| Majákova | 
 |
(8.10.2023 21:04:42)
Dámy,
prosím poraďte mi. V práci pracuji s lidmi, takže se někdy nejde ubránit nějaké konfliktní situaci. Bohužel, když se to stane, nejsem schopna vůbec adekvátně reagovat. Většinou mě to tak zaskočí, že se mi zatmí před očima, zvedne tlak, rozklepou ruce a hlavně mě v tom šoku, když to nečekám, vůbec nenapadají slova, jak reagovat, v hlavě jako by prázdno. Samozřejmě si pak připadám jak debil, ale myslím, že jím opravdu nejsem, jen se nějak v ten moment neumím bránit...připadám si pak neschopně a trapně.
Co vám prosím zabírá v takových náhlých situacích, když vás někdo z něčeho osočí nebo na vás vyjede? Strašně mě štve, že jsem jak paralyzovaná a nedovedu hned nějak normálně zareagovat. Začnu koktat, rozklepu se a často je mi i do pláče z toho, jak si v ten moment připadám bezradná, bezmocná, zaskočená,jako debil. Nějak neumím poslat někoho do prdele, i když to schytávám třeba neprávem,,,cosi blekotám a připadám si provinile.
Mnohem raději vše řeším písemně, když se mi podaří zklidnit a vše si mohu rozmyslet, ale to často nemám možnost.
Máte někdo stejný problém? Co vám pomáhá? Nějaké doporučení? Předem děkuji.
|
| Len | 
|
(8.10.2023 22:05:21)
Mne nepomaha nic. Mam lepsi a horsi dny, lepsi a horsi obdobi, momentalne opravdu to horsi a konfrontace nezvladam, stahuju se, prestanu mluvit, odchazim. Nastesti se to tedy netyka prace, ale i jinak je podobnych situaci az dost. Je to celkove tak o 50% lepsi nez v obdobi detstvi a dospivani, ale proste moje nervova soustava neni dobre stavena. Zapominam slova i v klidu, natoz v konfrontaci, pak fakt vypadam jak blbec Ale jak z toho ven neporadim, jen vez, ze v tom nejsi sama
|
| Majákova |
|
(8.10.2023 23:21:26)
Kdyby to byly soukromé věci, tak to neřeším, prostě odejdu a někde to vydýchám a počkám až adrenalin klesne a mozek se vrátí do hlavy. Bohužel mě tyto situace štvou v zaměstnání, kde nějak reagovat musím. Jsem zvyklá jednat s lidmi slušně a nedávám situace, když na mě někdo spustí s bandurskou, často neprávem, bez znalostí souvislostí. Vždycky jsem zaskočena.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(8.10.2023 23:23:03)
zkus říct
potřebuju víc informací/co se vlastně stalo?/nejdřív si zopakujeme, co se stalo...
|
|
| Pam-pela | 
|
(9.10.2023 0:24:16)
Myslim, ze je dulezite nebyt zaskocena, aspon vedet, ze se to muze dit. A ze v mnoha pripadech to neni o tobe a tvem jednani, ale rozpolozeni dotycneho. Lidi jsou ted vnitrne hodne rozhozeni a napruzeni…a taky cti hlavne jen sva prava. Tuhle jsem byla taky zaskocena, protoze jsem necekala takovou reakci - a navic jsem byla v pravu. Byly tam i manipulativni kotrmelce a vypadalo to na debatu donekonecna, vcetne vyhruzek, tak jsem debatu stopla. Doznivalo to pak ve mne cely den, hodne dlouho se mi to nestalo. Dala jsem se strhnout k emocim… nikam to nevedlo a rozhodilo me to. Kdyz pripustim pred takovou moznost, nestava se mi. Clovek nekdy s takovymi lidmi musi trochu pocitat. Ale vyhnout se tomu asi neda. Ja pak ty emoce musim ventilovat, rozpusti se a mam zas klid.
|
| Čumča. | 
|
(9.10.2023 10:04:38)
souhlasím, je lidsky pochopitelné, že si někdo vypustí svou frustraci, jelikož je zrovna na dně a prožívá výjimečnou životní situaci, ale já mám právo se bránit, a nepustit to k sobě, když je evidentní, že nejde o konfrontaci, ale o útok
Nehrát s útočníkem jeho hru podle jeho pravidel. Argumentovat, ale nenechat se vlákat do nadávání, ponižujících pojmenovávání, reciprocity... Rozbuškou bývá, když se použije ironie, byť slabá.
Jakmile to člověk jednou zvládne, podruhé už je to o chloupek snadnější...
Pomáhá mi oční kontakt a pracovat s barvou hlasu.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(9.10.2023 11:46:47)
"Nehrát s útočníkem jeho hru podle jeho pravidel. Argumentovat, ale nenechat se vlákat do nadávání, ponižujících pojmenovávání, reciprocity... Rozbuškou bývá, když se použije ironie, byť slabá."
jj v profesionální rovině určitě... docela dobré jsou techniky asertivity, kupodivu mi často výborně zafunguje ohraná deska, ideálně pokud člověk opravdu udrží nezúčastněný tón...
a ironii si mohu dovolit jen v osobní rovině, pokud jsem v pozici zákazníka třeba, to funguje většinou moc dobře  (myslím, že jsem obvykle velmi příjemný zákazník, ale jen do chvíle, kdy mám pocit, že druhá strana odvádí dobře svou práci, pokud ne, umím být noční můra  )
|
| Čumča. |
|
(9.10.2023 12:53:23)
souhlas, Rose, někteří lidé se službách/řemeslech jsou milí, ochotní, vstřícní, těm je i radost zaplatit, ale jiní jsou vážně vyčůraní jak beruška, přitom asertivní až na půdu, fakt umí profesionálně lhát a koukat člověku do očí Lžou i nad psaným textem smlouvy, kde je prst zapíchnutý do příslušného paragrafu
dokud se proti nim nepostaví určitý počet zákazníků, tak se nic nezmění, takže já schvaluji, že je mučíš, občas to dělám taky, za situace, kdy je zřejmé, že se nejedná o nedorozumění, ale jednoznačnou "vychcávku"
kdo má momentálně sílu, ten by je pomučit měl, už kvůli zákazníkům, kteří jim taky sedli na lep, jsou vyřízení a tu sílu mít nebudou...
aj, to ale asi zakladatelka slyšet nechtěla
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(8.10.2023 22:05:58)
A myslíš konflikty s kolegy n.klienty, příp.zaky,rodici (nejsem si jistá, jestli jsi učitelka)? Vidím v tom trochu rozdíl. Obecně bych teda řekla, že platí vědomě mluvit spíš tiseji a pomaleji, zklidňuje to situaci a dává čas.To vidím u mého šéfa, mně to tak úplně nejde. Ale v mém případě většinou nejde o nějaký otevřený konflikt, spíš někteří klienti jsou komplikovanější osobnosti ...
|
|
| Stará husa |
|
(8.10.2023 22:16:38)
Já jsem v práci jednala s nepřátelsky naladěnými klienty a pomáhala mi představa, že vlastně o nic nejde, jen hraju divadlo. Že mám předepsanou roli klidné, nevzrušene reagující úřednice, kterou nic nerozhodí a nic si nebere osobně, protože ten druhý má zase roli rozčileného debila. Neříkám, že to fungovalo vždy a nikdy mě nic nerozhodilo, ale pomáhalo mi to hodně.
|
|
| K_at |
|
(8.10.2023 22:19:53)
Majaková, znám důvěrně. A mám to taky. Ale už ne tak moc, otriskala jsem se v práci. Pomohl mi vnitřní odstup - prostě role učitelky, a uvědomění si, že nemusím být dokonalá a bez chyb, moje ego to nepotřebuje. Nemusím tomu dotyčnému odkazovat, že jsem skvělá a dokonalá. A X let mi trvalo, až donedávna, než mi docvaklo, že nemusím zareagovat HNED. Že můžu klidně konstatovat, že se mi ta situace nelíbí, vadí mi, že protistrana je hrubá, nebo zlá a že než bych řekla něco hodně blbýho, odcházím a rozmyslím si to.
Bohužel toho ale taky nejsem schopná vždy, zejména u srážky s kolegou - hlupákem.
A hodně hodně mi pomáhá si doma o samotě ty situace přehrávat, rozvíjet, odžít si je do úplného absurdna. A zároveň si hledám ty možnosti, jak jsem situaci mohla řešit. Co mě na ní tak vadí, proč, co s tím. Zkus trochu upřesnit, o co jde.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.10.2023 22:23:21)
pomáhá trénovat, čím víc situací, tím líp. Postupně se naučíš. Takže se tomu nevyhýbej, ale zkus na sobě pracovat.
Mně třeba pomohl kurz krizové intervence, protože ono to je svým způsobem taková chvilková osobní krize, takže funguje to stejný, co můžu udělat pro ostatní, to stejný můžu udělat i pro sebe
Když se stane cokoliv, je dobrý se zastavit a přinutit i toho naproti, aby zastavil.
Takže si to shrneme...
Vidím (slyším), že...
Popsat situaci, uvědomit si, co se vlastně stalo a mezi tím už má mozek čas pracovat
Tato situace není dobrá, navrhuju vyřešit to takto...
Není mi příjemné, když..., navrhuju...
Pepovi není příjemné když,... navrhuju....
popřípadě místo navrhuju dám "co navrhuješ ty?"
A během takového rozhovoru mozek rychle řeší, jaký jsou možnosti, čeho se můžu opřít, mohl by to být školní řád, nebo tvoje předchozí zkušenost, může to být cokoliv, co ti pomůže, i kdyby "jen" uvědomění si, že jsi v právu nebo máš pravdu
doporučuju ještě taky úplně obyčejnou věc, a to je dýchat, dvakrát třikrát se vědomě zhluboka nadechnout a vydechnout, ideálně tak, aby výdech byl delší než nádech, tím se uklidníš. Aby se zklidnily ruce, klidně se něčeho chytni, třeba židle. Uvědom si, že stojíš nohama na zemi, pokud to s tebou mává fakt hodně, tak si sedni a uvědom si i to, že se dotýkáš zadkem židle a zádama taky
kdyby ti do toho ten druhý chtěl mluvit, tak řekni "teď mluvím já" nebo třeba "nechejte mě prosím domluvit"
nejde to vždycky, občas je to srážka s nevychovaným debilem v jakékoliv pozici, někdy je dobrý zvýšit hlas, někdy odejít s tím, že je potřeba, abyste oba vychladli a někdy je dobrý odmítnout pokračovat beze svědků nebo pomoci, není to ostuda, je to pro vlastní bezpečí
až celá ta situace skončí, nevyčítej si, žes neudělala všechno ideálně, ale zkus najít něco, co bylo dobře, co se ti v té situaci povedlo, třeba žes nekřičela, žes neutekla, žes to ustála, a potom zkus přemýšlet o tom, co se dalo udělat líp
|
|
| Žžena |
|
(8.10.2023 22:25:51)
Znám to. Je to tím šokem. Když mám možnost se připravit, jsem schopna ovládnout situaci a řídit to a emoce udržet na uzdě, ale jsou situace, kdy jsi prostě vyvedená z míry a mám co dělat, abych udržela slzy... s tím asi moc nenaděláš.
|
| K_at |
|
(8.10.2023 22:28:38)
Hodně moc záleží na tom protějšku. Jsou lidi, co jsou zákeřní hajzlici. Lidí, co umí jít po hraně, a člověk neví, jestli opravdu myslí to, co říkají tak, jak ty si myslíš. Lidi, co jsou lháři a klidně tě vystaví úplně absurdnímu obvinění. Nebo sami reagují vztahovačně a blbě, takže člověk ví, že s tímhle nehne.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.10.2023 22:32:20)
Tohle je fakt těžký... považuju se za poměrně klidného člověka, co umí reagovat opravdu rychle, obvykle vypálím odpověď pohotově, ale i tak se mi stalo několikrát, že jsem zůstala tumpachová, roztřásl se mi hlas, cítila jsem slzy, jak se derou do očí... bývá to hlavně když jde o nespravedlivou situaci, kdy vím, že jsem v právu a přesto to nijak nemohu ovlivnit... že cokoliv bych řekla, bude zbytečné...
No a se zákazníky mi nejlépe pomáhá uvědomit si, že nejsem osobně zodpovědná ani firmu ani za služby nabízené, že i když jsem zástupcem společnosti, jsem jen zaměstnanec bez pravomocí... můžu pomoci radou, návrhem řešení, ale jestli se někdo chce jen vyřvat, nemá to se mnou nic společného... nasadím ultra studený plechový hlas bez emocí a opakuju klidně dokola svůj postoj/řešení... v současné práci mám tedy velkou výhodu v tom, že zákazníky máme jen na telefonu, což je mnohem snazší...
|
| Žžena |
|
(8.10.2023 22:37:53)
Rose,
přesně! Je to v situaci, kdy cítíš nespravedlivost a bezmoc...
|
| Majákova |
|
(8.10.2023 23:32:41)
Ano, myslím přesně ty situace, kdy to myslím dobře, jsem přesvědčená, že jednám v pořádku, v souladu s nějakými pravidly i lidsky, a ten, komu stoupnu na kuří oko, to vše přetočí, hraje na city, citově vydírá apod.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.10.2023 23:48:19)
někdy je to typ člověka, manipulátor, jindy je to jenom tím, že vycítí tvoji slabinu, to je ještě horší, blbě se tomu brání
|
|
| Monika |
|
(8.10.2023 23:49:01)
Tohle je v rámci pracovních věci fakt hloupé.V soukromém životě bych to prostě jasně pojmenovala, cca ve smyslu "hele, nehraj to na mě ...". Ve vztahu ke klientovi se to nehodí, takže často používám něco jako "já vás chápu, ..., ale ..." A pořád myslím na to, že si nemůžu dovolit bouchnout, musím být slušná a profesionální. Ale u některých typů lidí se mi to daří fakt těžko.
|
|
| K_at |
|
(9.10.2023 5:00:55)
Majaková, a jde o kolegy nebo klienty??? Základ je ten, že tedy šlapeš na kuří oko. Tudíž čekat lásku a pochopení je blbost. Pokud tedy je ta situace rozehraná opravdu tak a skutečně jsi v právu.
Ten dotyčný se jen zkouší zařídit to tak, abys na to byla stejně mizerně, jako on. A daří se mu to.
Je otázka, zda je to vždy stejný člověk, zda můžeš ty komunikovat jinak, abys "nedostala". A zda jde o nutnou situaci, nebo si přiděláváš práci.
|
|
|
|
|
| apo-lena |
|
(9.10.2023 5:02:50)
V práci jsem to zvládala "dobře". Měla jsem takové to nastavení v hlavě, že jsem profesionál. Mluvila jsem klidně, s pochopením, vysvětlovala, kde to bylo nutné. Když po mně chtěli něco nemožného, tak jsem opakovala, že to nejde. Že chápu, že je to nepříjemné. Když to šlo, navrhla jsem jiné řešení.
Dodatečně jsem se klepala vzadu.
Stejný člověk, co dělal scénu u nás, jednou řval i na pokladní v obchodě. Tu jsem pak uklidňovala, že problém není na její straně.
To klidné jednání mělo za následek, že příště šli rovnou ke mně. Naštěstí takových lidí nebylo moc.
|
|
| Senedra | 
|
(9.10.2023 6:39:44)
Lépe zvládám, když dopředu vím, že k něčemu takovému může dojít.
Mám za sebou několik školení ( nic extra, třeba v rámci jiného semináře), ale pomohlo mi to srovnat si myšlenky a přístup.
Snažím se učit od lidí kolem sebe - a to mám v práci fakt skvělé lidi, kteří zvládají velmi nepříjemné situace.
A jak psala Kat, prostě jsem se otřískala
|
|
| Dana | 
|
(9.10.2023 7:15:01)
Já tyto lidi nechávám vyřvat, popřípadě domluvit.Oni se tím docela uklidní, když si takto uleví. Pak je již s nimi většinou docela dobré pořízení. Jsou také lidé, není jich naštěstí moc, kteří tě provokují schválně, a pak mají z toho radost, žes jim na to skočila a rozčiluješ se.Takže si uvědom, že to také může být tento typ, a ty mu přece neuděláš tu radost, že se budeš rozčilovat.
|
|
| Peppa |
|
(9.10.2023 8:20:03)
A to na tebe křičí zákazníci nebo šéf? Ono je to asi jedno, ale raději mít jednou za čas střet s blbým zákazníkem než třikrát týdně se šéfem nebo kolegou.
Jak říkají ostatní, dýchat, sednout si, posbírat fakta, shrnout to a navrhnout řešení. Klidně jen v duchu, zatímco ten druhý řve, ptž on se tím vyzuří, pak mu dojde dech a to je tvoje šance jak do jednání vrátit racionalitu. Chápu, že to je těžký, nespravedlnost je hrozná a asi ji nikdo nezvládá úplně dobře - ale je potřeba si uvědomit, že to pravděpodobně není osobní.
Já jsem se s tím asi nikdy nesetkala, ale když už se mi stane že řeším nějaký problém v práci, a to aniž bych ho zavinila přímo já, vždycky se na začátku za firmu omluvím. Nic mě to nestojí a komunikace pak probíhá úplně v klidu.
Držím palce!
|
|
| susu. |
|
(9.10.2023 9:53:26)
Neumím, vůbec a naprosto. Jsem emocionální, všechno prožívám, i když to na mně nemusí být vidět, nečekané věci mě zaskočí a reaguju blbě, ty, na které se připravuju, stejně neukočíruju, neumím si držet odstup a nadhled, dám se strhnout aktuálním děním. Radu nemám, sama nevím, co s tím.
|
| 77kraska |
|
(9.10.2023 13:09:26)
taky neumim, zacnu byt emocionalni - na urade jako klient, v rodine jako matka i jako dite i jako partnerka
zamlada jsem delala s verejnosti, tam to bylo OK
mela bych si trenovat, jak se uklidnit
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(9.10.2023 10:42:05)
Když jsem byla na ÚP a někdo na mě z klientů spustil nadávky nebo začal křičet (a že jich bylo), tak jsem v klidu řekla, že ukončuji jednání a pokračovat budeme až v momentě, kdy dojde ke zklidnění situace. Jasne, někdy to nepomohlo a musela se volat policie, ale jakmile člověk začne jednat na jejich notě, je to nekonečný souboj. Zvýšení hlasů nic neřeší. Aspoň u našich klientů. Oni totiž ví, že to musí vyřešit, jinak nebudou peníze.
Snažím se tak reagovat i v běžném životě. Jako někdy to nejde, jsme lidi. Třeba jednání s BM je adrenalinové
|
|
| Dari79 |
|
(9.10.2023 16:10:21)
Jistě, je to moje práce.
Sama jsem i (za bezdětna) conflict-solving školila.
Jestli se s tím setkáváš často, nejde ti to a trápíš se tím, doporučuju si prostě zaplatit (nechat v práci zaplatit) nějaký seminář.
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(9.10.2023 17:46:09)
Pomáhá mi mluvit co nejméně a počkat, až se dotyčný vyvzteká. Nebrat si to osobně, většinou dotyčný vůbec nemá problém se mnou, řeší si svoji kaši, nemusím mu jí baštit ani přihřívat.
Presne podle Wericha: Nehádej se s blbcem nebo se budou hádat blbci dva.
Mám tolik vlastních průšvihu, tak mi je jasné, že když nejde o život, tak jde o hovno.
Občas si počítám od 50 do 1. (Ale potichu).
Když mě to přesto rozhodí, zatluču hřebík do rakvičky. Kouřící.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(9.10.2023 18:05:25)
Hele, já hraju sama se sebou hru na nerozhoditelného profesionála. Jako že mám chuť řvát, že dotyčnej je debil, ale ještě chvilku to v rámci hry vydržím.
Pak pomáhá mít naučených pár vět na získání času. Podle kontextu. Něco ve stylu - "Vy potřebujete vyřešit problém, já jsem tady od toho, ale ráda bych, abychom to vyřešili věcně a v klidu. Je to možné?" A pak máš čas se nahodit a dotyčnej má čas chvíli vychladnout.
|
| Agatha Ch. |
|
(9.10.2023 18:11:10)
Případně se zeptat: s čím Vám můžu pomoci já?
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(9.10.2023 19:48:04)
"Co vám pomáhá? Nějaké doporučení?"
Nemohl by tě zaměstnavatel poslat na nějaké školení soft skills ohledně konfliktů? Každému asi sedí do povahy něco trochu jiného, ale na kadžý pád jsou na to postupy a dá se etrénovat, jak profesionálně reagovat.
|
| Půlka psa |
|
(9.10.2023 19:53:38)
Je ale taky otázka, co vlastně chceš. Jestli ti jde o zvládání vlastní reakce nebo o to, abyste se dohodli (s různými povahami protistrany). Na to jsou různé drohy školení a nácviku, byť jsou samozřejmě související.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(10.10.2023 18:07:08)
Taky doporučuju, byla jsem na školení asertivity a ukazovali nám dobrý fígle.
|
| Majákova |
|
(11.10.2023 10:33:40)
Děvčata, všem vám děkuji, které jste reagovaly, z každého vašeho názoru jsem si něco vzala a utříbila myšlenky.
Nějaké kurzy asertivity a jednání s klienty jsem absolvovala v rámci své profese, ale jak zabránit tomu návalu adrenalinu a zvýšení tlaku, tlukotu srdce a neschopnosti hned reagovat jsem se v nich nedozvěděla nic.
Od vás mi nejvíce pomohlo to, že v tom nejsem sama a také to, že mohu svou mluvu oddálit tím, že nejprve nechám klienta řádně vykecat a tím získám čas to trochu vnitřně vydýchat.
|
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)