| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak se vyrovnat se smrtí?

 Celkem 52 názorů.
 Nella+2 


Téma: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 21:58:05)
Jak jste se vyrovnaly se smrtí rodičů? Už jsem to tady psala. Je to dnes 8 dní co mi umřel táta. Bylo mu 54 let, zemřel náhle, prostě se mu zastavilo srdce.~n~~n~~n~ Nevím co mám dělat. Jenom brečím a nemůžu to pochopit. Čtu si naše konverzace na skypu, koukám na fotky a nevím co bude dál. Nedokážu si představit že neuvidí vyrůstat moje děti který miloval a dcera jeho ( syn má 3 měsíce). Nedovedu si představit že ho už NIKDY neuvidím. Připadám si uplně vykořeněná, nedovedu si představit že se budu ještě ještě z něčeho radovat. Že budu žít třeba ještě 40,50 let on už tady nikdy nebude.Já nevím jak to napsat, prostě mám pocit že život nemá smysl. Nemám chuť cokoliv dělat, protože život je tak křehkej. Byl tady, něco budoval, plánoval, těšil se a najednou není. Není nic, žádná budoucnost. Jenom brečím a brečím. Co vám pomohlo?~n~~n~~n~
 Martuška 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:03:24)
čas, ale i tak to občas zabolí~6~
 mil007 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:04:31)
Upřímnou soustrast.~;((Nepomůže na to nic,je to bolestivé a smutné,plač,vzpomínej a postupně budeš snad plakat méně a méně,až se všechno zase vrátí k normálu.Věř mi,bude to tak.Mi zemřel první muž,když synovi byly dva roky,nějakou dobu jsem nevnímala svět,jen jsem automaticky krmila dítě a seděla a hleděla.Nevím jak ty dny šly,ani vlastně co se dělo.Sem tam jsem si vzpoměla,že bych měla jíst i já,tak jsem něco snědla a zase seděla a hlděla.Neumím říct co se stalo,kdy a proč,ale prostě to jednou přešlo a jsem veselá,bavím se a směju,miluju jiného muže a vzpomínky už tak nebolí.
 Paradox 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:04:46)
Nevyrovnala jsem se. V prosinci to budou tři roky, co mi táta zemřel (dcera měla zrovna taky 3 měsíce) a brečím pořád, když si na něj vzpomenu. I teď. A to mu bylo 77 let.
Tvůj tatínek odešel skutečně strašně brzy.
Je mi to líto, čas to trochu otupí, ale to prázdné místo zůstává.~x~
 hokkaid 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:05:20)
Jenom čas, ale to víš, že v některých momentech se to připomene víc...~7~
Já vím, že je to šok, ale je vidět, že jste se měli moc rádi - každý takové štěstí nemá...
 Ecim 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:22:14)
"je vidět, že jste se měli moc rádi - každý takové štěstí nemá..."

Ano. Smutek nad ztrátou blízkého člověka je daň za všechno hezké, co jsme s ním prožili, když ještě žil.
 boží žena 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:05:36)
u rodičů to naštěstí neznám
ale když tatkoj neni dobře, tak me to občas napadne, třeba chci aby si ho holky aspon pamatovali.. no radči nemyslet

to nikdy už je nejhorsi

asi soustredit se na děti a budoucnost pro ně, abyste si taky vytvořili takový vztah

byl mladej, muj deda umřel ve stejnym veku, me byli 3
 astalavista 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:08:29)
chce to hodně času a trochu víry..
 Mišyčka a Minimišyčka 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:12:33)
Babička umřela 4 měsíce před tím, než se malá narodila, před tím jí stihla naspořit do peřinky na výbavu pro miminko. Věděla, že to bude holčička, že se bude jmenovat Adélka. Adélce o její prababičce vyprávím, že se na ni určitě dívá odněkud z obláčku. Když jsem s malou byla v nemocnici, tak jsem babičku prosila, aby nějak pomohla. A věřím, že určitě pomohla a pomáhá pořád. Měla jsem ji moc ráda a je mi po ní smutno, i když je to už skoro pět let.
 aachje 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:20:05)
moje babička umřela v den narozenin prvního roku mé nejstarší dcery. vždy s dortem a oslavou, připravím i svíčku pro babičku. zalezu si někam na chvíli sama a vzpomínám. pláču i po 17.letech. vím, že to dobré, co mě v životě potkává, mi posílá ona. tak jako zaživa, tak i ted.
až tě potká něco hezkého, věz, že je to od táty.
není tady, ale je s tebou.ti co tě milují, tě nikdy doopravdy neopustí. možná neposedí s tebou u stolu, ale jejich blízkost, budeš cítit do chvíle, než se spolu zase setkáte. někde tam..kdekoli...
 Nella+2 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:25:39)
Díky. Tohle jsem asi potřebovala "slyšet". Pořád si říkám že je se mnou, že nás vidí a bude na nás dávat pozor. Ale jako ateista mám s tou vírou trochu problém.
 aachje 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:33:27)
nel, to není o víře..něco jste spolu prožili. určitě jste něco plánovali. pamatuješ si jeho náruč, když jsi byla malá.
táta obr. ochránce, kamarád, přítel..a mnohem víc..
je v tobě. ve tvém srdci. a nikdy nevíš, kdy a kde ho zase uvidíš. nikdo neví, co je tam. říká se, že tunel, světlo..kdo ví.
ale tu víru, myslím víru v něco za tou tmou, musíme mít každý, abychom se vyrovnali se smrtí blízkých i se smrtí svojí.
ve vzduchu je obrovská energie. já věřím, že je to síla duší, co jen opustila těla. někde jsou. neboj..
 boží žena 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:39:27)
aha tak já takovou víru teda nemam, ale je asi pravda, že věřící mají určitou naději a lépe si jim to pak asi přijímá tá ztrata
ja teda ne
 aachje 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:44:30)
boží, já taky nejsem věřící. jsem pragmatik jako prase. ale v tomhle jediném věřím na nějaké jiné sféry. už jen proto, kolik pranostik a lidových rčení opravdu platí, si myslím,že tohle tady není definitivní..
 KarlaH 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:12:29)
Úpřimnou soustrast. Čas tomu pomůže. Já už nemám ani tátu ani mámu a ani bratra. Všichni moji nejbližší už tady nejsou a nikdy je neuvidím. Mám sice svoji vlastní rodinu,-manžela a dceru, nějaké příbuzné. Chápu Vás jak se cítíte. Pomohla mmě práce.Vrhla jsem se do ní po hlavě, jinak bych asi nepřežila. Táta zemřel před 20 lety, bratr před 15 lety a mamka vloni. Všichni nečekaně. Vaše malé děti potřebují usměvavou maminku, vím je to těžké, už ale pro ně musíte zabrat ze všech sil.
 Čekatel na smazání 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:19:29)
~x~
 agatha2 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:25:52)
Ráda bych Ti napsala, že to časem přebolí, ale pokud jste si byli blízcí, jak píšeš, tak nikoliv~d~je to dva roky a dva měsíce, co mi zemřel můj milovaný táta (měl 58 let) rovněž náhle, tragicky ...zrovna dnes jsme měly další kolo dědického řízení a měla jsem co dělat, když o něm mluvila notářka, abych se tam nerozeřvala jak trubka~n~

Čas ten smutek trochu otupí, ale bude Ti chybět vždy~n~

Drž se, mně pomohly mé dvě děti, abych přežila ty nejhorší dny~s~
 Rena 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:26:34)
upřímnou soustrast. Můj táta zemřel letos v dubnu, také náhle a nečekaně, ačkoli jsme věděli, že je nemocný, ale tohle si nikdo nepřipouštěl. Zatím jsem přesvěčená že se s tím vyrovnat nelze, bolí to stále, ale člověk má naštěstí spoustu důvodů proč musí fungovat. Jen ty večery, kdy mám konečně klid jsou těžké. Co mi pomáhá, je o svých pocitech mluvit s někěým, kdo to zažil a občas zabrousím na Dlouho cestu, kde si pročítám příběhy jiných, ale to je takové trochu sebetrýznění. No a nosím u sebe tátovu fotku a mám pocit, že se na nás pořád dívá, a věřím, že je se svými rodiči a přáteli tam, kde je líp.
 červík + V. 6/03 + L. 5/08 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:27:55)
Nello, nevyrovnáš se s tím nikdy~6~
můj taťka zemřel před osmi lety, bylo mu skoro 54let a bulím i teď když to sem píšu~d~
 Nella+2 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:30:26)
Taky mám pocit že to nepřejde. Dneska jsem byla kvuli dceři na koupališti, pozorovala ty bavící se lidi a říkala si:"taky jim někdo někdy umřel a oni jsou veselí, budu to ještě někdy umět?"
 Nella+2 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:33:10)
A taky si říkám k čemu je život když jeho větší část( to teda pochopitelně jenom předpokládám) prožiju ve smutku a budu se jenom snažit abych to tady nějak vydržela... Asi mám depresi.
 boží žena 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:39:55)
je to čerstvý
 Leena+Michalka listopad 09 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:49:12)
Prisla jsem o maminku pred pul rokem. Bylo ji 50. Taky me vsichni kolem prijdou stastni, maji kolem sebe babicky, ... To posledni co by Tvuj tata chtej je, aby si byla smutna [stejne tak i moje maminka], tak se budem snazit uz kvuli nim. Preji hodne sil, casem bude lip ...
 pani jedna 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:44:37)
Upřímnou soustrast.

Trochu se to lepší časem, ale stále je to jako by ne úplně skutečné~n~
A zatím, po těch 8 měsících, není den, kdy bych si nevzpomněla...

Je ale moc dobré mít možnost připomínat si to hezké.

 ronniev 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:47:10)
jak už tady holky psaly, jen čas.
Moje máma umírala dlouho, na rakovinu, starala jsem se o ni a měla jsem čas si to v sobě zpracovat. Ale tchán umřel na infarkt, náhle, bylo mu 56. Měla jsem ho strašně ráda - byl pro mě vlastně táta, svého jsem nikdy neměla. Taky jsem myslela, že to nepřežiju. Navíc jsem nemohla ani chtít na manželovi, aby mě utěšoval - jemu umřel otec, a musel v té chvíli podpírat hlavně svoji mámu. Věř mi ale, že čas tu bolest otupí, i když tu a tam nějaká vzpomínka bodne dodneška, a to už je to sedmnáct let.
Hodně sil!
 pani jedna 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:50:44)
A ještě - nejhorší byly pro mě dny před pohřbem.
Jak jsem pak měla možnost se s tátou ještě jít rozloučit, naposled ho vidět, vidět, že je klidný a nic už ho netrápí...to mi hodně pomohlo. Také jsem mu napsala dopis, přidala k němu fotky a dala mu to vše s sebou.
 zerat 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 22:54:01)
To že jsme věřící a jinak si prostě zvyknout ~6~ ~x~ Poměrně často brečím i teď, protože moje dcerky nemají ani jedno dědečka, který by stál za pojmenování "dědeček". Jednoho takhle sice pojmenovávají, ale má do zasloužení tohoto označení hodně daleko a hlavně není vlastní. Takže jen si představím, jak by mé dcerky můj táta na rukou nosil... už slzím.
Mmch můj táta zemřel když jsem byla v 5. měsíci těhotenství s 1. dcerkou, takže jen věděl, jak se bude jmenovat a hrozně se těšil na svoji první vnučku. Nedočkal se jí ~7~ Ale takoví je hold život...
 Ivi + M + P 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:02:43)
chce to moře času, někdo to pojme rychleji, někomu z toho přeskočí, každý jsme jiný ....
Vrátit se do reality pomohou trochu děti, ony chtějí mít
prima mamku, jejich vnímání je jiné, zvlášť pokud jste
nebydleli v jednom domě. Pokud jsi byla na otci závislá, naučí tě to stát víc vlastníma nohama na zemi.
Budeš si víc vážit obyčejných chvil s vlastní rodinou pohromadě, budeš se dívat na svět jinýma očima.
 Ivi + M + P 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:10:13)
.. no ještě mne napadlo - můj otec má novou rodinu včetně nových dětí .... má teorii, že my ( můj bratr a já ) ho vlastně nepotřebujem, páč máme svůj život, v praxi tzn., že jeho vnoučata z prvního manželství ho ani tak nezajímají ( páč má ty malé děti a ty ho potřebují )
. Pokud tvůj táta měl na tebe a tvou rodinu čas, buď šťastná, páč můj táta v podstatě - jako by nebyl ~d~
Navíc jsme si ho neužili ani jako děti, ... ale je to jeho volba, takže až opravdu nebude - změnu nepocítím ~d~~d~~d~~d~
 x x 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:03:09)
~x~~6~
 jalinka 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:15:21)
Měla jsi ohromné štěstí, že jsi tátu mohla milovat, že ti dal hodně věcí do života a krásné společné chvíle. To je dar. A nedostal ho každý. Můj táta žije, jsem jeho jediné dítě, ale nezajímám ho... Musí to pro tebe být šííleně těžké, ale jak už tu někdo psal, zármutek je daň za to krásné, co jsme s lidmi prožili. A já taky věřím, že naši zemřelí milovaní nás od někud "hlídají". cítím to tak a s babičkou, co tu už není dvacet let si někdy i povídám..
Hodně síly.~x~
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:22:19)
Nellinko - přišla jsem takhle o synovce. Zemřel měsíc před svými 20. narozeninami. Měla jsem k němu velice blízký vztah - říkala jsem, že je moje nulté dítě..... Zatím jsem nepřišla na to, co by mi pomohlo, co by mne smířilo s touto ztrátou. Letos to bylo teprve 11 roků...
Jediná rada, kterou mám - musíš žít a na tatínka vzpomínat. Povídat si o něm s dětmi, vzpomínat na všechno krásné, co jste spolu prožili, ukazovat jim fotky a místa, kde jste spolu byli. Tak zůstane tvůj tatínek a jejich dědeček pořád s vámi. Žít musíš, protože když ty žít nebudeš, nebud nikdo, kdo na něho bude vzpomínat tak jako ty, a kousek z něho zmizí v nenávratnu.... A až nebudou žádní lidé, kteří by na něho vzpomínali, zmizí dočista a tehdy úplně umře. Musíš své vzpomínky předat svým dětem a tím tatínek úplně neodejde, dokud budou oni žít.....

Simča ~b~

PS. Se smrtí rodičů jsem se zatím smiřovat nemusela, Je jim 85 let a jsou stále naživu a celkem ve formě. Ale protože vím, že tu nebudou věčně už teď se bojím....
Drž se!!!!
 MaTaTa 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(22.8.2011 23:49:14)
předně upřímnou soustrast.
bohužel zemřel mi otec,když mi bylo 20let,ale to nebylo tak hrozné,když mi umřela před 4lety máma,to měl syn zrovna 2roky a musím zpětně říct,že mě držel nad vodou hlavně on-myslím psychicky,že jsme nemohla jen brečet ,ale starat se o něj a fungovat jako máma,nebýt jeho,tak bych se žalem usoužila,pak jsem po roce přišla o babi a dědu a nemám již nikoho z rodiny:-(((
dcera se mi narodila před 1,5rok a jako by s erána otevřela,byla jsme tak 1/2roku smutná z toho,že neuvidí babičku,která si přála mít vnučku
trápila jsem se 2roky,kdy jsem denně brečívala,ale časem člověk ,že musí žít dál ,ale vzpomínky Ti zůstanou,držím palečky a když chceš brečet,tak plakej,mě to hodně pomáhalo
 donjamimonja 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 6:48:42)
Upřímnou soustrast!

Taky se moc bojím a vím, že to jednou příjde a vůbec si nedokážu předtavit, že MOJI rodiče tady jednou s náma nebudou...
 veronika82,Kamilka,klučík03/09 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 7:31:47)
Pomůže čas.Já jsem o tátu přišla minulý rok v červnu. Bydlel na moravě byla jsem tam na velikonoce ,ale jen na tři dny když jsme odjížděli byl hrozně smutný. Měl rakovinu vypukla v Lednu a v červnu bylo po všem. Ještě jsem sním dva dny před smrtí mluvila,že přijedeme 2 července,že musím s malým na urologii(byly tam dlouhé objednací časy) 25.6 mi stréjda volal,že táta umřel~n~
Toto mně trápilo velmi dlouho. A dodnes vidím jeho ztrápený obličej (jakoby věděl,že nás vidí naposledy) když jsme odjížděli a mávali mu na jaře.
Minulý týden jsem přijela z moravy pořád cítím křivdu,že tam jedu za svou babičkou a né tátou,který byl ještě mladý,ale srovnávám se s tím.
 amanvireja 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 7:59:23)
Je mi to moc líto~x~
Se smrtí milovaného člověka se lze vyrovnat těžko ,vlastně spíše si jakoby zvyknout ,příjmout to. Když mi umřel táta 40let-náhle (byla jsem na něm děsně závislá) myslela jsem ,že pro mě skončil svět , myslela jsem ,že se zabiji ,měla jsem děsné chvilky ,nejedla jsem (proč také ,když on nemže.... Nejhorší bylo ,když jsem dělala rutijní práce jako jela tramvají , myla nádobí... Také jsem pořád brečela ,třeba se áhle rozbrečela v obchodě před regálema....
Hodně jsem byla ráda ,když jsem o něm mohl mluvit s lidmi kteří ho znali ,teda já nemluvila to oni ,já jen měla knedlík v krku ,ale bylo to příjemné. Naštěstí otce znali snad všude kde jsem se pohla.Jen jsem nesnášela větu :upřímnou soustras ,, zní mi totiž neupřímně~d~
Opravdu vše jen zalepí čas ,nezahojí ,jen zalepí ,ale bude lépe~6~~6~~6~
 Lucka, ročník 73 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 8:59:12)
Nello - je mi to tak líto. Bolí to, moc to bolí.

Je děsivý vědět, že život jednoho člověka je vlastně "nic". Ty cítíš neskutečný smutek, určitě celá vaše rodina. A přitom vyjdeš ven na ulici - a nic. Svět se točí dál, lidi chodí do rpáce, smějou se. Sluníčko svítí, auta jezdí. Jak kdyby se nic nestalo. A při tom se stalo!!

Určitě bude líp. Čas dokáže neskutečný věci.

Ale to, na co (podle mě) teď bys měla myslet nejvíc je to, že to není tak, že by vás opustil. Jednak - nebyla to jeho volba. Kdyby bylo po jeho, byl by tu s vámi dál. Prostě se to stalo.
A za druhý - i když fyzicky s vámi není - vždycky s tebou bude. V tvých vzpomínkách, ve všelijakých gestech, ve věcech, který měl rád. Měli jste k sobě blízko (podle všeho) - takže s ním určitě budeš "komunikovat" - nemyslím teď nějaký mluvení s duchy, ale takový to obyčejný - ty chvíle, kdybys mu napsala a nebo zavolala a chtěla mu říct nějaký novinky - v duchu mu je budeš sdělovat pořád.
A za čas - zjistíš, že děti dělají stejně něco jako on (i když si to pamatovat nemůžou), že mají rádi nějaký jídlo, který on zbožňoval... nevím.
Ale v tobě, v tvých dětech tady zůstává fyzicky. V tvých vzpomínkách, v tvým srdci zůstává jeho duše. I když tu není, nemůžeš ho obejmnout - pořád bude s tebou. Navždy.

Přeju hodně moc síly do každého dne.

Myslím, že kdyby tvůj tatínek moh ještě teď něco říct, ěnco udělat - pohladil by tě po tváři, setřel slzy, objal tě a řek něco jako "Vždycky tě budu mít rád. Nezapomeň na mě, ale netrap se a žij, usmívej se. Jsem s vámi a vždycky budu"

Držte se!
 Alpina 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 9:48:28)
Chce to čas. Přestav si, tys byla postavena před hotovou věc - otec ti umřel ráz na ráz. Ale ten můj měl nemoc, neléčitelnou a věděli jsme, že jednoho dne přijde den, kdy tu už nebude s námi. A pak když už umíral v nemocnici, co ti budu povídat. Je to hrozná bezmoc. Když jsme uspořádali pohřeb, napsala jsem tatovi řeč na rozloučenou, bylo to moje poslední rozloučení s ním. Poplakali jsme si, důstojně ho vyprovodili na jeho poslední cestě. No ale ještě nyní, po 3 letech od jeho smrti je mi občas smutno. Fakt, chce to prostě ten čas, u tebe je o hrozně nyní živé.
 Klem 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 10:23:54)
Nello, upřímnou soustrast ~x~

Jak píší ostatní, chce to čas, teď je to moc čerstvé. Mně taky zemřel táta náhle, tragicky, v necelých 54 letech. Ten týden do pohřbu si moc nepamatuju, mám pocit, že jsem taky jenom pořád brečela a do toho jsme zařizovali pohřeb. Mně asi pomohla práce, byla jsem akorát 3 měsíce v nové práci po RD, takže sice na mě brali trochu ohled, ale musela jsem se tam pořád na něco soustředit, protože jsem všemu ještě moc nerozuměla. Doma už to bylo horší, bydlím přes celou republiku od své původní rodiny a táta tu měl plno věcí, když nás jezdil navštěvovat, třeba kartáček, pyžamo atd., takže tam to na mě zase padlo. To pyžamo mám pořád schované, už je to přes 6 let. POřád na něho vzpomínám, ale už je to jiné.

Pokud se ti chce brečet, tak breč, povídej si o něm! To si vzpomínám, že jsem si o něm chtěla s někým povídat, ale nikdo se mě na něho neptal, asi se báli, že mě to rozbrečí ~d~
 Ann79 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 12:29:36)
Ahoj, mám hodně podobnou zkušenost :(
Dnes by tátovy bylo 54, zemřel před sedmi měsíci, půl roku před smrtí onemocněl se srdcem, nikdy mu nic nebylo a najednou kolaboval :( Byli chvíle kdy jsem přecházela silnici a přála si, aby mě porazilo auto a já mu mohla dát svoje srdce :( Ale když umřel cítila jsem to, věděla jsem to, ještě dřív než mámě volali z nemocnice a cítila jsem jen úlevu a cítila jsem, že stojí u mě a že mi říká, abych se nebála. Pomohlo mi to šíleně, ikdyž nejsem věřící. První dny jsem taky nevěděla, co dál a drželi mě nad vodou právě děti a pak taky, že jsem musela pomoct mámě všechno okolo zařídit. Musela jsem být ta statečná a mám pocit, že jsem v rodině trošku převzala jeho místo. To že on byl vždycky ten o koho jsme se mohli opřít.
Někdy to bolí moc, ale není to už tak silný jako v těch prvních dnech. Tak jen vydržet to. Upřímnou soustrast a drž se, nezapomeneš nikdy, ale nebude to vždycky tak moc bolet. Ikdyž přijdou jistě i chvíle kdy ano.
 agnes+2 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 12:38:07)
říká se, že když ti zemře rodič, umírá s nim minulost, když dítě, umítá budoucnost. Já vim, je to těžké, ale on bude dál žít v tvých dětech
 Kakulinka,Anda12/04,Kuba05/07 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 13:26:27)
Moc dobře to nejde, ale časem to nejhorší odezní ~n~ a budeš vzpomínat na to krásné co jsi s tatínkem prožila.
V roce 2000 mi 13. března zemřela maminka - v 56letech na zhoubný nádor žaludku. Mě bylo 23 a studovala jsem. Zůstala jsem jen s taťkou. Rok na to 7. března jsme jako skoro každý den jeli mamce na hřbitov posvítit a plánovali jaké kytičky mamce na roční výročí koupíme. Když jsme se vrátili tak se tatínkovi udělalo zle a doma mi zemřel než přijela záchranka - selhání srdce. Na mamčino roční výročí jsme měli tatínkův pohřeb ~n~. Zůstala jsem sama v bytě, 2 roky školy před sebou.
Je to už 11 a 10 let a dodnes jsem se s tím naplno nevyrovnala - nejde to úplně. Je mi líto, že naši nevědí, že jsem dostudovala, vdala se a mám 2 děti, které by moji rodiče milovali. Děti se na ně často ptají, vyžadují fotky, příhody a někdy sami od sebe mávají směrem k nebi - prý aby z nich měla babička s dědou radost.
Tak se drž ~x~ a věř, že bude lépe. Máš rodinu a ta tě podrží ~;((~;((~;((
 Vendy a dve holky 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 13:29:53)
Jde to tezko, bohuzel, beh na dlouhou trat.Mne umrela maminka, je to 17 let zpatky, bylo mi 15.Srovnana s tim nejsem, ale proste s tim nic nenadelam.Cas to trochu otupi.~6~
 claca+Dominik12/05+Matěj07/10 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(23.8.2011 20:58:10)
chce to čas,teď to bolí moc,ale čas to otupí a budeš vzpomínat,je normální,že ti je teď hrozně smutno,nech to plynout a přebolí to,uvidíš~6~~6~
 Týnka 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(28.9.2011 5:59:50)
Ahojky,
zemřel mi v listopadu táta, odešel dobrovolně. Přijde mi, jako by mi někdo vzal něco hrozně důležitého, něco co ke mě patří.

Chci se jen zeptat, jestli vás smrt nějak poznamenala, já od té doby nejsem ve své kůži, mám pocit, že pokud něco nedělám, že marním svůj čas, jsem strašně aktivní a nestálá. Nedokážu se na nic soustředit a u ničeho vydržet, nemůže to s tím nějak souviset? Poslední dobou i hodně střídám partnery a hledám starší muže, nehledám tátu?
Občas si říkám, že by to chtělo odborníka.
 Šárka 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(30.10.2011 18:10:17)
ahoj vim jak se cítíš včera to byly dva roky co mi umřel táta v 55 letrch na mrtvici a umřel mi v náručí. jsou to už sice dva roky,ale stále to nemohu nějak překonat.Loni mi umřel děda jen o měsíc dýl.Tchán má rakovinu a moje maminka taky v životě už mě vše přestává těšit.Říkám si že mě provází už jen smůla nic víc.... :-(
 Nikča 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(8.12.2012 16:46:17)
Ahoj,
mě zemřeli najednou mamka i taťka, a byla to strašná rána, hlavně ta mamka, to bolelo nejvíc. Já myslela, že to nepřežiju. Prošla jsem si obdobím silných depresí, ale dneska je to 5 let, a je už úplně v pohodě, tohle zahojí jenom čas, a docela mi pomohly různý podpůrný psychologický terapie. Dnes už si na ně jen tak s nostalgií vzpomenu, život jde dál. Drž se, držím palečky, bohužel i ta smrt je součástí života...
 fokys 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(12.12.2012 18:45:29)
Ano smrt patří k životu,ale děti by neměli odejít dřív než rodiče.Ztráta kohokoliv blízkého je strašná,ale ztráta dítěte,které si neprožilo svůj život a vše ho teprve čekalo je to nejhorší na světě.Když tohle člověka potká říkám si má život vůbec smysl jako matka žila jsem a žiju pro dítě díkybohu mám nebo měla?? dvě.maminky co přišli o své dítě a měli jen jedno maj větší problém najít vůbec další smysl života.I přes tu všechnu bolest tu ,~n~ale musím být mám ještě jednoho syna a krásnou vnučku nebýt jich můj život nemá smysl tak to vidím já,přesto vím,že čas nic nezhojí není to pravda jen se my matky musíme s tou strašnou bolestí a ztrátou naučit žít a hledáme útěchu v čemkoliv co by nám pomohlo ať je to duchovno,víra knihy atd.Přesto děkuji za vaše názory a podporu.~n~~n~~n~~7~~7~
 Pavel 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(25.3.2013 17:36:54)
Táta mi umřel v roce 1980,tak sama vidíte,že už je to přes třicet let.Stále vzpomínám,ale život běží dál,každý máme svůj život,své problémy,je to ohromná bolest,ale opravdu čas léčí.Jsou to již dva roky co mi umřelo dvojče,také jsem si myslel,že to nemůžu přežít,je to hrozné,když si vzpomenu,ale již cítím opět takový útlum,je to ještě silné,někde zalézt pobrečet si a říci si musíš dopředu,v mém případě mám manželku,syny,vnuky,prostě se na něco upnout,co mám rád,a věřte,život je opravdu krásný,prožít každou minutu,protože je hrozně krátký.Pavel
 tereza 
  • 

Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(27.3.2013 15:30:32)
Pavle moc děkuju, je to takové upřímné vyznání. I já se bojím jaké to bude až mi odejde máma (má rakovinu úspěšně s ní bojujeme 12 let ale teď už to moc nevypadá). Mám z toho děs, i když už jsem "velká" holka a mám svou rodinu ale jak říkáš snad to čas zhojí. Přeji hezký den
 GJana& julinka 


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(27.3.2013 20:26:57)
Terezko,hodně sil. Moje mamka svůj boj prohrála před vánoci. Měla jsem ji v péči do posledních hodin. Nejdřív jsem to přijala jako,že je ji už lépe a nic ji neboli,teď mi začíná chybět a docházet mi to,že už je to definitivní. Můžu se utěšovat,že poznala svoje vnoučata,i když oběma (jak od brachy,tak ode me si to ani jeden z nich nebude pamatovat. Bratrovu chlapečkovi nebyl ani rok a moji julince 4,5 měsíce. Hlavně,co bych doporučila a možná to zní blbě,měj nějakou vzpomínku pro vnoučata. Abych byla přesná. Pořád jsem odkládala focení. Nemám jedinou fotku mamky s julinkou. Pořád jsem si říkala,že to bude lepší.
 Elí  


Re: Jak se vyrovnat se smrtí? 

(21.8.2016 11:39:26)
Sice nevím jak ti pomoci,ale vím jak se cítíš mě otec umřel před 4 rokami a me to furt strašně bolí ~n~ bylo mu nedožitých 46 let a já ho milovala a můj bratr se zhroutil a mamu odvezly do psichiatricke lečebny!!ted je mi 13 let a tata omřel v mých 9 letech!!Už jsme sice celá rodina pohromade a normalne fungujeme,ale nikdo jsme na nej nezapomeli!!!

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.