| kambala pláááckááá | 
 |
(8.8.2016 11:33:35)
máme s babkou.
vzala bych to pozitivně v tom, že se tvoje máma aspoň nechá obstarat od cizích. mně je babka schopná volat v 11 hodin na soud, že sedí hodinu na záchodě v nemocnici a nemůže slézt a umře zimou, ať jí dojedu sundat, že odmítá zazvonit na zdravotní sestru, protože se stydí.....
základem je uvědomit si, že je to manipulace. pak prostě říkat ne a vědět, že ten špatnej pocit z toho je neoprávněnej. postupem času to pomalu přejde :) ale zázraky nečekej, prostě se nezmění
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(8.8.2016 11:49:24)
Hele, tak naše bábi už je na pravdě Boží, ale jinak snad byly rodný sestry nebo co.
1. Telefonát z nemocnice, že IHNED potřebuje nůžky na nehty, NE, sestře si neřekne, neboť nechce obtěžovat.
2. Odmítnu, dorazím až na návštěvu, nůžky s sebou. Babička po mně žádá, abych jí donesla brýle, co má někde v jiném patře uložené v nemocničním depozitu. Jdu za sestrou zdvořile požádat, aby to zařídili, babička vyvádí, neboť v jejích očích OBTĚŽUJU sestru (měla jsem to asi zařídit sama, no to věru nevím jak). Babičce řeknu, že jí zařídím, aby měla brýle, ale provedení ať nechá na mně. A že je to práce sestry, takže to sestra bez problému taky zařídí, až na to bude mít čas a prostor.
3. Babičce se nelíbí, že to není podle jejího, takže mou matku, která dojde na návštěvu další den, nakrmí historkou, že jsem stavěla sestru kvůli brýlím do latě a používala výrazy jako "víte, kdo já jsem???". Matka mi zděšeně volá, co jsem v nemocnici vyváděla. Uvedeno beze zbytku na pravou míru.
4. Při další návštěvě u babičky jsem nucena dojít pro kávu a té sestře donést jako omluvu, neboť má zrovna službu. Důrazně odmítnuto. Jsem tedy nucena dojít pro kávu, že ji babička dá sestře sama (taky odmítnuto, živě vidím, jak to předává se servilní omluvou za vnučku, která si dovolila žádat vydání brýlí z depozitu, krom toho já po odděleních s kafem zásadně neběhám, za dobrou péči děkuji jinými způsoby a výhradně DODATEČNĚ).
5. Babička vykládá všem následujícím návštěvám, že jsem jí nechtěla ani dojít pro kafe (což všichni pochopí, jako že mi bylo zatěžko vyjít do nemocniční haly a přinést kelímek z automatu).
A takhle jsme to měli furt. A je to v podstatě z těch komických zážitků. Byly i vážné a vůbec ne komické.
|
| Senedra | 
|
(8.8.2016 12:02:52)
Kopřivo, jo, přesně...
Situace - čtyřleté dítě těsně po střevní chřipce, přijmuto pozvání na oběd s opětovným varováním, že dítě je po střevní chřipce a nesmí ještě tučné/sladké/....
Oběd +/- v pohodě, po obědě babička vytáhne z lednice krémové zákusky, ukáže je a zeptá se dítěte, jestli je smí. Na to konto vystartuje rodič-otec a vysvětlí, že tohle opravdu ne. Dítě začne brečet, babička ho utěšuje s tím, že jí taky nebylo dobře a měla průjem ( nesdělila nám) a ona taky dortík nesmí.
Po měsíci další oběd, sedíme po obědě tak, že mě zrovna náhodou tchán s tchýní nevidí, tchán se ptá, proč nejsou zákusky, následuje odpověď od tchýně :" Minule je nechtěli." Člověk neví, jestli brečet, vztekat se nebo se začít smát.
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 12:09:40)
Jentak
a) seděla jsme za rohem, nevěděli, že je slyším
b) jednalo se o případ číslo milondvěstětisícpětsetdvacetosm... a už prostě některé věci ignoruji. Kdybych se ozvala, tak bych zase byla ta špatná, co s i ničeho ( rozuměj dobré vůle a koupených dortíčků) neváží a jen dělá v rodině zlou krev. .
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 12:14:36)
jentak, věc se stala před x lety a já to tenkrát vyhodnotila tak, že bude lepší se nevyjadřovat. Moje rozhodnutí, já bych musela v tu chvíli citovému výlevu. Ten mi za to nestál. A stejně by se nic nezměnilo, jen bych měla další černý puntík.
|
|
|
|
| Mirek_ | 
|
(8.8.2016 12:19:39)
A tchyně mohla dodat:
Ale mohli, snacho milá, jen jste si zvolili respektovat dietu a zákusky jste odmítli, a tudíž nechtěli. Nebo jste je chtěli? A jak se vaše chtění projevilo?
|
| Kudla2 | 
|
(8.8.2016 12:26:52)
"Ale mohli, snacho milá, jen jste si zvolili respektovat dietu a zákusky jste odmítli, a tudíž nechtěli. Nebo jste je chtěli? A jak se vaše chtění projevilo?"
Mirku, bez urážky, Ty máš nějakou autistickou poruchu nebo tak něco, že některý základní věci nepobíráš?
Přece normální člověk rozlišuje, že něco v danou chvíli NEMŮŽE (protože by mu to způsobilo zdravotní potíže, ač jinak to třeba miluje), od toho, že to nemá rád.
"Zvolit si respektovat dietu" v případě, že by její porušení mělo nějaký nepříjemný zdravotní následky (průjem), to myslíš vážně jako že měli "volbu" podobně jako "mám chuť - nemám chuť"?
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 12:38:11)
Kudlo,
já mám tu poruchu, že rozlišuju "nechtěli" a "nemohli" a snažím se ta slova používat v jejich doslovném významu.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 12:42:27)
Mirku,
no, ale pak by třeba u jídla žádný NEMOHLI neexistovalo, leda že by ten člověk měl zadrátovanou pusu a fyzicky by to jídlo do ní nemohl dát. 
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 12:47:10)
Kudlo,
BINGO!
|
|
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 13:06:15)
Mirku, tchýně situaci, kterou ona sama zavinila ( koupila krémové zákusky a ještě je ukázala dítěti, které by se po nich 100% zase poblinkalo) převrátila úplně vzhůru nohama a postavila tak, že my, ti nevděční, jsme zhrdli její dobrou vůlí a tím, jak se obětovala a zákusky nám koupala. Takže nás při příští rodinné sešlosti "vytrestala" tím, že zákusky nekoupila. Upřímně, nám je to šumák, krémové dorty nemusíme v rodině nikdo, když jsou, dáme si, ale rozhodně je nevyžadujeme. To jen tchýně má pocit, že prostě zákusky k nedělnímu obědu patří.
A tak je to se vším, tchýně se užírá tím, jak se nám obětuje a přitom nám vnucuje věci, jídlo a služby, bez kterých se obejdeme, nevyhledáváme, nepotřebujeme... V malém množství bych byla i ochotná přijmout nějaké drobnosti, ale v množství, které tchýni připadá adekvátní jsme najeli na systém, že radši nic, než všeho moc.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 13:13:22)
"koupila krémové zákusky a ještě je ukázala dítěti, které by se po nich 100% zase poblinkalo) převrátila úplně vzhůru nohama a postavila tak, že my, ti nevděční, jsme zhrdli její dobrou vůlí a tím, jak se obětovala a zákusky nám koupala. Takže nás při příští rodinné sešlosti "vytrestala" tím, že zákusky nekoupila."
Tohle je ovšem Tvoje interpretace toho celýho (protože podle toho, co říkáš, tak tchýně nahlas řekla jen, že jste je nechtěli), jsi si jistá, že to bylo míněno skutečně takto a že si tam nic nedomýšlíš?
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 13:19:18)
Kudlo, jedná se o jednu z mnoha historek, ve všech bylo vyvrcholení stejné... proč bych si měla něco domýšlet?
|
|
|
|
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 12:45:46)
"Zvolit si respektovat dietu" v případě, že by její porušení mělo nějaký nepříjemný zdravotní následky (průjem), to myslíš vážně jako že měli "volbu" podobně jako "mám chuť - nemám chuť"?
Ano, pořád máme nějakou volbu. A volby mají pak důsledky.
Chuť je něco, co přijde, a máme možnost si zvolit, zda jí vyhovět nebo ne.
|
| breburda71 | 
|
(8.8.2016 12:50:27)
Takže když moje volba bude nedat dítěti po průjmovém onemocnění krémové zákusky, tak důsledek bude, že už příště zákusky nedostaneme...a to ti připadá normální?
|
| Žžena |
|
(8.8.2016 12:58:25)
Tak já bych to, že nedostanu zákusky, neviděla jako tragédii. Nejsou nárokový a když na ně budu mít chuť, nakoupím si jich libovolný množství v cukrárně.
|
|
|
|
|
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 12:59:06)
jentakj,
tak třeba tchýně netušila, že po měsíci už jsou zákusky povoleny a chtěla alespoň dodatečně vyhovět a tudíž tentokrát rozhodla s ohledem na vaše (měsíc staré) přání. Ne vždy je za rozhodnutím úmysl ublížit.
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 13:03:39)
"Přece nebude host poroučet - zítra prosím ty zákusky, už můžeme. "
Host může informovat: zákusky už můžeme.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 13:04:59)
Není přece na hostovi, aby si diktoval, co mu hostitel má předložit (krom toho, že může odmítnout něco, co mu bylo předloženo).
|
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 13:10:16)
Teda, když jsem s jednou historkou o své tchýni tady rozvířila takovou debatu, tak bych mohla třeba předhodit další. 
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 13:49:35)
"Teda, když jsem s jednou historkou o své tchýni tady rozvířila takovou debatu, tak bych mohla třeba předhodit další."
Klidně, cvičení dělá mistra, pocvičíme se.
|
|
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 13:51:27)
"Dotyčná tchýni upozornila, aby nekupovala zákusky a ona to nerespektovala - a teď si má poručit zákusky?"
Ne poručit, ale upozornit, stejně jako na počátku. Jako když oznamuješ požární poplach a pak ho zase odvoláš.
|
| Mirek_ |
|
(8.8.2016 14:19:40)
jentakj, to jsou dvě otázky
1/ informace není příkaz - ale to asi řešit nechceš
2/ "nechtěli" je informace stručná, protože si důvody lze domyslet různé, tudíž i neodpovídající realitě
Proč tchyně tchánovi informaci nerozvedla je otázka. Jak už tu zaznělo, věci lze vyjasnit.
"Ano milý tcháne, tvoje choť má pravdu, minule jsme zákusky nechtěli, protože Hanička držela dietu. Dnes již dietu nedrží a tudíž nám zákusky nevadí."
Všimni si, že s tchyní naprosto souhlasím, jen její informaci doplňuji.
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 14:24:57)
Mirku, opět..
a) tchán a tchýní nevěděli, že je slyším, tato rozmluva mi nebyla určena
b) po mnoha zkušenostech jsem se rozhodla raději nevysvětlovat, páč by to skončilo scénou na téma, jak jsme nevděční.
Nestálo mi to za to.
|
|
|
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 14:08:57)
Mirku,
promiň, ale kapku nechápu, proč oznamovat konec poplachu. Po měsíci už byla dcera zdravá, babička s ní několik dnů strávila, žádná omezení v jídle nebyly...
S tchýní manžel volá minimálně jednou týdně, někdy i víc, sdělí jí, co se v rodině děje a neděje, takže babička dávno věděla, že se dcera uzdravila. Nevidím důvod znovu oznamovat, že je dítě v pořádku a může jíst, co chce. Ale prostě jednou jsme odmítli její dobrou vůli ( jak se tady ustanovila většina osazenstva z naprosto reálných a průkazných důvodů), tak nás příště "potrestala".
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 14:13:28)
"S tchýní manžel volá minimálně jednou týdně, někdy i víc, sdělí jí, co se v rodině děje a neděje, takže babička dávno věděla, že se dcera uzdravila. Nevidím důvod znovu oznamovat, že je dítě v pořádku a může jíst, co chce. Ale prostě jednou jsme odmítli její dobrou vůli ( jak se tady ustanovila většina osazenstva z naprosto reálných a průkazných důvodů), tak nás příště "potrestala".
Senedro,
a je skutečně jistý, že u tý tchýně proběhly takovýhle myšlenkový pochody?
Tak jste po obědě neměli zákusky, je tak strašně důležitý mít po obědě zákusky a vyvozovat z toho dalekosáhlý psychologický závěry a mučit se jima?
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 14:16:11)
Kudlo, po miolmosmý, nějaké zákusky jsou mi kapku u zadele, jen jsem na téhle jedné příhodě chtěla ukázat, jak někteří lidé reagují na realitu. Kdyby šlo o ojedinělý exces, mávnu nad ním rukou a neřeším. Ale podobných příhodiček proběhlo spoustu, všechny dopadly stejně - tchýně se cítí ukřivděná a neoceněná. Což nám občas neopomene sdělit a vyjmenovat naše údajné prohřešky i 15 let dozadu.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 14:17:30)
Senedro,
a co vám brání pustit to jedním uchem tam a druhým ven?
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 14:18:54)
Pouštíme, jen to dost otravuje...
A úplně všechno pustit nemůžeš, když do toho zatáhne ještě další lidi.
|
|
|
|
| Ruth | 
|
(8.8.2016 14:31:05)
Kudlo,
s dovolením, Senedra nechtěla a nepotřebovala zákusky. Jediný, kdo je chtěl, byl děda. A možná ani nechtěl, ale je zvyklý. A protože je nevidí, zeptá se.
Možná jsem blázen, ale nevylučuji, že babka je nekoupila jen proto, že věděla, že se děda zeptá. A ona bude moct vítězoslávně říct svou pravdu: minule nechtěli (= odmítli! mně odmítli!).
|
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 14:43:00)
No, ale proč se tímhle vůbec jako snacha zabývat?
Prostě zákusky dnes nejsou, a je mi úplně u zadku, co tím kdo myslel nebo si tím chce případně dokazovat.
Proč si kazit den úvahama, co a jak tchýně myslela a nemyslela?
|
| Ruth |
|
(8.8.2016 14:48:08)
Kudlo, protože to asi je jeden kamínek z uceleného řetězce takových příběhů.
Kdyby to bylo jednou, už by to snacha dávno pustila z hlavy.
|
| Žžena |
|
(8.8.2016 14:51:39)
Asi tak. Není problém mávnout nad něčím jednou rukou. Blbý je, když má člověk mávat furt, to pak může dost bolet zápěstí.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 15:04:12)
Ruth a Žženo, a jak si takový nemávání rukama představujete?
Jako permanentní naštvanost? To přece není řešení.
Buď si teda vyjasnit pozice, lze-li to, nebo ať si manžel s dětmi jezdí za svými rodiči sám.
|
| Žžena |
|
(8.8.2016 15:05:52)
No pěkné klidné řešení to prostě nemá. Buď rezignuješ, nebo vzdoruješ, obojí může být dost blbej pocit. Toť vše.
|
|
|
| Ruth |
|
(8.8.2016 15:27:40)
Kudlo, nevím.
Jsem psala, že nad jedným, jakýmkolvek excesem, je dobré se nepozastavovat.
Zkouším si to představit, co píšou holky, co v tom žijou a dostanu se jen do teoretické části.
Myslím, že nejblíž pravdě je, že to nemá dobré řešení. Pro slušného člověka.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 15:34:32)
Ruth,
já asi chápu Tvůj směr uvažování - patrně ten, že "slušný" člověk by se měl snažit svým nejbližším vyhovět - ale není právě tahle premisa náhodou už chybná?
Protože pokud ten manžel objektivně za matkou chodí několikrát týdně, tak přece to, že nevyhoví každému jejímu rozmaru a matka se pak zlobí, z něj přece nedělá NEslušného člověka. Vždyť to je mnohem víc, než dělají mnohé děti, které ale mají rozumnější rodiče, takže jsou podobného dilematu ušetřeny.
Obecně si myslím, že výchova k tomu, že "slušný člověk přece nikoho nemůže zarmoutit" v sobě skrývá právě toto úskalí. V podstatě je to totéž, jako "hodná holčička/kluk přece vždycky každému vyhoví, jinak není hodná/hodnej", což v praxi může danému člověku přinést mnohé těžkosti, protože na něj stačí jen dupnout a on se zničí, jen aby nebyl označenej za "nehodnýho".
|
| Žžena |
|
(8.8.2016 15:40:59)
Kudlo,
člověk nemusí mít úpornou potřebu "být za hodnýho", aby ho mrzelo, že je furt za špatnýho. On je za špatnýho ostatně furt, ať má snahu nebo ne. Nemá pokoj, ať už se zavděčit chce nebo nechce.
|
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 15:55:17)
Pak jako jedinou schůdnou cestu vidím naučit se nezakládat vnímání sebe sama na tom, jak mě vnímá někdo jinej, a naučit se ignorovat, že "jsem za špatnýho" (třeba i s pomocí psychologa nebo racionálního zdůvodnění, že dělám co můžu, a že pokud matku navštěvuju 3x týdně, ale na neděli mám jinej program s rodinou, tak ačkoli mi to ona bude třeba říkat, tak to skutečně neznamená, že jsem špatnej syn a kašlu na ni).
A vynakládat minimální možnou námahu, aby člověk sám před sebou měl pocit, že dělá, co je potřeba.
Bohužel to asi nejde bez citovýho "odstřižení" od takovýho člověka - postaráš se, protože musíš, ale není tam žádný souznění nebo tak něco. Myslím, že to ani nelze spravedlivě chtít.
|
| Žžena |
|
(8.8.2016 16:11:28)
Kudlo,
asi to nechápeš. Je prostě z povahy lidské komunikace nepříjemné, když jsi neustále kritizován, a to i tehdy, když na tom hodnocení nezakládáš svůj sebeobraz.
Kdybys měla v práci šéfa, co Tě ustavičně jebe, taky by Ti to vadilo, asi bys dala výpověď. Z příbuzenského vztahu ani tu výpověď nedáš :)
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 16:12:37)
Žzeno, tesat do kamene!!!!
Z příbuzenského vztahu ani tu výpověď nedáš :)
|
|
|
|
|
| Ruth |
|
(8.8.2016 15:51:23)
Kudlo,
měla jsem na mysli jen rodiče, prarodiče, pěstouny.
O zbytku světa jsem nemluvila, to je jiné.
Abych se vůbec mohla vyjádřit, musím si představit konkrétní rodinu. Třeba Kambalovic, kde je alespoň dostatek peněz, že babi může být v slušném penzionu. Tak je postaráno o bezpečí a pohodlí, i to je hodně. Proč ale babi trousí ty řeči? Proč ubližuje? A nepřestane a nepřestane. Člověk je tomu vystavován furt dokola, jak nějaké radioaktivitě. Ale nedá mu, aby nešel, protože doufá, že návštěva potěší. A že jako mladej a zdravej něco vydrží.
Nebo Jentak, myslím, že její úkol je nad hranicí možností běžného člověka. Vidí a cítí, že manžel nedokáže konat jinak. By mi na jejím místě dávno šibalo.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 15:58:20)
"Ale nedá mu, aby nešel, protože doufá, že návštěva potěší. "
Já myslím, že Kambala je ve stavu, kdy je jí to JEDNO, jestli potěší.
"Nebo Jentak, myslím, že její úkol je nad hranicí možností běžného člověka. Vidí a cítí, že manžel nedokáže konat jinak. By mi na jejím místě dávno šibalo."
Tak já si v této situaci dovedu dost dobře představit, že se ten druhej partner od toho distancuje - tohle si musí vyřešit především ten partner, o jehož rodiče se jedná - já mu s tím mohu pomoci, bude-li o to stát, ale bude-li sebemrskačsky tvrdit, že za matkou MUSÍ, tak si v určitým okamžiku umím představit, že se v tom odmítnu angažovat.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.8.2016 12:16:42)
jentakj, to musí být šílený, evidentně je to problém toho manžela, ale musí být strašný s tím koexistovat. Soucítím. 
|
|
|
|
|
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 15:36:58)
Kudlo, ale když druhá strana prostě odmítá vyjasnění pozic a jede jen v modu - já, já, já, moje představy... těžko dojdeš k nějakému rozumnému kompromisu.
Mně je manžela občas až líto, vidí, že s mými rodiči se jde domluvit, věci si vyjasnit, v klidu si popovídat, že nás moji rodiče respektují jako dospělé a svéprávné jedince. A u něj v rodině to prostě nejde. Tím nechci říct, že moji rodiče jsou andělé, jak stárnou, taky mají své mouchy a občas jen tiše obracím oči v sloup a zatínám zuby, ale je to prostě jiná liga.
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2016 16:00:05)
Senedro,
já chápu, že to je strašně nepříjemný, ale ti lidi jsou evidentně takoví a předělat je nelze, stejně jako vy nejste ochotni se předělávat kvůli nim.
Bohužel někdy je nutný přijmout, že ideální vztahy s těmi druhými podle mé představy prostě nejsou možný, že jsou tam nějaký věcný povinnosti, ale že je zcela marná snaha očekávat, že se ti lidi budou chovat tak, jak mně by se líbilo.
Jako je to smutný, ale co s tím naděláš, když se tím budeš trápit? Ti lidi se nezměněj a Ty taky ne. Snížila bych komunikaci na minimum a pokusila se to nějak rozumově zpracovat, že to, co by se mi líbilo, prostě není reálný a nikdy to nebude.
|
| Senedra |
|
(8.8.2016 16:09:30)
Kudlo a píšu něco jiného?
Jo, smutné to je, přišla jsem do manželovi rodiny s tím, že když se budu slušně chovat k lidem okolo, tak spolu přece jako dospělí, rozumní lidé nějak slušně vyjdeme.
Smůla - neměla jsem zažité stejné vzorce chování jako oni, tím pádem jsem se zařadila do nižší kategorie.. i kdybych si dala nohu za krk, tak s tím nehnu. Trvalo dlouho, než jsme se s tím vyrovnala, jak jsem psala, vztahy formální a celkem klidné ( v současné době) nikoli srdečné. Děti proti prarodičům neštvu, naopak se snažím, aby s nimi vycházely, ale ne na úkor mého duševního zdraví.
Moje matka si prošla něčím velmi podobným se svou tchýni, až když jsem byla dospělá, tak mi vyprávěla, jak věci ve skutečnosti vypadaly - a do dneška svojí matku obdivuji, že před námi, vnoučaty, na babičku nenasazovala a nesnažila se nějak přerušit naše vzájemné vztahy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nemyslím, povahově je podobná celý život, všichni jsou hajzlové, nikomu nevěř, každý Ti chce jen ublížit... v tom jsem vyrostla a trvalo mi veeeeelmi dlouho, než jsem si to urovnala po svém. 
, krásnější, jasnější, světlejší a s hodnými lidmi.
.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)