| Anthea | 
 |
(19.7.2013 7:44:03)
Využívám vedlejší diskuse o uklízení, která mě velmi zaujala. Měly jste někoho takového v nejužší rodině, třeba rodiče?
Kamarádka má takovou dominantní matku, nakonec dopadla tak, že jí matka tímto chováním implantovala naprosto nulové sebevědomí, došlo jí to až v plnoletosti a až před třicítkou se v pudu sebezáchovy doslova násilím urvala a utekla k partnerovi, kterého si našla. Sice výběr partnera šťastný moc nebyl, protože brzo poznal, že má malé sebevědomí a nedovede se vůči němu prosadit, ale přesto asi dopadla líp, než by dopadla, zůstat doma.
I když rodina a matka navenek funkční, podle okolí hodná paní, kamarádka to popisovala tak, že měla časem pocit, že i "blbě kouká, že i koukat by se dalo líp - tedy maminčiným způsobem", že to soužití bylo natolik dusivé, ona chtěla mít vždycky pravdu, navíc byla úzkostná, tak úplně brzdila vývoj kamarádky.
Kamarádka se tedy osamostatnila spíš zázrakem a bez partnera by to asi nedokázala, protože měla právě takový ten pocit, že všechno dělá blbě, je k ničemu, nic neumí.
To dokáže dominantní osoba se slabou osobou opravdu udělat.
Kopíruju Benin z vedlejší diskuse:
To není chorobná touha uklízet, ale chorobná touha dokázat tu,že jsi méněcenná, neschopná samostatné existence bez její "záchranných" zhásahů.
Léčí se to u psychologa, ale asi tam nebude chtít jít."
Časem mi kamarádka řekla, že matka má silnou potřebu ovládat a taky si na ní honí triko, že potřebuje, aby si osoby v jejím okolí připadaly méně schopné než ona, aby si ona hojila nějaké skryté mindráky?
|
| Jarmilka. | 
|
(19.7.2013 7:48:21)
Těžko říct, jestli u nás byly ty motivy stejné, asi ne, spíš dril od matky mé matky, ale zbytek souhlasí, ustály jsme to do mých 16 let. Pak jsem musela k tátovi, jinak bychom se sežraly. Dodnes si o sobě vzájemně myslíme, že náš vztah k úklidu není ok...
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(19.7.2013 8:19:12)
mám jich v okolí spoustu (včetně sebe)
dominantní rodič je teda peklo...
|
| kambala pláááckááá |
|
(19.7.2013 8:20:37)
ale u nás to není směrem k úklidu, ale k sebevědomí, samostatnosti, toho, co ridče očekávají, co by ode mne chtěli, jak si mne představovali
a to samé většinou u kamarádů
PT to byl kapitola sama pro sebe s hyperprotektivní matkou. dnes s ní opět bydlí (je mu 30), ona mu dělá svačinky, obídky, a je šťastná, že ho má zpátky. on je rád, že mu někdo otročí a že bydlí levně....
|
| Tragika | 
|
(19.7.2013 8:45:54)
Absolutně nesouhlasím s takovým paušalizováním. V rodině také máme chorobně uklízející osobu a je to submisivní žena, která není dominantní ani náhodou. Když kolem sebe vidím dominantní rodiče, jsou mezi nimi uklízecí maniaci v menšině.
|
| withep | 
|
(19.7.2013 9:02:56)
Řekla bych, že nesouhlasíš s něčím, co tady nikdo netvrdí. To byla jen volná návaznost na nějaké předchozí téma 
|
| Grainne | 
|
(19.7.2013 9:12:04)
Tak ono nejde o přístup k uklízení, ale o vnímání počinů toho druhého.
Mně někdo uklidit a vycídit do vysokého lesku, pojmu jeho snahu mi tím dokázat, že jsem neschopná, jako jeho zaslouženou odměnu za výkon a bude to na mně mít stejný dopad, jakože včera pršelo.
Jinak soužití a výchova dominantním rodičem nemusí nutně vyvolat submisivitu, pocity méněcennosti, nebo nedostatek sebevědomí, ale i naopak, snahu a potřebu neustále bojovat o svou pozici a místo na slunci.
Není na tom ani nic zvláštního, aby dominantní rodič předal nějaký ten podobný gen potomkovi, ale může se stát i opak a poté nastává problém.
|
| Kreaty | 
|
(19.7.2013 9:27:05)
Grainne, zase touha pořád bojovat o vítězství, protože to mám v genech a bylo mně předáno, že je to potřeba je dobrá v povolání, v partnerství je to záhuba.
Nelze donekonečna svalovat vinu na rodiče, ale to co máš vtištěno v nehútlejším dětství z tebe nikdo nesejme, to je otisk na celý život, můžeš to změnit, ale stojí to velké úsilí.
|
|
| Inka | •
|
(19.7.2013 9:29:43)
Mně někdo uklidit do vysokého lesku, tak mu klidně odkývu, že jsem neschopná a budu si myslet něco o zadku.
|
| Kreaty |
|
(19.7.2013 9:37:49)
Inko, protože máš zřejmě jiné povolání, kterému se věnuješ. kdyby ti někdo v práci řekl, že to děláš úplě blbě a celé to po tobě předělal, tak by si zůstala také tak klidná?
|
| Inka | •
|
(19.7.2013 9:51:51)
Kdyby mě tam nechali za současný plat a někdo za mě dělal, i v tomto případě bych odkývala, že jsem úplně pitomá. Ale to je příliš hypotetická situace než aby byla možná.
|
|
|
| Ifča | •
|
(5.9.2013 18:16:10)
Mě taky napadlo, že kdyby mi někdo uklidil, tak bych taky byla ráda, ale chápu o co tu jde. Moje matka je ale taková, že by ke mně přišla a jen mi řekla, že je to hrozný, že mám prach na poličce a že nábytek by si uspořádala jinak apod. , ale nikdy by mi neuklidila.
Když jsem bydlela s rodiči, tak jsem neustále předstírala nějakou činnost, protože když jsem si chvíli sedla, tak jsem hned slyšela: "Ty nemáš co dělat, že už zase sedíš? Jestli já jsem mohla někdy přijít z práce a sednout si." Do dnes mě otravuje několikrát denně telefonáty, jako že má starost co se mnou je, ve skutečnosti neustále kontroluje mě a mého syna (kterého mimochodem také špatně vychovávám), jestli jsme doma a neužíváme si nedejbože někde v kině nebo s kamarády. Ale pokud jsem chtěla jeden víkend pohlídat kočku, tak mi nebude dělat otroka, protože mi jednou řekla, že žádnou kočku mít nebudu.
Odešla jsem z pohodlí krásného rodinného domu, do bytu 48m2, splácím měsíčně 12 tisíc hypotéku, mám dvě zaměstnání (občas přiberu i něco třetího), ale jsem svobodná a šťastná a kdybych měla jíst jen suchý chleba a zapíjet vodou, protože na víc nebudu mít, tak mi to za to stojí. Poprvé mám domov, nikdy před tím jsem se doma necítila opravdu doma.
S rodiči se pochopitelně stýkám, ale víceméně každá návštěva končí hádkou (s mojí matkou, otec zpravidla jen mlčí) a slovy, že mne vydědí. Ale to už beru jako sport a se synem se vždycky smějeme, když se vrátím už se ptá, tak co babička, už tě zase vydědila :) Mimochodem, je mi úplně fuk, jestli mě vydědí (i když pochybuji, že by to skutečně udělala a když, tak to dá pravděpodobně synovi), zjistila jsem totiž, že nic z toho nepotřebuji, že mi stačí, co mám ted.
Žádný tyran se nezmění, snažte se odejít co nejdřív i za cenu zhoršení pohodlí a větší finanční náročnosti. Já si vyčítám jen to, že jsem tak dlouho otálela, pořád jsme měla strach vzít si hypotéku, co když přijdu o zaměstnání apod. Ale bylo to právě tím nabouraným sebevědomím, člověk si pak nevěří, že to dokáže, a vytváří si problémy dřív, než opravdu nastanou.
|
|
|
| Anthea |
|
(19.7.2013 13:41:35)
Graine, ty myslíš, že to může mít opačný dopad, že takto šikanované dítě třeba bude podvědomě v dospělosti bojovat s partnerem, protože v dětství nemohlo nikdy mít poslední slovo, tak bude mít pořád pocit, že se nemůže dostatečně prosadit a budou třeba s partnerem soupeřit o moc?
Vlastně si jako bude znovu odžívat tu buzeraci z dětství
|
| Xantipa. | 
|
(19.7.2013 13:49:07)
To může, ale je to od pangejtu k pangejtu a nemusí to to tak být.
I když. Doma třeba jsem nesměla nikdy říct svůj názor - nikdy, protože jsem měla držet pusu, nikdo se mě na nic neptal.
Dneska nesnesu, aby mi někdo něco podobného řekl. Je to jako by mi zamával červeným hadrem před očima. Já mám právo si říct svůj názor a nikdo mě nebude říkat, že nemám a řeknu ho. Ale nemusím mít poslední slovo.
A je fakt, že jsem tím úplně posedlá /dá se říct/, nutím děti, aby říkaly své názory, aby se nebály, aby komunikovaly a diskuze je prostě denní součást rodinného života, protože u nás doma, když jsem byla holka, to bylo nemyslitelné a říct názor bylo neodpustitelné a zasluhovalo si to trest, ať byl názor jakýkoli.
|
| Anthea |
|
(19.7.2013 14:05:10)
Xantipo, nejsi narozená ve znamení berana? to by i odpovídalo, že jsi se ubránila
|
| Xantipa. |
|
(19.7.2013 14:26:14)
Ne ne, já jsem jemná Panna. Není to divný? Já mám pocit, že to ze mne nějak vymlátili
|
|
|
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(19.7.2013 9:18:15)
No v předchozím tématu zakladatelka možná v nadsázce popsala, kterak ji matka za 4 hodiny shrabe binec a ve výčtu bylo i umytí záchodu, celkem si dovedu představit, že může být problém s pobytem na území, které je až tak volnomyšlenkářsky pojato a nemusí být nutně domina.
Moje máma to má taky taky(nevyžádané uklízení),taky jsem o tom založila diskusi, tž mi to přišlo drsné v době, kdy jsem nedobrovolně měla jedinou roli a to postarat se o domácnost. A připadala jsem si díky tomu totálně nanic. Jenže moje maminka je z druhé strany ta, co si bude myslet, že jsem nejúžasnější a nejlepší, jenom kapánek nedoceněná, kdybych už nikdy nevylezla z postele a přestala si čistit zuby a půjde za mnou o radu s čímkoliv.
Popsaný model ze svého okolí neznám a přijde mi dost šablonovitý. Každý máme nějaké rodiče, jsou-li to ti, co nám dávali přiměřeně najíst a projevují dosud laskavý zájem o to co děláme, mají starost i radost, tak je to na nás. Nelze do sta let svádět své provary na to, že máma skládá jinak ručníky a myslí si, že je dobré mít včas vařeno..
|
| Kreaty |
|
(19.7.2013 9:28:33)
Libiku, to je prima, že jsi pro mámu ta nejúžasnější, tak to má být. To je dar normálně vytvořeného sebevědomí.
|
| překvapená 20.9. |
|
(19.7.2013 9:54:16)
Jak se to vezme, já se celoživotně peru s pocitem, že moje dobrá maminka se trápí tím, že s to její nejúžasnější děťátko na světe je tolik zmítané a nedoceněné. A je to nepříjemné. Vysvětlit matce, že jsi docela normální nikoliv geniální a tvůj život plus minus tomu odpovídá, takže nechť je v klidu, je možná stejně těžké jako jí dokázat, že nejsi úplně k ničemu.
|
| Kreaty |
|
(19.7.2013 9:58:27)
aha Libiku, to je zase ještě jiný pohled, to by mě nenapadlo, ale i já tě mám zafixovanou jako normálně sebevědomou a úspěšnou v životě, tedy podle příspěvků a způsobů reakce na témata
|
| překvapená 20.9. |
|
(19.7.2013 16:44:47)
Já trpím přehnanou odpovědností za to, jak se blízcí cítí, aby "neplakali" zklamáním. Teď třeba balím na dovolenou a vrací se mi ataka (bušení, dušnost, zažívání) a vůbec nemám radost.
Jinak ovšem Xantipy příběh mi vehnal slzu, to je tak temný a bezvýchodný..
|
| Maugha | 
|
(19.7.2013 17:10:27)
Libiku, nejsi náhodou nejstarší dítě?
Tenhle povahový rys mám taky.
je to pakárna
|
| překvapená 20.9. |
|
(20.7.2013 0:27:40)
jj, jsem starší ze dvou holčiček, já úžasná, nadaná, krásná, co všemu rozumí a moje sestra, ta hodná.
Neunesla jsem tíhu svého místa na výsluní rodičovské opičí lásky, mám tik v oku, nadváhu, t.č. bez zaměstnání, stále něco hledám (vzhledem k věku ale už zapomínám co
A ségra, co se vdala "do dobrýho", má už hodně dlouho velice prestižní a stálou pracovní pozici a hlavně, nic neřeší..
Ale jak už jsem řekla, pokud rodinné klima není vyloženě hnusné až deviatní, hlasuji pro shovívavost s rodiči.Kdovíco si myslí naše děti..
|
| Maugha |
|
(20.7.2013 0:37:19)
A jak spolu vycházíte se sestrou?
Jinak co si myslí moje děti - mám přibližnou představu, saze tady bouchají dost často.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(20.7.2013 6:07:30)
pod ten poslední odstavec se podepíšu.
My jako rodiče určitě taky nejsme dokonalí, i když se v našich očích moc snažíme. Stejně nám bude co vytknout..
Jinak jsme taky dominantní skoro všichni - mamka, ségra, já, můj muž, můj syn a naše společná dcera taky.
"Šebková taky?" (jsem si vzpomněla na Pelíšky )
|
|
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(19.7.2013 10:03:18)
Tutenstain, ale to prostě tvůj otec promítá do Tebe něco ze svého neúspěšného já
|
| Xantipa. |
|
(19.7.2013 10:05:38)
To je taky zvláštní - já zas mám pocit, že moje děti jsou bez vyjímky rozhodně lepší a schopnější, než jsem kdy já byla. A tak chci, aby byly i jako děti šťastnější. jak na tom budou v dospělosti, s tím nic neudělám, ale jejich dětství ovlivnit můžu.
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(19.7.2013 9:32:27)
To máš jistě pravdu - člověk dospěje a musí se k tomu všemu postavit. Ale sama ze svý zkušenosti vím, že pokud se Ti něco dostane pod kůži, nezbavíš se toho, už je to tvojí součástí. Na mé rodiče neshazuji svoje chyby, jsou to moje chyby, nejsem debil, aby mě někdo musel vodit za ruku a za své chyby si ponesu odpovědnost sama. Ale třeba já mluvím o něčem jiném - ráda bych byla trochu jiná, ale nejde to, teda jde, navenek, když se budu ovládat, ale nejde to zevnitř - myslím, že bez toho tlaku z dětství by to bylo lepší, těžko říct - prostě to nedokážu změnit a hlavně mě štve to, že nedokážu změnit přístup k mým rodičům. Vnímám to jako svou chybu a možná, že když bych se víc snažila a něco podstoupila, že by to bylo lepší. Ale to neudělám, nechci nic podstupovat a jak říkám - nebudu riskovat odkrytí citlivých míst, aby se zase musela potýkat s tím, že si budu rány léčit.
Jinak mí rodiče už dávno vzdali, aby mi dokazovali, jak jsem pitomá, že nechci využívat jejich rady - ne že by mě to nebolelo, jen oni to nepoznali a tak si myslí, že to nemá smysl, protože já k sobě nikoho nepustím a jakákoli jejich "dobrá rada" se ke mně nedostane, tudíž zbytečně vynaložená energie.
A navíc si myslím, že ani oni ke mně nepřistupují fér, protože pravda je tak třetí z toho, co řeknou a mně už nebaví to zjišťovat a dělat si z toho závěry. Takže zas na druhou stranu - proč bych měla já k nim přistupovat s otevřeným hledím. Nesnížím se k tomu, abych jim lhala jako to dělají oni, ale neřeknu víc, než je nutný.
|
|
|
|
|
|
|
Holky, je dobře, že tady sdílíte své zkušenosti. Je to dost poučné. 
to vypadá srandovně napsaný). Moje matka je dominantní, otec dominantní a sebestředníá, nevyzrálá osobnost. Moje dětství bylo subjektivně doost pekelné, jsem nejstarší dítě. Do života si nesu obr balík komplexu, v mládí jsem měla anorexii, občas stavy, že bych neměla vycházet na ulici, neb jsem tááák blbá, ošklivá, neschopná atd. Naštěstí komplexy věkem dost blednou-uf, dnes jsem i ráda za své dětství-v jistém směru-neb se mám v práci/ i coby rodič solidně od čeho "odpíchnout". Já teda svou existenci v kmenové rodině hodnotím jako hodně neštastnou i proto, že já mám hrozně přecitlivělou povahu, máma je prostě naopak "drsoň". Prostě ohen a voda. Že třeba dítě s jinou povahou by to prostředí neneslo tak špatně. No, evidentně to tak mělo bejt...
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)