Pawlla |
|
(17.1.2011 7:33:25) Hodně se tady diskutuje o porodu doma,je to ještě pro nás nezvyklé,ale už ne úplně neznámé.Tak přemýšlím nad tím,kdy člověk může být doma a kdy ne.Myslím,že by bylo správné,aby člověk mohl i doma umřít.Další otázka,která se tu objevila,je těžce postižené dítě v rodině,prý jsou případy,kdy nejde mít ho doma.Ale je to tak opravdu?Není to pozůstatek minulé doby,že rodit se musí v porodnici,umřít v nemocnici a postiženým je lépe v ústavu?Omlouvám se za neveselé téma
|
smisulenka,M03/05 + A01/08 |
|
(17.1.2011 7:46:31) TAk já myslím, že člověk by měl mít možnost být doma, kdykoli. Umírání nevyjímaje. Jsou teď takové možnosti, že pokud se rodina rozhodne, tak s pomoci sester z domácí péče by to mohlo jít, samozřejmně je to zátěž pro celou rodinu a celkově si to rodina musí dobře rozmyslet. Pokud se ale rozhodnou myslím, že by mělo být umožněno , mít takového člověka doma. Stejně tak péče o postižené dítě, pokud se rodina chce o své postižené dítě starat, mělo by jim to být umožněno.
|
Dagmar Bartůšková |
|
(17.1.2011 7:48:22) kyslíkovou bombu Ti domů nikdo nedá...
|
smisulenka,M03/05 + A01/08 |
|
(17.1.2011 7:55:01) Essi, nevím tak dalece jsme to nezkoumala. Asi kyslíkovou bombu opravdu nikdo domů nedá, ale za mě osobně si myslím, že by to mělo jít. Pokud je rodina ve stalem kontaktu se sestrou s domácí péče.
|
Dracena |
|
(17.1.2011 8:27:29) Kyslík domů dávájí.... Nám nabídli, že nám dají s sebou kyslík na těch pár dnů co zbývaly do konce... Bylo to v Olomouci na Fakultce.
|
smisulenka,M03/05 + A01/08 |
|
(17.1.2011 9:12:24) TAk to ráda slyším, protože mi nějak nešlo na rozum, proč by to nemohlo jít....
|
Dagmar Bartůšková |
|
(17.1.2011 10:31:56) máma bydlela sama...střídali jsme se s bráchou v hlídání psa u mámy doma a trávili jsme s ní celej den ve špitálu...ségra měla doma čerstvý hodně nedonošený dítě, nemohla přejíždět 80 km v autě s ním...no já měla kluky skoro 4 a skoro 2 roky, bydlela od mámy 180 km a moje tchýně si nemohla vzít dovolenou, aby je pohlídala, naopak na mě řvala do telefonu, když jsem byla za mámou a ona kluky hlídala asi dva dny, že se mám vrátit domů, že mámě nepomůžu, že mladší dítě nechce jíst, jak tam nejsem...takže já tam jela třebas na dva dny-to si manžel vzal dovču a lítala mezi mámou a psem a pak zas brácha a tak...už se těším, až to tchýni jednou připomenu... máma byla na morfiu a na kyslíku..umřela v noci, když tam brácha nebyl..dodnes si vyčítá, že nespal vedle ní v křesle..jenže on běžel přes celý město vyvenčit čoklíka, že ráno zas přijde...přišel, máma už tam nebyla...nemohla jsem tam mít u ní v bytě děti, bo bych nezvládla lítat s čoklem a dětma nahoru dolů po schodech 4x denně..za mámou bych nemohla chodit, na odd.následné péče děti nesměj..kdybych ji měla doma, nemohla bych tam mít děti...už je pak nesnesla, rušili jí, měla hrozný bolesti....manžel by to asi s nima nezvládl, bydleli jsme u tchánů...by mu dávali kapky a volali, ať naklušu dom, že Štěpán nejí... Upřímně, stát se tohle znovu, tchány bych poslala do prdele, manžel by prostě obstaral děti, byla bych mu to schopná zařídit i v práci, aby dostal dovolenou...tenkrát jsem byla měkká a nikdy mi to nepřestane být líto...v noci brečím, snad mi to maminka už odpustila...
|
arsiela, |
|
(17.1.2011 10:33:48) Essi nemáš si co vyčítat,to je přesně to co píšu,pokud nemáš oporu v rodině,tak nemáš sama šanci to zvládnout,pokud máš děti.
|
Dagmar Bartůšková |
|
(17.1.2011 10:34:38) arsielo ale mohla jsem být trochu radikálnější a prostě je postavit před hotovou věc....fakt mě to mrzí...
|
Grainne |
|
(17.1.2011 10:41:09) Esssi, to je přesně situace, o které tady píšu, že i člověk, který udělal maximum toho, co reálně udělat mohl, se dostane do situace, kdy je téměř "dotlačen" k pocitu viny. Realita je taková, že jeden člověk nemůže být na dvou místech zároveň, byť má na těch dvou místech morální povinnost stejné hodnoty. U tebe to byla povinnost matky x povinnost dcery. Kdybys byla radikálnější, mohlo to mít negativní vliv na děti a výčitky by šly jiným směrem, nebyly by menší. Myslím, že ještě potřebuješ nějaký čas na to, aby ses s tím smířila a vyrovnala, ale myslím, že jsi udělala maximum toho, co se udělat dalo a ta paní byla taky matka, tvoje matka a myslím, že by to jako matka pochopila, není, co by ti měla odpouštět.
|
Dagmar Bartůšková |
|
(17.1.2011 10:44:52) Grainne děkuju, jsi mi vehnala slzy do očí...dokud to šlo, jezdila jsem za mámou vždycky na týden v měsíci..s dětma, cesta mi trvala busama čtyři hodiny...rozptylovala jsem ji, kupovala dobrotky, utěšovala a slibovala, že se uzdraví...
|
Grainne |
|
(17.1.2011 10:47:59) Esssi, to je přece hrozně moc. Navíc, pro většinu lidí jsou právě vnoučata tím příslibem do budoucna, že i když jejich cesta končí, část jejich života pokračuje.
|
|
|
|
|
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 10:42:54) Essi,nemáš si co vyčítat,udělala jsi všechno,byli jste s ní,myslíte na ni a ona to ví.Tohle jsem nechtěla svým tématem způsobit,promiň..
|
|
Marťa11 |
|
(17.1.2011 12:31:42) Esssi, delala jsi co jsi mohla, maminka by po tobe vic ani nechtela, nic si nevycitej!!!
|
|
|
|
|
Violetina |
|
(17.1.2011 12:03:35) Babička má kyslík taky doma. Nemá ho teda 24 hodin denně zapnutý, bojí se doplatků za energie (šetřila si na ně celý rok, prtože jí někdo řekl, že jsou to tak dva tisíce měsíčně za elektriku, nakonec ještě 900 dostala jako doplatek). Má k tomu i dlouhé hadičky, takže po bytě se může s kyslíkem pohybovat bez problémů.
|
|
|
Káťa,2 kluci |
|
(17.1.2011 8:19:11) kamarádky tatínek ji doma měl
|
Karavela |
|
(17.1.2011 8:22:56) U babičky se taky nějakou dobu mluvilo o dýchacím přístroji domů, tyhle možnosti tu samozřejmě jsou, ale jsou nákladný. Stejně jako provoz.
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(17.1.2011 8:43:48) táta ted bude o kyslík domu žádat.doufám že ho dostane
Jinak si myslím, že lidi by měli umřít(pokud vyloženě nechtějí být v nemocnici třeba) doma mezi svýma blízkýma lidma. Pokud zůstanou v nemocnici tak, aby bylo umožněno příbuzným být tam až do konce.
|
|
|
Venavella |
|
(17.1.2011 8:28:22) POkud je vstřícnost, tak dá. My měli už před mnoha lety doma babičku s kyslíkovým přístrojem. Nevím, zda je na to nějký nárok (ve smyslu zákona), ale teď známýmu budou "vracet" syna z nemocnice s kyslíkem.
|
|
Majoranka |
|
(17.1.2011 9:33:07) My ji doma měli, ale je pravda, že nejsme u Všeobecné zdravotní pojišťovny.
|
|
helis78 |
|
(17.1.2011 9:52:39) Bombu ne, ale existuje přístroj - oxygenerátor a ten už by měl jít přes pojišťovnu půjčit, třeba těžcí astmatici ho doma mají.
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(17.1.2011 10:00:06) kamarádky strýc měl doma kyslíkový stan, zemřel doma
|
|
arsiela, |
|
(17.1.2011 10:12:58) Essi dá,ale bohužel silně řehtá úřednický šiml,takže to trvá minimálně dva měsíce neýž ti to pojišťovna schválí a to ještě musíš notně řvát na úřednice na pojišťovně a obrnit se proti kecům typu - proč si přiděláváte starosti,dyť tu máme LDN. Nechce se mi psát už další samostatnou odpověď,tak to dám do jednoho. Pawlo,čistě teoreticky jde doma starat se jak o těžce(nebo jakkoli )postiženého,tak i umírajícího.Ale máš tu mnoho ale. Pokud ten člověk(je jedno jestli postižený,nebo umírající)potřebuje jakoukoli lékařskou péči tak ji musíš nejprve zajistit.A to se bavím třeba o takové "blbině" když chlap musí mít cévku - musíš sehnat doktora co ti ji bude jezdit měnit.Pokud neseženeš jsi kdesi.To samé ten kyslík,pokud nějakej blb na pojišťovně uzná,že stačí ústav,opět jsi v řiti a tak to je prostě se vším.Vždyť víš co jsme psala včera o té sondě a oxymetru.Neřešitelný problém nám oxák pujčit domu,podotýkám jsem ZS a hodnoty pro Jíjovo onemocnění jsme měla v malíčku a nemocnici pět minut chůze. Další průšvih - nemáš tu žádnou terenní sestrerskou službu pro dětské pacienty,něco je snad v Ostravě jinak ne.A dospělé terenní sestry ti dítě neošetří.A není možnost,třeba dojet na cévku nebo sondu do špitálu,kort když ti tam dítě primárně neošetřovali. Jedna osobní zkušenost - babička si strašně přála umřiít doma,dostala těžkou mozkovou mrtvici.Po konzultaci s neurologem,kdy jasně řekl,že stejně nic nebudou dělat,jsme ji okamžitě vzala domů.Jenže mohla jsme to udělat jen díky tomu,že jsem ZS,není pro mě problém cévka,vyřvala jsme si glukometr(babička měla diabetes),a hlavně jsem měla obrovskou podporu doktora diabetologa,kterýmu jsme 3x denně volala hodnoty glykemie na mobil a on mi určoval dávku inzulinu.Nebýt ZS,nemít tohohle doktora tak opět jsem v kelu. A poslední věc - peníze,pokud chodíš do práce nemáš šanci zůstat pomalu doma a nepadnout haldy.Vyřízení příspěvku na péči atd se táhne x měsíců,u nás přišlo rozhodnutí týden po babiččině smrti,tedy 4 měsíce od data podání žádosti. Navíc ,když máš doma člověka v terminálním stádiu zcela odkázaného na tvoji péči,tak jak máš čas lítat po debilních úřadech a škemrat o dávky,o poukazy na pleny atd.Já to nakonec vše platila ze svého,protže jsme nemohla od babičky odjet,tak vždycky někdo z příbuzných pro věci do zdrav.potřeb zajel. Píšu to asi zamteně,nevím snad to je kapku pochopitelné.
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 10:18:53) Arsielo,nepíšeš zmateně,naopakTvůj příspěvek mi potvrzuje,že v podstatě to jde,ale nejsou vytvořeny podmínky,proto člověk musí překonat řadu(většinou zbytečných)překážek.Jenže proč ty podmínky u nás nejsou?Není to náhodou proto,že normální je přece rodit v porodnici,umřít v nemocnici a postižené dítě mít v ústavu?
|
arsiela, |
|
(17.1.2011 10:31:14) Pawlo já jsem pevně přesvědčená ,že až na nějaké vyjímky to jde,ale jak píšeš nejsou podmínky.My měli obrovské štěstí jak na tohohle lékaře,tak jsme měla i zázemí v podobě svých rodičů,kteří sice nezvládali odbornoun péči atd.Ale celou dobu pomáhali finančně,hlídali moje dítě,prostě jsme byli sehraný tým.Jedinec pokud má rodinu,která do toho nepujde to bude zvládat jen velmi těžko.Navíc je třeba rozdíl město a vesnice,babička mi bydlela na vesnici,kam se v zimě nedostal fakt ani ten pohřebák(když to napíšu drsně),natož aby mi tam denně jezdila terénní sestra.A přestěhovat ji k nám prostě nešlo. Jako určo jsou diagnozy,kde třeba opravdu nejde mít postižené dítě,nebo i dospělého doma.Teď mě napadá nějaké mentální postižení spojené s nezvadatelnou agresí,to bych asi na dom.péči neviděla.
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 10:34:37) Arsielo,souhlasím s vším co jsi napsala i o té agresi,silná agrese opravdu není možná zvládnout v domácích podmínkách.
|
|
|
|
|
Pája |
|
(17.1.2011 12:43:34) Essi, nechci oponovat, ale vím, že v hospicu půjčují kompletní kyslíkovou soupravu a v případě zájmu i chodí sestřičky domů k pacientovi v rámci domácí hospicové péče...škoda, že Vás o tom nikdo neinformoval
|
|
|
Líza |
|
(17.1.2011 9:19:33) Souhlas se smisulenkou. Představuju si, že já bych asi byla ráda, kdybych nemusela umírat v nemocnici. Zároveň ale taky chápu, že jsou situace, kdy to fakt nejde. Nikomu do svědomí sahat nechci, moje maminka taky dožila v instituci, tehdy byla situace taková, že nás všechny by zničilo, kdybychom se pokoušeli za každou cenu ji udržet doma.
|
|
|
dadlenka |
|
(17.1.2011 7:47:47) Jsem strašně ráda, že moje babička umřela doma. Je pravda, že nebyla vážně nemocná, prostě jí dotlouklo srdíčko, ale umřela v soukromí, nemusela někam jinam na umření, možná to zní blbě, ale jsem ráda, že když už musela umřít, tak bez zachraňování, v klidu, už tak mi vadilo, že ji potom odvezla pohřební služba a že jsme nemohli vykonat vše potřebné doma
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 7:50:04) Dadlenko,to vůbec nezní blbě.
|
|
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 7:48:20) Ach jo,porod doma je sprosté slovo?A téma není jen o umírání...
|
smisulenka,M03/05 + A01/08 |
|
(17.1.2011 7:53:24) Pawlo o porodu doma toho bylo napsáno tolik, že jsem si vybrala z temat, ty dvě ostatní o kterých se tak často nepíše. Ale i tak odpovím. Já jsme na porod doma velký srab, ale chápu, že někdo rodí doma. Má na to právo, ale musí nést následky svého rozhodnutí.
|
|
|
Hradišťanka |
|
(17.1.2011 7:53:32) Co je?Roni téma změnila? Nechápu
|
smisulenka,M03/05 + A01/08 |
|
(17.1.2011 7:57:09) Roni si zase hraje na paní chytrou koukám
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(17.1.2011 7:59:59) Musím běžet, nemám teď čas se rozepsat, ale mrkni se na http://www.cestadomu.cz/
|
|
FialoFka |
|
(17.1.2011 8:15:00) Moje maminka umřela v nemocnici, ale celý týden předtím byla doma a akorát se trápila, protože celý týden neusnula, ani na pět minut a tam se před tím, než umřela, vyspala a bylo jí líp. Takže podle mě záleží na situaci. Obě mé babičky i děda umřeli doma.
|
Tenna /2 |
|
(17.1.2011 8:21:42) Také si myslím, že záleží na individuální situaci - jednak na zdravotním stavu dotyčného, jednak na situaci rodiny. Znám ze svého okolí z poslední doby jak případy, kdy člověk mohl do posledního okamžiku zůstat doma, což bylo báječné, tak případy, kdy to bylo z různých důvodů nereálné. Myslím, že k posunu v náhledu na ten problém už každopádně došlo a nemusí nutně každý umírat v nemocnici.
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 8:26:25) Tenno,to právě moc nechápu,pokud se bavíme o člověku umírajícím,z jakých zdravotních důvodů musí být v nemocnici?Nechci to v žádném případě zlehčovat,ale co se dá zkazit na umírání?
|
FialoFka |
|
(17.1.2011 8:28:27) Tak třeba že do poslední chvíle nevíš, jestli ten člověk umírá. Někdy. Třeba my maminku odvezli s tím, aby ji dali na kyslík a vyspala se, nevěděli jsme, že umře, pořád jsme doufali. Možná kdybysmě věděli, že umře druhý den ráno, tak bychom ji neodvezli. Ale možná taky jo, protože tam jí fakt bylo líp :-(
|
Karavela |
|
(17.1.2011 8:34:44) Ano - to jsem přesně chtěla napsat - jak se stanoví ten okamžik, kdy začne umírání? Tohle snad je do určitý míry možný u onkologickejch onemocnění, bratr mamky umíral takhle pěkně fešácky plánovaně, včetně doutníků a oblíbených pochutin, protože "vy už teďka můžete všechno"
|
pani jedna |
|
(17.1.2011 15:45:00) ...někdy si člověk plánuje, že se přece uzdraví, na jaře zaseje... a prd, už se z té nemocnice nestihne vrátit...
|
|
|
|
Dracena |
|
(17.1.2011 8:34:42) Pawllo, umírámí může být taky bolestivé. Přítel byl napojen několik posledních dní na morfium, bez něho by měl nesnesitelné bolesti...
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 8:40:09) draceno,na morfiu můžeš být i doma,zavedou Ti takovou pumpu(zdravotníci se teď asi válejí smíchy,jmenuje se to samozřejmě jinak) a ta dávkuje přímo do těla morfium nebo jiné léky proti bolesti.
|
Dracena |
|
(17.1.2011 8:53:21) Tak to jsem nevěděla, to nám nenabídli. Nabídli nám jen kyslík. I když je fakt, že kdybychom ten kyslík přijali, určitě by nás zásobili i léky proti bolesti. Ale přítel odmítl jet umřít domů, právě kvůli té bolesti, které se bál.
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 8:56:50) Draceno,tohle vím,protože jsem měla kdysi jako pečovatelka klientku,která tohle měla a byla tlumená stejně jako v nemocnici.Je mi líto Tvého přítele,ale pokud to bylo tak jak chtěl,tak to bylo dobře
|
Dracena |
|
(17.1.2011 10:00:32) Pawlo, děkuji. Chtěl by určitě umřít doma, ale právě kvůli strachu z bolesti zůstal v nemocnici.. Nebylo to jednoduché období.
|
Pawlla |
|
(17.1.2011 10:06:45) Draceno,ale byla jsi tam pro něj,to je důležité
|
|
|
|
|
|
Maťa. |
|
(17.1.2011 10:03:09) Moja "druhá mama" zomrela doma..bola na morfiu, vlastne už nevnímala, ale bola doma. Ovšem verím, že nie vždy to ide.
|
|
|
ronniev |
|
(17.1.2011 9:33:35) Zkazit? Nic, umřeš. Rozdíl je v tom jak. Moje maminka (s rakovinou) byla posledních šest týdnů v hospicu. Mohli jí upravovat dávky léků průběžně, takže v podstatě netrpěla, doma by to bylo rozhodně horší. Dávkování opiátů laik určovat nemůže a doktor (nebo sestra, nevím, jestli ty můžou taky) se k tobě dostane v nejlepším případě řekla bych tak 2x denně.
|
|
Tenna /2 |
|
(17.1.2011 10:57:53) Nejsem zdravotník, takže určitě nedokážu odpovědět přesně. Ale umírající člověk může mít bolesti, může trpět, může být v pokročilém stádiu nemoci, kdy ani lékaři nevědí, jestli zemře zítra, nebo za měsíc - a jeho rodina třeba nemá možnost být mu 24h. denně na blízku, bojí se, aby něco nezanedbali, aby mu neuškodili ... Podívej, máme babičku, které je 96 let. Bydlí sama ve svém domku, protože si tam přeje zemřít a všichni to respektují, tak ji tam ohleduplně nechávají. Je to samozřejmě náročné, protože babička špatně chodí (víceméně už nechodí), téměř nevidí ani neslyší, užívá spoustu léků, potřebuje denní pomoc. Nedávno se jí udělalo zle - a teď, zavoláš jí sanitku, nebo ne? Poznáš, zda umírá? Pozná to bezpečně lékař, který přijede? Necháš ji odvézt do nemocnice s rizikem, že zemře tam, a ne doma? Ale co když jí tam pomohou a ona se vrátí domů? Takové situace nejsou vždycky jednoznačné. A konkrétně v našem případě babičku odvezli do nemocnice, byla pár dnů na kapačkách, nikdo nevěděl, jak to skončí ... A nakonec se ještě vrátila domů a žije Nebo můj dědeček - umíral kdysi asi rok, nikdo nedokázal určit, kdy a na co vlastně zemře, protože trpěl několika vážnými problémy zároveň, trpěl a byla to otázka času, který orgán selže ... A mohla bych pokračovat příklady dalších příbuzných. Ono umírání vůbec není jednoduché
|
|
|
|
|
Nasuada |
|
(17.1.2011 8:20:19) Jeden můj děda umřel pokojně ve spánku doma. Druhý za žádnou cenu nechtěl do nemocnice, chtěl taky umřít doma, nic mu nebylo, byl jenom už unavený životem. Přestal jíst, ležel na pohovce, máma a brácha za ním chodili.....pak už byl jednou mimo sebe a máma zavolala záchranku. Asi musela, neposkytnutí první pomoci je myslím trestné, takže mu nebylo dáno.
Jinak obecně - porodila jsem doma a ráda bych doma umřela, ale není pro mě u obou těchto lidských záležitostí důležité ani tak to "doma" jako spíš místo, které je mi příjemné a známé a hlavně člověk (lidé), které mám ráda a kterým důvěřuju.
|
|
|