Re: Mezigenerační válka

Když někdo zadá anketu, co vám, mladým, vadí na důchodcích (nebo jejich názorech) a obráceně a pak z toho udělá článek, tak to pro mě nic neznamená.

V realitě vidím pořád totéž - lidi mají rádi svoje rodiče i svoje děti, děti svoje babičky atd.

Co ale reálně vidím, je skutečně neschopnost (nebo neochota) racionálně diskutovat, vyslechnout názor odlišný než můj, zkusit najít řešení, které je konstruktivní a v rámci možností nejlépe vyhovuje všem. Ale to není (jen) napříč generacemi, ale i v rámci vrstevníků, skupin...

Nesmírně si vážím proto každého, kdo dokáže říct - mě by to nejvíc vyhovovalo takto, ale chápu, že tobě (jemu ...) víc řešení B. Tak jsem ochoten udělat to trochu jinak... A ne - kdybys tenkrát, tak já bych teď ..., ale protože ty tenkrát ne, tak já dneska ne. Nebo - já ustupuju pořád, ať teď ustoupí on/a.

Je pravda, že je to hodně dané i mojí prací... Ale dneska jsem poslouchala debatu na ČT a říkala jsem si - oni (myšleno přítomní politici) mluví úplně stejně, jako ti rozhádaní bývalí manželé...

O úrovni on-line diskusí nemluvě.

Je zajímavé, že na jednu stranu v trendech výchovy malých dětí je už nějaké to desetiletí respektující přístup, pojmenování pocitů a blá blá blá, ale ve vztahu dospělý dospělý si lidi nadávají, nálepkují se, používají všemožné argumentační fauly... Každý je mistr světa amoleta na jakékoli téma...

To považuju za největší zlo dneška - když už se mluví o zákazu sociálních sítí pro děti, osobně bych k tomu přidala zákaz on-line diskusí (byť do jedné ted píšu). Prostě i pro dospělé víc žít reálný život (kde si z očí do očí fakt běžně lidi nenadávají) a míň .... (slušně řečeno komentářů) na netu. Myslím, že i dospělí se musí učit s tou současnou podobou sociálních sítí žít, nejen děti pod 15 let.