| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Umírání doma

 Celkem 150 názorů.
 Pawlla 


Téma: Umírání doma 

(17.1.2011 7:33:25)
Hodně se tady diskutuje o porodu doma,je to ještě pro nás nezvyklé,ale už ne úplně neznámé.Tak přemýšlím nad tím,kdy člověk může být doma a kdy ne.Myslím,že by bylo správné,aby člověk mohl i doma umřít.Další otázka,která se tu objevila,je těžce postižené dítě v rodině,prý jsou případy,kdy nejde mít ho doma.Ale je to tak opravdu?Není to pozůstatek minulé doby,že rodit se musí v porodnici,umřít v nemocnici a postiženým je lépe v ústavu?Omlouvám se za neveselé téma~;)
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:34:49)
mám docela potíže vyrovnat se s tím, že maminka musela umřít v nemocnici a nechtěli nám ji dát domů...asi mám obecně potíže vyrovnat se s tím, že umřela...
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:42:30)
Essi~6~,nechtěli?To je právě to nad čím se zamýšlím,ale pokud je to pro Tebe moc bolestné,nech tuhle otázku jen jako řečnickou.~;((
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:42:55)
ne v pohodě, musela být na kyslíku...
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:44:24)
Díky~;((
Odpovědět
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:46:31)
TAk já myslím, že člověk by měl mít možnost být doma, kdykoli. Umírání nevyjímaje. Jsou teď takové možnosti, že pokud se rodina rozhodne, tak s pomoci sester z domácí péče by to mohlo jít, samozřejmně je to zátěž pro celou rodinu a celkově si to rodina musí dobře rozmyslet. Pokud se ale rozhodnou myslím, že by mělo být umožněno , mít takového člověka doma.
Stejně tak péče o postižené dítě, pokud se rodina chce o své postižené dítě starat, mělo by jim to být umožněno.
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:48:22)
kyslíkovou bombu Ti domů nikdo nedá...
Odpovědět
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:55:01)
Essi, nevím tak dalece jsme to nezkoumala. Asi kyslíkovou bombu opravdu nikdo domů nedá, ale za mě osobně si myslím, že by to mělo jít. Pokud je rodina ve stalem kontaktu se sestrou s domácí péče.
Odpovědět
 Dracena 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 8:27:29)
Kyslík domů dávájí.... Nám nabídli, že nám dají s sebou kyslík na těch pár dnů co zbývaly do konce... Bylo to v Olomouci na Fakultce.
Odpovědět
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 9:12:24)
TAk to ráda slyším, protože mi nějak nešlo na rozum, proč by to nemohlo jít....
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:31:56)
máma bydlela sama...střídali jsme se s bráchou v hlídání psa u mámy doma a trávili jsme s ní celej den ve špitálu...ségra měla doma čerstvý hodně nedonošený dítě, nemohla přejíždět 80 km v autě s ním...no já měla kluky skoro 4 a skoro 2 roky, bydlela od mámy 180 km a moje tchýně si nemohla vzít dovolenou, aby je pohlídala, naopak na mě řvala do telefonu, když jsem byla za mámou a ona kluky hlídala asi dva dny, že se mám vrátit domů, že mámě nepomůžu, že mladší dítě nechce jíst, jak tam nejsem...takže já tam jela třebas na dva dny-to si manžel vzal dovču a lítala mezi mámou a psem a pak zas brácha a tak...už se těším, až to tchýni jednou připomenu...
máma byla na morfiu a na kyslíku..umřela v noci, když tam brácha nebyl..dodnes si vyčítá, že nespal vedle ní v křesle..jenže on běžel přes celý město vyvenčit čoklíka, že ráno zas přijde...přišel, máma už tam nebyla...nemohla jsem tam mít u ní v bytě děti, bo bych nezvládla lítat s čoklem a dětma nahoru dolů po schodech 4x denně..za mámou bych nemohla chodit, na odd.následné péče děti nesměj..kdybych ji měla doma, nemohla bych tam mít děti...už je pak nesnesla, rušili jí, měla hrozný bolesti....manžel by to asi s nima nezvládl, bydleli jsme u tchánů...by mu dávali kapky a volali, ať naklušu dom, že Štěpán nejí...
Upřímně, stát se tohle znovu, tchány bych poslala do prdele, manžel by prostě obstaral děti, byla bych mu to schopná zařídit i v práci, aby dostal dovolenou...tenkrát jsem byla měkká a nikdy mi to nepřestane být líto...v noci brečím, snad mi to maminka už odpustila...
Odpovědět
 arsiela, 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:33:48)
Essi nemáš si co vyčítat,to je přesně to co píšu,pokud nemáš oporu v rodině,tak nemáš sama šanci to zvládnout,pokud máš děti.
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:34:38)
arsielo ale mohla jsem být trochu radikálnější a prostě je postavit před hotovou věc....fakt mě to mrzí...
Odpovědět
 Grainne 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:41:09)
Esssi, to je přesně situace, o které tady píšu, že i člověk, který udělal maximum toho, co reálně udělat mohl, se dostane do situace, kdy je téměř "dotlačen" k pocitu viny.
Realita je taková, že jeden člověk nemůže být na dvou místech zároveň, byť má na těch dvou místech morální povinnost stejné hodnoty.
U tebe to byla povinnost matky x povinnost dcery.
Kdybys byla radikálnější, mohlo to mít negativní vliv na děti a výčitky by šly jiným směrem, nebyly by menší.
Myslím, že ještě potřebuješ nějaký čas na to, aby ses s tím smířila a vyrovnala, ale myslím, že jsi udělala maximum toho, co se udělat dalo a ta paní byla taky matka, tvoje matka a myslím, že by to jako matka pochopila, není, co by ti měla odpouštět.
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:44:52)
Grainne děkuju, jsi mi vehnala slzy do očí...dokud to šlo, jezdila jsem za mámou vždycky na týden v měsíci..s dětma, cesta mi trvala busama čtyři hodiny...rozptylovala jsem ji, kupovala dobrotky, utěšovala a slibovala, že se uzdraví...
Odpovědět
 Grainne 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:47:59)
Esssi, to je přece hrozně moc. Navíc, pro většinu lidí jsou právě vnoučata tím příslibem do budoucna, že i když jejich cesta končí, část jejich života pokračuje.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:42:54)
Essi,nemáš si co vyčítat,udělala jsi všechno,byli jste s ní,myslíte na ni a ona to ví.Tohle jsem nechtěla svým tématem způsobit,promiň..~;((
Odpovědět
 Marťa11 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 12:31:42)
Esssi, delala jsi co jsi mohla, maminka by po tobe vic ani nechtela, nic si nevycitej!!! ~;((~x~
Odpovědět
 Violetina 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 12:03:35)
Babička má kyslík taky doma. Nemá ho teda 24 hodin denně zapnutý, bojí se doplatků za energie (šetřila si na ně celý rok, prtože jí někdo řekl, že jsou to tak dva tisíce měsíčně za elektriku, nakonec ještě 900 dostala jako doplatek~;)).
Má k tomu i dlouhé hadičky, takže po bytě se může s kyslíkem pohybovat bez problémů.
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 8:19:11)
kamarádky tatínek ji doma měl
Odpovědět
 Karavela 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 8:22:56)
U babičky se taky nějakou dobu mluvilo o dýchacím přístroji domů, tyhle možnosti tu samozřejmě jsou, ale jsou nákladný. Stejně jako provoz.

Odpovědět
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 8:43:48)
táta ted bude o kyslík domu žádat.doufám že ho dostane

Jinak si myslím, že lidi by měli umřít(pokud vyloženě nechtějí být v nemocnici třeba) doma mezi svýma blízkýma lidma. Pokud zůstanou v nemocnici tak, aby bylo umožněno příbuzným být tam až do konce.
Odpovědět
 Venavella 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 8:28:22)
POkud je vstřícnost, tak dá. My měli už před mnoha lety doma babičku s kyslíkovým přístrojem.
Nevím, zda je na to nějký nárok (ve smyslu zákona), ale teď známýmu budou "vracet" syna z nemocnice s kyslíkem.
Odpovědět
 Majoranka 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 9:33:07)
My ji doma měli, ale je pravda, že nejsme u Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Odpovědět
 helis78 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 9:52:39)
Bombu ne, ale existuje přístroj - oxygenerátor a ten už by měl jít přes pojišťovnu půjčit, třeba těžcí astmatici ho doma mají.
Odpovědět
 Bumbi&05,08,10 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:00:06)
kamarádky strýc měl doma kyslíkový stan, zemřel doma
Odpovědět
 arsiela, 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:12:58)
Essi dá,ale bohužel silně řehtá úřednický šiml,takže to trvá minimálně dva měsíce neýž ti to pojišťovna schválí a to ještě musíš notně řvát na úřednice na pojišťovně a obrnit se proti kecům typu - proč si přiděláváte starosti,dyť tu máme LDN.
Nechce se mi psát už další samostatnou odpověď,tak to dám do jednoho.
Pawlo,čistě teoreticky jde doma starat se jak o těžce(nebo jakkoli )postiženého,tak i umírajícího.Ale máš tu mnoho ale.
Pokud ten člověk(je jedno jestli postižený,nebo umírající)potřebuje jakoukoli lékařskou péči tak ji musíš nejprve zajistit.A to se bavím třeba o takové "blbině" když chlap musí mít cévku - musíš sehnat doktora co ti ji bude jezdit měnit.Pokud neseženeš jsi kdesi.To samé ten kyslík,pokud nějakej blb na pojišťovně uzná,že stačí ústav,opět jsi v řiti a tak to je prostě se vším.Vždyť víš co jsme psala včera o té sondě a oxymetru.Neřešitelný problém nám oxák pujčit domu,podotýkám jsem ZS a hodnoty pro Jíjovo onemocnění jsme měla v malíčku a nemocnici pět minut chůze.
Další průšvih - nemáš tu žádnou terenní sestrerskou službu pro dětské pacienty,něco je snad v Ostravě jinak ne.A dospělé terenní sestry ti dítě neošetří.A není možnost,třeba dojet na cévku nebo sondu do špitálu,kort když ti tam dítě primárně neošetřovali.
Jedna osobní zkušenost - babička si strašně přála umřiít doma,dostala těžkou mozkovou mrtvici.Po konzultaci s neurologem,kdy jasně řekl,že stejně nic nebudou dělat,jsme ji okamžitě vzala domů.Jenže mohla jsme to udělat jen díky tomu,že jsem ZS,není pro mě problém cévka,vyřvala jsme si glukometr(babička měla diabetes),a hlavně jsem měla obrovskou podporu doktora diabetologa,kterýmu jsme 3x denně volala hodnoty glykemie na mobil a on mi určoval dávku inzulinu.Nebýt ZS,nemít tohohle doktora tak opět jsem v kelu.
A poslední věc - peníze,pokud chodíš do práce nemáš šanci zůstat pomalu doma a nepadnout haldy.Vyřízení příspěvku na péči atd se táhne x měsíců,u nás přišlo rozhodnutí týden po babiččině smrti,tedy 4 měsíce od data podání žádosti. Navíc ,když máš doma člověka v terminálním stádiu zcela odkázaného na tvoji péči,tak jak máš čas lítat po debilních úřadech a škemrat o dávky,o poukazy na pleny atd.Já to nakonec vše platila ze svého,protže jsme nemohla od babičky odjet,tak vždycky někdo z příbuzných pro věci do zdrav.potřeb zajel.
Píšu to asi zamteně,nevím snad to je kapku pochopitelné.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:18:53)
Arsielo,nepíšeš zmateně,naopak:-)Tvůj příspěvek mi potvrzuje,že v podstatě to jde,ale nejsou vytvořeny podmínky,proto člověk musí překonat řadu(většinou zbytečných)překážek.Jenže proč ty podmínky u nás nejsou?Není to náhodou proto,že normální je přece rodit v porodnici,umřít v nemocnici a postižené dítě mít v ústavu?~;)
Odpovědět
 arsiela, 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:31:14)
Pawlo já jsem pevně přesvědčená ,že až na nějaké vyjímky to jde,ale jak píšeš nejsou podmínky.My měli obrovské štěstí jak na tohohle lékaře,tak jsme měla i zázemí v podobě svých rodičů,kteří sice nezvládali odbornoun péči atd.Ale celou dobu pomáhali finančně,hlídali moje dítě,prostě jsme byli sehraný tým.Jedinec pokud má rodinu,která do toho nepujde to bude zvládat jen velmi těžko.Navíc je třeba rozdíl město a vesnice,babička mi bydlela na vesnici,kam se v zimě nedostal fakt ani ten pohřebák(když to napíšu drsně),natož aby mi tam denně jezdila terénní sestra.A přestěhovat ji k nám prostě nešlo.
Jako určo jsou diagnozy,kde třeba opravdu nejde mít postižené dítě,nebo i dospělého doma.Teď mě napadá nějaké mentální postižení spojené s nezvadatelnou agresí,to bych asi na dom.péči neviděla.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 10:34:37)
Arsielo,souhlasím s vším co jsi napsala i o té agresi,silná agrese opravdu není možná zvládnout v domácích podmínkách.
Odpovědět
 Pája 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 12:43:34)
Essi, nechci oponovat, ale vím, že v hospicu půjčují kompletní kyslíkovou soupravu a v případě zájmu i chodí sestřičky domů k pacientovi v rámci domácí hospicové péče...škoda, že Vás o tom nikdo neinformoval~:(
Odpovědět
 Líza 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 9:19:33)
Souhlas se smisulenkou.
Představuju si, že já bych asi byla ráda, kdybych nemusela umírat v nemocnici. Zároveň ale taky chápu, že jsou situace, kdy to fakt nejde. Nikomu do svědomí sahat nechci, moje maminka taky dožila v instituci, tehdy byla situace taková, že nás všechny by zničilo, kdybychom se pokoušeli za každou cenu ji udržet doma.
Odpovědět
 dadlenka 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:47:47)
Jsem strašně ráda, že moje babička umřela doma. Je pravda, že nebyla vážně nemocná, prostě jí dotlouklo srdíčko, ale umřela v soukromí, nemusela někam jinam na umření, možná to zní blbě, ale jsem ráda, že když už musela umřít, tak bez zachraňování, v klidu, už tak mi vadilo, že ji potom odvezla pohřební služba a že jsme nemohli vykonat vše potřebné doma
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Porod doma a co umírání doma? 

(17.1.2011 7:50:04)
Dadlenko,to vůbec nezní blbě.~x~
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 7:48:20)
Ach jo,porod doma je sprosté slovo?A téma není jen o umírání...
Odpovědět
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 7:53:24)
Pawlo o porodu doma toho bylo napsáno tolik, že jsem si vybrala z temat, ty dvě ostatní o kterých se tak často nepíše. Ale i tak odpovím.
Já jsme na porod doma velký srab, ale chápu, že někdo rodí doma. Má na to právo, ale musí nést následky svého rozhodnutí.
Odpovědět
 Hradišťanka 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 7:53:32)
Co je?Roni téma změnila? Nechápu ~a~~a~~a~
Odpovědět
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 7:57:09)
Roni si zase hraje na paní chytrou koukám~l~
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 7:59:59)
Musím běžet, nemám teď čas se rozepsat, ale mrkni se na http://www.cestadomu.cz/
Odpovědět
 FialoFka 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:15:00)
Moje maminka umřela v nemocnici, ale celý týden předtím byla doma a akorát se trápila, protože celý týden neusnula, ani na pět minut a tam se před tím, než umřela, vyspala a bylo jí líp. Takže podle mě záleží na situaci. Obě mé babičky i děda umřeli doma.
Odpovědět
 Tenna /2 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:21:42)
Také si myslím, že záleží na individuální situaci - jednak na zdravotním stavu dotyčného, jednak na situaci rodiny. Znám ze svého okolí z poslední doby jak případy, kdy člověk mohl do posledního okamžiku zůstat doma, což bylo báječné, tak případy, kdy to bylo z různých důvodů nereálné. Myslím, že k posunu v náhledu na ten problém už každopádně došlo a nemusí nutně každý umírat v nemocnici.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:26:25)
Tenno,to právě moc nechápu,pokud se bavíme o člověku umírajícím,z jakých zdravotních důvodů musí být v nemocnici?Nechci to v žádném případě zlehčovat,ale co se dá zkazit na umírání?
Odpovědět
 FialoFka 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:28:27)
Tak třeba že do poslední chvíle nevíš, jestli ten člověk umírá. Někdy. Třeba my maminku odvezli s tím, aby ji dali na kyslík a vyspala se, nevěděli jsme, že umře, pořád jsme doufali. Možná kdybysmě věděli, že umře druhý den ráno, tak bychom ji neodvezli. Ale možná taky jo, protože tam jí fakt bylo líp :-(
Odpovědět
 Karavela 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:34:44)
Ano - to jsem přesně chtěla napsat - jak se stanoví ten okamžik, kdy začne umírání? Tohle snad je do určitý míry možný u onkologickejch onemocnění, bratr mamky umíral takhle pěkně fešácky plánovaně, včetně doutníků a oblíbených pochutin, protože "vy už teďka můžete všechno"
Odpovědět
 pani jedna 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:45:00)
...někdy si člověk plánuje, že se přece uzdraví, na jaře zaseje... a prd, už se z té nemocnice nestihne vrátit...
Odpovědět
 Dracena 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:34:42)
Pawllo, umírámí může být taky bolestivé.
Přítel byl napojen několik posledních dní na morfium, bez něho by měl nesnesitelné bolesti...
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:40:09)
draceno,na morfiu můžeš být i doma,zavedou Ti takovou pumpu(zdravotníci se teď asi válejí smíchy,jmenuje se to samozřejmě jinak) a ta dávkuje přímo do těla morfium nebo jiné léky proti bolesti.
Odpovědět
 Dracena 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:53:21)
Tak to jsem nevěděla, to nám nenabídli. Nabídli nám jen kyslík. I když je fakt, že kdybychom ten kyslík přijali, určitě by nás zásobili i léky proti bolesti. Ale přítel odmítl jet umřít domů, právě kvůli té bolesti, které se bál.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:56:50)
Draceno,tohle vím,protože jsem měla kdysi jako pečovatelka klientku,která tohle měla a byla tlumená stejně jako v nemocnici.Je mi líto Tvého přítele~;((,ale pokud to bylo tak jak chtěl,tak to bylo dobře~6~
Odpovědět
 Dracena 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:00:32)
Pawlo, děkuji. Chtěl by určitě umřít doma, ale právě kvůli strachu z bolesti zůstal v nemocnici..
Nebylo to jednoduché období.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:06:45)
Draceno,ale byla jsi tam pro něj,to je důležité~6~
Odpovědět
 Maťa. 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:03:09)
Moja "druhá mama" zomrela doma..bola na morfiu, vlastne už nevnímala, ale bola doma. Ovšem verím, že nie vždy to ide.
Odpovědět
 ronniev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:33:35)
Zkazit? Nic, umřeš. Rozdíl je v tom jak.
Moje maminka (s rakovinou) byla posledních šest týdnů v hospicu. Mohli jí upravovat dávky léků průběžně, takže v podstatě netrpěla, doma by to bylo rozhodně horší. Dávkování opiátů laik určovat nemůže a doktor (nebo sestra, nevím, jestli ty můžou taky) se k tobě dostane v nejlepším případě řekla bych tak 2x denně.
Odpovědět
 Tenna /2 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:57:53)
Nejsem zdravotník, takže určitě nedokážu odpovědět přesně. Ale umírající člověk může mít bolesti, může trpět, může být v pokročilém stádiu nemoci, kdy ani lékaři nevědí, jestli zemře zítra, nebo za měsíc - a jeho rodina třeba nemá možnost být mu 24h. denně na blízku, bojí se, aby něco nezanedbali, aby mu neuškodili ... Podívej, máme babičku, které je 96 let. Bydlí sama ve svém domku, protože si tam přeje zemřít a všichni to respektují, tak ji tam ohleduplně nechávají. Je to samozřejmě náročné, protože babička špatně chodí (víceméně už nechodí), téměř nevidí ani neslyší, užívá spoustu léků, potřebuje denní pomoc. Nedávno se jí udělalo zle - a teď, zavoláš jí sanitku, nebo ne? Poznáš, zda umírá? Pozná to bezpečně lékař, který přijede? Necháš ji odvézt do nemocnice s rizikem, že zemře tam, a ne doma? Ale co když jí tam pomohou a ona se vrátí domů? Takové situace nejsou vždycky jednoznačné. A konkrétně v našem případě babičku odvezli do nemocnice, byla pár dnů na kapačkách, nikdo nevěděl, jak to skončí ... A nakonec se ještě vrátila domů a žije ~d~ Nebo můj dědeček - umíral kdysi asi rok, nikdo nedokázal určit, kdy a na co vlastně zemře, protože trpěl několika vážnými problémy zároveň, trpěl a byla to otázka času, který orgán selže ... A mohla bych pokračovat příklady dalších příbuzných. Ono umírání vůbec není jednoduché ~:(
Odpovědět
 Nasuada 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:20:19)
Jeden můj děda umřel pokojně ve spánku doma. Druhý za žádnou cenu nechtěl do nemocnice, chtěl taky umřít doma, nic mu nebylo, byl jenom už unavený životem. Přestal jíst, ležel na pohovce, máma a brácha za ním chodili.....pak už byl jednou mimo sebe a máma zavolala záchranku. Asi musela, neposkytnutí první pomoci je myslím trestné, takže mu nebylo dáno.

Jinak obecně - porodila jsem doma a ráda bych doma umřela, ale není pro mě u obou těchto lidských záležitostí důležité ani tak to "doma" jako spíš místo, které je mi příjemné a známé a hlavně člověk (lidé), které mám ráda a kterým důvěřuju.
Odpovědět
 Kapradina 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:32:27)
Nerodím doma, nemám (díkybohu) dítě v ústavu a umírání svých blízkých jsem také ještě neřešila, v tuto chvíli nemůžu říct, jak se rozhodnu. Je to těžká situace pro všechny zúčastněné a neosuzuji nikoho, kdo se necítil na to být delší časový úsek s blízkým umírajícím doma. Je to každého věc.


Ono to v konečném důsledku není až tak na rozhodnutí samého jedince, ale záleží i na spoustě jiných okolností. Stačí jen to, jak se zaměstnavatel tváří na abseni v práci při nemoci dítěte, už vidím, jak bude vstřícný k tomu si vzít volno a starat se o blízkého umírajícího.
Takže změnit by se měl asi celkový postoj společnosti k tomuto problému. ~Rv
Odpovědět
 withep 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:34:00)
Moje teta má postiženou dcerku, opravdu hodně hodně těžce postiženou, těžko si představit postiženější. Měla vrozenou genetickou vadu, ale hodně zavinila i péče v porodnici - kyslík z inkubátoru zničil zrak, epilepsie a možná i poškození mozku může být důsledkem toho, že byla kříšena během převozu do fakultní nemocnice.

Letos jí bude 20 let a teta se o ni celou dobu doma stará. Takže jde to. I když samozřejmě mohou být i taková postižení, která jsou relativně mírnější, ale doma zvladatelná nejsou. Z porodnice se přesunuly do kojeneckého ústavu, kde nějaká sestra tetu utěšovala, že třeba přijde o mléko a bude moct jít domů (protože nepředpokládala, že může existovat nějaký jiný důvod, proč tam s ní teta je). Moc se divila, že tetu ani nenapadlo, že by tam dcerku nechala.

Před rokem mi umřela babička. Umřela sama v nemocnici. Strašně moc tam nechtěla, ale příbuzní ji donutili. Jasně, doufali v opětovné zlepšení stavu, nebylo to proto, že ji nechtějí nechat umřít doma. Ale i tak mi to bylo moc líto :(.

Myslím si, že stejně jako je dětem nejlíp, když se narodí do své rodiny, měly by staří lidé v kruhu své rodiny odcházet.
Odpovědět
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:25:57)
Jak je možné přijít o zrak kvůli kyslíku v inkubátoru? A jak je možné mít poškozený mozek v důsledku kříšení? myslela jsi tím špatný způsob kříšení?
Odpovědět
 irlev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:34:34)
Já věřím tomu, že každý člověk a rodina má svoji kapacitu sil, kterou může věnovat a poskytnout druhému členu rodiny.
A někdy ta kapacita pro umírání doma nebo pro péči o člověka s těžkým postižením prostě nestačí.
To není ostuda.

Ostuda je, že neexistuje dostatečná záchranná síť respitních, hospicových, obecně pomáhajících služeb, které povedou člověk touhle nelehkou cestou.

Mám zkušenost s péčí o umírajícího doma i v nemocnici - oboje rozloučení bylo velmi těžké - a oboje potřebuje čas i potom.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:44:21)
Ještě bych to upřesnila,mě nejde o odsouzení lidí,kteří to psychicky nezvládnou,téma je spíš o tom,jestli to jde nebo ne(technicky).Nevím přesně co si mám představit pod pojmem musí být v nemocnici nebo ústavu.Chápu záchranu zdraví a života,což asi umírání vylučuje a celoživotní pobyt v ústavu taky asi není o akutní péči.
Odpovědět
 Karavela 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:47:36)
Pawlo, ale to je spousta okolností, která tohle ovlivňuje, stanovit ten okamžik, kdy už začíná paliativní péče, se někdy nedá jen tak jednoduše
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:50:55)
To chápu,bavme se o tom,kdy je to jasné.Pokud je nějaká naděje tak samozřejmě jsem pro léčbu,pokud pacient chce.
Odpovědět
 Karavela 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:52:18)
Ano, "pokud pacient chce", to je taky důležitý aspekt
Odpovědět
 irlev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:54:00)
No, ale jsou situace, když už žádná léčba není a přesto stav umírajícího nedovoluje převoz domů nebo do jiného typu zařízení.

Pak by mělo jít o to, zajistit maximální soukromí umírajícímu a rodině, důstojně a s citem informovat o neodvratnosti situace, o úmrtí. V tom jsou bohužel mnohde rezervy.
Odpovědět
 irlev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:49:54)
Technicky lze jistě ledacos, jen je technika prostě v tomhle případě málo.

Jsou ovšem stavy, kdy péče v nemocnici je nutná. Každopádně by ale chtělo lépe definovat, kdy nutná není, resp. co ještě může zvládnout poskytnout osoba blízká s odbornou pomocí. To - podle mé zkušenosti - závisí na tom, na jakého doktora narazí (jak v nemocnici, tak v místě).
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:53:21)
MajoZrzko,tak mi napiš konkrétní věc,která je nutná u umírajícího člověka a nejde zajistit doma.Protože tak jak to píšeš,je to takové obecné mínění,ale nikdo vlastně neví co si pod tím má představit.Nebo aspoň já ne.
Odpovědět
 irlev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:55:27)
Například pokud je umírající v umělém spánku, připojený na vnější krevní oběh, má vážná zranění po úrazu ... nejsem zdravotník, ale né každý umírá tak, že je to jasné i několik týdnů dopředu a potřebuje pouze kyslík a morfium (což je možné zajistit doma).
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:01:42)
No nevím pokud je umírající a není naděje na záchranu,asi by neměl být napojený na přístroje,které ho uměle udržují,ale to je na jinou debatu.
Odpovědět
 irlev 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:05:01)
Pawllo, jak jsem psala, nejsem zdravotník - ale hádám, že je opravdu velmi obtížné i pro zkušené zdravotníky posoudit, kdy je nějaká záchrana ještě možná a kdy je již třeba nechat pacienta odejít.

Nevím, do jaké míry máš osobní zkušenost s tímhle druhem úmrtí, ono se to těžko popisuje a do detailů jít nechci, je to příliš osobní.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:11:00)
Jasně to respektuju.~x~
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:13:08)
Já v tomhle Maju chápu.
člověk napojený na přístroje nemůže být v mnoha případech odpojený a poslaný domů umřít, protože by jaksi umřel ve chvíli, kdy mu ten dejchák vypnou...takže tohle už je pak otázka odpojení případně neresuscitování v případě náhlého selhání apod.
Dostáváme se tedy spíš k eutanázii než k tomu, kdo KDE umře.
Odpovědět
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:28:00)
Jistěže nejsi zdravotník. Jsi Dr. House :-)
Odpovědět
 Líza 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:24:37)
Pawllo, bohužel na tohle nejsou doktoři moc cvičení, jsou cvičení na heroickou medicínu a zachraňování životů, ne na ulehčení a "zlidštění" umírání. Byla jsem svědkem i toho, jak těžké je třeba pro jednoho lékaře na oddělení, který chápe, která bije, prosadit, že tady u toho pacienta už se žádná heroická medicína provádět nebude, když o víkendu slouží mladší a méně zkušená kolegyně, která podlehne své úzkosti a ten heroický výkon provede... a znemožní pak to, aby pacient mohl být převezen do domácího ošetřování a tam mohl klidně odejít v kruhu svých blízkých.
Je to děsný a je to smutný.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:44:36)
Lízo,tak to muselo být depresivní a máš pravdu tohle by se lékaři měli učit už na škole.~R^
Odpovědět
 *Šárka* 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:55:29)
Pawllo, píšeš:
Chápu záchranu zdraví a života,což asi umírání vylučuje ..

Záchrana života se vylučuje s umíráním? Co když se nepovede a jak k tomu může být daleko?

Pročítám tuto diskusi a přemýšlím, proč moji dva blízcí v nedávné době zemřeli v nemocnici.
Jednoduché .. akutní zhoršení zdravotního stavu, rychlý odvoz do nemocnice, kde záchrana "nevyšla".

U mojí babičky, které bylo téměř devadesát a tělo už tak nějak vypovídalo poslušnost .. ano, možná bylo zbytečné volat lékaře, když upadla do kómatu (odvezena do nemocnice, kde se probrala, nicméně za dva dny zemřela - několikrát před tím se z nemocnice vrátila).
Můj otec - zdravý, sportovec, vitální a plný plánů, čerstvý šedesátník.
Vůbec nemám mamce za zlé, že rychlou zavolala a že se týden lékaři snažili.
Embolie, po banálním úrazu.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:03:19)
Šárko,jasně,záchrana života a zdraví je na prvním místě(pokud pacient chce).Měla jsem na mysli případy,kdy je to jasné,poslední stadium rakoviny atd.Pokud se bavíme o úraze,nebo akutním zhoršení zdravotního stavu a pacient je převezen do nemocnice,kde bohužel se záchrana nepodaří,to je úplně jiný případ.
Odpovědět
 Hudba Ainur 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:41:50)
Moc se mi líbí hospice a zejména tento domácí hospic http://www.cestadomu.cz/, který pomáhá rodinám, které pečují o své umírající milé v domácím prostředí. Až na to přijde, ráda bych měla rodiče (doufám, že ne partnera nebo dítě) doma, a nebo alespoň v nějakém takovém zařízení, kde budou odcházet důstojně a s láskou.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:46:45)
Danielo,přesně tak mi to připadá.
Odpovědět
 Albar 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:54:10)
Starám se občas o babičku, je víceméně už ležící, byla párkrát v nemocnici a vždycky jak to jen šlo, hned jsme si ji brali domů, nechtěli jsme ji tam nechat déle, než bylo nezbytně nutné. Je to už takové čekání na smrt, nemůžu jí bohužel pomoct víc~n~, ale alespoň dát najíst, učesat, trocchu uklidit... Chodí tam ted´ i paní pečovatelka, je moc hodná, jsme rádi, že ji máme.
Když jsem byla malá, starala se babička o mě, nedovedu si představit, že by jsme ji tedˇ někam odložili. Bude mi tak chybět~n~~s~
Odpovědět
 Ananta 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:55:16)
Umírání doma... s tím člověkem asi musí po celou dobu někdo být, to znamená nechodit do práce, neví se za jak dlouho umře, to si spoustu lidí nemůže vůbec dovolit a nevyčítala bych jim to, žijeme jinak než před sto lety...
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:59:10)
Ananto,to není o vyčítání,to se musím ohradit.A jinak,možná před těmi sto lety dělali něco lépe než my.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:44:57)
Já jsem myslela, že já bych to nikomu nevyčítala... a dělali něco lépe, s tím já souhlasím.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 8:57:23)
Pawllo, já se obávám, že jsi až příliš radikální, proto mi nedá se zeptat - máš osobní zkušenost s péčí o postižené dítě, nebo umírajícího?
Nemusíš odpovídat, jestli nechceš, je to příliš osobní otázka, ale neděláš náhodou závěry z toho, co vidíš při své práci? To je totiž velmi obecné vidění tak zásadních věcí, až do okamžiku, kdy ti přímo zasáhnou do života.
Z práce, byť tě naplňuje a svým způsobem i povzbuzuje, odcházíš. Odcházíš domů, za odpočinkem, obvykle do nějakého klidu a pohody - relativně. Možná právě díky tomu, že můžeš odejít. Dokonce musíš odejít v určený čas, ten čas si můžeš protáhnout, cítit se obětavě a "správně". To naplňuje a dobíjí.
Jenomže od péče o postižené dítě, nebo umírajícího odejít nelze. To je napořád, nebo nadlouho.

Trochu jsem se rozepsala, ale mám pocit, že toto téma je reakce na naši debatu jinde.
Já znám své hranice, zajímá mě, jestli ty znáš ty svoje, nebo jen teoretizuješ.
Abych nebyla jen ta nemístně zvědavá, připojím něco velmi osobního - když jsem se musela rozhodnout, jak se zachovat v situaci, kdy jsem čekala dítě s vývojovou vadou, neslučitelnou se životem, jedním z důvodů, které mě přivedly k rozhodnutí pro potrat, nebyl strach ze smrti dítěte, ale strach z toho, že "několik hodin" by se mohlo protáhnout na několik dní, týdnů, měsíců...........i takové případy se stávají.
Jak dlouho bych musela čelit bezmocnému přihlížení, že moje dítě umírá, možná trpí bolestí, tak, nebo onak opuštěné, protože se nemůžu spolehnout na to, že u zdravotníků nepřeváží "povinnost zachraňovat", před pokorou vůči osudu.
Zase znám případy, kdy se mezi zdravotníky najdou takoví, kteří zachraňují nezachranitelné a když prodlouží umírání, odcházejí s pocitem, že "udělali, co mohli".
Zase - nepopiratelně udělali, ale stálo to za to?
Mnoho otázek, málo odpovědí. Tedy jasných a jednoznačných odpovědí.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:07:49)
Milado, nemyslím nadlouho ve smyslu určení času. Jenom ten čas není ohraničen. V práci pečuješ 12 hodin............pak prostě odejdeš a péči převezme někdo jiný.
Když jsi unavená, vyždímaná a leze na tebe chřipka, podíváš se na hodinky a víš přesně, kolik musíš vydržet.
Při péči v rodině tuhle oporu nemáš.
Někdo má nastavení, že tohle zvládne, jiný má natolik blízký vztah s osobou, o kterou pečuje, že i kdyby měl sám obětovat cokoliv, jiné řešení pro něj nepřichází v úvahu.
Jsou špatní ti, kdo to v sobě nenesou?
To je totiž dost podobné, jako hrdinství - někdo se vrhá do ohňů, ledové vody, mezi dav útočníků a zachraňuje, ale ne vždy je to osobní hrdinství, prostě selhává pud sebezáchovy. Je to dané. To jsou taky ti, kdo obvykle přežijí.
Skuteční hrdinévé, kteří přemůžou strach a udělají to proto, že je to "správné", to obvykle nezvládnou, protože strach je brzdí a ochromuje.
Nemůžu zazlívat někomu, kdo sotva plave, že se do té vody nevrhl osobně a raději přivolal pomoc.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:36:07)
Milado, já bych tu oporu pravděpodobně měla a pokud ne, mám okruh osob, které mají výhradní právo na takovou oběť - pokud vydržím. Nikdo předem nedokáže říct, jakou má v tomhle ohledu kapacitu, psychickou i fyzickou, to se člověk dozví až v tu chvíli, kdy to přijde.
To, že začínáme považovat "za správné", aby naši blízcí umírali doma, v klidu a pokoji, uprostřed blízkých, je hezké.
Těžko ale můžeme opomíjet okolnosti, způsobem života počínaje a zmíněnými osobními kapacitami konče. Někde mezi tím stojí technocké zabezpečení, to nemusí být potřeba vždy, připouštím.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:39:52)
Totéž platí při péči o postižené, dlouhodobě nemocné, o ty kdo se v určeném čase nedokážou uzdravit.................
Navíc Líza zmínila i agresivní pacienty, někdy se postižení kombinuje s agresivitou, která je v rodině nezvládnutelná, mj. i proto, že ohrožuje ostatní děti.
Tady navíc není směrodatné jen rozhodnutí a odhodlání rodičů, ale i jejich povinnost chránit zájem ostatních.
Odpovědět
 & 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:42:06)
Grainne, v mim osobnim uvazovani neni umirani doma zadna novinaka, moji prarodice umreli doma je to vic nec pred dvaceti lety. kdyz babicka umirla, tak si mam vzala nekolik mesicu neolaceny volno a odstehovala se prakticky k babicce me bylo tenkrat 16..
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:51:27)
HaM, chápu, ale taky je tu druhý aspekt věci - abychom se nedostali do situace, kdy se to stane společenskou povinností, bez ohledu na okolnosti.
Pro mě je to morální povinnost, nemám v tom nějaké pochybnosti.
Někdo by se ovšem mohl dostat do tísně a prožívat špatné pocity jen proto, že tomu nevyhověl jako společenskému požadavku, přesto že mu něco, co už jsem zmiňovala, zabránilo to udělat.
Proto raději zůstávám při zemi, zvlášť, když se příliš mluví o ušlechtilých pohnutkách. I ty nejušlechtileší občas zůstanou upozaděné za realitou.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:59:26)
"Někdo by se ovšem mohl dostat do tísně a prožívat špatné pocity jen proto, že tomu nevyhověl jako společenskému požadavku, přesto že mu něco, co už jsem zmiňovala, zabránilo to udělat.


Graine,tady u nás?To nehrozí,tady je společenský požadavek úplně jinde.Ale jak jsem už psala,nejde mi o lidi,kteří nechtějí,jde mi o ty co chtějí a např.zdravotníci řeknou"to nejde".
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:09:14)
Graine,mě by se líbilo,kdyby Ti co chtějí měli k tomu vytvořeny podmínky jak od státu,tak od zdravotníků,aby si nehonili triko a uznali,že v určitou chvíli už nemůžou udělat víc než rodina.Tak jak to popisovalůa Líza.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:15:44)
Pawllo, podmínky nepochybně, tento stát má co dohánět. Nicméně - nikdy nebude zajištěno úplně všechno.
Takže zůstávám při zemi.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:13:02)
Pawllo, mám trochu obavy ze snadnosti, s jakou se tu přechází z extrému, do extrému a pak roníme slzu nad jedincem, který podlehl, ač vlastně nechtěl, nemohl a neuměl.
Posledním takovým výkřikem byli otcové u porodu - jak k tomu přijdou ti, kdo nechtějí, ale jaksi se bojí čelit tomu společenskému tlaku.
Ne že bych je až tak moc litovala, dospělý člověk by tohle zvládnout měl, ale zřejmě "pro jistotu" mám potřebu vyvažovat tu radikalitu o tom, co by se mělo.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:21:45)
Graine,já netvrdím,že každý musí mít postižené dítě(nebo babičku)doma,já tvrdím,že pokud někdo chce,měl by mu stát vyjít vstříct.Co je na tom tak radikálního?~d~
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:32:18)
Pawllo, začátek diskuse vyzníval mnohem radikálněji.~;)
Přiklánělal ses až příliš k tomu, že "když se chce..........". Jenomže chtění nemusí zdaleka stačit a připusťme, že nemusí stačit ani za podpory státu.
Jo, taky si říkám, že když už umřít, tak hezky, v poklidu doma, mezi blízkými, ale každý také neumírá důstojně a pokojně.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:37:38)
Graine a není možné,že tak vyzníval Tobě~x~?Já jsem v průběhu diskuse několikrát upozornila,že neodsuzuju žádné rozhodnutí,ale musí to být svobodné rozhodnutí,ne že někoho přeesvědčíme,že to nejde nebo že v nemocnici či ústavu je líp.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:44:14)
Pawllo, možné to samozřejmě je, samozřejmě reaguju na to, jak to vyznívá mně.
To není problém, když se nakonec dobereme najěkého výsledku, ostatně, nejde o nutnost shody, každý to vidí a má nastavené jinak.
Přišlo mi, že to dost zjednodušuješ, byť neodsuzuješ. Jenomže i to zjednodušení může přinést někomu bolest a zbytečný pocit viny.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:50:11)
Graine,teď to vidím a je mi to líto,protože vím,že Ty i Essi jste hodní lidé,takže asi jsem měla mlčet.Na druhou stranu si myslím,že zrovna o tomhle by se mlčet nemělo,ale ublížit jsem nikomu nechtěla...
Odpovědět
 Dagmar Bartůšková 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:56:30)
Grainne já se snažila...mně bylo líto, když jsem musela odject a zas ji nechat tři týdny samotnou...ale vždycky jsme se domluvily na pevné datum, aby měla vyhlídku, že fakt přijedem...jsi milá, děkuju...

Pawli neboj, neubližuje mi to..ubližuje mi, když je někdo lhostejnej a zlej, ale otevírání kontroverzních témat je v pořádku :-) že má někdo odvahu.. :-)
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:04:57)
Pawllo, tak to vůbec není, naopak, mluvit by se mělo.
Mně naopak diskuse podobného typu pomohly snad ze všeho nejvíc a zvlášť tam, kde rodina nechce, nedokáže, nebo nemůže ten smutek a bolest nést spolu se svým členem, dokážou pomáhat hodně.
Jen jde o to, že je třeba opatrně volit slova a omezit jakýkoliv radikalismus na minimum, protože vždycky se objeví otázka, jestli člověk opravdu udělal všechno, co mohl a měl.

Já naopak takové diskuse vítám, mnohdy si totiž ani odborníci nevědí s tímto problémem rady a pokud člověk vyčerpá čas, který je "tabulkově určen" na vyrovnání se, nedokážou pomoci.
Mně to trvalo tři roky a neměla jsem ani odvahu o tom mluvit s někým blízkým, právě proto, že už dávno pominula "povolená doba" a taky jsem našla odpovědi, které jsem hledala. mj i jak se s tím vypořádat, smířit se a žít s tím, protože milosrdné zapomnění se nekoná.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:33:37)
Graine,lépe slova volit neumím,ale věř,že se snažím.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:50:06)
Pawllo, to nebylo mířené na tebe osobně, pokud člověk jde na otevřenou diskusi, nemůže očekávat, že byť nevědomky a nerad, někdo se ho něčím dotkne.
Já se to spíš snažím trochu usměrnit, kdyby tam byl někdo, kdo zrovna prožívá nějakou bolest.
Nelze očekávat, že celý svět bude žít naší bolestí a smutkem.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:49:12)
Milado,jste skvělá rodina~R^ .A možná by taková byla každá nebo skoro každá rodina,jenže dneska je to o tom,že je normální předat umírajícího nebo postiženého zdravotníkům a kdo to chce jinak je divný až podezřelý,maskuje se to právě tím,že pro toho pacienta je to lepší,že tu nemocniční péči potřebuje.Kdyby bylo normální vzít si ho domů,byla by to záležitost celé rodiny.Asi utopie,že?
Odpovědět
 Jana a Petra 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:54:11)
Pawlo, já mám osobní čerstvou zkušenost. Nám třeba lékaři vůbec neřekli, že tatínek umírá, i když zpětně si myslím, že to věděli. Tvrdili, že je akutní pacient a že ho budou léčit. Že umírá řekli mamince až ve čtvrtek odpoledne a umřel v pátek ráno. V nemocnici byl necelý týden.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:12:59)
Jano,to je mi líto~;((
Odpovědět
 pani jedna 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:58:02)
...mám podobnou zkušenost:( Vědět, že probíhající léčba, kvůli které je tatínek v nemocnici už nemůže jeho stav nijak pozitivně ovlivnit, tak by v nemocnici vůbec nemusel být...a ani tam nemusel nakonec zemřít.
Myslím, že to lékaři věděli, minimálně věděli, když přišel ten poslední okamžik... bohužel jsem to nevytušila, nevycítila já...a taky mě to mrzí tak moc, že nevím, jestli někdy přestane.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:10:15)
Graine,zkušenosti mám opravdu hlavně pracovní,mám sice autistického syna,ale je komunikující,chodící,pro mě normální kluk,který by mohl i normálně fungovat,kdyby se v našem státě vědělo co je integrace~;),takže to se nedá srovnat s těžkými postiženími.Je to reakce na to o čem jseme se bavili spolu a ještě s Kilim,pořád mi to vrtá hlavou.Mrzí mě,že si myslíš,že jsem radikální,protože nejsem.Já opravdu tímto tématem neřeším jestli se někdo rozhodne,že postižené dítě dá do ústavu,že půjde na potrat,že dá babičku do DD.To si každý rozhodne sám a já nikoho neodsuzuju.Jen nerozumím tomu,když mi někdo řekne,že to nejde a tohle téma jsem založila,protože čekám jestli mi někdo napíše konkrétní důvod(zdravotní nebo technický)kdy to nejde,přesto,že člověk chce.Pomiňme teď teda případy ,kdy nechce,tam je to jasné.
Odpovědět
 Líza 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:25:28)
Pawllo, tak například pacient na kyslíku je téměř neřešitelný problém - vyřídit na pojišťovně, že dostane kyslík domů, vyžaduje nadlidské úsilí a spoustu času.
No a nebo v našem případě pacient, který je nezvladatelně agresivní :-(
Odpovědět
 & 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:32:27)
Pawllo, je tedy zase zacnu co u nas v Holandsku.. :-)

Ja jsem se s detmi s tezsim postizenim setkavala hlavne na zacatku "procesu" jednak v nemocnici a pak ve stacnori?jeslickach kam syn chodil nebo z jejich rodici na kurzech..
CO vim vetsina peci o dite vice meme kombinuje. Treba dite pres den 1-4 ve stacionari. Plus jedne cely vikend za mesic ve stacionari, aby si rodice mohli odpocinout. Prijde mi dulezite co pise grainie, ta ohranicenst casu, ktery venuji peci a casu, ktery mam pro sebe... A co vim, tak dite se po dvacatem roce ziovat stejne stehuje do "ustavu"..
Syn je na tom celkem dobre, asi vzdy bude potrebovat chranene bydleni, ale prisla by mi to jako prohra kdyby s nami bydlel az mu bude treba 30..
Odpovědět
 & 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:33:09)
Tim jsem chtela rict, ze neexistuje jenom jenom doma nebo jenom v ustavu..
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:55:21)
HaM,to je ideální,jenže tady to moc nefunguje.Třeba chráněného bydlení je dost málo,stacionářů už přibývá,ale pořád nestačí.Upřímně,protože v ústavu dělám,můžu říct,že hodně lidí,nebo dětí by tam nemuseli být.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:13:36)
Graine,je mi líto,čím jsi si prošla~x~
Odpovědět
 Grainne 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:30:38)
Pawllo, díky. Pracně a bolestně a hlavně hodně dlouho jsem se s tím vyrovnávala, mj. taky díky tomu, že mi nebyla nabídnuta jiná alternativa, takže jsem dlouho tápala v tom, jestli to bylo správné rozhodnutí. Samozřejmě - nikdo mě nenutil a i kdyby nutil, nepohlo by to se mnou, kdybych vůbec věděla, co se dá dělat jiného. Samozřejmě nikoliv ve smyslu technického zvládnutí situace ve smyslu porodit, pohřbít.
Píšu o tom, nebo mluvím, pokud je to k věci.
Tady myslím, je to "k věci", protože hlavní problém je v tom, jak se ne/umíme vypořádat se smrtí, bolestí a utrpením.
Máš pravdu v tom, že donedávna patřilo výhradně do rukou lékařů. Co teď s tím?
Myslím, že kili poukázal na konkrétní příklady, kdy to opravdu není technicky možné.
Resp. technicky možné je všechno, pokud člověk disponuje dostatečnými finančními prostředky - zaplatí si potřebnou techniku, kterou nelze zapůjčit, péči odborné zdr. sestry, návštěvy lékaře, střídajícího pečovatele..................
Zase se dotáváme k ekonomice. Nevím, jestli existuje stát, kde by toto bylo zcela, nebo z velké části financováno kdykoliv v případě zájmu a potřeby a v celém potřebném rozsahu?
Myslím, že ne (pokud mě někdo opraví, budu jen ráda).
Odpovědět
 Ananta 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:48:37)
Tohle je dobré téma... umělé prodlužování života za každou cenu, já s ním moc nesouhlasím.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:50:11)
Ananto já taky ne a je to až absurdní,protože nám vyjde argument,že umírající nemůže domů,protože by umřel.~d~
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:53:01)
Pawllo - ale tady nejde o žádnou cestu domů, ten člověk by umřel třeba během několika minut poté, co by ho odpojili.
Tam s lékaři nemluvíš o přesunu do domácí péče, ale o ukončení života.
A pak často přichází ke slovu i otázka dárcovství použitelných orgánů....
Odpovědět
 Ananta 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:57:27)
Měla jsem na mysli ty postižené děti, které díky pokročilé péči přežijou, ale kvalita jejich života není stejně dobrá. Navíc obrovská psychická zátěž pro ostatní, ekonomická atp. Chce ta bytost žít v tomto těle, ve které má minimální možnost rozvoje? To je otázka a těžká odpověď po smyslu takového života. Rozhodujeme za ně.

U těch umírajících, doba ve které žijeme může být výmluvou, omluvou... to si musí každý srovnat sám v sobě. Kdybych měla hodně peněz, tak určitě zaplatím ošetřovatelku a nechám si rodiče doma, kdybych v tu dobu lítala někam na dovolené a někdo mi umíral na LDN nezodpověděla bych si to. Když se sama snažím přežít a udržet si práci, jsem v jiné situaci.
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:50:42)
Ananto - já tady, ale ono se to hezky teoretizuje, když tam neleží někdo, ke komu mě váže citová vazba.
Tam pochopím, že se rodina často chytá i neexistující naděje, tím spíš, když je pacient třeba dítě.
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:50:58)
mělo být - já taKy
Odpovědět
 Molly. 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:12:54)
Babička byla v posledním stádiu rakoviny, mamce ji vrátili domů, ať nemusí umřít v nemocnici. Bolesti naštěstí neměla.
Děda umřel doslova v kruhu rodinném, přijeli jsme na oslavu jeho narozenin, on jako vždy seděl na židli u stolu, najednou praštil hlavou o zeď vedle...a zemřel. Babička mu tehdy strašně záviděla, věděla už, že má rakovinu a že se jí infarkt jenom tak nepoštěstí.
Mamka netušila, jak dlouho bude babička doma ještě žít, naštěstí má rozumnou obvoďačku a ta jí napsala nemocenskou. Babička byla doma týden. Vůbec ale nevím, jak by to dělala, kdyby musela být doma třeba měsíc, dva a doktorka jí nemocenskou nenapsala.
Odpovědět
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:37:32)
Kdyz babicka umirala posledni mesic,byla doma.Posledni dva dny ale stravila v nemocnici kde taky zemrela.DOstavala Morfium a to se doma podavat nesmi.
Odpovědět
 Líza 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:39:59)
Ančo, opiáty se samozřejmě doma podávat můžou.
Odpovědět
 Káťa,2 kluci 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:47:22)
Morfinové preparáty se (jsou-li indikovány lékařem) mohou podávat i v domácí péči.
I na netu se dají najít popsané kazuistiky třeba v rámci domácí hospicové péče.

Jinak souhlasím s tím, co tady padlo - každý má ty hranice jinde a taky každý pacient má (pokud je ve stavu, kdy to může projevit) jiné představy o svém konci. Umím si představit ledacos, ale třeba péči o agresivního nebo naprosto zmateného pacienta (pokročilý Alzheimer apod.) velmi těžko.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:51:47)
Ančo,může~;)
Odpovědět
 kreditka 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:46:53)
Pawlo jeden náš příbuzný doma skutečně umíral - je to přes několik kolen ani nevím jak bych ho nazvala co se týče příbuzenstva. Měl mrtvici, po ní byl ochrnutý na půlku těla, nemohl mluvit, vylučoval výhradně do plen, nemohl pořádně ani jíst. Jeho dcera si ho vzala domů, ale nebylo to jen tak - musela opustit práci, přes různé organizace sehnat vybavení - polohovací postel apod. Bylo s tím hodně komplikací, ale její otec mohl doma umřít - trvalo to 2 měsíce, během kterých se podstatně zlepšil, ale potom ze dne na den znovu upadl do stavu těsně po mrtvici a zemřel. Ze strany zdravotníků neměla rodina problémy vzít si tátu domů, spíš byl problém zapůjčit potřebné vybavení pro péči
Odpovědět
 Lupus 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:55:09)
Možné to je, aby kdokoli umřel doma. Předpokládám tedy, že se mluví o člověku, který je v konečné fázi svého onemocnění, u něhož už není rozumná naděje na další léčbu. Popřípadě on si už tu další léčbu nepřeje a chce radši umřít.
Proč ne, žádný zákon tomu nebrání. Mnoho okolností, které se s tím pojí už tady padlo.

Asi nejdůležitější je to, aby s tím počítal ten umírající člověk a aby s tím počítala jeho rodina. Aby věděli, že je čas roztrhování a sšívání, čas rození a čas umírání. A to ne na úrovni jednoho kývnutí hlavou u doktora, který jim říká, že maminka je těžce nemocná a dlouho tu nebude. Tyhle informace dost kloužou po povrchu. Myslím takové to uvědomění, kdy s tím v myšlenkách počítá, je schopen o tom mluvit, přemýšlet. Takové to spojení - maminka je nemocná ( a nenaskočí doktor> nemocnice atd ) ale je nemocná a umírá, safra, musím si opatřit takové ty osvěžující tamponky na špejli, abych jí mohl vytírat pusu, kdyby nemohla pít.
A aby o tom mluvili spolu, aby věděli a to tak, že jasně, že chtějí spolu tou cestou projít, i když to nebude třeba nic moc. Aby jeden nedělal s "ohledem" na druhého věci, které ani jeden z nich vlastně nechce.

Nemusí na to každý mít, ale pokud se nepřipraví, nebude na to mít skoro určitě (resp bude to mít o moc těžší)

Pak už naváže podpora institucí - počínaje od informací. Člověk se snadno doví, co si má vzít na dovolenou do Egypta, co má mít doma k ošetřování nepohyblivého člověka, to se hledá hůř.
Podpora formou zapůjčení věcí domů - třeba vysokou postel, nebo udělátka na polohování.
Podpora formou pomoci - homecare atd Práce 24/7 vysává
Podpora od nemocnice, obvoďáka - léky ve vhodné formě a vhodném dávkování. Odstranění té nekonečné zabedněnosti, kdy se někteří lékaři brání předepisování opiátů indikovaným pacientům s odkazem "abychom z něj neudělali feťáka" ~a~

No a trpělivost ~c~
Odpovědět
 Lupus 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 9:57:42)
Ještě jsem zapomněl - samozřejmě podpora od státních institucí ve smyslu příspěvku na péči o bezmocného, kdy musí někdo z rodiny opustit/ omezit pracovní aktivity. Jednak aby existoval, jednak aby šel vyřídit v době kratší, než uzrání černého uhlí z přesliček ~q~
Odpovědět
 Bumbi&05,08,10 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:00:35)
~R^
Odpovědět
 Cimbur 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:33:05)
Myslím, že umírání doma často brání jediná věc - někdo z blízkých anebo všichni blízcí se nedokáží s odchodem umírajícího smířit a trvá neustále na jeho "zachraňování", i když sám nemocný už je se svou situací smířen a chce mít klid. Mluvím z vlastních četných zkušeností.
Odpovědět
 veka 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 10:52:31)
Je to už 10 let kdy nám v nemocnici v září bylo řečeno,že tchán do vánoc zemře,zemřel 13.12.z nemocnice šel hned k nám domů jeho zdravotní stav se hodně zlepšil nechtěli jsma si připustit ,že tak brzo umře.Byl v pohodě začal chodit i na procházky. Byla sobota ráno a jeho zdravotní stav se zhoršil začal zvracet do nemocnice,ale nešel byl u nás doktor najednou večer se mu udělalo dobře v 8 večer si přál ke snídani krupicovou kaši,ale tu už snídal v nebi večer 10.30 jsem otvírala okno aby duše šla do nebe,jsem ráda ,že umřel doma je to dlouho ale brečím jako kráva
Odpovědět
 pavla12345 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:00:07)
Každý by asi radši umřel doma, mezi blízkými, než někde za plentou.
Před mnoha lety nám doma umíral dědeček, střídali jsme se u něj, a dodnes si pamatuju, jak jsem seděla na zemi u dveří do pokoje a brečela zoufalstvím. Měla jsem hrozný strach, že umře když budu mít službu já...Bylo mi 17, dnes už bych to asi vnímala jinak
Odpovědět
 malostranska 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:02:15)
Pawllo, my jsme meli za posledni pul rok dve umrti v rodine.Oba smeli umrit doma. U nas byla diagnoza takova, ze ta smrt byla jasna, nebylo mozne s tim uz cokoliv delat. Kazdy se na toto tema asi diva jinak, ja osobne to povazuji za nejlepsi reseni, umrit doma, pokud obe strany chteji a neni treba dalsich nezbytnych intervenci v nemocnici.

Delam na JIP a vidim teda umirat lidi casto...pribuzni chteji byt vetsinou informovanp, kdyz se stav zhorsi a my pak "doprovazime " pacienta i rodinu az k poslednimu vydechu...kdyz je stav terminalni a nejsou nutne pristroje preklada se pacient na normalni odd. kde muze byt v klidu s rodinou...ale kolikrat to rodina treba nestihne a pacient umre aniz by s nim rodina byla...to pak lidi dost tezce nesou....mame zde i paliativni odd., kde jsou pac., co nemaji dlouhodobou perspektivu..rodina muze byt s pacientem na pokoji v kteroukoliv denni i nocni dobu....je toho umozneno hodne, ale presto bych si ja sama prala umrit doma, mezi svymi....
Odpovědět
 Terka 
  • 

Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:16:19)
Tedy je to zatraceně těžké téma a upřímně, kdybych byla nemocná, možná bych byla raději v nemocnici, já bych se tam živila nadějí, že je to ještě dobré – jsem takový optimista.

Kamarádce umřel doma 10letý chlapeček a myslím, že by byla mnohem raději, kdyby se to stalo v nemocnici, měla by pocit, že jen odešel. On ten pobyt doma nesl hodně špatně, protože tím, že ho pustili z nemocnice pochopil, že už nemá šanci, do té doby pořád věřil, že se uzdraví.
Nějak jsem jí sice přesvědčila, že je dobře, že byl doma, že byl s maminkou, kterou má rád, ale nejsem si úplně jistá, jestli tomu věří :(
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:36:44)
Terko,bylo to dobře,ale celé je to tak strašné..Smrt dítěte,je hrozná a špatně se o tom píše.
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 12:59:18)
Pawlli, souhlasím s tebou.
Zároveň jsem ale optimista a myslím, že i v tomhle směru už s enaše společnost posunuje k přirozenějšímu. Smrt je přeci jen protipól narození a když ti odchází blízký člověk, někdy, někdo prostě nedokáže tomu přihlížet. Upřednostní sebe před tím umírajícím, který by asi rád umřel mezi svými. Doufám, že já budu mít dostatek sil tohle zvládnout, jednou....

Postižené děti v ústavu je další velká kapitola. Pracuji s nimi celý profesní život a neodsuzuji nikoho, kdo to z jakéhokoli důvodu nezvládne, pečovat o postižené dítě doma. Jistě že to technicky ve většině případů možné je, al ene každý je tak statečný, obětavý a houževnatý rodič. Pro někoho je prostě jednodušší to v sobě zavřít a doma žít jakoby normálně. Mám několik kamarádek s postiženými dětmi a ač se rodiny snažili opravdu hodně, v určitém věku u všech došlo k tomu, že dítě je v ústavu a berou si ho domů na návštěvy. Ona i ta finanční stránka je znát. Některé matky si prostě nemůžou dovolit žít jen s příspěvku na péči.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:51:22)
Magráto,to je právě o tom,že stát by měl více podpořit rodiny s postiženým dítětem,vždyť ústavní péče stojí daleko víc.
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 13:34:36)
Pawlo - pracovala jsem mezi umírajícími 2 roky a nepřestávala děkovat, že z naší rodiny zatím nikdo ve špitále umřít nemusel - až na 2 výjimky, ale to tam ti dotyční neleželi týdny a měsíce.

Máš rozhodně pravdu - neustále se řeší zrození nového života doma či v porodnici, ale ten odchod ze světa, to napadne málokoho.
Přitom si myslím, že by to snad neměl být takový problém.

Matka mé tchýně umřela doma před 13 lety. Denně za ní docházel doktor, o nemocnici se sem tam zmínil, 1x babička v nemocnici i byla, ale umřít chtěla doma.
Dílem jí to nikdo nevěřil, že se chystá odejít, dílem se na to všichni snažili nemyslet, a vzhledem k tomu, že nemusela být na přístrojích a měla denní lékařskou péči, ani mudři nic nenamítali...
Odpovědět
 Apolena. 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 14:02:23)
Binturong,
neřekla bych, že umíráním doma se nikdo nezabývá, spíš to je tak bolavé téma, že se moc nezveřejňuje.

Odpovědět
 Binturongg 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 16:14:23)
Sylvo - já to nemyslela tak, že na to každý kašle, prostě na to nikdo nemyslí.

Umírání v nemocnici je podle mě, resp. podle toho, co jsem viděla, traumatizující v 99% případů, zatímco porod v porodnici zdaleka nikoli - tak nějak to myslím.
Nemluví se o tom, je to ošklivíé téma, ale patří k životu a šoupnout umírajícího do špitálu a pak mu dát kytku na hrob... je to jeden z nešvarů dnešní doby.

Existují samosebou výjimky, nicméně dávám za pravdu Pawle, že je s podivem, že tohle nikdo neřeší... ~d~

Za sebe - jsem typ, který když umírá (nebo si to myslí :-) ), chce v klidu zemřít sám v roští.
Ale představa, jak odchází život v pokoji o 6-8 cizích lidech, sem tam se kmitne bílý plášť nebo modré šaty... ~7~
Odpovědět
 Apolena. 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 17:13:24)
Binturong,
já si rozhodně nemyslím, že by bylo málo lidí, kteří se tímhle tématem zabývají (to nejlíp zjistíš, když se o to začneš konkrétně zajímat), ale máš pravdu, moc se o tom nemluví.
Je to fakt dost podobné téma jako porody doma. Ale rozhodně ho nepovažuju za ošklivé.
Dostat umírajícího ze špitálu domů je leckdy podobné martyrium jako dostat dítě po porodu k matce. Ne, že bych chápala, proč je obojí takový problém...
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 21:39:19)
Sylvo - no, to taky nechápu ~a~

Ještě bych pochopila (nikoli omluvila) zajeté koleje porodnictví, tj. zajeté postupy a jen velmi pomalé přibližování se něčemu "staronovému" - ale proč, sakra, touží mudři po tom mít na oddělení umírající, kteří by mohli domů?

Měla jsem kamaráda doktora - idealistu, beatníka, který do poslední chvíle doufal, že se onkologický pacient uzdraví, ač jsme s kolegyněmi dokázaly určit téměř na hodinu přesně, kdy dotyčný zemře.
Pochopila bych tedy takovéto pohnutky.
Ale rozhodně odmítám úředního šimla či aroganci a nabubřelost typu: "My se o něj postaráme líp..."
Odpovědět
 Haaribo 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 14:04:14)
Myslím, že záleží na každém z nás, jak to unese nebo neunese. Určitě to nemám lidem, kteří to doma nezvládnou, za zlé. Na odd. jsme měli pána kolem 30 let, v terminálním stadiu - rakovina - manželka se mi zhrou tila na sesterně, že by si ho doma nechala, ale mají 3-letého syna a nechce, aby si ho takhle pamatoval (nebyl to hezký pohled)... vůbec jí to nemám za zlé. Spíš mi přišlo, že jí to vyčítalo její okolí...to beru jako větší podraz.
Odpovědět
 karma 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:27:16)
Já se o umírající babičku starala, samotnou její smrt považuju za jeden z nejsilnějších zážitků ve svém životě. Nevím, jestli to někdo pochopí, ale pozitivních zážitků. Bylo to mystické, umřela ve věku 92let, námi moc milovaná. Před tím mi 2prarodiče umřeli v nemocnici, ale v mezidobí jsem ve špitále dělala, ale kvůli starým lidem jsem přestala. Odjakživa jsem měla ke starým lidem velmi blízko a naprosto jsem nezvládala chování personálu k nim. Tak jsem přesvědčila mámu, že babička musí umřít doma. jakýmsi přepychem bylo, že jsem zrovna byla na VŠ a navíc její konec netrval dlouho. Jsem osudu vděčná, že jsem to mohla zažít...tj na naší kultuře fakt debilní, že standardem je separovat smrt od života, výsledkem je odklad umírajícího do špitálu.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 15:41:32)
Sisan,Binturong,hezky jste to vyjádřily,souhlasím.
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 16:15:16)
sisan - ~R^ ~x~
Odpovědět
 MrakovaK 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 16:50:01)
Má to plno stran. Nemocnice člověku může ulevit od bolesti, ale taky mu zbytečně prodlužovat život, kdy by si člověk už asi přál umřít (pacient téměř nereaguje, jen třeba na bolestivé podněty).
Doma se umírá bych i řekla rychleji, pokud příbuzní nezavolají kolikrát zbytečně záchranku (ale nedivím se, jistě to není nic příjemného).
Měli jsme na oddělení dva takové pacienty, kteří už umírají dejme tomu půl roku, krmí se sondou do žaludku, nevnímají, když mají infekci, léčí se atb, dostávají infuze, kyslík. Podle mě se jen prodlužuje jejich trápení. Kdyby si je vzala rodina domů (což chápu, že kolikrát není možné a neodsuzuji), tak by klient zemřel daleko dříve.
Odpovědět
 Petra,2 dcery,synáček v nebi 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 18:26:40)
Nám Ondrášek zemřel doma a cítím,že je to to nejlepší,co nás v té strašné situaci mohlo potkat...
Od začátku jsem hlásila doktorům,že ho chci mít doma,až "to"přijde,docela nám vyšli vstříc,byl na kyslíku a nám opravdu ty kyslíkové bomby dali domů....
Jeden okamžik jsem zaváhala,to se musím přiznat,když už to bylo hodně zlé,ale slíbila jsem mu,že už ho nebude nikdo píchat,nikam nebude muset,tak jsem nakonec tu sanitku nevolala...
Ale musím říct,že jsem měla velkou oporu ve své rodině-rodiče,bratr atd.,Ondrášek mi zemřel v náručí a já jsem "šťastná",že co jsem mu slíbila,jsem dodržela.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(17.1.2011 18:32:30)
Petro jsi silná a statečná,nemám slov~;((~;((~;((~;((~;((~;((
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(18.1.2011 7:28:54)
Děkuju všem,kteří přispěli a hlavně těm,kteří přispěli přesto,že se jich to bolestně dotýká.~x~Znovu opakuju,že se nejednalo o kritiku lidí,kterým někdo blízký zemřel v nemocnici apod.Z diskuse vyplynulo,že většinou není dána ta možnost,spousta lidí se nedozví,že můžou kyslík mít i doma,že Morfium je taky podávat doma atd.Co se týče postižených dětí,Arsiela doslova psala co si všechno musela "vyřvat".A to je myslím špatně.Člověk,který nemá lékařské vzdělání se ve všem neorientuje a když mu v nemocnici řeknou"nejde to",tak uvěří a to není jeho vina.
Odpovědět
 Žžena 


Re: Umírání doma 

(18.1.2011 12:24:16)
Pawlo,
nevím jestli jsi četla tento článek:
http://www.lidovky.cz/umirani-je-nezne-ale-tezko-to-vysvetlit-f0i-/ln_noviny.asp?c=A101223_000082_ln_noviny_sko&klic=240520&mes=101223_0
Je k tématu smrti (i porodu) doma a je moc hezký.

Myslím že to má i další rozměr, který tu v diskusi nepadl, a sice že mnoha lidem co se rozhodnou pro smrt/porod doma nejde tak o to domácí prostředí, ale o jednu konkrétní věc, možnost být neustále se svojí rodinou, nebýt oddělen od svých blízkých. To je problém, zhusta nemožné, jak v porodnicích, tak v nemocnicích, tak v LDNkách. Návštěvní hodiny stále existují, a i když se někde tváří že ne, tak uspořádání je většinou takové, že neustálé přítomnosti pacientových blízkých rozhodně nepřeje (viz třeba když je na pokoji víc pacientů a navzájem by se rušili, tak jsou "radši" sami bez rodin, aby neomezovali spoluležící). Nemocnice by mohla poskytnout potřebný servis, jistě ne každý laik zvládá věci kolem kyslíku, cévkování, sond, atd. Být v prostředí, kde toto někdo zvládá za mne, může být osvobozující a může to dát rodině klid a dostatek energie na to věnovat se umírajícímu (když můj děda byl už ležák, bylo pro mámu třeba velký problém i pouhé přebalování, protože ho prostě neunesla, pak takové "provozní věci" jsou kolikrát zdrojem zbytečného stresu a ubírají síly a čas, které by člověk rád věnoval umírajícímu jinak).
Já myslím, že tato změna je žádoucí ve všech úrovních ústavní péče. Tj. aby na stálý kontakt s blízkými měl nárok jak novorozenec fyziologický, tak mimčo v inkubátoru, tak nemocné starší dítě, ale i dospělý když to chce, a pak umírající. Zemřít v nemocnici nemusí být špatné, špatné je když v nemocnici umírá sám člověk, který by u sebe rodinu mít chtěl, a ještě hůř když v ten samý moment jeho rodina stojí někde u dveří a dohaduje se se sestrou, která je k němu nechce pustit.
Nejhorší co si dovedu představit je zažít to co Mili.
Odpovědět
 Pawlla 


Re: Umírání doma 

(18.1.2011 19:08:32)
Žženo,díky za odkaz,opravdu moc pěkný článek,myslím,že paní doktorka je výjmečná žena a určitě máš pravdu,měly by být vytvořeny podmínky,aby se člověk mohl rozhodnout tak nebo tak a nebyl to problém.:-)
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.