| Gábi_Smolíková | 
 |
(5.1.2017 8:33:15)
podle mě není nutné, snažit se o 100% spravedlnost, stejně to budou ostatní vnímat každý jinak.
My jsme s bráchou od rodičů dostali, co bylo třeba, bratr studoval VŠ, měl tedy v té době jejich podporu. Já se nedostala, šla jsem do práce. Studovala jsem až jako dospělá a to už za své. Přišlo mi to ok.
Nemovitosti mezi nás naši rozdělili ještě za svého života, hodnota domu, který dostal bratr, je určitě dvojnásobná oproti bytu, který přepsali na mě. Mně zase kdysi dávno pomohli s prvním bydlením, ale to pak bratrovi taky. Beru to tak, že je to jejich majetek = jejich právo se rozhodnout, co a jak s ním bude. Kdybych šla do důsledků - já mám děti tři a už velké, bratr jen jedno malé. Čili na vánočních a jiných dárcích jsem za ty roky určitě vydělala já (moje rodina)  .
U svých dětí to mám tak, že dávám a podporuju, pokud je z čeho. Když není, tak ne. Dcera je hodně aktivní, všechno potřebuje mít a všude být, kluci jsou skromnější. Takže ona na své časté aktivity dostává vždy půlku financí, druhou si musí vydělat. Kluci to povětšinou dostanou zaplacené celé (a ještě na nich ušetřím ). Teď půjde nejstarší na VŠ, příští rok i dcera a hodlám jim přispívat podobně, s ohledem na výši jejich nákladů.
Co se týče příkladu zakladatelky, já v pozici rodičů bych dům přepsala na syna a dceři se to snažila kompenzovat něčím jiným. Pokud by to nešlo, zkusila bych se domluvit s oběma dětmi, že si syn navýší hypo o domluvenou částku a sestru vyplatí.
|
| Kudla2 | 
|
(5.1.2017 8:35:26)
Gábi,
v tomto případě by to s tím navýšením hypotéky bylo asi problematické, už teď je to dost na krev. 
|
| zerat | 
|
(5.1.2017 8:47:24)
Kudlo, pokud mají rodiče dvě děti a obě děti v tom domě vyrostly, pak se mělo dělit dvěma. Pokud šel bratr do hypotéky a věděl už v té době, že sestru nemůže vyplatit a rodiče jí nemohou nic kompenzovat, tak neměl dům vůbec rekonstruovat, ale měl se prodat a spravedlivě peníze rozdělit... nemůže lpět rodina na domu předávaném mezi x generacemi když na to nemá.
|
| zerat |
|
(5.1.2017 9:18:58)
Tuten., píšu, že by to měli kompenzovat a chápu to jako ty. Prostě nemělo by zůstat stranou ani jedno z dětí. Jak se domluví, tak to bude. Ale dle mého prostě není fér dát jednomu vše a druhému říct "sorry na Tebe nic nezbylo a ty jsi přece nechtěla přiložit ruku k dílu". Jasné, že to jde zařídit i tak, že sestra zůstane taktéž majitelem domu a určí se jakým podílem atd. atd. způsobů může být x ale dle mého není spravedlivé ji úplně z dědictví vyšoupnout, jen a pouze kvůli zachování domu - i když x generací jejich, tak stále je to jen barák a vztahy jsou podle mě důležitější. Ono to jde vzít i jinak - rodiče nikdy neví, jestli je syn skutečně dochová - nikdo z nás neví, co bude zítra... a zlikvidovat si vztahy s dcerou také nemusí být dobře.
|
| Federika | 
|
(5.1.2017 9:21:45)
Zerat, dědictví? Rodiče žijou a třeba to tomu synovi darujou pak ani nejde o dědictví, už není co dědit.
|
| zerat |
|
(5.1.2017 9:29:39)
Federiko, problém je, že rodiče nemohou jen tak vydědit jedno ze svých dětí. Je to právně napadnutelné, co si tak ještě pamatuji z práva.
|
| Federika |
|
(5.1.2017 9:30:55)
Zerat, darovat za života můžou co chtějí a nejde to dědictví, to není vydědění.
|
| Alraune | 
|
(5.1.2017 9:31:28)
Právně ne, pocitově určitě.
|
|
| libik | 
|
(5.1.2017 9:33:33)
V dědickém řízení může ten, kdo na rozdíl od jiných sourozenců neobržel baráky, namítnout, že druhej dostal dar větší než je obvyklé.
|
| Federika |
|
(5.1.2017 9:35:05)
ano a pak by třeba ten neobdarovanej měl větší nárok na malovanou konvičku, která zůstala a chtějí ji oba
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 9:41:32)
"pak by třeba ten neobdarovanej měl větší nárok na malovanou konvičku, která zůstala a chtějí ji oba"
Ano, tak bych to z pozice toho obdarovanýho vnímala taky - ten dar bylo z nějakýho důvodu nutný řešení, sestra vyšla zkrátka, takže cokoli bude možný z toho ostatního a ona to bude chtít, tak to dostane.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 9:49:57)
Já nevím přesně, co dostala/dostane ta sestra, jejich rodinných porad se neúčastním, ale ten barák byl evidentně zdaleka největší položka v tom celým, takže ať sestra dostane cokoli dalšího, bude na tom čistě majetkově asi "bita".
|
|
| Grainne | 
|
(5.1.2017 10:01:19)
V nasi rodine se vzdycky vsichni vzdali nemoviteho majetku ve prospech toho, kdo majitele "dochoval", v jednom pripade tri sourozenci ve prospech syna jednoho z nich, ktery o prarodice pecoval.
Tedy ze strany matky. V rodine ze strany otce moji rodice vykoupili podily a stejne vznikl kraval, protoze v mezicase cena nemovitosti vzrostla.
Ja k nemovitostem rozhodne vlazny vztah nemam, vim, ze je to jedna z bytelnejsich hodnot na tomto svete, ale nejak by me nenapadlo jit proti vzajemne predchozi dohode. Na druhou stranu, pokud bych mela ten pocit krivdy, ci ze se mnou bylo "vydrbano", branit se budu.
|
|
|
|
| zerat |
|
(5.1.2017 9:48:33)
Kudlo víš, ono je to fakt složité. A způsobů jak najít nějaké řešení je spousty, ale obávám se, že jakmile to bude tak, že rodiče rozhodli a jednomu dali v ceně nemovitosti x milionů, tak ten druhý byl rodiči vyděděný a možná i zavržený. Moje mamka tohle třeba nechápala a pochopila to až jsem jí skutečně řekla, co jsem jí tak strašného udělala, že mě vydědila... v tu chvíli procitla a zřejmě jí teprve došlo, co svým jednáním(kdy opravdu viděla jen své pohodlí a svůj další život) udělala. Já jsem matku nezavrhla, ona se snaží mi vynahrazovat, co způsobila a její upřímně líto, že naše vztahy s mým sourozencem jsou v zadeli...
Já třeba obdivuji mou nej. kámošku. Také si vzala hypotéku na dům rodičů, dům opravila, zrekonsturovala, vdala se a žije jinde... a dům rodičů je stále psaní jak na ni, tak na její sestru... nehodlá nic na nikoho přepisovat, prostě dům je jich obou a obě tam stále budou mít útočiště bude-li to potřeba. Říkala mi, že je přece jasné, že o peníze nepřijde, protože ten dům bude stále jejich a jednou může být ta či ta ráda za to, že je.  
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 9:52:10)
zerat,
takže v tomhle evidentně nebyl problém v samotným tom rozdělení, ale v tom, že má jeden pocit, že nebyl přizván k rozhodování?
Protože věřím, že jsou situace, kdy to úplně spravedlivě (napůl) prostě nelze nebo lze, ale to řešení pak bude takové, že s ním skoro nikdo nebude spokojen.
Přesto si myslím, že by to u jinak zdravých vztahů snad nemělo být důvodem, aby se ti lidi začali k smrti nenávidět, ne?
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 9:55:12)
Nenávidět ne, ale pocit křivky vztahům zrovna neprospěje. Navíc lidi mají logicky k rodnému domu citový vztah, zpravidla v něm taky zůstanou všechny rodinné památky a tak podobně.
|
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 9:55:22)
Nenávidět ne, ale pocit křivky vztahům zrovna neprospěje. Navíc lidi mají logicky k rodnému domu citový vztah, zpravidla v něm taky zůstanou všechny rodinné památky a tak podobně.
|
| Monty | 
|
(5.1.2017 10:02:52)
Alraune,
jo, a ten citovej vztah je problém, i když se nikdo nelasí o nějaký prachy. Zvlašť když ti, co maj citovej vztah se nemůžou moc starat.
|
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:04:54)
Ano, citový vztah k rodnému domu, kde jsem byla najednou někým komu tam nepatří nic, ztratila jsem právo zajít se podívat do zahrady, sklepa... Prostě oni jsou majitelé a já návštěva.  Když tam přijedeme nemám tam nic ani postel, který by se mohla nazývat mou...
|
|
|
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:01:05)
Kudlo, tak či tak by o tom měli rozhodnout všichni. A samozřejmě pořád je tam to riziko, že dcera odejde a už je nikdy nebude chtít vidět a nebude jim ochotná už nikdy pomoci. To je prostě riziko tohoto rozhodnutí. Protože nikdo neví, co a jak jejich syn za pár let bude ochotný pro své rodiče dělat, jaký vlastně bude za x let jeho život... Ono totiž nikdo neví, jaké to je pečovat a měnit pleny, jak moc to omezuje ta péče o staré rodiče, jak je to vše drahé, že to často nejde jen tak skloubit s prací...
I proto si myslím, že je vždycky lepší jít do menšího a nezůstat závislý na jednom z dětí, a to oproti ostatním upřednostnit.
Nenávidět je silné slovo, já třeba mám mou sestru stále ráda, ale jinak než jsem ji měla ráda jako sestru dříve. Necítím k ní žádný lepší řekněme výjimečný sourozenecký vztah - spíše takový neutrální. Pocitově mám blíže k jejím dětem.
A absolutně s ní nechci mluvit o tom, jak chudák trpí tím, že bydlí s naší maminkou... Ona mi závidí novostavbu domu, a to a tamto, vymýšlí si mojí mamce jaké miliony bereme  ... ale nevidí, že jsme díky tomu do čeho dotlačila i mou mamku zadlužení až do konce našeho života, že na rozdíl od nich nemáme "na blbsoti"...
Jak píšu, člověk může právně ledacos, ale že to může poškodit vztahy doživotně, tak to tedy fakt může.
|
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:12:01)
Tuten., ona nám závidí jen to pozlátko. Ona si vůůůbec neuvědomuje z jakých sraček (pardon za vulgarismus, ale jiné slovo to nevystihne) jsme se museli s mužem vyhrabat. Ani jeden z nás nic neměl, vyhlídka že něco po někom zdědíme žádná, oba s holým zadkem a muset se nějak protlouct pronájmy... nechápe, že o tom, že budeme mít jednou domek jsme nevěděli do poslední chvíle... To, že ho máme oba vnímáme jako jeden velký zázrak, stalo se něco v co jsme ani jeden nedoufal... a stále to bereme tak, že nevíme, kde jednou skončíme, protože všichni víme, že dnes na hypotéku je, zítra být nemusí... tohle si má drahá sestra vůbec neuvědomuje a když už na tohle téma promluví, tak "je to na ránu mezi oči". Jak píšu naše vztahy jsou dost smutné - i když po dlouhých letech asi nejlepší, jaké kdy byly - myslím, že to je ale opravdu jen díky sestry dětem, které máme rádi a zdá se, že i ony nás.
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:15:15)
a co ti závidí?
My jsme ani jeden nic nedostali, postupně od podnájmů (já se třeba v Praze stěhovala s taškama asi 15 krát jsem se dopachtili od jedna plus nula k domu s obrovskou hypotékou a nějak si nedovedu představit, že by jedna z mých sester na mě měla bet naštvaná nebo mi měla závidět, když jsme se toho dobrali sami (pokud se to dá považovat za dobrání se k něčemu
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:20:26)
Federiko, nevím. Asi vidí jen to, že se nemusíme starat o moji mamku, že máme svůj klid Nikdy nezažila, jak se žije bez obou babiček za zadkem, jak se žije s tím, že vlastně nic není Tvoje (je to na hypotéku)...
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:21:32)
no je pravda, že já bych Zerat taky brala vždycky tu druhou variantu Hypotéku a klid...
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:25:48)
Federiko, jenže ono to vše má dvě strany mince. Ono je fajn totiž to i to. Na jednu stranu máme svůj klid, ale nemáme nikoho, opakuji nikoho, kdo by nám pomohl třeba s dětmi tak, jak pomáhá moje maminka jim. Už jen ta její přítomnost poblíž jejich dětí; odvádění na kroužky, dohlížení, aby plnily úkoly, které dětem rodiče zadali; psaní si úkolů s dětmi než přijdou jejich rodiče z práce... prostě vše má své.
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:26:51)
ano, já taky nemám nikoho, rodiče 180 km odsud, druzí byli 700 km..
Jenže já to brala vždycky jako výhodu.
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:30:33)
Federiko, ale ano, já to také podávám jako výhodu. Ale umím se na to podívat i z druhé strany, protože to právě vidím u mé sestry resp. slyším od mojí maminky, tak kmitá ona i mé sestry tchýně kolem dětí mé sestry. Je fakt, že děti už jsou relativně velké, ale stále jde o tu přítomnost mamky v domě, o to, že ségra nemusí řešit prázdniny... prostě kdo chce závidět, tak ono se vždycky něco k závidění najde...
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:35:24)
jo, to je pravda.
Mně třeba často lidi závidí optimismus, úsměv
Mě fascinuje, jak někdy někdo reaguje na obyčejnou odpověď na otázku" jak se máš?" -"dobře" nevraživě
Přitom zrovna tohle ne vždycky souvisí s odrazem skutečnosti, jde o pocit.
Právě proto si říkám,že lidi si vždycky něco najdou, když chtějí
Mě nikdy nenapadlo závidět někomu to, že žije s rodičema, dostal barák, má hlídání a veškerou pomoc, třeba i navařeno...
Protože to bylo právě to, po čem jsem nikdy netoužila...
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:46:08)
Federiko, jasně, vždycky to je úhlu pohledu. Já si také uvědomuji, že to, že máme s manželem dle mého hezký vztah, tak je to i díky tomu, že jsme na vše vlastně jen my dva. Že jsme se naučili spoléhat jen sami na sebe... ale prostě jsem realista a občas když na mě padne únava - a unavená fakt poslední dobou jsem z naší starší dcery - její puberta je opravdu výživná a oba s mužem občas ani nevíme, jestli se z práce těšíme domů takže občas mě při telefonování s mamkou napadne, jak to má ségra v tomhle ohledu snazší... ale popravdě fakt jí to nezávidím, dnes už i s ohledem do minulosti vidím i v praxi ty výhody našeho bydlení "v separé".
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:48:12)
no vidíš
Já taky často padám na hubu, o pubertě svýho nejstaršího radši ani mluvit nebudu a o kroužcích a sportu a dovážení taky ne. Ale režíruju to já, nemusím nic poslouchat a mně je tak nějak svoboda nade vše, i když svoboda právě jen z toho jednoho úhlu pohledu,jinak jsem spíš otrok
|
|
|
| Monty |
|
(5.1.2017 10:56:33)
zerat,
ono to snažší a těžší je celkem subjektivní.
Mám sestru, z matčina druhého manželství. Matka měla neobyčený talent na to, jak si pro rozmnožování vybrat z houfu ty největší blby, s tím rozdílem, že můj otec se na mne vykašlal, ségry se staral až moc. Protože já byla ta nechtěná, co matce zkazila život a sestra ta chtěná, byla ségra logicky ta oblíbenější, rozmazlovaná oběma rodiči. U matky mi to až tak nevadilo, měla jsem babičku, ale je fakt, že jako dítě jsem ségře tátu asi záviděla.
Dneska jsme dospělé a ségra je na tom podstatně hůř, i když byla ta milovaná a hýčkaná. Oběma rodičům to vyčítá, vztahy strašný, zlýho nemocnýho tátu má na krku, ten ji vydírá tím, že dá byt městu a ona nic nezdědí, s matkou se neustále hádá. Lítá po psycholozích, je neurotik, léta hulí trávu a nemůže se toho zbavit. Tak mi řekni, co je lepší. Ona měla vždycky tu podporu, peníze, bude jednou dědit (její otec žádné další děti nemá). Já sice měla a mám od rodičů houby s octem, ale mám klid, v podstatě pohodovej život, nemusím se starat o nerudnýho nemocnýho starýho chlapa, který by mi lezl na nervy... možná mi ségra dneska závidí. Navíc je svobodná, bezdětná, její vztahy nic moc. Neměnila bych. On by asi málokdo měnil. 
|
| zerat |
|
(5.1.2017 12:00:14)
Monty, je to smutné, co občas malé děti zažívají. A je super, že se to u Tebe nakonec obrátilo v to, že vidíš, že máš teď jednodušší život.
Faktem ale je, že i potvrzuješ prožitky mého muže, že to zlé se může v dobré obrátit. Něco trošku podobného zažíval vlastně můj manžel v dětství - sám, mezi 3 dalšími dětmi, které měli tátu a nakonec i mámu, protože mého muže maminka měla velké srdce a on, ten který měl jen tu maminku a tátu, který nebyl jeho a nikdy pro něj neměl kloudného slova, posmíval se mu, předurčoval mu nulovou budoucnost a ono je dnes všechno jinak. A věřím tomu, že díky tomu, jak mizerné dětství a dospívání můj muž měl, jak mu nikdo (kromě mamky) nevěřil, je dnes můj muž jiný než byl jeho pokrevní otec a je díky tomu i fajn manžel a táta pro naše děti...
|
| Monty |
|
(5.1.2017 12:11:01)
zerat,
tak já nevím, jestli bych to s odstupem času označila za vyloženě smutný. Bylo to samozřejmě nefér, ale život holt fér není a nikdo nám nesliboval, že bude. Ale pravdou je, že mi ty zkušenosti z dětství celkem dost utvářely hodnotový žebříček a v dospělosti jsem velmi, velmi citlivá na známky rodičovského chování, který ve finále podělaly život mé sestře. On ten znevýhodněný má obvykle na výběr, ale ten rozmazlovaný a preferovaný ne. Ten je tlačený ke zdi. Když není úplně bezcitný, tak ten morální závazek vnímá, a může mu fakt hodně znepříjemnit existenci, protože tou výchovou na to vlastně není vůbec připravenej. Je lepší být ten, od kterýho se nečeká níc, než ten, od kterýho se čeká hodně.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 12:22:06)
Monty,
ano, to potvrzuji.
Octla jsem se kdysi (v nesourozeneckém vztahu a jen epizodně) v pozici toho evidentně preferovaného, a můžu říct, že to bylo velice nepříjemné, a že se s tím zachází docela blbě.
Nakonec Dora nemá žádný sympatie obecenstva, ty má Popelka.
|
| Martina, 3 synové | 
|
(5.1.2017 12:26:11)
Dora nemá žádný sympatie obecenstva, ty má Popelka.
Jestlipak po smrti rodičů pošle na zámek dědický podíl, aby nenarušila sourozenecké vztahy?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:49:55)
Kopretinko, možná jak to tu píšu, tak to vypadá víc hůř než to dnes prožívám. Po letech života v "cizině" mám v sousedství byť důchodkyni tak opravdovou kamarádku a naše děti byť jí říkají "teto", tak ji začínají brát aspoň částečně coby babičku. Já mám kam denně zajít vydechnout třeba po těžkém večeru s naší puberťačkou, mám komu zavolat když potřebuji akutně něco pořešit doma a nikdo tam není, mám si komu vylít srdíčko když to není pro uši mojí mamky, manžela... Jsem za ni strašně moc vděčná a pevně doufám, že mi hned tak neumře (na stáří) Díky ní, máme další kamarády (z řad jejích dětí a vnoučat)...
Život strašně rychle letí, takže si myslím, že v dalších letech možná dojde i na to, že s mojí sestrou k sobě opět najdeme cestu a naše sesterské vztahy se upraví... člověku dochází, jak je ten náš život krátký...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 10:04:06)
V případě mého partnera je paradoxně ukřivděná sestra, co byla vlastně univerzální dědic. :) BUď chtěla i ta pole, nebo nevím.
|
| zerat |
|
(5.1.2017 10:22:12)
Alraune, moje sestra si vůbec neuvědomila, že bych měla dostat polovinu z prodaného auta po mém tátovi, z prodaného přívěsného vozíku... vše rozprodali a já ani z tohoto neviděla nic... tohle už ale píšu jen sem, že jsi mi to připomněla, na tohle už se snažím roky zapomenout. U nás se potvrzuje to, že kdo má vše, ten chce vždycky ještě víc.
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 10:23:57)
No, to mělo být i v dědictví, ne? Ale chápu to... ono to u nás bylo dost podobně. Přece dostala barák a musí ho z něčeho opravit, střecha špatná, všechno starý...
|
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 10:25:12)
On je to jakoby psychologický efekt. Mají barák... a všechno, co k němu patří, protože to tak bylo vždycky.
|
| Federika |
|
(5.1.2017 10:25:52)
jasně
.." to patří k baráku"..
Znám, z příbuzenstva
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 9:39:48)
Myslím, že v tomto případě barák do dědictví nepůjde - ten bratr měl podmínku, že má-li jít do rekonstrukce, musí ho rodiče přepsat na něj.
Nedivím se mu. Kdyby to nebyli ochotni udělat, tak by se barák holt musel prodat, tradice netradice.
Ale na místě té sestry bych asi ocenila, kdyby kvůli tomuto zasedla rodinná rada a případné vzdání se baráku by bylo MOJE rozhodnutí, nikoli že bych byla postavena před hotovou věc. Pak bych s tím neměla problém, protože by to splňovalo to zadání "necítím se upozaděná".
A je velkej rozdíl, jestli má člověk pocit, že byl velkorysej, nebo že byl vyšachovanej.
|
| libik |
|
(5.1.2017 9:44:17)
Takže se bavíme o bratříčkově baráku? No klasika..
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 9:47:47)
Libiku,
Jak to myslíš?
Bavíme se pořád o tom stejným baráku ze začátku diskuse.
|
| libik |
|
(5.1.2017 9:59:28)
Psala jsi, že to převedli, protože bez toho on by neinvestoval.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 10:07:24)
libiku,
já ho zcela chápu, protože tu sekyru zaťal fakt na krev, a kdyby cokoli, tak by měl pak holý zadek.
A umím si představit, že by to za určité konstelace (a duševního nastavení) ta sestra mohla vnímat jako křivdu, i když se technicky vzato nejednalo o dědictví, ale o dar.
Nechápala jsem Tvou poznámku o "klasice".
|
| Grainne |
|
(5.1.2017 10:14:07)
Sestra si prece take muze vzit hypoteku a postavit, ci koupit a zrekonstruovat a jeste bez starosti o rodice, ci s rodici, pocinaje neshodami, nutnosti pece konce a to s cistym svedomim.
Docela si dovedu predstavit, ze castka na rekonstrukci velke nemovitosti klidne presahne cenu te nemovitosti pred rekonstrukci, takze nejake "zadarmo" v tomto pripade ani ve snu.
|
|
| libik |
|
(5.1.2017 11:14:47)
Kudla, to je právní nevědomí a nějaký streotyp,. kdyby něco(a co?), tak by měl být dědicem stejně jako sestra, závěť mohla upravovat rozdělení a podmínky rozdělení.
V širší rodině "kdyby něco" neznamenalo smrt starých rodičů, ale smrt protěžovaného syna, od něhož se čekalo, že se sourozenci za hlaholu trubek nějak vyjde. Dopadlo to tak, že moje matka nemá šanci navštívit svůj rodný dům, který vlastní dcera zemřelého, kterou celkem nikdo neznal.
Seniory dochovala moje máti v bytě 2 plus 1 ve městě.
No a všichni to tááák dobře mysleli.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 11:22:37)
Libiku,
a měla je snad dochovávat ta ženská, ke které nemají žádný vztah?
A pokud nedošlo k nějakému zásadnímu odcizení a vztahy byly jinak dobré, tak mi přijde takové divné podmiňovat starost o rodiče tím, co jsem od nich dostal/a - postarám se do té míry, co jsem schopna bez sebezničení, když mi ten druhej pomůže, dobrý, když ne, tak se holt budu muset přestat osobně starat dřív (a na toho druhýho budu mít vztek, když to bude tak, že se na to vědomě vykašlal).
Tohle je přesně ten důvod, proč sdílím to, co říkala Mandelinka a Federika - považuji za výhodnější postarat se o všechno svýho sám, než sice něco dostat, ale s přivázanýma "tkaničkama" různejch závazků, o kterejch ani nemusíš vědět - představuju si pozici tý cizí ženský a co by měla udělat, aby to bylo "správně"?
|
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 11:32:30)
Jenže ti rodiče ten barák na syna přepisovali zřejmě s nějakým záměrem, že jo :) A nejspíš v něm taky chtěli zůstat.
|
|
| libik |
|
(5.1.2017 11:34:12)
Prosim tě Kudla, mluvíš o mé mámě, tak dávej bacha na jazyk(psaný). Není to žádná čekačka na barák ani podmiňovačka péče nečím, ju? Rozumíme si?
Rodiče protěžovali jejího bratra z toho důvodu, že se domnívali, že převezme grunt(a on ten plán měl), přirozeností by bylo, že by tam za jeho pomoci dožili a proto naložili s majetkem tímto způsobem. Po jeho smrti bylo jeho externí dítě pochopitelně nezpůsobilé pečovat o barák a prarodiče, které vidělo 3x za život
Staříci tedy byli nuceni přesídlit ze Šumavy do paneláku ze dne na den. Neštěstí pro všechny, kterých se to týkalo.
A proto máme právníky, kteří už pár takových věcí viděli a vyznají se v zákoně.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 11:42:18)
Libiku,
já Tvou mamku z ničeho takovýho nepodezírám, neboj. 
Ale ta situace, jak ji popisuješ, přece nevyplynula ze zlý vůle. Ta holka, co zůstala v tom baráku, toho asi měla na hrbu sama dost (jestli to dobře chápu, tak ten strýc zemřel předčasně a ta holka byla velmi mladá).
Situace to jistě musela být velmi nepříjemná pro všechny zúčastněné, ale přijde mi to jako "vis maior", za kterou nikdo nemoh a nejsem si jistá, zda by byla řešitelná by sebelepším právním ošetřením (jediný, co mě napadá, by bylo předmětný dům po smrti onoho bratra prodat a peníze rozdělit mezi Tvou maminku a tu pozůstalou dceru, případně v tom ještě zohlednit to, že Tvá maminka bude pečovat o ty rodiče).
Ale jak by to bylo eticky, prodat sirotkovi střechu nad hlavou? Nejsem si jistá (a nečerti se, já vím, že by to Tvoje mamka neudělala, přemýšlím nad tím jen z hlediska té "papírové spravedlnosti" a toho, jestli by se to krylo se spravedlností "pocitovou".)
|
| Alraune |
|
(5.1.2017 11:45:04)
Ta dcera tam nebydlela, jak to vypadá, kdyby tam bydlela, tak by své prarodiče asi znala, ne?
|
|
|
| libik |
|
(5.1.2017 11:53:19)
Kudla, ten barák byl za života převeden na strýce, ta holka by musela být padlá na hlavu, kdyby ho prodala a cpala nějaký peníze tetičce, kterou nezná.
Nikdo za nic nemohl, kromě nevědomosti, dobrácké hlouposti a divných zvykových předpokladů.
Barák chátrá v Pošumaví (děvče je z Frenštátu), staříci se 5 let ztráceli ve velkoměstě, kde se o ně starala má pětapadesátiletá máma v malém bytě. Všichni byli na doraz a smutní, že to takhle dopadlo - z logiky, předat barák tomu, co se stará a investuje.
Jinak tedy "stará se", matka se komplet starala o domácnost rodičů už 20 let před tím, takové ty úklidy, zavařování, atd., bráchu měla velmi ráda, kdyby nezemřel, určitě tam jezdí dodnes a je jí u zadku, čí to je.
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2017 12:02:18)
"komplet starala o domácnost rodičů"? to měl snad dělat ten brácha, jak to mohla zvládat dojíždějící sestra?
Jinak přesně toto je důvod, proč si myslím, že člověk by měl být s darováním čehokoli za svého života velice opatrný. Jako logické to vidím jen v případě toho zmiňovaného bratra - že dům se musí opravit a bude to pro toho opravujícího znamenat značný závazek, který by na sebe logicky nevzal, kdyby neměl nějakou záruku. Ne ze zlé vůle nebo že by tomu druhému sourozenci nevěřil, ale z nutnosti.
|
| libik |
|
(5.1.2017 12:13:13)
Komplet je asi přehnané, jezdila tam na víkendy. A proč? No měla je ráda a i bratra, jak jsem řekla. Poznámku jsem uvedla proto, že se často přeceňuje chlapské řekněme řezání dřeva a natření plotu, zatímco ty schody, co vydrhne ženská, se stejně hned zašlapou.
Nehojím si tu křivdu, jenom ukazuji jak je paradoxní a někdy kontraproduktivní převést nemovitost jednomu dítěti, když je jich víc.
|
|
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(5.1.2017 11:36:01)
Kudlo,pokud někdo dědí ( jak jeden z vybraných) nemovitost s lidmi, kteří tam chtějí dožít, tak by je měl dochovat. To, že se to tak často neděje a ten, co s prominutím " utřel hubu" pak ještě ve finále dostane na starost nemohoucí rodiče, protože se třeba nemůže dívat na to, jak by šli do důchoďáku, to je běžná praxe...
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(5.1.2017 10:08:31)
Libik, bez toho prevodu by nic investovat ani nemohl, banka by mu na cizi nemovitost hypoteku nedala i kdyby ten dum v cizim majetku zastavit chteli, protoze je to rizikovy pocin.
Uvery zase nejsou dost vysoke a jine typy financovani mivaji zase vrazedne uroky.
Ja bych tedy nucene vystehovani rodicu z domu na triku mit nechtela, jen pro ten "dobry pocit" spravedlnosti. Mam ponekud hystericky reagujici (na dnesni dobu) svedomi.
|
|
|
|
|
A těžko jako dar od rodičů brát to, co si koupil na hypotéku a odpracoval. 
samozřejmě za předpokladu,že studovat mohl,ale sám nechtěl,neměl by u mě nárok nikdy na žádný ekvivalent,protože si už zase mohl vydělávat a rozhodl se tak sám i po mém přesvědčování,že si tu vejšku udělat má.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)