Re: Mezigenerační válka

A nebo taky obráceně. Moje dítě bylo nehlídatelné, snášelo jenom mě, tátu a chůvu. Jinak nesneslo nikoho. Resp. tolerovalo přítomnost jiné dospělé osoby, pokud jsem tam byla já (nebo táta nebo ta chůva). Jednou ráno jsem šla k doktorce na krev, zůstala doma ségra (s dětma), malý spal. Probudil se, zjistil, že nejsem doma a zdrhl jí z baráku a utíkal po ulici po chodníku a křičel, kde je maminka. Tchyně poprvé hlídala večer, že my šli do divadla, když měl asi 4 nebo 5 let... odmítal si lehnout, čekal, až se vrátíme, pak nám s pláčem vyčetl, že jsme slíbili, že přijdeme brzo a byli jsme pryč strašně dlouho... (a to jsme fakt šli z divadla rovnou domů, žádný sednout si někam...)

Naopak - já ještě jako bezdětná, jsem si běžně brala neteře na prázdniny, i k moři... ty neměly žádný problém. Přesně, jak se tu psalo - dělala jsem s nimi blbiny, běhala kolem stolu, lezly všude, bordel všude, skákaly všude... Určitě je to lepší, než to moje závislátko a uřvaňátko (které konec konců má dneska zveřejněné výborné výsledky z přijímaček na střední ) Jak to krásně uteklo...