takže na nějaké rozmazlování od maminky jsem nebyla zvyklá a stavěná. Ale maminka se starala, to zase jo.
Marodila jsem ráda, protože jsem nemusela do školy, byla pěkně sama doma, nikdo neotravoval a mohla jsem si dělat co jsem chtěla.
Ale je fakt, že někdy bych se vybodla na práci, zalezla do postele a nechala se trošinku opečovávat. Ale to se asi nestane. I když jednou jsem to udělala, byla jsem hrozně pracovně a životně unavená, došla k doktorce, trošku zasimulovala a týden odpočívala, jako bych byla nemocná.
Teď už nemarodím, naposledy před 24 lety, jen si o tom sním.
|
|
| L+ 2m | 
|
(2.2.2024 7:53:00)
Ja si pamatuji jen marození u babicky . Rodiče až na výjimky chodili do práce. Mamka se mnou chodila jen k doktorce, ostatní se odehrávalo u babičky. Mám na to krásné vzpomínky. Babička dělala lipový a béžový čaj do obřího hrnku (říkávala musíš to upít), dávala nahrivanou plinku se sádlem na hrudník, zábaly na krk, octové ponožky. Často jsme stonali dohromady se stejně starým bratrancem. Leželi jsme pod neforemnou těžkou peřinou, listovali jsme si Dikobrazem a vzdělávali se z Květů a 100+1. Ještě byl jeden vzdělávací časopis, teď nevím název.
|
|
| Stáňa * | 
|
(2.2.2024 8:30:12)
Jako děti jsme byl se ségrou nemocné pořád. Naše zdravotní karty byly opravdu tlusté.
Kvůli tomu šla mamka do práce, až když ségře bylo 6.
Bylyto vesměs angíny nebo průdušky. Výživu jsme měli dobrou, pripisuju to spíš bydlení ve starém, vlhkém baráku. V sedti jsem byla kvůli astmatu i v dětské léčebné, kde jsem onemocněla angínu, takže půlku času jsem tam byla nemocna. Bylo to v zimě.
Mamka se o nás během nemoci starala tak nějak normálně.zadnou extra péči jsme neměly. Ale zkoušela na nás všechno možný jako olejove zábaly.
Dokonce sehnala právě psi sádlo (Ropucho, to radeji necti )
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 13:17:04)
Stáňo Listuji, zahlédnu R..., tak to mě zrovna zajímá, co má kdo za informaci pro mě
Psí sádlo mě kupodivu nepohorší o nic více než jiné sádlo, právě proto, že já mám zvířata v jednom balíčku A jsem trénovaná díky vazbám části mé rodiny na Asii. Já už viděla psů na rožni a na talíři... (na fotkách tedy)
Pomohlo ti to sádlo alespoň, když už pes pro tebe nasadil život?
|
| Stáňa * |
|
(2.2.2024 18:09:37)
Ropucho, a víš, že si doted ještě pamatuju tu chuť? bylo řidší než vepřové a mamka to prezentovala jako velkou lahůdku.
Ani mi to v té době nebylo divné, na vesnici byl pes na retezu u každého baráku.
|
| Drypetis | 
|
(2.2.2024 18:22:32)
Stáňo,
ono se to psí sádlo i jedlo? Já jsem myslela, že se používalo na mazání.
Ale jinak se k jedení psího masa už přiznal leckdo, strejda vyprávěl, jak na vojně dělali pravidelně psí guláš, ale on jen dostal ochutnat a pak už to nejedl.
|
| Stáňa * |
|
(2.2.2024 18:37:02)
Myslím, že obojí. Ale na chlebe jsem hio měla určitě. Mamka říkala, že prý když jsme se jí ptaly, proč si nedá taky, tak žej e to velká vzácnost jen pro děti.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 19:03:26)
Stáňo, je to tak, vztah ke zvířatům býval pragmatičtější.
|
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(2.2.2024 8:43:36)
Já moc nemocná nebývala, starala se mamka nebo babička. Babička byla taková ta hodně rozmazlovací, ale zřejmě si to vybírala až na vnoučatech, o děti se jí prý starala prababička.
Chlap je mnohem větší kvočna než já a pořád se stará a ptá
Dítko taky nikdy moc nemocné nebývalo a už jako batole jsem ho nedokázala ani při nemoci udržet v posteli. Pokud náhodou onemocnělo ve školním věku, tak jsem se s dítkem dohadovala o každý den, který zůstane doma. Maximum se mi povedlo 3 dny 
|
|
| Pole levandulové | 
|
(2.2.2024 11:45:59)
Nikdy jsem nebývala moc nemocná, ale pokud už někdy ano, tak do mých 8 let jsem byla nemocná u babičky dědou a tam to bylo fajn. Pak jsme se přestehovali a tohle odpadlo, pokud byla nemoc, znamenalo to ležet sama doma, což teda taky nebylo špatný, protože to většinou žádná těžká nemoc nebyla.
Pokud někdy onemocním těď, stará se manžel. On je takový pečovatel, mě spíš nemoci druhých obtěžují, nejsem pečovatelský typ. Ano, léčbu zajistím, ale rozhodně z toho nikdo nemůže mít pocit, že by nemocí získal něco navíc, daleko víc a ráda pečuji o zdravé členy rodiny.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.2.2024 12:01:59)
když to tu tak čtu, říkám si, že my neopečovávané osoby v dětství, které jsme to nevnímali nijak úkorně, asi fakt nemáme v sobě ten předpoklad péče o jiné nemocné
i u sebe pozoruju, že u nemocných ráda zajistím funkční záležitosti (nakoupím, připravím, léky podám, prostor vytvořím), ale nějaké echt rozmazlování, soucitné tanečky nebo tak, to mi vyloženě nejde... povětšinou nemocného nejraději uklidím do soukromí a nechávám ho "uzdravovat se" v klidu
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 12:35:07)
u nas v rodine se nadsene pecuje, ja jsem to videla doma u predku a vnimam to i u sebe, ze mne bavi vytvorit nemocnemu prijemne prostredi a varim caje a beham po lekarnach a hledam na internetu, jak mu pomoci a ulevit
a kdyz se nedejboze nekdo z pribuznych dostane do nemocnice, tak mne to vybicuje k neuveritelnym vykonum, jezdim do nemocnice, shanim dobroty, hovorim s lekari, vozim sestram kafe atd.
|
| Koníček mořský |
|
(2.2.2024 12:47:02)
Já jsem teda asi mrcha necitlivá, pragmatická, ale když je někdo nemocný, tak mě zajímá jak mu je, jak se cítí, jak probíhá léčba, ale že bych někoho obskakovala, vymýšlela mu program a sháněla všechno možné a nemožné, to teda nedělám.
Věřím doktorům, úzdravné síle těla člověka, tomu, že nemoc je jen dočasná součást života a tomu, že všechno nakonec dobře dopadne, že vlastně nic moc ani nedělám, protože stejně nic nenadělám. Sama se taky nijak moc neléčím, pokud necítím, že potřebuju lékařskou pomoc. Jinak si tělo a čas poradí. Maximálně si zajdu k lékaři pro uklidnění.
Když můj syn ležel měsíc v nemocnici a měl nějaké záhadné a potencionálně velmi nebezpečné neurologické onemocnění, ani jsem nešla za doktory, stačily mi informace od syna, a věřila, že vše bude dobré. Jasně jezdila jsem za ním, volali jsme si, měla jsem starost, ptala se, ale co může člověk dělat.
I když rodiče toho Martínka, kterého včera operovali za peníze hodných dárců, se jistě pěkně starají. A spousta dalších rodičů taky.
Ale nějaká chřipečka, angínečka, rýmička mně osobně téměř nestojí za řeč a starání se.
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 12:53:04)
Nenávidím návštěvy v nemocnici, chodím tam jen že zdvořilosti, přinesu hrozny, zdržím se pět minut a utíkám pryč. K doktorům ani sestrám nelezu. Kafe nikomu nenosím.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 13:21:10)
"Kafe nikomu nenosím."
Také ne. Dlouho jsem vůbec netušila, že se něco takového dělá.
Já bych to cítila jako nemístnou vlezlost, na toto jsem asi asociál.
Personál dělá svou práci, já pozdravím, poděkuji, více by mi nepřišlo na mysl.
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 15:24:48)
muj partner lekar mi vzdycky rika, kdyz jedu nekam do nemocnice za pribuznym, po cele republice, "hlavne dones sestram kafe"
mam kamaradku sestru a ta vypije treba deset kafi denne....v praci nebo doma...pro sestry je proste prestavka na kafe dulezita...takova jejich psychohygiena, aspon co ja vim (nekdo muze mit jinou zkusenost)
ja jsem dosla uz tak daleko, ze se jich rovnou zeptam "budu vam kupovat kafe, chcete radsi Crema? mate u Vas kavovar"?....a oyn napred reknou "to nemusite", ale pak reknou "radsi Crema" apod.
|
| Anthea |
|
(2.2.2024 15:27:17)
77krásko, jak Tě tu čtu, musíš být hodný çlověk.
|
|
| Velšice | 
|
(2.2.2024 15:33:02)
My jednou kupovali krom kafe i celý pressovač. Vděk byl velký.
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 15:42:56)
To mi připadá jak za minulého režimu, to se doktoři a sestry podpláceli, aby si člověka jako pacienta vůbec všimli. Když jsem nemohla otěhotnět, poslal mě švagr za svým spolužákem gynekologem v nemocnici a nařídil mi, abych mu vzala flašku. Udělala jsem to, ale cítila jsem se tak strašně trapně, že jsem za ním už podruhé nešla a ještě teď je mi nevolno, když si na to vzpomenu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 15:54:56)
Huso, ano, mně to zavání časy korupce a podpultových obchodů a zároveň takovým trochu nedůstojným systémem spropitného.
Někdo přinese, někdo nepřinese, může to vzbudit různá očekávání...
Nejspíš už to tak dneska lidé nemyslí, ale mně jsou příjemnější čistě profesionální vztahy.
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 16:04:40)
Ropucho, tchan byl závodní lékař a jednou v mě přítomnosti otevřel skříňku pod knihovnou. Měl tam nejméně 100 lahví alkoholu, říkal, že lidí mu to nutí a on si to bere, aby je neurazil. Tvrdý alkohol u nich nikdo nepil, tak se jim to tam hromadilo, občas někomu něco z toho dali třeba k narozeninám, ale většinu toho pak vyhodili, když se stěhovali. Nosit flašku doktorovi nebo kafe a bonboniéru sestřičkám tehdy bylo běžné, spousta lidí ještě samozřejmě obálky s penězi, kdybyste se neurazil, pane doktore. Fuj, jak já si oddechla po revoluci, že už žádné úplatky nemusím nikomu dávat. Mně to přišlo strašně ponižující.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 16:11:17)
Huso, ano, já to cítím jako oboustranně poněkud ponižující.
A dlouho jsem vůbec netušila, že něco takového funguje (fungovalo), moji rodiče ani prarodiče nikdy nezmínili, že by nějaké "všimné" někam nosili.
Tipla bych si, že nenosili, neumím si to u nich představit. Oni ani to dýško v restauraci pořádně dát neuměli. Ale nevím.
Každopádně mě to neučili.
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 16:18:49)
Ropucho, tak jelikož naši byli oba dva úředníci v kanceláři, neměli jsme tím pádem žádné benefity, které bychom mohli poskytnout za nedostatkové zboží či služby, tak občas někomu nějaký "dárek" nebo peníze dat museli. Třeba řemeslníkům, aby vůbec přišli opravit něco v bytě nebo vím, že táta zaplatil 500 Kčs vedoucímu v Elektru, aby mu řekl, kdy přivezou barevné televizory (pak tam čekal celou noc ve frontě, aby se na něj dostalo), televizního opraváře jsme museli také uplácet, doktora, aby tátovi napsal lázně (ten si o úplatek přímo řekl). Naši to nenáviděli a já také, snažili jsme se tomu vyhnout, jak jen to šlo, ale někdy to bohužel nešlo. Strašná doba!
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 16:30:01)
Huso, ano, doba to byla strašná.
Moji rodiče měli řadu různých užitečných kontaktů, od zelináře a uzenáře přes prodejce bonů až po lékaře, ale co jsem vypozorovala, spíš to bylo prostě díky osobní známosti než podstrkovaným obálkám.
Ale byla jsem dítě, všechno jsem vědět nemusela.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 16:50:51)
Ropucho,
myslím si, že v dnešní době je to hodně podobné, jen barevných televizí se to tedy už netýká. Ale v mnoha oborech se za včasné vyřízení platí a kdo nemá nebo zaplatit nechce, má smůlu a čeká. Stejně tak se platí, když někdo třeba chce, aby ho operoval konkrétní doktor nebo aby ho vzal do péče. Řemeslníci jsou zas nedostatkoví a taky se nechají přeplácet. Akorát dneska je to legální a tehdy to legální nebylo, výsledek je stejný.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 17:00:01)
Drypetis, zlegalizovaná forma příplatku za nadstandardní službu je fér a nemám s tím problém. To ráda využiji.
Vím, že se stále praktikuje i nelegální, děje se to kolem mě, ale osobně jsem to zatím nepotřebovala využít.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:06:01)
Ropucho,
jistě, že je to fér, ale musíš na to mít. A to každý nemá. A ten doktor, který se věnuje někomu, kdo si legálně připlatil, se nemůže věnovat tomu, kdo očekává standardní péči. Výsledek je stejný.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 17:15:57)
Drypetis, pro mě je rozdíl v tom, že si zcela oficiálně bez pocitu studu objednám službu a následně zcela transparentně uhradím. Důstojné, profesionální.
Ano, každý na to možná nemá, každý by možná neměl ani na nelegální úplatek.
|
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 17:06:12)
Ropucho, ano, legálně si připlatit třeba za jednolůžkový pokoj v nemocnici, lepší sádru, kloub nebo čočku, s tím nemám problém, naopak to vítám. Ale pokoutně cpát někomu úplatek, to se mi příčí.
|
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 17:00:21)
Drypetis, tak já tohle neznám. Od revoluce jsem nikoho neuplácela. Možná až budu nemocná, tak budu muset uplácet doktory, ale jak se znám, tak radši umřu, než bych to dělala. Řemeslníka si objednám na tehdy, kdy může, tak holt počkám. Zaplatím mu, co si řekne, ale za práci.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:08:26)
Stará huso,
ale právě že to, co dřív bylo uplácení, dneska zaplatíš legálně a když ne, budeš čekat nebo dostaneš horší péči.
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:32:05)
Presne, kdysi to jeste bylo " kach" , dnes je to uz normalne priznane. Prachy vladnou vsemu
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 16:55:42)
Naši právě žádné užitečné známosti neměli, tak museli platit. Anebo se hodně věcí vzdát, což se týkalo nedostatkových potravin nebo oblečení. Něco bylo ale nutné. Pamatuju se, že maminka předem uplácela kadeřnici, aby si na ni udělala čas, že ji dávala potom dýško, to bylo normální, ale musela za ní dolejzat s penězi předem, aby ji vůbec vzala. Holt nemohla nabídnout nic recipročního. Třeba tchán, jako doktor, měl známé všude, každý si doktora předcházel. Účetní a ekonoma v nějaké fabrice nikdo nepotřeboval, takže smůla.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:03:11)
Stará huso,
u nás podobně, naši byli THP ve fabrice, nic nabídnout nemohli a ani nemají kamarády a známé. Doktoři jim naštěstí dosud stačili v rámci běžné péče a když už operace, tak byla lehčího rázu. Ale řemeslníci a nedostatkové zboží, to byl problém, to máma vyvažovala shánčlivostí a častým chozením po obchodech, nutnost byla být ve městě v úterý a ve čtvrtek, to zaváželi drogerii a oblečení a leckdy stejně nic nesehnala, ale vytrvale sháněla dál. A dvakrát za rok jeli od práce na nákupní zájezd do NDR, tam bylo leccos. Nedostatek řemeslníků se projevil tím, že některé věci, které naši nezvládli sami, prostě nebyly hotové.
Dneska je to s doktory a řemeslníky podobné, jen hadrů a šminek a televizí je dost a dost.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 17:09:28)
Huso, ona to není jen otázka možnosti nabídnout reciproční službu, ale i jen prostých známostí. Podle toho, co píšeš, tvoji rodiče žili hodně uzavřeně a neměli širokou síť přátel. Moji rodiče znali řadu lidí díky práci, ale i jen díky komunikativnosti nebo zapojení do nějakých sousedských aktivit apod.. Lidé se prostě znali mezi sebou a sympatickému známému nebo známému kamaráda apod. se snadněji vyšlo vstříc. A ty známosti se nabalovaly. Tak to ostatně funguje i dneska, asi vždycky to tak fungovalo. Jen dneska už nejde o zajištění úplně základních věcí. Ale třeba lékař nebo kadeřnice i dnes vezmou známého nebo člověka na něčí přímluvu, zatímco cizího z ulice ne.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:13:13)
Ropucho,
ano, to je pravda, naše rodina žila vždycky hodně uzavřeně a moji rodiče se třeba v dospělosti s nikým nestýkali a nebyli zapojení do žádné zájmové komunity, do hospody, kde se sežene leccos, nechodili. Kontakty z mládí neudrželi a nové nevytvořili a neznají blíž kromě nejužší rodiny snad vůbec nikoho.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 17:17:20)
Drypetis, tomu se říká sociální kapitál.
Kdo ho nemá, je v nevýhodě.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:25:23)
Ropucho,
ano, ale tím pádem je jasně v nevýhodě skoro každý s hodně introvertní povahou. A pak je otázka, jestli se introverzi poddávat, jak je dneska běžné, za našeho mládí nebylo, to se řešilo stranění se kolektivu a jiné blbosti a nebo se tedy snažit o větší zapojení do společnosti, přesto, že to člověka vyčerpává a dost to láme přes koleno.
Pro moje rodiče, hlavně tátu, bylo nemyslitelné i jít s někým na kafe nebo na pivo, jet s někým na výlet a tak, ten úplatek komukoli by nedali i proto, že by nevěděli, jak to vlastně vykomunikovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 17:42:32)
Drypetis, já myslím, že takto založeným lidem současnost vyloženě přeje, jelikož oproti minulosti je nesrovnatelné množství služeb dostupné komerční cestou. A co víc, řada služeb online formou, kdy člověk nemusí s nikým jednat přímo. Není třeba spoléhat výhradně na hospodské (ani jiné) známosti.
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 17:47:10)
Ropucho,
ale pak je otázka, jestli se ti lidi neuzavírají ještě víc a víc, až do nezdravé formy. Rodiče tedy nemají vůbec internet a nic online se nepořizují. Ale je pravda, že kdo moderní technologie ovládá, nemusí už s lidmi mluvit skoro vůbec.
Ale zas online je snadno dostupné zas pouze to, čeho je dostatek.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 19:00:44)
"pak je otázka, jestli se ti lidi neuzavírají ještě víc a víc, až do nezdravé formy"
Ano, myslím, že tohle riziko tam je.
|
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 17:57:46)
Ropucho, máš pravdu a jsem tomu ráda. Já už ani nechodím nakupovat do kamenných obchodů, vyjma potravin a drogerie. Je to pro mě velká úleva, moct si zabezpečit potřebné věci a služby přes internet.
|
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:43:54)
Ne, je to mino, sluzby by mely fungovat mezavisle na znamostech. Bohuzel realita je jina...
|
|
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 18:10:44)
O ten sociální kapitál se taky musí pečovat a teď vidím u jednoho známého ve věku mých rodičů, jak to může dopadnout. Jeho známí už jsou v lepším případě v seniorském věku, v horším mrtví a na další generaci už ty známosti nepřešly. Jejich děti se nestýkají, navíc jen některé děti převzaly obor rodičů, ale pokud to bylo něco prestižního nebo lukrativního, tak aspoň jedno z dětí většinou ano. Ale už nejsou zvědaví na známé zemřelého tatínka a jeho děti, to by asi fungovalo jen tehdy, kdyby ty vazby byly užší a kamarádili se i ti potomci.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 17:39:03)
Ropucho, ano, naši žili hodně uzavřeně, táta neměl ani žádné kamarády, maminka měla dvě kamarádky, ale táta je neměl rád a nepřál si, aby je zvala domů a asi by ani nesnesl, aby s nimi třeba chodila na kafe apod. Pár povrchních známých z práce měli, ale to bylo všecko. Já také nemám žádné známé, jen pár kamarádek. Nejsem ten typ. Jsem hodně introvertní až asociální, neumím se s lidmi seznámit a bavit a už dávno o to ani nestojím. V dětství a mládí jsem kvůli tomu byla hodně nešťastná, ale teď už jsem se smířila s tím, že taková prostě jsem. Máme to v rodině, i děti jsou samotáři.
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:42:28)
Klientelismus. Pro ty, co zmame nemeli, sluzby nefungovaly. A bohuzel se nic nezmenilo, spis naopak
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:22:43)
Tak dneska to neni o nic lepsi
mozna je to vic veejne?
|
|
|
| 77kraska |
|
(3.2.2024 17:47:47)
Ropucho, babicka nekdy v 80. letech zjistovala v nemocnici, kolik se plati za zlucnik (v obalce lekari do kapsy) a spolupacientky ji rekly 600 Kc, ta mu taky dala 600 Kc....to si pamatuju z detstvi
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.2.2024 16:09:35)
Taky to nemám ráda, ale třeba když jsem byla se synem v nemocnici kratince po jeho narození (byly mu asi 2 týdny), byly sestřičky tak milé, že po propuštění jsem jim tu bonboniéru zanesla taky... Opravdu o nás pečovaly nad rámec svých povinností
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.2.2024 16:32:39)
Když byl manžel na JIPu v umělém kómatu, nosila jsem každý den nějakou bombošku. Myslím, že měli radost, obvykle nic nedostávaj. Pokaždý, když jdu k doktoru donesu bonbóny. Můj gynekolog je jednou začal jíst ještě než jsem odešla, celý den se nedostal na jídlo.
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 15:26:01)
Ropucho, jo, sice delaji svou praci, ale jsou to lidi, potrebuji se tesit na svou chvilku u kafe.....a potesi je, kdyz to kafe nemusi kupovat ze sveho
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 15:48:39)
77krasko, to já samozřejmě chápu, že jsou zdravotníci lidé a těší se na relax u kávy, tak jako spousta lidí v jiných povoláních.
Ale nenapadlo by mě do toho vstupovat a překračovat roli zákazníka do osobní roviny.
Jak jsem psala, přišlo by mi to vlezlé, a rozpačitě se cítím i v opačné pozici, když někdo něco přinese mně (nejsem zdravotník, ale také pracuji pro lidi). Chápu, že to lidé myslí dobře a nejspíš to není úplatek, ale jen projev dobrosrdečnosti, ale já přece pouze dělám svou práci, za kterou jsem placená.
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(2.2.2024 15:57:37)
Huso, a byla jsi někdy v nemocnici za opravdu blízkým člověkem? Protože utéct po 5 minutách od své(ho) milované(ho)..... (dosaď libovolně) je dost zvláštní. Do nemocnice asi nechodí nikdo rád (možná s výjimkou porodnice), ale ti nejbližší tady jsou od toho, aby podpořili, když to ten druhý potřebuje. Ale tak to vnímám já. Evidentně to máš jinak (a je to v pořádku). Kolega nechodí na pohřby, nebyl ani svému otci.
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 16:11:14)
Kaipo, mockrát. Za tátou, za maminkou, za dcerou, za tchyní. Nenávidím ten nemocniční smrad, to že na pokoji leží další cizí lidé a poslouchají to, co si říkáme se svými blízkými, případně já musím poslouchat, co si říkají oni. Vždycky jsem vyposlechla, co mi můj blízký řekl o svém zdravotním stavu, stručně ho zpravila o novinkách doma a slovně ho podpořila. Pak jsem zdrhla. Asi je to necitelné, ale já to tak mám. Když jsem sama ležela v nemocnici, taky jsem neměla ráda návštěvy. Nejvíc mi vyhovovalo, když jsem v 17 byla měsíc na infekčním, návštěvy byly zakázané a já měla klid.
|
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:19:35)
A to je treba o zdroj problemu mezi partnery. Ja to beru jako nestarost o toho cloveka, mrzi me, ze by za mnou partner neprisel, a on to ma tak, ze navsteva nenocnice martyrium a hruza. Ale neuvedomuje si, co to znamena pro me? Ze ja to beru jako nezajem o muj stav, protoze ja bych naop seak pecovala, chodila, nosila dobrotky, utesovala...
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(2.2.2024 22:14:51)
Asi to beres podle sebe, hodnekrat jsi sem psala, ze si vsechno "chroustas v sobe, resis nejradsi sama, nesverujes se"
|
|
|
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 15:53:54)
U nás to při nemoci bylo něco jako kombinace u Staré Husy, Angrešta a Půlky. Nemoc se vnímala jako slabost, vada a komplikace pro ostatní a pátralo se, čím si to kdo zapříčinil a pak se mu to vyčítalo. Takže třeba zánět močáku byl jistě od toho, že jsem si někde venku sedla na studené schody, i když mi to zakázali a tak následoval trest, že jsem se celé léto nesměla koupat, aby se to nezopakovalo a že si to mám pamatovat. Kašel byl zase z ulítání nebo pití studeného a po nějaké nemoci s kašlem nebo angíně jsem se nesměla půl roku ani dotknout zmrzliny. A k tomu se u nakažlivých nemocí řešilo, že nakazím mladší sestru, která měla slabší imunitu. Tak jsem se snažila každou nemoc co nejvíc utajit a přecházet, abych se vyhnula výčitkám a dlouhým omezením a i jsem si tím tu imunitu asi posílila. Od nějakých 12 let už jsem skoro nemocná nebyla. Ale mám sama u sebe k nemocem podobný vztah, tak je přecházím a různé chronické záležitosti ignoruju a k doktorům chodím co nejmíň.
|
|
| kosatka2 | 
|
(2.2.2024 17:12:48)
Dostávala jsem jen vynadano, že nemocí komplikuji život ostatním. Nebo že je to proto, že nenosím košilku,bačkory, atd. A že mě příště nepustí.
Takže vyposlechnout si kázání a být sama. Samota byla vždy fajn.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)