| Marťa11 |
 |
(2.6.2011 13:52:44)
studený nestudený...
hele, ty bys byla raději, kdyby ti nikdo nevolal atd., ale sama píšeš, že dcera je jiná... tak to neřeš dle sebe ty státnice neděláš, ale dle ní
potřebuje podporu, tak jí prostě zavolej... řekni jí, že víš, že je nervozní a co bys mohla udělat (navařit, nakoupit, jít s ní běhat... co já vím...), ale prostě ona o tvoji podporu stojí, tak neřeš, jak by jsi se cítila ty, ale jak se cítí a co potřebuje ona!!
(jinak to je přesně, v čem jsme jiné, ty hodně řešíš co ty, ale často jde spíš o druhé...)
|
| Kudla2 | 
|
(2.6.2011 14:01:47)
no, já myslím, že je dost legitimní řešit to "co já", pokud mám někomu druhému pomoct.
Takhle to, Marťo, totiž zní, jako že je Xantipa sobec, který myslí jen na sebe, zatímco by se správně měl rozkrájet pro dceru.
|
| Marťa11 |
|
(2.6.2011 14:10:20)
Kudlo, ale já si myslím, že Xantipa trochu sobec je  a ano, týden před státniceme by se pro dceru "rozkrájet" mohla, je to pro ni vyjímečný týden, není to celý život... prostě teď bych myslela více na dceru než na sebe, jde o pár dní a přijde mi to přirozené... ale každá jsme jiná
tak to vnímám
sorry jestli to slyšet nechce, ale tak to pak není proč zakládat diskuse
|
| JaninaH |
|
(2.6.2011 14:12:44)
Marťo,
absolutně nesouhlasím s tím, že je Xantipa sobec. Jak jsi na to přišla? Nechápu
|
| Marťa11 |
|
(2.6.2011 14:16:30)
Janino, tím, že ví, že má něco udělat, sama to tu psala a nic... protože není zvyklá ona volat, protože myslí "jak by se cítila ona" a podle toho jedná, přesto, že sama píše, že dcera je jiná atd.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(2.6.2011 14:16:54)
Marťo - tak nějak mi uniká, jak bych se měla konkrétně rozkrájet. Pokud potřebuje moje oplacávání, prosím, já to ten týden vydržím, ale musí být doma. Osobně bych raději, kdyby doma byla, měla bych alespoň přehled, zda a jak se učí, takhle nevím nic. Pokud je jinde, tak tam zřejmě chce být a beru to tak, že chce mít klid od dotazů - učila ses, už máš ty otázky všechny.......... Protože ty dotazy by prostě byly.
To, že se učí jinde, beru jako vzkaz - chci mít klid. Když volala termín, tak jsem to vzala jako sdělení - tehdy a tehdy to dělám, abys věděla.
Já jí jen dávám "dobrou" radu - nespoléhat se na odvoz ráno a jet raději v klidu den předem.
Co teda chce? Máte pravdu, že ji mám znát, jo znám, proto ji nechci zbytečně prudit sdělením typu - já ti věřím /protože tohle ji vytáčelo vždycky, tak už to neříkám/, ale ona mě zná taky, tak by taky měla vědět určitý věci, nebo ne?
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(2.6.2011 15:09:19)
Třeba to tak uvízlo v hlavě jen Tobě a ona už o tom dávno neví. Jestli Ti to vrtá v hlavě, tak to asi nevyřešíš, pokud jí znovu nezavoláš.
Já to měla opačně - nepotřebuju tyhle věci sdílet s mamkou, takže když ona mi volala, že mi drží pěsti, tak mě to obtěžovalo, protože jsem měla pocit, že snad ještě bude potřeba, abych já ji uklidňovala... Když jsem odstátnicovala, radši jsem jí "jen" psala SMS, abych nemusela čelit jejím emocím. Vnímám to tak, že se státnicema mi pomoct nemůže a psychickou podporu já nepotřebuju - já potřebuju pohlídat dítě a podobný praktický věci
|
| Siddhártha | 
|
(2.6.2011 15:14:20)
Aa, koukám Jena má stejnou zkušenost 
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(2.6.2011 14:17:15)
Marťo,
čtu znova, co napsala Xantipa, já to pochopila tak, že ona ještě mezitím přijede domů, že jen nebyla spokojená s reakcí Xantipy na sdělený termín státnic. Já fakt nechápu, z čeho jsi usoudila, že je Xan sobec, vždyť píše, že jí dělala konzultantku bakalářské práce, studium si dcera jistě nefinancuje ze svého...
J.
|
|
| Xantipa. |
|
(2.6.2011 14:24:01)
Marťo - proto jsem založila diskuzi, protože si uvědomuju, že pokud opravdu jsem sobec, tak dle mýho - sobec si tuto skutečnost sám neuvědomuje. Že dceři z citového hlediska nerozumím, to je pravda, je pro mě čím dál hůř čitelnější. Že je jiná, to vím, ona je právě taková cíťa - ovšem jak v čem, kolikrát mě její pragmatičnost až zarazí.
Má takové divadelnické sklony, já to vím, ona taky a obě víme, že já ji krotím a bez vášnivých diskuzí se to neobejde.
Nebráním se hovoru, co jsem udělala blbě a co chtěla - ale ne teď, teď se přece musí soustředit na jiný věci - to víme taky obě.
Proto nechápu její reakci.
|
| Marťa11 |
|
(2.6.2011 14:26:35)
tak jí prostě zavolej  a zeptej se jí, jak ji teď můžeš pomoc a že na ni myslíš
|
|
| Kudla2 |
|
(2.6.2011 14:30:45)
Xan,že Ty se na ni i tak trochu zlobíš?
|
| Xantipa. |
|
(3.6.2011 9:33:33)
Kudlo - když jsem o tom přemýšlela, tak jsem došla k závěru, že ne, že bych se zlobila, ale nějak se mě to dotklo, protože mám pocit, že jsme s manželem udělali hodně, aby k těm státnicím vůbec mohla jít /nevím, jestli je jasný, jak to myslím/, že jsme jí připravili podmínky ke studiu a víceméně ji nechali, aby se zařídila dle svýho. Nečekám vděk a oslavy, to ne, neudělala jsem nic vyjímečného, ale ani jsem nečekala podobnou výčitku.
Musím ale na dceřinu obranu říct, že neměla po dobu studia nějaké extra požadavky, nálady nebo něco podobnýho, to ne, všechno to šlo tak normálně, jen v období zkoušek prostě řekla - teď po mně nic nechtěj, mám zkouškový, učím se - a bylo.
Jinak včera večer jsem se teda přemohla a zavolala, jak se cítí a jestli něco nepotřebuje /moc mi to přes pusu nešlo, to se přiznám, nesedí to ke mně/. Evidentně jsem ji zastihla v jiném rozpoložení, neboť se odmlčela a pak řekla - něco se děje? něco potřebuješ? Já - ne, já myslela, že ty třeba, když jsi minule volala, byla jsi divná. Dcera - hmmm, promiň - a opravdu je všechno v pořádku? I s babičkou? Já - jo, fakt dobrý.
Dcera - tam mě mami nenervuj, už toho mám takhle dost.
Závěr - asi mě zdrbla ta "výčitka" a jednoduše jsem zapomněla na to všechno a spíš jsem začala přemýšlet - proč to řekla a jestli teda nedělám něco blbě.
Nicméně - já státnice nemám, nemohu čerpat ze svých zkušeností, ovšem co se týká porodu a šestinedělí, tak jo - ale opět bych nabídla praktickou pomoc - třeba uvaření /to bych tehdy uvítala já/ a v době šestinedělí pohlídání mimča, aby se mamina trochu dala do formy a srovnala - vč. toho uvaření. No a co se týká přímo porodu - praktické osobní zkušenosti /bez těch děsných/ - ne chlácholení, ale spíš objektivní sdělení a vyhodnocení - aby neměla tendenci panikařit.
Všem - díky.
|
| Kudla2 |
|
(3.6.2011 9:44:46)
Xantipo, to bylo poznat, že Tě to mrzí.
Mně je úplně jasný, jak to myslíš. Dceři bych to nezazlívala, on člověk, když je ve stresu, tak někdy plácne něco, co tak ani nemyslí.
Já si na rozdíl od toho, co tu občas zaznělo, nemyslím, že by rodič měl povinnost rozkrájet se na takhle malinký kousíčky, aby svému diťátku vždy a za všech okolností vyhověl - matička navaří, napeče, s diplomkou pomůže a k tomu se navíc bude nervovat, aby náhodou potomeček nebyl frustrován z nedostatku empatie  .
Možná bych jí na Tvém místě, bude-li příležitost, řekla to, cos řekla nám tady - ne že Ti přišla "divná", ale že se Ti zdálo, že by od Tebe potřebovala ještě něco, a že bys jí to moc ráda poskytla, ale že vzhledem k tomu, že se státnicemi sama nemáš zkušenosti, tak nemáš tušení, co by ji tak mohlo potěšit, případně jestli se Ti to jen nezdálo a ona je OK.
Já totiž myslím, že člověk vůbec nemusí být nijak zvlášť empatický a křečovitě se o něco snažit, že stačí jen dát najevo "záleží mi na tobě a na tom, co děláš, ale vůbec tomu nerozumím a tak pro tebe ráda udělám, co budeš potřebovat, ale musíš mi říct, jak to mám udělat."
Držím palce, ať dcerka udělá a ať to všichni přežijete ve zdraví
|
|
| uhugo | •
|
(3.6.2011 9:44:53)
Dobře mně tak, nemám tady spekulovat o potřebě empatie u lidí, které jsem nikdy neviděl :)
|
|
| Xantipa. |
|
(3.6.2011 10:45:03)
Zef - a tys jí řekla, že ty jahody nemůžeš? Tedy ve smyslu - že je nechceš?
Já to mám nastavené spíš tak, že bych řekla - všichni mi sháněli a nosili rajčata, protože jsem se po nich mohla utlouct, chceš něco? Což ovšem neznamená, že myslím tím rajčata, ale taky neočekávám odpověď - na rajčata nemám chuť. Spíš očekávám sdělení typu - já mám teď ráda.......
a když se chuť změní, tak nebude čekat a řekne třeba - nějak se mi změnila chuť, už to XY nemůžu ani vidět, mám raději tohle.
Vyloženě mě rozčiluje, když někdo řekne - ale to nemusíte. Přece když něco nechci, tak rovnou kulantně řeknu, že to nechci a když to chci, už nedělám cavyky, protože jestli druhá strana něco donese a kolik, je na ní.
Jinak - u prostředního jsem milovala koblihy a ty mi naštěstí nikdo nenosil, tudíž i sdělení - můžu se utlouct po koblihách, by mě nedonutilo, abych ty koblihy začala nosit /protože i chutě se musí někdy krotit, když to nejsou zrovna vhodné chutě/.
|
| Xantipa. |
|
(3.6.2011 11:22:00)
Zef - to jsme na tom podobně, s dětmi to mám stejně. Já až budu babička, budu hrozná A to právě proto, že si plně uvědomuju, že to, jak jsem to praktikovala já se nemusí slučovat s tím, jak to má ten druhý.
Já když už, tak dávám písemný manuál - ne podrobný na xstránek, ale zásadní věci - nejí to a to, nedávat to a to, i když to chce, je zvyklý na spaní tak a tak a neprodleně volat v případě toho a toho nebo jiné zvláštní události.
A já bych to chtěla vědět taky - jako babička. Aby nedošlo k zbytečným třenicím.
Jinak to kojení, to je podobný - k čemu kojit, já nekojila nikdy a podívej, že taky přežil.
Jinak se moje okolí nemusí bát, že bych těhotným nosila třeba ta rajčata, když je dotyčná nemůže ani vidět a řekla mi to - její chutě.
Ale právě že já to přesně potřebuju slyšet - nejsem nějak schopná domýšlet, a to chci od všech ve stylu - když to nedojde samo, tak kopni /tedy upřednostňovala bych kopanec v dobrým, to zas jo/.
|
| Kudla2 |
|
(3.6.2011 11:27:12)
Xantipo, jseš můj člověk!
Mně je tenhle přístup mnohem bližší - taky nemám křišťálovou kouli, ale když je mi přímo sděleno, jsem ochotná dělat leccos.
Vzhledem k tomu, kolik lidí si tu stěžuje, že od svých rodičů neměli zdaleka ani to, tak to asi není tak špatná volba
|
|
| Xantipa. |
|
(3.6.2011 11:34:56)
Zefýr - no to je můj sen Nemuset jako budoucí babička něco podobnýho vyžadovat a vysvětlovat, proč to chci a proč to chci, že jinak jsem vcelku svéprávná, ale obdržet bez řečí tento papír. Krása
|
|
| Xantipa. |
|
(3.6.2011 11:39:32)
Zef - já to právě tak vnímám - jako pomoc a ne buzeraci.
Problémem ale je, že takový "manuál" není až tak běžný a spousta lidí to neumí rozdýchat - přece mi nikdo nebude vyprávět, jak vychovávat děti, sama jsem dítě taky měl/a//. Jenže zapomínají, že to bylo jejich dítě a znaly ho dokonale, kdežto tohle je přece něco úplně jiného a každá rada dobrá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
to byla taková opora! Já jsem sice dospělá, ale občas taky maminčina malá holčička 
vidim to jako Matylda - jsi asi proste jina, je celkem jedno, zda jsi reagovala dobre nebo spatne, ale je z te situace proste videt, ze ona by ted zajem ocenila, ze ji chybi. Prijde mi to spis jako "volani o pomoc" - mysleno neumi ti rict "mami, ted potrebuju tvuj zajem a podporu, protoze stesuju a hystercim a najednou nejsem velka holka na VS, ale tvoje mala holcicka, co ji ceka tezka zkouska", tak ti to proste takhle vycte, ten nedostatek zajmu, ale v podstate tim o nej vola... mi to prijde 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)