| Laleida |
 |
(1.4.2010 14:39:23)
Ahoj maminky, chtela jsem se zeptat, od kdy jste sve ditko placli treba pres ruku, kdyz delalo neco, co nema? Dnes jsem sveho 9 mes. syna kdyz se vztekal u jidla a bouchal mi do lzicky placla a ted je mi to strasne lito. Nejsem zastance telesnych trestu, ale to placnuti pres rucku mi prijde takove schudne, ale nevim, zda jsem to neprepiskla. Jak dat takto malemu prckovi najevo, ze dela neco, co se nema? Diky za rady, Kata
|
| Čekatel na smazání | 
|
(1.4.2010 14:41:38)
Cca od roku, až na něm bylo vidět že docelá chápe o co jde. Pokud neví co po něm chceš, tak to nemá vůbec cenu.
|
|
| hrošík+Em 8.9.08+Hani 4.10.201 | 
|
(1.4.2010 14:41:57)
ahoj, toho se neboj, ještě ho plácneš často :o) ale taky se tu objeví názory, že nikdy a domlouvat, ale ono ne vše dítě pochopí a plácnutí přes ruku si myslím že nebolí a přitom dítko pochopí, že dělá co nemá....
|
| Haňul :) + Alex 3/09+Marie1/12 | 
|
(1.4.2010 14:49:11)
netrap se tim, taky toto vyuzivam, teda kdyz uz 2x nebo 3x ho napomenu a stejnak na to kasle jde to udelat znovu, ale myslim si, ze nekdy je to potreba, aby to dite pochopilo ze strkat prstiky do zasuvky nebo vecne lezt do odpadkoveho kose neni to prave orechove. netrapila bych se tim.
|
|
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(1.4.2010 14:49:26)
spatne je to, ze se kvuli tomu citis spatne. Dite neni blbe, neboli ho to, chape o co jde. Jeci u toho, protoze nesouhlasi s tim, ze narazilo na odpor. A to tak je. To je vychova. Je blbost mit kvuli tomu vycitky.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(1.4.2010 21:06:49)
já nevím, ale syn byl dost udivený, když jsem ho plácla přes ruku... neječel. Jen nechápal, proč jsem ho plácla. Prostě mu ta souvislost nedošla, bylo to k ničemu. Mluvení mělo větší efekt, ale taky větší nároky na mojí trpělivost.
|
|
|
| paseka | 
|
(1.4.2010 14:50:27)
já si myslím, že plácnutí přes ruku je spíš uporoznění a ne tělesný trest.
|
|
| Katka, kluci 11 a 7 | •
|
(1.4.2010 14:50:48)
Hehe, občas tedy fakt plácnu, a to nejen přes ruku...Prostě nejsme stroje , nervy někdy ujedou. Prosím maminky klidných dětí, co se na ně stačí přísně podívat, aby se sdržely odsuzujících komentářů :)
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(1.4.2010 15:01:38)
laleido, mám třináctiměsíčního synka, zlobí jako černá ruka, ale ještě jsem ho nikdy neplácla. Myslím, že to má cenu až od chvíle, kdy to to dítě aspoň trochu chápe jako to že dělá něco špatně. Taky nejsem zastáncem tělesných trestů, ale svojí dceru jsem občas plácla. Ale řekla bych, že tak od dvou let, dřív ne. Prostě devítiměsíční je fakt miminečko. Takže to bych neplácla nikdy. Nemůžeš trestat někoho, kdo to fakt nechápe. Myslím to dobře.
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 15:04:50)
jo a když teď čtu ostatní příspěvky, tak u nás stačí nene ne ne, to se na mě udiveně podívá a když to nezafunguje, tak popadnu, odnesu. Vzteká se, bere to jako trest i tak. Možná že ho to štve víc, než to plácnutí- ten fakt, že jsem mu to překazila. Jako souhlasím s tím,že placneš ještě mockrát, ale v devíti měsících to fakt ne.
|
|
|
| irlev | 
|
(1.4.2010 15:11:43)
Laleido, asi by příště bylo jednodušší dát mu vlastní mističku a lžičku, do který si může mlátit a nechá tvoji. Osobně považuju plácání přes ruku za naprostou zbytečnost, která se může lehce obrátit proti tobě, když si dítě zafixuje, že takhle se dává najevo nesouhlas.
Výčitky neměj, už se stalo. Ale promysli to 
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 21:11:04)
hm, to si synek zafixoval a do dneška s tím máme problém. Ve vzteku alespoň buší do zdi, už ne do lidí... /jsou mu 4,5/. U něho jsme udělali chybu, je výbušný povahou a plácání byla u něj ta nejhorší možná volba, což jsme zjistili pozdě. Byli jsme bezradní, nedokázali jsme udržet hranice jinak. Ale naučili jsme se to a učíme se to pořád. Náprava chyb z časného dětství je těžká.
|
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(1.4.2010 15:12:47)
Někde jsem četla, že milující rodič dokáže zvolit správný trest, protože to dítě miluje a ví, že je to pro jeho dobro...
Opravdu bych si z toho hlavu nedělala. Zkusil to, ty smu dala na jevo, že takhle tedy ne a on si to nějak přebere. Věř tomu že to bude zkoušet ještě mockrát...
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 15:19:37)
já ještě přemýšlím, co ti chtěl tvůj brouček tím vztekáním říct. Možná, že když si příště řekneš, že se nezvtekal, ale jen nějakým způsobem dával svůj nesouhlas, tak tě to nenaštve. Co může dělat devítiměsíční mimino naschvál ? Prostě buď mu to nechutnalo, nebo byl unavenej, nebo byl plnej, nebo si chtěl hrát. Řekla bych, že za nic z toho bys ho normálně nepotrestala. Pochybuju že tě chtěl vyprovokovat nebo dělat naschvály.
Ale jinak ať nevypadám jako mentorující matka, takovýcch a ještě mnohem horších výchovných chyb jsem už provedla. Ten seznam by byl nekonečnej. Tak si říkej, že jsi stejná jako ostatní, učíš se být dokonalá maminka a na té cestě každý udělá milion chyb. Moje dcerka se v poslední době značně změnila a vyklidnila, ale takový dobrý půlrok jsem se považovala za mizernou neschopnou matku, protože zlobila a neposlouchala úplně hrozně.
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(1.4.2010 15:23:02)
Od minulýho týdne. Nejdřív rafla starší mě a pak sestřičku při kojení. Ji naštěstí jen tak lehce, stačila jsem zabránit nejhoršímu. Ale zařvala jsem na ni pořádně.
|
|
| *Niki* | 
|
(1.4.2010 15:24:16)
Bouchání do lžičky či čehokoliv u 9-měsíčního dítěte není zlobení, ale úplně normální chování. Takže tvé špatné pocity jsou v tomto případě na místě. Zkouší věci, zvuky, je to normální součást psychomotorického vývoje. Pokud pro to nemáš pochopení, dej mu vlastní plastovou a mističku, třeba tě ty zvuky nebudou tak iritovat.
Jediné, co docílíš plácáním přes ruku, když dítě zkouší okolí, je to, že to přestane dělat. Vidím občas děti, co nesmí nic zkoušet. Jsou strašně nešikovné a maminky se velmi diví, jaktože jiné děti jsou šikovnější.
Jinak obecně nechápu, proč by mělo devítiměsíční dítě reagovat na zákaz. Proč by mělo poslechnout. Proč někdo chce na slovo poslušné děti.
|
| Akasha | 
|
(1.4.2010 15:44:46)
U jídla má jíst a né zkoumat okolí
|
| *Niki* |
|
(1.4.2010 16:25:11)
Akasko, já u jídla i mluvím, povídám si, čtu noviny, někdy se i dívám na televizi. Plácaná jsem byla dost. Nějak to nezafungovalo :)
Devítiměsíční dítě má na zkoumání okolí nárok. Kdykoliv. A i hranice se dají určovat i jinak, než plácáním. Lidi si často pletou výchova=plácání, plácání=výchova. Kdo neplácá, nevychovává a má spratka. I mě někdy ruka ujela (ale ne u tak malého dítěte, možná tak dvouletého), svatá nejsem. Ale výchovné, v pozitivním slova smyslu, to prostě není. Plácání vyvolává strach a obranný reflex, ne žádoucí uvažování a chování.
|
| Akasha |
|
(1.4.2010 16:56:11)
Hmm. Mě ujela ruka i u sestry (rok a dva měsíce) a nemám skrze to noční můry ani výčitky svědomí, bylo to na místě a v pořádku.
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 17:16:08)
Akasho, ráda bych měla tu tvojí jistotu, že to bylo na místě a v pořádku. Teda moje dcera už taky dostala a ne jen jednou, ale potom mě to vždycky mrzelo. Zvláště, když potom praštila mě- bylo jasný, od koho se to naučila že jo. Nebo když jsem jí viděla jak mlátí panenky, protože zlobí, tak to jsem se teda zastyděla. A dcera měla období, kdy zlobila fakt hodně, na zadek někdy dostala- zvlášť když se ošklivě chovala k bráchovi. Kupodivu čím víc na zadek dostávala, tím hůř se chovala. Bylo to úplně k ničemu. Nejsem ten typ co uplatňuje teorii, že dospělý, který bije dítě se k němu chová z pozice silnějšího. Ale spíš mu ukazuje, že to je správné řešení krizových situací. Plácnutí je pro mě jako ta nejzažší mez, jako ten nejposlednější z trestů, když nevyjde nic jinýho.
|
|
| *Niki* |
|
(1.4.2010 17:21:41)
Akasko, ty jo, ty seš teda ségra...
Ještě nemáš děti, že?
Jinak já děti ani nezavírám, ani nebiju. Někdy křičím. Oni taky, jsme docela emotivní:)
Někdy si přijdu přísnější dokonce, v porovnání s tím, co si dovolí jiné děti. Někdy naopak jsem tolerantnější, mě dítě tančící na stole nevadí - pokud na něm zrovna nejíme.
Dovedu pochopit (byť nesouhlasím), když někdo plácne děcko za neposlušnost.
Co nepochopím, je plácání za projevení emocí (nesouhlasu). Když má dvouleťák záchvat vzteku a někdo ho plácne, či třeba šoupne pod sprchu. To pokládám za neskutečné nezvládnutí emocí... těch rodičů.
|
| *Niki* |
|
(1.4.2010 17:37:49)
Jinak teda svatá nejsem, ohledně prostředního syna mám máslo na hlavě, toho jsem párkrát plácla. Výsledkem bylo, že byl ještě nezvladatelnější než jindy.
|
|
| Akasha |
|
(1.4.2010 18:14:55)
Jsem. Nemám děti, správně (taky to několikrát zmiňuji), ale plácla jsem sestru jednou - když jsem jí řekla třikrát NE a ona stejně tu ruku do hořícího krbu strčila - nebylo zbytí  a protože to bylo v téhle situaci, za těchto okolností, tak nemám důvod k tomu, abych z toho měla noční můry - kdyby u toho byla její mamka, tak by dostala větší klepec 
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 21:15:19)
jestli si spálila ruku, vsadila bych se, že víckrát ji do toho krbu nestrčila.
Já jsem byla to dítě, které potřebovalo na vlastní kůži vědět, co je to "žehlička pálí" "nůž je ostrý" apod. Nůž jsem jako čtyřletá ukradla mamce a zalezla s ním za gauč a rozřízla jsem si tam dlaň. Od té doby jsem se k nožům chovala s respektem 
|
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:04:37)
me dite mladsi jednoho roku lezouci po stole vadi dost, protoze kdyz z nej spadne na podlahu, tak si rozbije hlavu. logicky ne?
|
|
|
|
|
|
| Laleida |
|
(1.4.2010 17:26:00)
Neirituji me zvuky, on nebouchal lzickou do neceho, to mi vubec nevadi, at si mlati do ceho chce, on mi vztekle prastil do lzicky na ktere bylo jidlo. No jak nekdo psal, treba mu to nechutnalo, chudak babi, ktera se s tim varila, kdyby vedela 
|
| irlev |
|
(1.4.2010 17:45:00)
Laleido, asi chtěl vidět, jak se jídlo rozprskne :) Něco nechutnat nebo nemít hlad - to je taková dětská klasika, babi by to bylo určitě jedno :)
|
| Laleida |
|
(1.4.2010 17:49:26)
Jo babi by plakala, stale mi totiz vnucuje, ze doma varene jidlo je doma varene jidlo a jemu vice chutnaj ty ze sklenicky, ale nejak ji to nemuzu vysvetlit, proste stara skola
|
| irlev |
|
(1.4.2010 17:50:33)
Laleido, tak to je ideální navrhnout babičce, ať ho příště krmí sama  a ty budeš mít volno
|
| Laleida |
|
(1.4.2010 17:58:24)
No babicka mi tvrdila, ze ji to vcera dlabal a chtel jeste, tak nevim Mozna, ze nechce 2 dny za sebou to same jidlo
|
| irlev |
|
(1.4.2010 18:03:06)
Prostě už nechtěl :) Ono zas nemá cenu za tím hledat kdovíco - situace proběhla, nějak jsi jí vyřešila, nemáš z toho dobrý pocit, tak příště znovu a lépe 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Katka+Jáchymek 9/08 | 
|
(1.4.2010 15:49:06)
Když měl malej rok, párkrát jsem ho plácla, ale začal mi to vracet, myslel, že je to hra. Od té doby už jsem to neudělala. Když dělá, co nemá, zvyšuju hlas, někdy i trochu řvu, to taky není ideální..
|
|
| myš | •
|
(1.4.2010 15:49:55)
Mám chlapečka 2,5 roku, neplácala jsem ho jako miminko a bít ho nechci. A on opravdu není žádná hodná buchtička na kterou se stačí zle podívat a je klid, je dost živý. Zrovna má období vzdoru a někdy mám 100 chutí ho plácnout a jednou mi i ve vzteku ruka ujela (byl to fakt neovladatelný reflex ), sice jsme to zbrzdila a bylo z toho jen takové lehké plácnutí na zadek, ale tudy podle mne cesta nevede. Spousta maminek by ho už nejspíš dávno za něco plácla, u malých dětí mi to ale připadá jako špatný způsob.
9-ti měsíční dítě je podle mě malinké na to, aby jsi ho začala usměrňovat plácáním. Myslím si, že ty děti ještě nerozumí tomu, co po nich vlastně chceš, tedy spíš co nechceš, aby dělaly.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.4.2010 16:05:09)
jenom by mě zajímalo - jak se s ním chceš domluvit, až mu bude o rok víc, bude v tom pravým období vzdoru a bude si myslet, že všechno může?
já taky děti nemlátím, ale i Matějček říkal, že do určitýho věku je výchovný plácnutí nejlepší metoda
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(1.4.2010 18:51:06)
To neříkal. Říkal že trest zastavuje, ale nevychovává.
Výchova normálního dítěte lze i bez tělesných a psychických trestů, ale chce to hodně přemýšlet, předvídat a zvažovat přirození důsledky.
A taky si uvědomit, kdy je dítě dítětem, které si plní nějaký svůj vývojový úkol ;). Někdy mám pocit, že dospělému dovolíme daleko víc než dítěti. No schválně, kdy jste se naposledy potrestaly za vylité kafe, uspiněné triko, nenáladu, štěkání na okolí?
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 21:19:39)
Markét  dneska Rozce ukáplo trochu pití na podlahu, hnala se k topení, popadla tam utěrku, co se tam sušila a šla to utřít (sama, hned, bez jakéhokoli komentáře od kohokoli). Moje mamka nevěříně zírala Takže přirozené důsledky fungují i tak, že ona to odkoukala od staršího a sama už ví, co si počít s tím, když něco někde vylije či ušpiní. Prostě to vyčistí. 
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 1:00:25)
přesně za toto netrestám, to bych totiž nic jinýho ani nedělala :)))
trestám za neposledhnutí a to za cílený neposlechnutí, jeden by nevěřil, jak umí tříleťák provokovat a dívat e, jestli vidím, jak po patnácté ten vypínač mačká nebo jak zase práskne dveřma až zařinčí sklo
opravdu nečekám na to, až je vysklí a dostane hned na první pokus a lepší se to :)))
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:21:37)
jo presne, kdyby mi manzela vynadal, nebo se jen krive na me podival kvuli rozlitemu hrnku, tak by se me to fakt dost dotklo. i jen to, ze se musim zvednout a nalit si znovu je dost hrozne
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.4.2010 16:07:24)
já jsem to odklepla dřív
co na něj používáš, když je mu 2,5, to už má rozum, dá se s ním domluvit, tak ja na něj?
a umí poslechnout? (nemyslím v situaci, kkdy on sám chce, ale kdy to ty potřebuješ)
a co až bude s někým jiným, třeba ve školce nebo ve škole, nemá to sebevědomí pak takto netrestaný dítě až moc velký?
já se ptám, protože toto si neumím představit, zato znám děti, který mají pocit, že můžou všechno a nic se jim nestane, všechno jim projde a mají nad všema okolo sebe moc
|
| myš | •
|
(1.4.2010 16:36:38)
šmoulata
To, že někdo děti nebije neznamená, že si takové děti zákonitě vše dovolí, nemají žádné hranice a myslí si, že můžou všechno. Nebít dítě nemusí znamenat volnou výchovu.
Já neřeším každou prkotinu, někdy fakt zírám, za co všechno děti dostanou plácanec,takže důvodů k usměrňování mám míň. Vzhledem k tomu, že se snažím neřvat a řešit věci v klidu, tak často stačí zvýšit hlas a už je mu jasné, že jde do tuhého a poslechne. Kdybych řvala furt, nebo neustále plácala, tak to přestane vnímat a nebude to fungovat. A motivaci používám spíš pozitivní, než negativní, viz RaR. Vždycky pravda neposlechne, ale to je u takhle starých dětí běžné. Dúležité je aby poslechl v situacích, kdy je to opravdu nutné.
Sama jsem byla coby Au-pair v Anglii v rodině se 7 dětma a ti ze zásady tělesné tresty nepoužívali. Ty děti byly zdravě sebevědoé, živé, ale slušně vychované a rozhodně jim nepřerůstali přes hlavu. Takže to opravdu jde i jinak, než plácáním, vidím to i okolo sebe u pár rodin. Nezatracuji úplně tělesné tresty, ani ty, co takhle vychovávají. Na některé děti to je asi to jediné co funguje, jen mi připadá, že se to tady používá příliš často a brzo, prostě jako první způsob výchovy, místo aby to bylo to poslední, po čem rodiče šáhnou.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.4.2010 16:02:16)
jednou to přijít musí, tak to přišlo porvé zrovna dnes, žádnou hlavu si s tím nedělej, ono ho to nebolí a nebere to jako újmu, on to velice brzo pochopí, že přes tu ruččku dostane, když dělá něco, co nemá, a jestli to nepochopí takto, tak pochopí jinou věc - plácne do jídla - dostane přes ručičku, plácne příště, dostane zase (ale pozor, opravdu musí dostat zase, jinak je to k ničemu, a dostat musí tak, aby to sice nebolelo, ale aby si toho všiml a nebral to jako srandu, je dobrý ještě přísně něco říct, stačí "nesmíš plácat") a on si zvykne na to, že olácne do jídla - dostane přes ručičku
a jestli nechce dostat, tak neplácne
vlatně mu buduješ reflexy, tak to ber v klidu
|
| Miriam, 5r+2,5r | •
|
(13.1.2011 1:10:18)
Vlastne z neho robis cviceneho psa. Cim vycvicenejsi, tym vyssie ocenenia od inych majitelov cvicenych psov. FUJ!!!!!
A uz naozaj zufale je, ze dieta treba placnut a povedat prisne "NESMIS PLACNOUT" Tak ja mam naozaj dost !
|
|
|
| ALianan | 
|
(1.4.2010 16:17:24)
Občas jsem plácla, nevím od kdy. Měla jsem zásadu třikrát rázně NE a pak plácnutí. Většinou to bylo za týrání zvířat, škubání kytek a rozhazování jídla.
U nás jedna na zadek platila i na záchvaty vzteku.
Teď mám tříleťáka a neplácám vůbec. Ví co smí a co ne. Ale hlavně, pochopí vysvětlení nebo trest.
Plácat, až když dítě pobere rozum mi přijde divný. Pokud má rozum, můžeš se domluvit, nemusíš ho bít.
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 16:27:52)
vidíš a mě zas přijde divný plácat za něco z čeho rozum dítě nemá. Až mu bude o pár měsíců víc, stejně se s ním nedomluvíš (možná s některým geniálním jo), ale už aspoň podle mě pochopí, za co ten trest přišel. Já nevím. Můj devítiměsíční syn byl v tom věku absolutní mimino, který naprosto nic nechápalo. nedovedla jsem se na něj v tom věku ani naštvat, natožpak ho vychovávat. A souhlasím naprosto s monou- to jak se kluk choval byla normální součást psychomotorickýho vývoje- děti v tomhle věku do všeho třískají, plácají, objevují svět. Proč bych za to měla svýho synka plácnout ? Já nechci aby mi u jídla seděl se sevřenýma půlkama a rukama za zády. Přesto nemám problém ho nakrmit.
|
|
| marketa | •
|
(1.4.2010 16:29:55)
ja taky rikam trikrat NE, ale neplacam. diteti radeji podrzim ruku, nebo ho poslu (zavru) do vedlejsi mistnosti a napocitam do 5.
mam taky trilete dite a taky se naucilo co smi a co ne ... a bez placani.
placani je zbytecne.
placani vyvolava strach, nechci, aby se me dite balo.
|
| ALianan |
|
(1.4.2010 16:34:59)
Mě daleko horší trest přijde zavření ve vedlejším pokoji (třeba na chvilku).
Plácnutí vnímám jako jasné rychlé a důrazné NE pro dítě, které pořádně nechápe slova.
|
| marketa | •
|
(1.4.2010 16:46:54)
ale ja to pouzila asi tak 1 za dva mesice a teprve jako nejzazsi moznost vis ;-)?
a hlavne napocitej si rychle do peti. trva to tak 3-4 sekundy!
nikdy bych nezavrela dite na minuty do nejake (tmave) mistnosti dokud se tam nevyrve. protoze to si asi predstavujes ;-) , nebo ne?
dite pusitm zpet zkoro okamzite, pochovam a reknu, ze do jidla se neplaca apod. ja to teda musela pouzit jen pri lezeni na stul. rezat jsem dite nechtela a stul odnaset nemuzu, musim odnest dite.
nebyl to rozhodne traumaticky plac co se ozval zpoza dveri, ale plac nastvany a trochu smutny "pust me na stul - ja to tak straaaasne chci".
|
| ALianan |
|
(1.4.2010 19:30:40)
Ne, představovala jsem si to jak popisuješ, žádný velký drama.
Beru podle mého tříleťáka. Poslání do pokoje bere jako nejhorší trest. Vždy je z toho ztrašný ře -zlobím tak, že mě máma nechce. Jak by to bral jako miminko bych ani nechtěla zkoušet.
|
|
|
| marketa | •
|
(1.4.2010 16:48:42)
placnuti je nasili, ktere vyvolava strach.
placas jen protoze mas moc a silu. jinak by sis to nemohla dovolit. a tu moc tim zneuzivas.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.4.2010 18:04:03)
plácnutí není bolestivý trest, musí to být tak, aby si všiml, ale bolet ne, to opravdu ne, spíš tím prudkým pohybem zdůraznit, že opradu něco nesmí
to není násilí, to je okamžitá reakce, kterou člověk nemusí a neměl by potlačovat, protože to je přirozené chování a dítě se musí naučit hodně brzo vnímat řeč těla ostatních, takže prudký pohyb potřebuje znát taky a jeho následek taky, no a důvod pochopí za 2x, možná za 3x, a to už i v těch třeba 9 měsících.
Když dokáže 8měsíční dítě vědět a umět říct, že HAM znamená jídlo, tak taky ví, že NE znamená zákaz (a rozumí tomu mnohem dřív než to umí vyslovit)
|
| Žžena |
|
(1.4.2010 21:37:09)
Šmoulata, to je teda obhajoba plácání jak vyšitá.
Plácání není násilí.... co by to mohlo být... je to projev lásky...  jak jinak
Ta teorie prudkých pohybů je fakt vymakaná... kam na to chodíte? Co všechno člověk nevymyslí aby si obhájil plácání
Osmiměsíční dítě co říká ham a rozumí zákazům bych ráda viděla.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 1:05:50)
můj 8měsíční měl HAM jako první slovo, takže věděl velice dobře, co říká
v tom případě věděl, co je to NE
stejně tak druhý, ten v 8 měsících říkal DEJ, takže i u něj je jasný, že NE chápal
a neříkej mi, že když půlročnímu řekneš, že jdete pá, tak neví, co to je, když umí udělat pápá, tak tomu rozumí, a tak by mě zajímalo, proč by nemělo rozumět zákazu, protě NE jako STOP
jenom to chce důslednost
já na kluky nekřičím, nebiju, ale lepší jedno plácnutí než tisíc pokusů o vysvětlení a pak neposlechnutí v nějaké siuaci, kdy prostě poslechnout musí
|
| irlev |
|
(2.4.2010 8:52:32)
Šmoulata, no však právě, když už rozumí slovu "ne", proč je k tomu i to plácnutí?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 11:55:38)
achjo, pokud chci zdůraznit, a to plácnutí není bolestivý, ale to je jedno, každý má jiný způsob a trvá na něm, každý má jiný dítě a to reaguje jinak, takže je taková diskuse o ničem
jenom si pořád myslím, že plácnutí přes ručičku nebo plínku není násilí, ale součást výchovy, protože jsou jistý meze, který musí dodržet už hodně malý dítě, bez mantinelů se těžko žije
radši plácnu 3x devítiměsíční dítě po ruce a ono mi pak už nebude plácat do jídla, než aby mi do toho jídal plácalo ještě tříletý, který nikdy nedostalo plácnutí, protože je to násilí a ubližování a kdovíco ještě, pár takových případů znám a myslím si, že to není k jejich dobru
|
| irlev |
|
(2.4.2010 12:27:59)
Šmoulata, no, tohle je taková klasická výmluva, často používaná - když neplácnu, bude mi lézt ve třech letech po hlavě.
K tomu opravdu těžko něco dodat.
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:32:54)
jo presne, a muzes rikat dokolecka, ze jsi neplacala, mas dite, ktere ted opravdu trilete (nebo starsi) je a po hlave ti neskace a nic.
porad dokolecka obhajujou to placani, ze od dvou, tri let uz to nebylo potreba, ze se dite naucilo. ze to nebylo potreba ani predtim, to nepochopi. jak u blbejch na dvorecku.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 14:29:36)
a vy si fakt myslíte, že to lácnutí, který nebolí, mu tak moc ublíží? že ho to tak moc poníží? no já nevím, mám kluky 3 a myslím si, že jsou naprosto v pohodě, nestresovaní, navíc opravdu hodní, a to i podle učitelek ze školy školy,
a to, že dostali při nějaké příležitosti po ruce nebo přes plinku jim určitě nesnížilo sebevědomí, i když na druhou strnu musím uznat, že občasný snížení sebevědomí by potřebovali ještě teď, třeba to zkusím plácnutím přes ručičku, to bude ponížení :)))
já jsem zastánce zlaté střední cety, ani velká přísnost, ale ani naopak, pokud mě dítě něčím naštve, tak musí vědět čím a musí to vědět hned a podle svýho věku, prostě použiju to, co zabere nejrychleji
ale klidně si dál vysvětlujte, že se něco nedělá, že se nesmí
mám takový jeden opravdu jednoduchý příklad. Když mýho bráchu kouslo naše štěně, brácha ho kousl taky, od té doby pes věděl, že nesmí, jeho nekousl už nidky a mě, protože jsem jenom vysvětlovala, tak hryzalo vesele dál§ časem se to taky odnaučil, ale bráchova metoda byla určitě rychlejsí a pes ho poslouchal i jako dospělý
ne že by dítě bylo pes, nebo mělo stejně poslouchat, to roxhodnš ne, ale pokud pochopí autoritu včas, bude to jednodušší hlavně pro rodiče
ponižující může být plácnutí dítěte nad 3 roky, ale do té doby ať je to klidně dočasný ponížení (hahaha) a naučí se poslechnout
každý svýho štěstí strůjcem
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 14:33:48)
ještě dodám - můj nejstarší měl období kolem roku, kdy zkoušel svou sílu, normálně nám dal facku :)
jo, bylko to dítě, který občas dostalo po ručičce
tak za to dostal pořádnou po té ruce, aby věděl, že toto se nesmí
a už to neudělal, věděl, že to bolí, že to nesmí, že by byl trest, který nechce
kamarádka nikdy, ale opravdu nikduy svou holčičku neplácla a ta měla kolem roku přesně stejný nápady a fackoval všechny okolo, zkoušela svou sílu
kamarádka ji za to nikdy neplácla, protože to by bylo násilí a zakazovat násilí násilím se přece nemá, a holčička ještě ve 3 letech ubližovala všem okolo i své sestříčce
teď je holčičce 8 a pořád má pocit, že může všechno a její maminka říká, že kdyby včas zasáhla u malé, nemuselo to takto dopadnout
tak nevím, radši budu další děti vychovávat stejně, potřebuju, aby se chovali dobře všichni
|
|
| Xantipa. | 
|
(2.4.2010 14:42:08)
Štěně není dítě, takže způsobem běžným ve zvířecí říši nelze vychovávat děti. Já bych řekla, že jsme dál a lidský mozek je přece jen rozvinutější.
Neuvěřitelný - budeme se navzájem ohryzávat.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 15:42:27)
jo, přesně takovou reakci jsem čekala, kdo nechce pochopit, nepochopí
jde o to jednou důrazně ukázat,kdo bude koho poslouchat, kdo má to poslední slovo a pak se dál nemusíme snižovat k trestům téměř žádným, to ponížení totiž není na straně dítět, ale na straně trestajícího rodiče, který řve a mlátí, protože ať se snažíte sebevíc, ony ty nervy jednou jedou každýmu, a čím dýl se člověk ovlásá, tím horší ten výbuch bude
i rodič je jenom člověk, který má někdy špatnou náladu a někdo ho bolí hlava, a pokud budeme pořád jenom vysvětlovat a mluvit a nic víc, tak dřív nebo později opravdu vybuchneme, ale asi si to musí zkusit každý sám n sobě...
zajímavý je, že z tak dlouhýho příspěvku, nebo valstně dvou, je narážkaa jenom na to štěně :))) a přitom jsem k tomu napsala, že to pochopitelně nejde stejně, ale to je přesne ono, každý si vybere to, co se mu hodí
přestože mí kluci dostali občas výchovně po ruce, nikdy nikoho neuhodili, nikomu neublížili, a nemají malý sebevědomí, protože ví, kde amjí hranice a ví, co ode mě můžou čekat
já jim klidně řeknu, že mě dnes bolí hlava, tak ať nás to pak nemrzí a oni se podle toho chovají. A to není věc posledních pár dní nebo měsíců to už funguje od malinka, hodně brzo pochopili, co myslím natolik vážně, aby i dostali plácnutí
tak já je jdu zase plácat a kousat
|
| irlev |
|
(2.4.2010 16:32:12)
Šmoulata, no já nevím, když měli kluci období, kdy poplacávali lidi okolo (11 měsíců tak?), prostě jsem je naučila místo toho dělat "malá".
Ono jde asi o nepochopení toho, že já neříkám, že nevychovávat, nebudovat hranice, neučit děti empatii ... ale že to jde bez plácání - i do té ruky.
Jestli je to bolí ... no, asi je jim to dost nepříjemný, ne? I kdyby to bylo lehká plácnutí, pohlazení to prostě není.
Jasně, tobě se to osvědčilo, ale vem si zpětně, o čem tahle diskuze byla - zakladatelka neměla z plácnutí dobrý pocit, ptala se, zda je to nutné ..... opravdu je nutné plácat? Byť do ruky, když je to teda "menší zlo" jak třeba jinam? A o tom jsou ty ostatní reakce, že nutný to prostě není.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 17:05:39)
já si celou dubu myslím, že mít špatný pocit z toho, že dítěti plácla přes ruku, je pitomost, dítěti to rozhodně neublížilo a jejich vztahu taky ne
takže řešit špatný pocit z výchovy opravdu nemusí
|
| irlev |
|
(2.4.2010 18:17:25)
Šmoulata, ale autorka už ten špatný pocit má - osobně si myslím, že to jí říká její vnitřní já - hele, tudy je to asi špatně. To by byla chyba ten hlas nevyslechnout.
Mě se naopak velmi líbí, že o své výchově pochybuje, dítko je malinký, tak je to akorát ta pravá příležitost si to srovnat v hlavě a postupovat už pak jednotně a především sebevědomě vůči vlastní volbě.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.4.2010 18:31:34)
MajoZrzko, měla jsem to přesně tak - zhruba v těch 10 měsících jsem první dítě takhle jednou automaticky plácla, tehdy jsem si myslela, že mám důvod, že jako nebezpečí - jenže příště jsem měla třeba o hodně menší důvod, třeba jen že se mi to zrovna nelíbí ... A to mi přišlo špatně - tak jsem to zkusila (a i díky diskusím zde na rodině) jinak a ejhle, funguje to už pět let, a řekla bych že čím dál líp. A i když mi to někdy ve výchově ujede, neomlouvám si to, že jsem zrovna v tu chvíli dítě vychovávala, protože to prostě není pravda, v tu chvíli jsem vychovávat přestala.
|
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 20:33:43)
ja jsem hodne dlouho mluvila jako ty, ale nastesti jsem nazor zmenila driv, nez se mi narodilo dite.
zacala jsem trochu uvazovat o mnohem sirsich souvislostech, o duvodech sveho jednani a svych reakci, vseobecne o puvodu pocitu viny, ponizeni apod. precetla si neco psychologie o vlivu vztahu "matka-dite" na pozdejsi vzory chovani atd.
no a dospela jsem k tomu, ze me to ponizilo a nechci si to priznat, protoze tim rikam, ze moji rodice delali neco spatne a ja je mam prece rada.
ano, mam rodice rada, vim, ze se snazili, ze nejsou svati a nemam uz jim jejich "chyby" ve vychove za zle a mam s nimi dobry vztah, ale uz netvrdim, ze placani neponizuje.
placani ponizuje, i kdyz si to ty nechces priznat.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.4.2010 21:13:11)
kolik je tvým dětem roků?
občas přijde chvíle, kdy slova fakt nestačí a vyčítat si to je nesmysl
nemyslím si, že plácnutí jednou za čas tak moc ublíží, naopak si mysím, že na tom opravdu není nic špatnýho, kvlůli čemu by člověk měl mít špatný pocit
pravda je, že člověk nesmí přestat přemýšlet a řešit plácnutím čím dál větší prkotiny
píš naopak, čím je dítě starší, tím víc stačí vysvětlovat
kdybych měla jen druhýho syna, tak bych asi mluvila stejně, opravdu jsem ho snad ani nikdy plácnout nemusela, dalo se s ním domluvit. Všechny děti mají období vzdoru a zkouší a učí se, kolik si můžou dovolit
nejstarší zkoušel moji trpělivost opravdu důkladně, občas plácnutí přišlo, i když výjimečně, prostřední byl mnohem mnohem mírnější v těchto pokusech a o plácnutí opravdu ani nevím
ten třetí musel dostat, ano, bohužel opravdu dostat (i když tady na této diskusi to zní jako sebevražda) ze všech třech nejvíc, důvody jsou osobní, nemám chuť je rozebírat, ale je to dítě, který ve dvou letech absolutně nerozumělo řeči, byla jsem přesvědčená o tom, že toto dítě nikdy, ale opravdu nidky ani neplácnu a budu ho opečovávat jak v bavlnce (proč, to je zase stejně osobní) a nešlo to, on na nic jinýho nereagoval
prošli jsme obdobím, kdy jsem byla nešťastná z toho, že tak malý musí tak dostávat, opravdu jsem vyčerpala všechny možnosti, navíc má snížený práh bolesti (ale mentálně je v pořádku), jenom mu to prostě bylo úplně, ale úplně jedno
trvalo to nějakou dobu, než vůbec začal chtít být hodný, chovat se tak, aby to bylo únosný
kdybych se u něj měla cítit špatně z plácnutí přes ruku, tak by jeho chování rozvrátilo celou rodinu, opravdu, to tak prostě bylo
je mi jasný, že se vám tento názor nebude líbit, že mě budete přesvědčovat o nesprávnosti, a o tom, že domluva stačí, ale to byste si to musely zažít samy na vlastní kůži (nervy a uši a oči)
a to, aby co nejrychleji přestal s chováním, který bylo opravdu neúnosný, souviselo se zdravím, jeho i ostatních, nebyl čas na dlouhý domluvy, kterým nerozuměl, nevnímal, odmítal je
zato plácnutí pochopil docela rychle a já se od té doby nebojím toho, že si na sebe vysype sklo ze dveří, že umlátí hrncem bráchy nebo psa, že autíčkem rozmlátí cokoliv, že vařechou nebo něčím jiným z kredence rozmlátí televizi nebo okno a další a další věci, včetně toho, že bez "plácnutí" odmítal pochopit, že kolem cesty se jde za ruku a neběhá se kamkoliv
nešlo o to, jestli je to ponižující pro něj nebo pro mě (cítila jsem se strašně, zvlášť venku před cizíma lidma, kteří mají názory jakýkoliv, včetně těch vašich, navíc jsme byli docela sledovaní), bylo nutné ho vychovat a naučit ho žít normálně, a muselo to být rychle
vztah máme stejný jako se dvěma staršíma a teď už opravdu dlouho nemusel ani po té ruce dostat, stačí, když se na něj podívám a on ví
ale nejde říct, že se dá vychovávat úplně bezbolestně, někdy to prostě nejde, možná by to u prvního mohlo jít, i když jeho povaha je hodně složitá, ale u třetího to prostě nešlo a mít špatný pocit z plácnutí, tak jsme skončili oba v ústavu (a to opravdu a doslova)
je fajn o výchově přemýšlet, je fajn o ní i diskutoval, ale není dobře nevěřit si v tom, co dělám
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 21:54:16)
ach jo, to je jak mluvit dokola. jo, ja mam jedno dite a druhe na ceste, ale ze me nemluvi jen moje zkusennost!
mam okole sebe dost lidi, kteri deti vychovali bez placani. konkretne jedna kamaradka, ma 4 deti, nejmladsi 3 roky nejstarsi syn 17 let. neplaca a nikdy to nedelala. deti jsou velmi slusne, maji k sobe nevzajem hezky vztah, dobre prospivaji ve skole atd. atd. ale ty asi odpovis, ze kazde dite je jine, nebo ze by placala, kdyby doma mela tveho syna apod. vid ;-)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(3.4.2010 0:20:35)
ano, máš úplnou pravdu, kdyby měla doma mýho nejmladšího, plácala by, a docela by přitom musela přitvrdit, právě proto, že každý dítě je jiný, na prostředního není potřeba ani zvýšit hlas, na nejmaldšího bylo potřeba plácání a dodneška je potřeba ho hodně hodně usměrňovat
ani já nežiju v izolaci od ostatních maminek a dětí, to se neboj, a tak vím, že i když dítě dostane ve věku do 2-3 let naplácáno, tak to není újma, ale občas nutnost, a že i z takových dětí může vyrůst a většinou i vyroste naprosto normální sebevědomá osobnost
a proto není za co se stydět a proč mít na sebe zlost nebo proč se tím vlastně zabývat, že maminka plácne dítě, který dělá nějakou nepatřičnost
občas mám dojem, že se začne řešit i to, jestli dítě okřiknout, protože to by mohlo zavánět psychickým týráním a to je mnohem horší než fyzický
a jak někdo i psal, radši dítě zavřu do vedlejší místnosti než bych ho plácla, no tak to je přesně to, co dítě zmate a jeho psychice nepřidá, ale to ta maminka asi netuší, jinak by to nedělala, ale takto má pocit, že dělá to nejlepší, protože ho nebije :))
ale i z takových dětí vyrostou silný zdravý osobnosti, děti jsou docela odolný, naštěstí
|
| marketa | •
|
(4.4.2010 15:52:46)
ted to chapu. Ó, ty chudiko uboha, vzdyt ty mas doma to nejzlobivejsi dite na svete :-(, rezat, rezat,rezat! pokracuj, to urcite pomuze a budes z nej mit vyrovnanou osobnost
a mozna ti jednou dokonce podekuje ;-) !
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(4.4.2010 23:50:34)
klídek, jo? já jsem napsala, že byl dost nezvladatelný, ale už není, protože jsme dokázali překonat hodně těžký období, kdy domluva absolutně nebyla možná
neumíš si to představit, stejně jako jsem si to neuměla představit já, tak se nenavážej, jo?
když jsem řekla kamarádce, že jsem mu dala vařechou (nojo, fakt jsem musela), tak se mě útala, jestli to myslím vážně, že ode mě něco takovýho nečekala, že naopak vydržím víc než ona a že mě nikdy neviděla na ty starší ani zakřičet, a to jsem hodně spolu, ale prostě to jinak nešlo
ale naprosto chápu, že si to neumíš představit, jako já
já se ńeituju, to opravdu ne, ale jsem opravdu ráda a moc ráda, že se nám povedlo to překonat, zvládnout všechno za poměrně krátkou dobu a teď stačí už jenom ta domluva a malý není nebezpečný sobě ani okolí
myslím jsi ještě takový dítě neviděla, no ono není divu, ale to tu rozebírat nebudu, ne s tebou
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(5.4.2010 0:46:57)
A příště, než budeš někoho poučovat, si uvědom, že ani ty, ani tví známí nemají celý reprezentativní vzorek dětské populace, že opradu nemusí znát ani oni (nejen ty) všechny problémy, se kterými se vychovatel (schválně nepíšu rodič) může potkat.
Než začneš někoho napadat, uvědom si, že to není argument.
já chápu, že je spousta rodičů, kteří nemusí své dítě ani plácnout, ale to neznamená, že se tak dají zvládnout všechny děti.
Proto si myslím, že mít výčitky z plácnutí, je pitomost, to by si pak člověk opradu vyčítal všechno.
A ještě jedna maličkost - uvědom si, že je takový "nepatrný" rozdíl mezi plácnutím a bitím, tam už opravdu hrozí nebezpečí nějakýho problému, ale pokud je člověk dostatečně rozumný, tak ani to, že batoleti občas jednu uštědří, neznamená, že je to patologický, ale na to asi potřebuješ těch zkušeností posbírat víc, abys tento rozdíl pochopila
Ale přeju tvým dětem, aby ses nikdy nedostala do situace, kdy nebude domluva stačit, protože pak prostě přetečeš, jako ten pohár.
|
| marketa | •
|
(5.4.2010 12:46:55)
no, no, no tak se prece sklidni :-D je videt, ze proste jsi agresivni a jine reseni nez nasili neznas. vzit na dite varecku, hmmm. tomu rikam citliva vychova ... rostou ti doma urcite vyrovnane osobnosti se zdravym sebevedomim.
rikej si co chces, vychovavat se da i bez telesnych trestu nebo psychickeho vydirani. je mi tvych deti uprime lito.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(5.4.2010 20:04:51)
jojo, jsem ohromně agresivní, jak je jistě možno zjistit i z asi 4hodinovýho psychotestu :)))))
ale to je jedno, já myslím, že můj příspěvek agresivní není, spíš jsem se snažila Ti vysvětlit, že toho ještě hodně neznáš a nevíš, ale to asi nejde
víš, vzít vařechua na dítě není sice hezký, ale jsou situace, kdy je to nutný
ale pozor, u každýho dítěte opravdu ne, ale to Tobě vysvětlit nejde, máš svou neochvějnou pravdu podpořenou cizí zkušeností :)
tak si ji užij
já si užívám toho, že už i nejmladší ví, jak se má chovat
a že z nich rostou naprosto pohodový osobnosti opakovaně odhalily i psychotesty, proč na nich byli o starší kluci, to Tobě vykládat nebudu, ale to je Tobě stejně jedno, to bys nepochopila
čas od času vidí i nejmladšího psycholožka (proč? o tom se bavit nebudu, s Tebou ne) a to ho a tím vlastně i mnaši výchovu jenom chválí, o všem ví a rozhodně mi nikdy nic neřekla o mé agresivitě, když se to tak vezme, tak jsi první člověk, který mi tuto mou vlastnost zdělil, díky, to jsem o sobě ještě nevěděla
tak si užij svou moudrost a pravdu, možná to pochopíš za 10, 20, nebo 50 let
|
| marketa | •
|
(5.4.2010 23:59:02)
a to rezani varechou ti psycholozka taky schvaluje? no, pravda, i v psychologii existuji ruzne "vedecke" smery a nazory.
mozna aspon tvoje deti jednou prijdou na to, ze vychovavat se da i bez rezani, a snad drive nez za 10, 20, 50 let.
asi ti to uniklo, ale vyvoj ve spolecnosti se ubira k jinym, mene drastickym metodam. generace predvalecna byla rezana i ve skole, ty asi jeste take, soudim podle tvych modernich nazoru na vychovu. ja uz napriklad ne a moc bych se divila, kdyby se k tomuto postupu zase spolecnost vratila. mozna na to prijdes jednou i ty, kdo vi ? nebo je to na svete opravdu jeden krok dopredu a dva zpatky?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.4.2010 2:09:36)
tak stará, abych byla ve škole trestaná vařečkou, to opravdu nejsem :) docela se tu začínám bavit
psycholožka se mnou souhlasí v tom, že pokud na dítě opradu nezabírá žádná domluva a pokud má snížený práh bolesti, tak jedno plácnutí vařečkou opravdu neuškodí, naopak udělá tu stejnou službu jako plácnutí rukou u běžných dětí, bohužel, je to tak.
nikde jsem nenapsala, že jsem ho zmlátila, to ne, ale musela jsem ji použít, to ano
zkušenosti, které k nám jdou ze západních států, mě ale opradu neutvrzují v tom, že by jejich metody byly o tolik lepší než naše, spíš naopak. pokud dětem dovolíme všechno (ono to mluvení do jisté míry zabírá, ale jak opakuju, ne vždy a ne na všechny děti), tak se s nima nedá domluvit, protože občas prostě autorita potřebuje být větší
nemám pocit, že by američtí puberťáci, kteří už byli vychovávání bez fyzických trestů (myslím pořád na věk předškolních dětí, o školákách a starších je to už jiný téma), byli o tolik citlivější, slušnější a přemýšleli víc o svých činech než naši čeští puberťáci, kteří v případě potřeby nějaký to plácnutí potkali
dokud si můžu vybírat, tak radši vychovám ze svýho dítěte slušnýho člověka než to, co roste na západě, jejich výchova vypadá dobře, ale výsledky nějak pokulhávají
jinak k tomu vysvětlování - bydlíme u hlavní cesty, je to průjezd městem, bohužel. a je to okraj města, posledních 100 metrů, většina řidičů má dojem, že už jsou vlastně někde úplně jinde a ani náklaďáky tu nejezdí 50 km/h. Od vchodových dveří k silnici je to přibližně 5 metrů. Jsou situace, kdy mám dítě a nákup a zamčený dveře. Musím dítě pustit. A kolik mám pokusů na to, aby mi dítě mohlo utýct a já mu mohla jenom vysvětlovat a mluvit na něj?
musí poslechnout a musí poslechnout z jakýhokoliv důvodu. a musí poslechnout vždycky. At klidně poslechne proto, že se bojí, že mu nařežu, ale ať stojí a ani se nehne
pochopitelně je takových příkladů mnohem víc, ale i ten jediný stačí
a když je dítě neskutečný ignorant na domluvu, nezbývá než volit přežití, i za cenu "násilí"
teď už si dovolím i toho nejmladšího pustit, a když sejde ze schodů až k chodníku, na dva metry od cesty, vím, že může, teď už se s ním domluvím a nepotřebuju, aby se bálo trestu (fyzickýho, jinýho se v tomto věku nebojí)
se staršíma jsem se takto dokázala domluvit minimálně o rok mladšíma, prostě ještě v době, kdy seděli v kočáru, už chápali význam mluvenýho slova, tento ne
většina dětí chce být hodná a chce dělat radost, ve věku už kolem roku dělají všechno proto, aby udělaly radost vychovatelům (zase nepoužívám rodiče, ony dělají rády radost všem, kdo je s nima a koho mají rády), za pochvalu, za pohlazení
s takovýma je domluva dobrá
pokud ale dítě tuto potřebu nemá, z důvodu, který nebudu popisovat, tak se na něj musí jinak
to, že se mi s řevem válel v obhodě nebo v autobuse po zemi, že řval na celý supermarket, jako bych ho vraždila jenom proto, že jsem mu rozepla bundu, že doma předváděl hysterický scény, až se sousedi ptali, co se děje, to mě nechávalo v klidu, je mi jedno, co říkají lidi, já vím svoje a kdo ví taky, ten se nedivil, ale pokud jde o bezpečnost, tam musí moderní výchova počkat, až je k tomu připravená půda
takže jenom znovu opakuju - počkej na víc zkušeností, ale ke všem se nedostaneš, takže nesuď nic, co neznáš, důvody pro jednání můžou být daleko složitější, než si umíš představit
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.4.2010 2:17:08)
mimochodem, kdyby učitelé ve škole měli možnost dát občas nějakou facku, asi těžko by si dovolili žáčci vystrkovat na učitele zadek, asi těžko by tu facku da žák učitelce, asi těžko by mluvili žáci na učitele sprostě, asi těžko by si dovolili střílet do spolužáků nebo učitelů
neříkám, že by se měla vrátit rákoska do škol, ale to, co se děje teď, je výchova, která nevede k slušně a zdravě vychovaným lidem, to vede často k tomu ,že nejsou mantinely a děti jsou zmatený z vlastní volnosti, ono se nic nemá přehánět
neříkám, že je nutný děti bít, aby nestříleli do spolužáků, ale myslím si, že ty mantinely dnešní mládeži chybí, a chybí hlavně tam, kde se s touto jemnou výchovou začalo, takže na západě
dokud děti věděly, že když to přeženou, zmaluje jim táta zadek, chovaly se opravdu líp než dnešní, a co se v mládá naučíš...
ale zase pozor, každý toho bubáka nad sebou nepotřebje, nebo ještě jinak - každý potřebuje jinýho bubáka a jinak dlouho, někdo má morálku v sobě, jiný ji potřebuje trochu vnutit
ale to už je zase jiný téma, jen mě to tak napadlo v souvislosti s tím řezáním ve škole
|
| Xantipa. |
|
(6.4.2010 10:38:30)
Šmoulato - vidím, že diskuze je úplně zbytečná. Neříkám, že jsi agresivní, říkám, že biješ své děti.
Že prý má jeden z nich snížený práh bolesti? Jak to víš? Že nereaguje na plácanec? Že reaguje, až když ho biješ vařečkou? No nejspíš plácanec cítí, ale nevidí v tom smysl, zastraší ho až hodně velká bolest. Ty neznáš lidi, kteří jsou na bolest hodně citliví? Já jsem. A v okamžiku, kdy jsem to zvládla, bych se nechala raději umlátit, než abych ustoupila. Malý dítě můžeš bít, postaví se ti jen tak, že bude ještě vzteklejší, ale větší dítě si už umí říct dost a nezlomíš ho, ani kdybys o něj přerazila 1000 vařeček.
A že by ve škole byla větší morálka, kdyby se děti mohly bít? No to si snad děláš legraci.
Za mých mladých let učitelka nejednou dostala pár facek od žáka. A za co? Protože žák neposlechl a učitelka mu vypálila a dvě v tu ránu dostala zpátky. Někdo se mlátit nechal a někdo ne - ani trojka z chování ho nezastavila.
Já nevím, jak Ty, ale já svoje děti učím to, že násilí vůči komukoli je špatné a násilí vůči své osobě si děti nesmějí nechat líbit, od nikoho a nikdy. Je to totiž pošlapání jejich základních práv a svobod.
Nevychovávám svoje děti podle nějakého modelu, řídím se instinktem a citem, zkušenostmi svými i ostatních.
A když se zamyslíš, zjistíš, že sbít dítě není výchova, ale vybití si svého pocitu bezmoci, frustrace, nebo třeba neschopnosti se vcítit do dítěte.
A že tě bolí někdy hlava a chceš mít klid? No, to mě taky, taky toho mám někdy dost. Jenže zrovna tak dokážu pochopit děti, že i ony mají právo toho mít dost. Jenže ony většinou neumějí říct - je mi blbě, nemám náladu, chci mít klid, dejte mi pokoj. Oni to neumějí říct, protože dospělí je nenechají tohle říct, dítě si toto nesmí dovolit, možná to nedokáže vyjádřit. Tak to vyjádří tak, že zlobí a je tzv. nezvladatelné.
Než na děti vztáhneš ruku kvůli ráně, popřemýšlej nad tím, PROČ se tak chovají. A když to zvládneš, budeš překvapená-jsem si naprosto jistá.
|
|
| Xantipa. |
|
(6.4.2010 10:45:14)
ale zase pozor, každý toho bubáka nad sebou nepotřebje, nebo ještě jinak - každý potřebuje jinýho bubáka a jinak dlouho, někdo má morálku v sobě, jiný ji potřebuje trochu vnutit
Když vynecháme nějaké psychopaty, tak bych řekla, že morálce se každý učí od malička, bití si ji rozhodně nevynutíš. A jestli myslíš, že ano, jsi totálně vedle.
A k tomu, kdo má nebo bude mít líp vychovaný děti - to jsou oblíbené kecy. To totiž nikdy nevíš, nevíš, kam a k čemu se tvoje dítě dostane, v jaké bude situaci. Tak jako to, že dítě, které nebylo bito, automaticky neznamená, že bude tzv. slušný člověk, tak stejné je to obráceně - to, že dítě bylo fyz. trestáno bitím za prohřešky automaticky neznamená, že bude z něj ten tzv. slušný člověk.
A teď se budu opakovat - dost mi vadí, že dítě je taktéž občan této republiky, na kterého se vztahují práva a dle našeho práva nikdo nemá právo druhého bít, ale dítě je nějak z tohoto práva vyjmuto a každýmu je to šumafuk a co hůř - ještě to obhajuje a dokonce pomalu volá po zavedení fyz. trestů do škol.
Kruci - kde to jsme?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.4.2010 21:56:02)
Xantipo, dej si pohov, myslím, že svoje děti nebiju, a aky si myslím, že JEDNO plácnnutí rukou nebo i tou vařechou nenímlácení, ale to je jedno
stejně tak si myslím, že morálka dětí a mládeže na západě, kde začali se zákazama fyzických trestů, není nijak dobrá
ale narozíl od tebe nejsem fanatik, takže si nemysím, že ten, kdo vychovává jinak než já vychovává špatně, já jsem se jenom snažila ukázat důvod a hlavně ten fakt, že o obččas nejde tak, aj bysme si příáli.
ano, máme za dsebou období, kdy malý potřeboval dostat na zadek, přes ruku, mít nad sebou občas i tu vařechu (dostal, neboli jedno plácnutí, asi 5x, jo, když to jinak nešlo...)
toto období máme zdárně za sebou
po dlouhé době jsem ho dnes plácla rukou po ručičce, a víš proč? protože si za jízdy otvíral dveře auta, bohužel dosáhne a bohužel starý auto nemá pojistku a bohužel to nea ne pochopit
a představ si, už to neudělal ani jednou, a to jsem s ním jezdila doceal dlouho
a zase máme před sebou několik dní nebo týdnů, kdy bude stačít domluva
starší si dveře otevřít za jízdy neuměli ,stejně jako se prostřední ještě v 7 letech neumí odepnout z pásů, nejmladší to uí už teď a nedělá to jenom proto, že mu hrozím tím, že zase dostne po ručičce, radši přestane
takže takto ohromně mlátím svoje děti, ale to je jedno
u batolat něco milionkrát vysvětlovt někdy není čas, někdy nechápou, takže jedno plácnutí je účinnější a to i podle psychologů
a dokud odmítal brát na vědomí jakoukoliv autoritu (proč se k tomu dostal až ve dvou letech nebudu rozebírat), bylo potřeba nahradit se nějalkou věcí, kterou bude brát na vědomí, proto ta vařecha, té se bál
postupně přešel k normálnímu chování a normálnímu vztahu
jsou totiž složitější případy, než si umíte představit, ale to je jedno
|
| Tragika | 
|
(6.4.2010 22:55:45)
Ahoj,
nechci si tu hrát na vědmu, ani nebudu tvrdit, že jsem nikdy nedala staršímu synovi přes hubu ( naposledy, když mu bylo 15 let) a mladšímu přes zadek ( před půl rokem, když domluvy nezabraly).
Každá matka asi vycítí, jak na tom její drahoušek je. Některé děti opravdu není třeba fyzicky trestat, jiné jsou zase nezvladatelné a ohrožují sebe i své okolí.
Když šestileté dítě přistoupí k jinému s kamenem v ruce a schválně mu ublíží, pak je asi na domluvu pozdě.
Rodiče, kteří jsou sprostí a trestají své malé sprosťáky za vulgární výrazivo, nechápu.
Rodiče, kteří nemají pro facku daleko a jejich potomci buší do ostatních hlava nehlava? I s takovými se setkávám. Já za čtyři roky plácla dítě dvakrát a věřte mi, že to bylo z čisté lásky k němu.
Hranice musí být nastaveny.
Ty mé, jsou velmi široké, ale vše má své meze. Nebudu dítě držet na uzdě, jako koníka a při sebemenším vybočení z cesty ho trestat.
Já byla v dětství velmi zapomnětlivá a otec mne za to fyzicky trestal. Marně, zbytečně.
Do svých téměř čtyřiceti let jsem se ho v podstatě bála.
Vlastně ani nevím, proč vám to píšu. No, třeba se nad mými slovy alespoň někdo zamyslí.
Nevěřím, že nervní matka, která na dítě huláká a k ráně nemá daleko, se může změnit.
Lidé se v podstatě nemění a někteří by děti mít ani neměli.
I na blbé auto potřebujeme řidičák, k rodičovství bohužel nic.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.4.2010 23:41:42)
tak nějak, dítě potřebuje mantinely a rodič potřebuje sebevědomí
sebevědomé dítě se vychovává příkladem a důvěrou v ně
|
| Xantipa. |
|
(7.4.2010 9:24:42)
Šmoulata psala:
tak nějak, dítě potřebuje mantinely a rodič potřebuje sebevědomí
sebevědomé dítě se vychovává příkladem a důvěrou v ně
Tak v tom máš pravdu, to bezpochyby. Tragika má taktéž pravdu v tom, že pokud chce dítě mlátit na písku jiné dítě kamenem, něco je špatně. Problém celé výchovy dítěte je v tom, že dítě se vlastně vychovává pořád a neustále - od narození. Jenže nikdo není 100%, takže rodičům unikají určité oblasti ve výchově, protože nebylo nutné se jimi zabývat. A pak v případě problému se prostě hasí.
A jestli jsem fanatická? No asi jo. Rozhodně bych rodiče, kteří plácnou dítě, nezavírala do vězení. Jenže v naší společnosti to chodí tak, že když se povolí tzv. symbolický plácanec, tak většina rodičů skončí u toho symbolického plácance, ale jsou tací, kteří zajdou mnohem dál a nikdo se nad tím nepozastaví. Vlastně ano, budou plakat, když v televizi se objeví dítě zmučené vlastním rodičem. Kdekdo byl svědkem toho, jak rodič vychovával dítě na ulici tak, že ho mlátil hlava nehlava a bohužel raději otočil hlavu jinam, aby se na to nemusel dívat. Dokonce jsem byla svědkem, kdy ostatní se usmívali a říkali - jen mu dejte, dítě se musí vychovávat
Já se snažím svoje děti od mala vychovávat tak, aby mi věřily, měly ve mě důvěru, která postupem doby, věku a zkušeností přecházela v důvěru v jejich vlastní osobu.
A jen mimochodem - kdysi jsem byla taktéž zastáncem teorie a praxe, že než 1000 slov, stačí jeden symbolický plácanec. Ale naštěstí díky některým jsem se přesvědčila, že není potřeba 1000 prázdných slov a plácanec už vůbec ne, že to jde i jinak. Jenže to se musí chtít a přemýšlet.
Nicméně - nemyslím si, že diskutérky tady jsou trýznitelky svých dětí, to ne, ale zaráží mě právě, že jsou jen kousek od té tzv. neplácací výchovy a v mozku jim tento přístup něco blokuje - nejspíš postoj společnosti.
A k těm mantinelům - ty se samozřejmě nastavují i u bezplácací výchovy. A i tady děti zkoušejí, kam až mohou. Ale učí se přístupu, že každé překročení mantinelů nese určitý a konkrétní důsledek, s kterým se musejí vypořádat. Plácancem rodič vybije svůj stres, strach a nervozitu, ale žádný jiný výchovný přínos to nemá. A strachem ze mne svoje děti vychovávat nebudu, já chci, aby mi důvěřovaly a ne se mě bály.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.4.2010 0:04:24)
já jenom Xantipo zopakuju, že náš nejmladší měl natolik komplikovaný vstup do života, že jsem se s ním ve dvou letech nebyla schopná domluvit, nerozuměl významu slov, neměl důvod dělat mi radost, neměl důvod si nechat něco vysvětlit a nevěděl, nerozuměl, co mu to valstně říkám, neměl ani snahu ani schopnost vydržet jakýkoliv mluvení
zato měl vlstní názor a spoustu síly
a bylo potřeba se přesto nějak domluvit, když domluva nebyla možná
nebylo to lehký období, ale celá rodina to ustála, starším klukům nic nenarušilo jejich vnímání nás jako rodičů a jejich postavení v rodině, nemají pocit, že by se malýmu divolilo něco, co oini nesmí, ví, že toto období bylo složitý, ví, že jsem byla hodně špatná z toho způsobu, který jsem musela používt, ale taky ví, že toto všechno už je pryč a maminka se jim nijak nezměnila a ke všem dětem v rodině se chová stejně, taky ví, že oni mají pořád stejný možnosti mít na stolech věci do školy a na zemi lego, protože malý ví, že jsou to jejich věci, do kterých se nesmí
nikde netvrdím, že jsem ráda, že jsem musela použít i tu vařechu, (to plácnutí rokou po ruce nebo plínce neberu jako žádnou újmu jemu ani sobě, to rozhodně ne), ale vím, že to pomohlo a to je důležité, nic víc
a pokud si toto dítě ve 3 letech otvírá za jízdy dveře auta a já mu to několikrát zavřu, zakážu, vysvětlím, a sotva nastartuju, udělá to zase, nezbývá mi nic jinýho, než ho po té ruce pesknout. A on ví, že toto opravdu nesmí dělat. On to ještě pořád nechápe
to že dnes z nevyspání a asi nemoci předváděl parádní kousky na veřejnosti, to mi žíly nerve, popadnout a odnýst, nebo počkat, až budeme moct odejít, kdo ví, ten chápe a nepohoršiuje se, kdo neví, tomu do toho nic není, já opravdu okolí neřeším, když vidím mírně nepřítomný výraz v očích, vím, že s ním nemám šanci nic udělat, ani domluvou ani silou
jenom bezpečnost jeho i ostatních a pak taky aspoň nějaký návyky
je opravdu rozíl mezi dětma, mezi možnostma jejich výchovy
a mám dojem, že čím víc má člověk strach, že by se neovládnul a místo jednoho plesknutí by dítě seřezal, tím víc se brání jakýmkoliv fyzickým trestům. Já o sobě vím, že jednou a dost, že to vydržím, že tu další bych si zasloužila pak já a ne on, a umím při tom zůstat, v jakékoliv situaci. Proto se nebráním ani tomu jenomu plácnutí (i když to v krajních případech byla ta vařecha, i tam platí jednou a dost)
a s tím sebevědomím je to asi tak, že pokud si maminka začne vyčítat jedno plesknutí po ručičce, který dítě možná ani nezaregistrovalo, příště bude tak opatrná, že dítě její nejistotu vycítí a bude toho zneužívat, ony jsou děti manipulátoři, i když jsou krásný a roztomilý, ale pochopitelně je v jejich zájmu, aby se všechno podřídilo jim
|
| Xantipa. |
|
(8.4.2010 9:24:51)
Šmoulato, vždyť píšu, že si nemyslím, že kterákoli z diskutérek je matka tyranka, která co nevidět umlátí dítě
Zrovna tak si nemyslím, že kterákoli má problém s tím, že se neovládne a jeden pleskanec odstartuje nekontrolovatelný bití.
Spíš jsem to myslela tak, že batole má rodič tendenci plácnout přes plínu nebo přes ruku a je přesvědčen, že to je dostačující. Ale čím je dítě větší a starší, tak se tresty přitvrzují, protože pleskanec přes ruku se nezdá adekvátní. Pak se použije regulérní vejřez třeba vařečkou, protože to společnost toleruje.
Takže v tomto vidím nebezpečí. A navíc, pokud je batole zvyklé na to, že při překročení hranice je pleskanec /zpočátku symbolický/, tak logicky v 10ti letech tento pleskanec stačit nebude, neboť ani dítě to nebude vnímat jako trest.
A že matka pleskla dítě přes ruku a má výčitky? Napsala o tom a to je dobře. Zamýšlí se nad tím. Tak třeba přijde na to, že jí prostě ujely nervy, že to šlo vyřešit jinak, protože ona své dítě fyz. trestat prostě nechce.
Ale taky souhlasím s tím, že si to všechno musí ujasnit, protože nejistotu děti opravdu vycítí velmi dobře. Takže já na tom nevidím nic špatného. Vyvstaly problémy, matka nějak zareagovala a nelíbila se jí její vlastní reakce. Ujasnit si, co chci, je dobrý hned na začátku, ale přejít na neplácací výchovu lze kdykoli, jen to stojí mnohem víc práce a námahy, než když je to tak nastavené od narození dítěte.
Bití dětí je ve společnosti tak normální, až mě to zaráží. Nevěděla jsem to, ale uvědomila jsem si to v okamžiku, kdy přišel syn s tím, že dostal špatnou známku a ptal se, jaký bití ho čeká. Nikdy jsme ho nebili, ale on si zřejmě myslel, že to je proto, že je jedničkář a když vybočil, přijde bití, jako u některých jeho spolužáků. Je to děs. Zajímalo mě, proč by dle jeho názoru měl být bit za známky, když kolikrát má takový úlety, že jeden žasne a nikdy fyz. potrestán nebyl. Moje otázka ho překvapila - prý ho to nenapadlo, nebijeme ho, ať udělá cokoli, ale známku nikdy špatnou nedostal, tak neměl zkušenosti a myslel, že když je to jinde regulérní trest, tak doma třeba bude taky.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.4.2010 14:28:04)
vidíš, tak takto mě ani nenapadlo myslet, já jsem fyzický tresty používala a používám jen dokud není možný použít domluvu
jo, když 9letý několikrát po sobě nastaví nohu 7letýmu, pokaždé mu řekneme, že se to nesmí, čím dál hlasitěji a čím dál jasněji, a on to udělá znovu a mladší spadne tak i tomu velkýmu přistane jedna za uchem (ale nosí brýle, tak nemůže být nijak velká, ty brýle stojí moc peněz :))))
rozhodně by mě nenapadlo, že ten, kdo plácne batole přes ruku zmlátí 10letýho vařechou :)))
opravdu tímto směrem nemyslím
ono to chce pro každý věk přiměřený a pochopitelný trst, který opravdu zabere
|
| Xantipa. |
|
(8.4.2010 16:56:40)
Šmoulata psala:
rozhodně by mě nenapadlo, že ten, kdo plácne batole přes ruku zmlátí 10letýho vařechou :)))
opravdu tímto směrem nemyslím
No to je dobře, že Ty ne. Ale spousta to takhle dělá - batole přes ruku - přece to stačí, je maličké, víc by bylo týrání. Desetiletýho kluka klidně vařečkou nebo páskem - to taky přece stačí, víc by bylo týrání a míň nemá význam, protože by to necítil.
Každopádně dle nich ty tresty musí bolet, protože jinak to není trest. Takže z jejich pohledu je to logické - 10ti leté dítě plácanec přes ruku nebolí, tak se musí stupňovat.
Nechci Tě napadat, i když to tak možná vypadá. Jsem zásadně proti trestům fyz. a jsem pro to, aby se o tom ve společnosti mluvilo, jako o zavrženíhodné "výchově". Na druhou stranu ovšem bych nerada, aby se kriminalizoval každý plácanec.
Znovu říkám - vím, že diskutérky vč. Tebe udrží míru, ale za takové, jako jsi třeba Ty, se schovají tací, kteří své děti opravdu brutálně bijí a bohužel si myslí, že to je normální trest. Oni vůbec nechápou, že dělají něco špatně. Proto je to ve výsledku špatné.
Já sama se už k plácání nemohu vrátit, už to mám nastavené jinak - připadala bych si jako slaboch, když bych děti uhodila. Beru to tak, že moje děti jsou pořád děti a je na mně, abych jim ukázala, že problémy se neřeší bitím, ale jinými způsoby a že to jde, když se chce.
Ale to plácání /nebudu tedy říkat bití/ je "nakažlivé", dcera třeba plácla svého mladšího bratra, protože podle ní nechtěl poslouchat. Vůbec nehodlala přemýšlet, proč on nechce poslechnout. Nakonec z toho vylezlo, že mu v obchodě něco nabídla, on chtěl něco jiného, jenže ona se už o tom nechtěla bavit, vzala to, co původně myslela, s ním se nebavila a tím rozpoutala peklo. Přitom stačilo tak málo - vyslechnout ho a domluvit se s ním. Na své dceři vidím, že to je o netrpělivost a takové, jak to říci, nadřazenosti - já jsem dospělá a velká, ty malý, musíš poslouchat, protože já vím všechno nejlíp.
Ale tak to není.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.4.2010 20:47:08)
Xantipo, ono to všechno potřebuje ale ještě ten předpklad, že se s dítětem dá domluvit, a to když nejde, musíš mu o vysvětlit jinak, a pokud možno hned, to je ten důvod, prč nezavrhuju fyzický tresty u malých dětí, pokud to nejsou schopnýá nebo ochotný pochopit, tak jiná možnist u tohoto věku dětí není, jsou věci, který se musí dodržovat a to za každou cenu (pochopitelně v mezích a normách, ale to je jasný)
zato žádný zákaz a zákon nezabrání tomu, kdo chce dítě týrat, aby to dělal, to by bylo super, když by lidi takto ctili zákony, nebyly by vraždy, nebyl by apkohol za volantem, nebyly by krádeže, podvody...
ani zákon nic neřeší, je to o výchově a to o výchově celé společnosti,většina lidí nevidí a nechce vidět, když se blízko něco děje, i kdyby to bylo před jejich očima, mají strach, jsou zvyklí se nestarat o nikoho a ani o sebe ne, neumí se ozvat, bojí se, že by to jednou schytali od toho, koho by udali a podruhé tak, že by je někdo tahal po soudech a otravoval, chtěl po nich nějaký výpovědi.....
zakázat fyzický tresty nejde, proč, to jsem napsala už mockrát, a navíc by to stejně nic nevyřešilo
|
| trefa | 
|
(8.4.2010 21:31:16)
Ja zavrhuji kazdy trest,ktery si vymysli jiny clovek.Pokud je dite tak male,ze nechape co je pro nej nebezpecne,rodice ditete jsou tu od toho,aby mu ukazali cestu,ne aby jej nejakym zpusobem trestali.Kazdy problem ma sve reseni.Kdyz dite nekde neco umaze,neni nic jednodussiho,nezli vzit hadr a utrit to.Dite pak vidi co se v takovem pripade dela.Zadny clovek neni vsemocny.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.4.2010 22:50:26)
nojo, umazat, to není problém, to není potřeba řešit, ale jak se řeší třwba to, když si za jízdy otvírá dveře auta? nebo odepíná pásy (dareba už umí oboje) nebo jak se řeší to, že cestou kolem hlavní cesty odmítá chodit za ruku?
tady mám jenom jeden pokus, nemám čas nic názorně ukazovcat a vysvštlovat donekonečna nebo napravovat dokonce škody
a tady ten fyzický trest opravdu zabral (aspoň na nějakou dobu)
|
| Xantipa. |
|
(9.4.2010 10:41:07)
Šmoulato - mému nejmladšímu teď už bude 8 let. Pamatuji si, že když byl malý, nesnášel, aby ho někdo držel za ruku, bral to jako omezování, což on neměl a nemá rád doteď. Pamatuji si, že každý pokus o chycení ruky vyvolat jeho zuřivost a vztek a nekontrolovaný chování, utíkání kamkoli. 100% vím jistě, že plácanec nebyl potřeba. A taky ze zkušenosti vím, že nejvíc škody nadělá to, když něco podobného se chce ve stresu, ve spěchu. Dítě potřebuje čas. Takže je špatně dítě něco takového učit, když zrovna pospíchám někam a není na výběr. Musí se to učit za situace, kdy na dítě mám čas - na procházce třeba, když jsme šli na hřiště a kdy jsem synovi vysvětlovala, že tam půjdem, ale schválně jsem zvolila hřiště, ke kterému se musí jít kolem frekventované silnice. Tam jsem mu vysvětlovala, že ho za ruku nebudu držet pořád, ale pokud se o něj bojím, tak na tom trvám a není žádné moci, jak mě donutí, abych ho pustila. Chce hřiště, musí snést držení se za ruku. Šli jsme a jakmile se mnou začal bojovat, aby se mi vymanil, okamžitě jsme se obrátili s tím, že na hřiště nepůjdeme, musíme domů a snažila jsem se, aby pochopil, že to není trest, ale že to je proto, že o něj mám strach, bojím se, že se vytrhne, porazí ho auto a budu nešťastná. Nemá cenu mu tak nízkém věku vysvětlovat, že ho to bude bolet nebo že může být mrtvý. Tomu nerozumí, není schopen si to představit a pochopit to. Naučil se to poměrně rychle a i teď, pokud ho požádám, aby mi podal ruku a řeknu proč, udělá to. Ví, že to není výmysl, že to je nutné, kvůli jeho bezpečí. Později jsem ho začala učit, aby v okamžiku, kdy na něj křiknu, ihned zastavil, ať dělá cokoli a je zrovna kdekoli - takové štronso. - abych ho nemusela nahánět před silnicí a nemusel se mě držet na ruku už 100 m předem. Tím, že si toto chování osvojil, věděl, že mu dávám víc volnosti. Dítě se necítí být svazováno, cítí, že mu dávám důvěru, tak spolupracuje. Dítě není pes, nechci aby bezmyšlenkovitě reagoval na povely, musí vědět, proč ten povel dávám a proč ho má splnit. Na stůj se před silnicí zastaví a zastaví ho zpočátku slůvko stůj, ale pak mu okamžitě musí blesknout, že nezastavil kvůli stůj, ale kvůli tomu, že tam je silnice, což je nebezpečné. A další krok toho je, že za čas zastaví a bez stůj, a to proto, že ví, že tam je silnice.
Toto si neosvojí hned, chce to čas, hodně času. Vím, že když máš 3 děti, je to těžké, ale dá se to, to vím zcela jistě.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.4.2010 13:20:31)
Xqntipo, problém není v počtu dětí, to je v pohodě, ti dva velcí spíš pomůžou, ale hlavní cesta je asi 5 metrů od vchodových dveří a nemáme kudy jít jinak, prostě kamkoliv jdfeme, musíme takto, není kde a kdy učit nanečisto, a on nikdy v životě, do dvou let, neviděl silnici, takže neměl nějakou předstvu o ničem, neuměl chodit za ruku, ne že by nechtěl, on to neuměl, neznal, on se to musel naučit opravdu hned a bez jakýchokoliv odkladů, pochopitelně byl hodně v kočáru, ale jít třeba do obchodu 100 metrů daleko a tahat kočár bylo složitější a časově náročnější než bez kočáu, navíc se to naučit prostě musel, přece ho nepovezu 10 metrů k autu na kočáru.
Dostala jsem se s ním do situace, kdy opravdu nešlo čekat, všechno už měl znát a neznal a terén nebyl přizpůsobený takovým požadavkům, změnit se musel on,a to honem, a ne prostředí všude kolem něj
nějakou dobu můžeš ochraňovat, hlídat, nosit, ale když po několika měsících nevidíš výsledek, je potřeba změnit taktiku tak, aby to konečně zabralo
|
|
|
|
|
|
| holka anonymka | 
|
(9.4.2010 10:59:29)
já teda synovi (tahdy 8 let)naplácala vařečkou vlastně proto, že přinesl ze školy poznámku, že někoho šikanoval. Že se to nemá ví, mluvíme o takových věcech - jen si to v tomto případě asi neuvědomil (z druhé strany)..
Vařečkou to bylo proto, že ruka by mě bolela - prostě jim neumím naplácat. A naplácání bylo o tom, že to byl tak vyjímečný špatný prohřešek, že přišel vyjímečný špatný trest.
Občasné lehké plácnutí u nás přijde v průměru cca 1x za 1-2 roky.
|
| Xantipa. |
|
(9.4.2010 11:25:25)
Anonymko - nepřipadá Ti zvláštní nařezat synovi za šikanu? Myslím tím, že to vyznívá jako šikana za šikanu. On jako silnější šikanoval někoho slabšího a Ty jsi udělala to samý. To mi přijde teda divný.
Co tím říkáš? - já se rozhodla Tě takto potrestat, protože jsi se zachoval špatně. Říkám, že to je špatné, ale v mém případě je to OK. Proč? Protože si to myslím, protože můžu, protože jsem rodič?
Nezdá se Ti, že jsi tím vyslala jasný vzkaz? Šikanovat můžeš, ale jen tehdy, pokud na Tebe už nikdo další nemůže, případně - pokud Tě nikdo nechytne.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.4.2010 13:21:45)
nehodnotím způsdsob, jak to udělala Anonymka, jen mě zajímá, jak bys to řešila ty? já sama nevím, můj syn byl spíš obětí než naopak, takže si to neumím zatím ani představit
|
| Xantipa. |
|
(9.4.2010 14:05:45)
Šmoulato - ten malý, o kterém píšeš, není Tvůj od narození?
Předesílám, že nerýpu, jen se ptám, protože jsi psala, že ve dvou letech neznal spoustu věcí a říkám si, že kdybys ho měla od narození, tak by je asi znal.
No - s tou šikanou. Já se s tím taky zatím nesetkala - tedy s tím, že někdo šikanoval moje děti, to jo, ale obráceně ne. Pořád jsem si říkala, co ty děti udělají.
Ve finále jsem ráda, že ani škola je nepotrestala, řešilo se to, to jo, přesně se to pojmenovalo, mluvilo se o tom - i v jiných třídách. Vyšlo najevo, že ti kluci to jako šikanu nevnímali - nechápali, v čem je problém.
Rodiče to pak dořešili tak, že kluci museli za tím mým a jeho kamarádem přijít, omluvit se hezky z očí do očí. Syn říkal, že to udělali a pak ještě říkali něco v tom smyslu, že to nechápali, že to brali jako děsnou legraci, že se neuměli na to celé podívat z pohledu oběti, že vlastně ani si neuvědomovali, že oběť cítí bolest, že mohli hodně ublížit....... a že mu tedy chtějí říct, že se to už nestane. Rodiče s těmi dětmi tam byli, ale ne přímo u té rozmluvy, stáli u plotu - asi chtěli mít jistotu, že se kluci odhodlají.
Samozřejmě že si toho svýho teď víc hlídám. Nicméně pokud by se to neopakovalo, jako řešení mi to přijde dostačující.
Nejspíš bych to řešila stejně plus bych přidala další trest - v případě mého syna by to byl zákaz na PC na dobu, na které bychom se spolu domluvili.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.4.2010 14:48:37)
jojo, máš pravdu, v tomto věku omluva z očí do očí pod dohledem dospělýho je asi nejúčinnější, jenom je potřeba k tomu dhnat ty rodiče, dítě dobrovolně nepůjde, a škola nemá jak ho k tomu přinutit, to by teda musela být učitelka superautorita, jenomže to pro děti problémový (často z problémové rodiny) opravdu není
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.4.2010 15:13:03)
poslala jsem ti email
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:30:18)
mila zlata, ja jsem dite neplacala ani jsem do niho hodiny nehucela duvody, je ted trilete a svete div se, i bez placani se naucilo nehazet jidlo po mistnosti a nedela ani jine otravne veci, ktere zkouselo v tom roce.
proste deti se to nauci i bez placani, proste existuji i jine vychovne cesty nez ponizovani a nasili.
|
|
|
|
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:18:39)
bolestive to neni, ale ponizujici ano.
pro me neni prirozene lidi okolo sebe ponizovat. uz jsem placla, ale ne proto, ze by to byla moje prirozena reakce, ale proto, ze jsem taky byla placana pres rucicku, mam to naucene jako prvni reakci, ale v 99,9% pripadu se udrzim a pouziju nenasilnou metodu.
|
|
|
| ALianan |
|
(1.4.2010 19:25:50)
Odnesení nebo podržení ruky je taky demonstrace síly.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.4.2010 20:01:19)
Není to demonstrace síly ve smyslu "já ti ukázu, kdo je tady pán". Ta síla je, dle mého názoru, vynaložena smysluplně, prostě přímo zamezuje dotyčné činnosti. Rána ničemu nezamezuje. Pokud by dotyčná věc byla mobilní, tak bych přenesla naopak ji - kdybych ji praštila, tak na ni dítě sahat nepřestane. V tom vidím rozdíl mezi odnesením a ranou.
|
| Zuuuza | 
|
(1.4.2010 20:34:29)
Markét, souhlasím. Když to jde, věc odnesu nebo synovi chytím ruku a zopakuju, že ne.. Teď už je rozumný a chápe, tak to ani není potřeba. Nejsem dokonalá a nejsem stroj, občas už jsem plácla.
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 16:55:50)
velinko, tak dítě do dvou let bych do vedlejší místnosti nikdy nezavřela, ale tříleťáka ano. Ten moc dobře ví, že tím zavřením maminka nezmizí, že je jenom za dveřma a že jde o trest, který skončí. Já dávám malou uklidnit do vedlejší místnosti se slovy, že může přijít, hned jak přestane vyvádět. Většinou je za dvě minuty u nás a naprosto v pohodě- sama si určila délku trestu. Ale to je pro větší děti, ne pro mimina.
|
| marketa | •
|
(1.4.2010 17:03:08)
ale ja dite zavrela na 3-4 sekundy a ne proto aby se uklidnilo! dite se smi zlobit, smi mit sve emoce.
ale nesmi lezt na stul.
to jsem rekla jasne a kdyz to nezabralo, odstranila jsem nbezpeci, tim, ze jsem dite dala od nebezpacne situace pryc.
ja bych dite nikdy nezavrela dokud neprestane brecet. davas tim jasne najevo, ze plac je spatny a emoce vubec spatne, ze dite mas rada, jen pokud se usmiva.
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 21:23:40)
veli - já ho vedle posílám s vysvětlením, že teď už to opravdu přehnal a já jsem fakt rozčílená a potřebuju být chvíli sama, jinak bych se možná neudržela a zmalovala bych mu prdel na modro, takže raději ať jde na chvíli vedle a promyslí si, co se stalo.
Za chvíli oba vychladneme a dá se o tom mluvit dál.
Ale bezprostředně - já bych kluka snad byla občas schopná umlátit, kdybych mu dala první nazadek... Prostě jsem moc prchlivá a vím to o sobě, takže je bezpečnější, abych raději fyzické tresty vůbec nepoužívala - pro bezpečí mých dětí.
|
|
|
|
|
| marketa | •
|
(1.4.2010 16:27:20)
nevim co ti psali ostatni. ja taky nejsem zastance telesnych trestu.
opravdu dobre reseni je misto placani ruku podrzet (nekdy cele dite) a jasne rict NE!
a pripadne napr jidlo, do ktereho placa, dat pryc, nebo dite odnest do vedlejsi mistnosti, jasne rict NE, zamracit se, zavrit dvere, napocitat do peti a pak ho pustit znova dovnitr.
samozrejme, ze to bude zkouset porad dokola jeste dalsich nekolik let, ale to bude i kdyz budes placat!!!
a ta trpelivost se vyplati. dite nedela naschvaly, jen proste to pokuseni je prilis velke nebo zkousi hranice.
placanim to nevyresis.
|
| Akasha |
|
(1.4.2010 17:01:52)
Já být mrnětem, tak spíš snesu plácnutí po ruce (kór když ju strkám kam nemám) než zavření do jiné místnosti, kde není NIKDO! Kde ho zavírá MAMINKA - nepřijde mi to v pořádku. Nechceš, aby se tě dítě bálo? Myslím, že se to dá zařídit i jinak, než zavírám ho samotného do pokoje! Tímto si myslím, že docílíš většího strachu u dítěte.. Bude se bát, že ho někde zavřeš, někde ho necháš. Nepřijde mi to jako normální vhodné výchovné řešení.
|
|
| sun 15 |
|
(1.4.2010 17:03:15)
Já si zase myslím, že ,, škoda každé rány, která padne vedle ,, ne to je samozřejmě legrace , ale myslím, že když už dítě aspoň trsochu chápe co a jak je dobré říct rázně NE . Oni se nejdřív bojí i toho zvýšení hlasu , ale časem ty potvůrky otupí a pak je na řadě plácnutí, nemám na mysli žádné bití a třískání, ale plácnutím ještě nikdy noc nezkazil . Jednou ve školce mi nějaký vtipný chlapeček schoval botu za botník a já díky tomu přišla do práce o půl hodiny později , pracovala jsem v práci, kde na mě za zavřenými dvěřmi čekalo 15 lidí . Když se zjistilo kdo to udělal tak maminka chlapečka , kter hledala se mnou mu domlouvou řekla, že tohle se nedělá. Nejradši bych mu jednu švihla já
|
|
|
| VERI + V6/08 + bříško | 
|
(1.4.2010 17:20:09)
Souhlasím s tím, že mírné plácnutí přes ruku je spíš upozornění než nějaký tělesný trest..
Osobně jsem ho používala pokud nestačilo ne-ne-ne, zvýšený důraz v hlase či odnesení jinam... prostě když záměrně šel a znovu udělal.. nikdy jsem ale neplácala v afektu.
Můj syn začal v 10měs chodit a rozhodně to už žádné miminečko nebylo a výchovu teda už rozhodně potřeboval.. prostě pohyboval se všude, lezl do všeho a musím říct, že k objevování měl povoleno témeř vše prostě na ty vyjímky spíš ohledně bezpečnosti..
No a u toho jídla - jasně vždycky je lepší zkoušet zabavit, odvést pozornost, dát třeba vlastní lžičku, já malému často u jídla třeba zpívala nebo pouštěla dětské písničky z CD..
Jinak jsem teda názoru, že už i takto malé děti opravdu nejsou hloupé a velice brzy zkoušejí, co je a není povoleno.. čekat s výchovou do dvou let je podle mě pozdě.. a já navíc u syna teď sleduju, že spíš už se s ním domluvím, vysvětlím nebo použivám jiné výchovné metody.
|
| sojka+07+09 |
|
(1.4.2010 17:33:58)
Veri,souhlasím, že čekat s výchovou do dvou let je pozdě. Akorát, pro mě je zvýšený hlas, důrazné ne ne a odnesení z místa činu, popadnutí za ručičku a důrazné ne či zabránění něco dělat už výchova- alespoň po určitou dobu. Nemusím ještě kvůli tomu plácat mimino- v našem případě nesedící, nelezoucí placku- to byl náš devítiměsíční. Taky už občas strčil prstík do zásuvky. Ale já myslím, že zvýšit hlas stačí. Moje děti nejsou I.P. Pavlovi psi, abych je musela učit nějakým reflexům. To jim můžu rovnou dát elektrickou šlupku (malou, ale upozorňovací).
|
| VERI + V6/08 + bříško |
|
(1.4.2010 17:43:39)
elektrická šlupka mě pobavila
sojko, tak to spolu v zásadě souhlasíme, teda až na to plácnutí..
já jen že jsem vážně zažila několik případů, kdy dítě mohlo vše a bylo to přeci roztomiloučké mimino či batole.. pak najednou ve dvou letech začala zběsilá snaha zkrotit neposluchu a dítě nechápalo, co se děje a rodiče byli taky bezradní
|
|
|
|
| Laleida |
|
(1.4.2010 17:42:54)
Moc vsem dekuji za reakce, at uz souhlasne nebo nesouhlasne, jsem s tim v poho. Sama citim, ze to asi uplne spravne nebylo, ale prave tapu v tom, jak uz takto malemu mimcu dat najevo, ze neco nema delat. Na prochazce mi rekla kamaradka, ze jim na Baby Signs zase rikali, ze se nema detem neustale rikat ne, ale nejak to vzit obklikou. To by me zajimalo, jak rocni dite bude chapat, kdyz bude tahat za zaluzie, kdyz mu clovek zacne vysvetlovat ze kdyz bude tahat, tak to spadne a bude bolet. Jo vychova asi neni jednoducha, asi urcite, tak doufam, ze nenatropim spoustu chyb a hlouposti, protoze syna fakt nesmirne miluju, asi jako kazda mama sve ditko Jeste jednou moooc diky.
|
| irlev |
|
(1.4.2010 17:49:08)
Laleido, s tím "ne" je to pravda, ono čím častěji, tím menší to má efekt.
U takhle malých synů jsem to řešila odsunutím jídla z dosahu, přidržením ručičky anebo skončením jídla, pokud mi do toho bouchli znova, plus každý měl svoji lžičku - možná už je zralý začít se aspoň trochu krmit sám.
Jinak zrovna ty žaluzky jsou dobrý příklad - u nás v obýváku to je jedna ze tří věcí, co nesmí - plus šahat na pc a tahat mi knížky z knihovny - a u obou synů fungovalo zastavit ruku, důrazné "ne" a odvést pozornost. Staršímu budou tři, žaluzky už totálně ignoruje, mladšímu je rok a půl a cca jednou týdně to zkusí, ale to spíš z hecu :)
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 21:30:10)
Laleido, uplatňuju, že říkám, co a proč nemá dělat - neházej tu lžičku na zem, nebudeš mít čím se najíst. Pokud necheš jídlo, odnesu ho.
S těma žaluziema - tady jí prostě nekompromisně od toho okna odnesu a provázky dám nahoru /u našich přilepím flastrem - na tu chvíli, co tam jsme/. Tam nemá cenu to nechávat provokovat - raději to odstraním.
|
|
| marketa | •
|
(2.4.2010 12:09:35)
s tim "ne" to je pravda, ale jde spis o to nejdriv rict NE! jako signal, ale pak formulovat positivni vypoved. to znamena nerikat co nesmi, ale rict co smi.
misto "nelez na stul" rict "zustan sedet na zidli" lezt na stul je nebezpecne" apod. prote aby to nebylo ne+sloveso.
|
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(1.4.2010 18:03:47)
Laleido, já začala kolem roku - plácnutí, pokud důrazné "Ne, to nesmíš!" nepomohlo. Na mé děti to působí docela rychle a dobře, takže stačí 2x plácnout a potřetí to už neudělají. Vysvětlování v tomto věku nemá smysl.
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(1.4.2010 18:24:41)
už si ani nevzpomínám jaké je 9ti měsíční dítě to je paměť
No já začla plácat pozdě. Byla jsem vždycky ta hodná. Zase se to snažím omezit. Ráda bych to spíš řešila po dobrém. Zjistila jsem, že lepší, než malou plácnout po zadku nebo tak, je se sebrat a jít do ložnice a zavřit dveře. Začne řvát ještě víc, já ji nechám chvíli, pak otevřu a zeptám se, jestli už jde za náma a nebude brečet a ona si utře slzy a pomazlí se
Mě nejvíc vytačí, když si chce něco vyřvat a pořád dokolo mluví jak kolovrátek a začne ječet malému u hlavy to začnetaky brečet a jedou duo. GRRRRRR
Ale já mám skoro tříletou
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.4.2010 18:51:56)
Odnesením si to zapamatují stejně dobře, netřeba je bít.
|
| VERI + V6/08 + bříško |
|
(1.4.2010 18:57:26)
Syn si z odnesení nic nedělal.. spíš ho to motivovalo se tam ještě rychleji dostat zpátky
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(1.4.2010 18:34:29)
Plácání je v tomto věku asi zbytečné, no a až začne chápat co se po něm chce, tak to jde řešit i jinak. Taky jsem párkrát plácla, manžel a babičky taky, ale myslím, že je to k ničemu. Být tebou, tak bych se tím už netrápila.
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(1.4.2010 20:23:44)
svojí 19 měsíční dceru jsem přes ruku ani nic jiného neplácla. U prvního dítěte jsem to párkrát zkusila, ale efekt nula nula nic, navíc jsem viděla v našem MC, jak maminky děti plácají přes ruce nebo zadeček a děti se smějí a stejnak dál dělají, co nemají, takže mi přišlo, že to není cesta.
Na obě děti mluvím, důrazně. U malýho se i mračím. Když jde "o život", zařvu. Vysvětluju. Furt dokola. I 10 měsíční dítě chápalo, že když shodilo jídelní misku ze stolu, další jídlo nedostalo (nějakou dobu). Nenene a tytytyty stačilo. Akorát každý dítě má jiný interval pochopení. Na co synovi stačil týden, na to dcera potřebovala měsíc
|
|
| kdyzsluncenesviti | 
|
(1.4.2010 20:35:40)
Tak to já jsem zase "týraná" od syna. Jak se mu něco nelíbí nebo je unavený a protivný, tak mě začne kousat, trhat vlasy, štípat, škrábat a plácat.  Přes ruku ho občas plácnu, ale je proti tomu imunní a dělá si stejně co chce. Domlouvání nepomáhá. Snažím se ho zabavit něčím jiným. Někdy je to, ale nad moje síly. Už aby z toho vyrostl (aspoň trochu). 
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(1.4.2010 21:04:05)
No ono je to těžký a myslím, že i každé dítko je jiné. Já jsem svého synka taky sem tam plácla přes ruku a ted´ když už jsou mu dva to nedělám neb by on to chápe velice dobře. Když děláš něco co se mi nelíbí, tak ti jí mrsknu a nebo budu křičet "tytyty co to děláš? Co jsem ti říkal?!" ...ječí na celou vesnici a já se jen stydím páč přibližně tuším, kde to slyšel. Snažím se vysvětlovat, stojí mě to někdy hodně sil, ale nechci aby vyrustal tak jako já v křiku za každou blbě složenou ponožku či nedokonale narovnanou botu, chtěla bych aby se o věcech naučil přemýšlet, o příčinách a dusledcích, aby mu to šlo samo, aby to vycházelo z jeho nitra a né se to učit jako já skoro ve třiceti.
U druhého dítka doufám, že už se plácání vyvarujeme zcela a ty svoje emoce budu také zvládat už lehčeji.
Taky jsem měla špatný svědomí z každého plácnutí a nyní mám, když se neovládnu a zařvu, považuji to za svoje selhání... . Taky tedy záleží na okolnostech, někdy si až vzápětí uvědomím, že se zase neděje až taková tragedie...
|
| ada | •
|
(1.4.2010 21:58:19)
Tak já už jsem v 9 měsících malou asi přes ruku plácla, plácnutí přes ruku nebo zadek považuju za výchovný prostředek, takže jsem žádné výčitky rozhodně neměla s výjimkou asi dvou případů, kdy mi ujely nervy a normálně bych neplácla :(
Nejčastěji to bylo, pokud v záchvatu vzteku po mě něco hodila nebo mě kousla, tak to fakt ne... a musím říct, že tady plácnutí dle mého hodně pomohlo narozdíl od toho, aby třeba nelezla tam a tam, v těchto případech se mi osvědčilo, odnést, zabavit. Musím říct, že teď před druhým rokem je to s malou o dost lepší a dá se s ní domluvit, takže je plácnutí na ústupu :)
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)