"Monty vždy zastávala názor, že miminu je jedno, kdo mu vyměňuje pleny a učí ho na nočník"
Nojo, Monty...

Ta tady prezentovala spoustu interesantníh názorů, otázka je, nakolik vážně to myslela

Já bych v tom viděla spoustu nadsázky a nechtěla bych se úplně přirovnávat

Dítě si samozřejmě v každém věku tvoří vztah k lidem, kteří mu projevují lásku, to je jasné.
Ale myslím si, že miminku/ batoleti je jedno, jestli ho babička chová, zpívá mu, ukazuje obrázky, houpe na houpačce, utírá zadeček... zatímco maminka je vzdálená metr nebo kilometr. Vnímá prostě babičku.
Ale pokud zdejší babičky mají jinou zkušenost, ok, je to jejich zkušenost.
Každopádně podle mě se vztah dětí k dospělým buduje prostě tím, že spolu nějakým způsobem tráví čas, komunikují a sdílejí.
A je úplně vedlejší, jestli je to během "hlídání" (což je pro mě nutnost zajistit dětem péči v době, kdy rodiče ji nemohou zajistit osobně), a nebo během jakéhokoliv kontaktu v rámci rodinného života.
A také si myslím, že děti hodně přebírají postoje rodičů, takže když rodiče babičku a dědečka berou jako přirozenou součást rodiny, mluví o nich, mluví s nimi, navštěvují se, sdílejí důležité životní okamžiky apod., tak děti jsou přirozeně součástí těch vztahů a neumím si představit, že by prarodičům vykaly jako cizím a nebraly je jako své lidi.