| Gavašetka | 
 |
(16.11.2025 9:55:00)
Myslím především, jak ho prožíváte niterně, ne co konkrétně děláte, i když i to samozřejmě může být zajímavé. Nejsou tu jen samí pamětníci, tak by mě zajímalo, jaký tenhle svátek je pro ty, co tu dobu nezažili? A to jak ten první sedmnáctý, protože pamětníci, co by si tu dobu opravdu pamatovali, by se dali spočítat možná tak na prstech jedné ruky, tak i ten 17. listopad 89.
Ten první samozřejmě nepamatuju, dříve se vlastně moc neslavil a určitě se nešlo do nějakých podrobností. Je dobře, že nyní se mluví o obou výročích, ale to starší mi přijde upozaděné a asi se s tím nedá moc dělat. A čím jsem starší, tím víc myslívám i na ty studenty ze 17. 11. 1939.
17. 11. 89 si tak tiše připomínám vždycky už pár dní předem, připomínám si emoce, které mám s tou dobou svázané a samozřejmě vlastní mládí a naděje, které spolu se sametovou revolucí přišly. A jsem ráda, že jsem to prožila.
Obě události nesli mladí, ti, kterým se starší generace někdy vysmívá, že nemají zkušenosti, jsou neracionální, moc hrr atd. Ale pro mě ta odvaha demonstrovat a nebát se projevit vlastní názor, je ten základ. I když to pak některé z nich (1939) stálo vlastní život.
Takže "díky vám, že můžem".
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.11.2025 10:27:53)
Gavašetko, "ten první" 17. listopad si asi dokáži plně představit a uvědomit až v současnosti, kdy mám vlastní děti ve vysokoškolském věku.
Na podceňování mladých lidí jsem alergická, vždyť to nebyli jen vysokoškolští studenti (potenciální elita národa), ale i piloti, partyzáni a další... Odvaha a nekompromisnost mladých lidí je ve společnosti velmi důležitá.
17. listopad 1989 jsem zažila jako středoškolačka a už jsem to tu jistě popisovala, je to jediný občanský svátek, který beru velmi vážně a opravdu prožívám, protože to pro mě není jen nějaké historické datum z učebnice. Jednak to byla neskutečná euforie, jakou už asi nikdy nezažiji, a přineslo to život, jaký jsem si předtím vůbec neuměla představit, jsem za to nesmírně vděčná. Když mi moje vlastní děti ve věku, jako jsme byli tehdy my, posílají fotografie z oslav na Národní, regulérně brečím.
Jen se obávám, jaké převraty a změny zažijí oni. Pro nás přišla změna z mizérie téměř k ideálu, oni se v tom ideálu narodili a hrozí, že mohou zažít cestu opačným směrem.
|
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2025 11:28:19)
Ropucho,presne. 17. listopad 1939 si plne uvedomuji az ted, kdy mam deti ve veku studentu. Vcera jsem se divala na zabery z Popradu, kde Fico velice arogantne mluvil k mistim studentum, ktari pak na protest opsitili mistnost za zvoneni klicu. Fico zrusil Slovakum volna na 17. listopadu. Jsem zvedava co zitra na Slovensku stane. K te prilozitosti jsem videla Stepanuv proslov z roku 1989 tusim, ze to bylo z CKD. Jak kdyby s Ficem byli kloni, stejna dikce, stejne pohrdani a komunikacni fauly.
Jinak kdyz byly deti v puberte, tak jsem im pousta nejake dokumenty a ukazovala fotky, koukaly na mne jak, kdyz pametnici vypraveli o valce. Tenhle rok uz neni boj za demokracii a svobodu, jen tema pro pametniky, neco co uz je vybojovano a je tu na furt..
|
| Senedra | 
|
(16.11.2025 12:12:12)
Jerry, i pro naši rodinu má listopad 1939 silný význam. Dědeček tehdy studoval VŠ v Praze, nebydlel na kolejích, ale v podnájmu. A spoustu jeho spolužáků na kolejích gestapo zatklo a málokterý se po 2. světové válce vrátil...
Kdyby nebylo 17. listopadu 1989, tak se životy našich rodin odvíjely úplně jinak. Možná bychom se sestrou nešly studovat VŠ ( polepený kádrový profil rodiny), nepoznaly bychom svoje současné životní partnery....Asi bychom ani nemohly pracovat v oborech, ve kterých jsme. Otec měl kariéru násilně ukončenou kvůli svým postojům k sovětské invazi v roce 1968.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(16.11.2025 18:09:46)
Já bych žila taky úplně jinak, naše specka vznikla až po revoluci, ale zas už bych byla v důchodu, jak jsem si plánovala od 18 let
A asi bych neměla děti, do toho komunistickýho marastu, kde se muselo všechno shánět a vyrábět.
Bez dětí jsem nějak proplouvala po mejdanech, co nebylo, jsme neměli, když jsme v pátek nenakoupili, šli jsme o víkendu na večeři do hospody.
Když nebylo ovoce, dali jsme si vodku s džusem. Chlastu, i západního, bylo kupodivu dost.
Jak v tom přežívali lidi s dětma, který pořád něco potřebujou, si neumím představit.
|
| Stará husa |
|
(16.11.2025 18:36:28)
Evelyn, já jsem děti měla, v době revoluce jim byly 4 a 2 roky. A jo, dětské oblečení se muselo shánět, lepší hračky taky, ale vzhledem k tomu, že se muselo tehdy shánět skoro všechno, tak mi to ani tak zvláštní nepřišlo. Já jsem byla ráda, že jim pak už nikdo necpal do hlaviček ty komunistický bláboly. Z toho jsem měla blbý pocit, ale naštěstí na to byly děti ještě malé. Přesto jsem ani nepochybovala o tom, že bych děti tehdy neměla kvůli režimu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2025 19:11:35)
Já bych měla děti zcela určitě, žádný lepší plán pro dospělý život jsem neměla. Žila bych jednoduše tak, jak jsem to viděla ve vlastní rodině a všude kolem sebe. Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by mě mohlo potkat něco jiného.
Že bych mohla žít jako na Západě, že MY bychom mohli být Západ, to byl sen z pohádky. Dodnes jsem z toho trochu paf, že se to opravdu stalo. Moje děti žijí mé sny, tak bych si byla přála vyrůstat, jako se poštěstilo jim.
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2025 11:41:21)
Dojatě , už jsem byla dospělá a hned v prosinci jsme s manželem jeli poprvé do Vídně.
Teď už pár let zpívám na akci města u pomníku.
Mrzí mě, že jsme děti přivedli do krásné, euforické doby a nenapadlo nás, že nebude už jen líp, jak jsme si mysleli.
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2025 11:48:47)
Jsem za 17.listopad vděčná, že jsem se dožila svobody a demokracie a že jsem své děti mohla vychovat ve svobodné společnosti. Na 17.listpad 1939 myslím také, s hrůzou a s nadějí, že už nás nic podobného nikdy nečeká.
|
| vlad. | 
|
(16.11.2025 12:34:23)
Huso, amen  krásně napsáno
Půjdeme na Národní, jako každý rok si s vděčností připomenout a zavzpomínat. A potom do naší spřátelené hospůdky, kde už mají patřičnou výzdobu, oslavit, že můžeme...
|
|
|
| Rodinová | 
|
(16.11.2025 12:03:10)
Cim jsem starsi, tim neuveritelnejsi mi prijde, ze se to povedlo a ja to muzu zazivat.
|
|
| breburda71 | 
|
(16.11.2025 12:33:14)
Tak predevsim vzpominam, byla jsem v listopadu 1989 v patem mesici, v patek 17.11. mel manzel opustak, a v nedeli rano jsem sla do prace, na dalnopisu byl list poslany z Prahy, ze Rude pravo lze, ze byl masakr studentu a dal si uz nepamatuju..videla jsem pak ty zabery a dodnes me jima hruza, od tatky z fabriky mel vyjet autobus plny nadsenych milicionaru s ostrymi naboji rozhodnutych vyridit par studentu, nastesti neprisel rozkaz, mohlo to dopadnout daleko hur, tech autobusu bylo nachystanych po republice asi dost..Manzel mel pak na vojne 14 dni pohotovost, uvazovalo se i o armade, nastesti to pak nabralo rychly spad spravnym smerem, ale nebylo to jasne ty prvni dny...Na malych mestech mnohem dele, nebyly zadne informace..
Pokazdy, kdyz slysim Modlitbu pro Martu, tak mam na krajicku...
|
| Půlka psa | 
|
(16.11.2025 20:43:30)
"Pokazdy, kdyz slysim Modlitbu pro Martu, tak mam na krajicku..."
Na Modlitbu pro Martu mám takovou matnou vzpomínku z dětství. Jela jsem s maminkou v tramvaji, všichni spolucestující byli usměvaví a najednou začali jen tak z ničeho nic zpívat tuhle písničku. Zpívala celá tramvaj a já jsem vůbec nechápala, co se děje, ale moc se mi to líbilo a dojímalo mě to. Dalších 30 let jsem si myslela, že to byl jen sen a reálně se to nestalo a až potom jsem zjistila, že to byla skutečná vzpomínka na Sametovou revoluci. Moje jediná a moc hezká.
|
| monam |
|
(16.11.2025 20:52:34)
17. listopad je pro mě jedinej smysluplnej státní svátek. Určitě mi změnil život a jsem za to ráda. Žila jsem v minulém režimu lehce před 15 let a nikdy po listopadu 1989 jsem neměla pocit, že bychom se měli hůř.
|
|
| Zasjaj. | 
|
(16.11.2025 21:00:03)
Pulko, to je dojak, ta vzpominka ze zpivajici tramvaje.
|
|
| babi_ | 
|
(17.11.2025 10:40:03)
Tyjo Půlko přeběhla mi husí kůže po celém těle jen to čtu. Mám k tomu tedy silný emocionální i rozumový kontext osobní účasti na shromážděních následujících po 17. a sobotního (18.) setkání s ještě silně otřesenými kamarády studenty z Národní, kteří přinesli Prohlášení studentů na vodácký volejbalový turnaj, co jsme pořádali. Bylo to všechno hodně intenzivní. Strach a odhodlání. Dopadlo to skvěle. Ale nemuselo. Již tu psaly jiné - milice nastartované, armáda v pohotovosti (MM byl na vojně po VŠ tou dobou).
Modlitbu pro Martu vnímám jako alternativní českou hymnu.
|
| breburda71 |
|
(17.11.2025 11:44:49)
A to jeste ani nemluve o tom, ze jsme 17.11. 1988 byli okupovana zeme, v nasem meste napriklad byla po zuby ozbrojena sovetska posadka..
|
| breburda71 |
|
(17.11.2025 11:51:07)
17.11.89 pochopitelne🙏
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2025 11:52:45)
V našem městě taky, mně to tehdy vůbec nedocházelo, za těch 20 let jsem je už nevnímala.
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(16.11.2025 13:18:34)
Oba dva vnímám úplně stejně, tj jako historickou událost. Nepamatuju ani jeden z nich, takže žádné osobní prožívání s nimi spojené nemám. Nemám ani žádné vnímání milníku (to bylo před, to bylo po....). Jako dějinný milník to vnímám, ale bez osobních vzpomínek tam úplně nejsou ty emoce.
|
|
| Federika | 
|
(16.11.2025 20:48:45)
Neprožívám. A to jsem na Albertově byla, byla jsem v prváku na VŠ.
Jen mi je někdy líto, když čtu na FB nářky pamětníků starších, než jsme my, jak to bylo všechno lepší a jak se to má vrátit.
|
| monam |
|
(16.11.2025 21:00:49)
Jen už pár let přemýšlím nad tím, že pro dnešní děti je listopad 1989 mnohem vzdálenější než pro mě rok 68, který jsem vždycky brala jako historii pamětníků.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2025 21:16:09)
Asi jako když mi babička vyprávěla o válce. Narodila jsem se 23 let po konci války a bylo to pro mě stejné, třeba jako vyprávění o Husitech.
|
| monam |
|
(16.11.2025 21:29:30)
evelyn, no právě
|
|
| monam |
|
(16.11.2025 21:29:58)
evelyn, no právě
|
|
| monam |
|
(16.11.2025 21:29:59)
evelyn, no právě
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2025 21:50:52)
Evelyn, mně naši hodně vyprávěli o válce, prožili ji už jako velcí, mamince bylo při osvobození 22 let, tátovi 17. Já jsem to hodně prožívala, možná i tím, že za komunistů se o válce taky hodně mluvilo, bylo plno filmů z té doby, knihy, různé pořady. Vůbec jsem neměla pocit, že je to nějaká dávná minulost. Zato táta vyprávěl, jak mu to připadalo vzdálené, když jeho dědeček vzpomínal, jak za první světové války bojoval na Piavě. Přitom táta se narodil 10 let po první světové a já 14 let po druhé světové. Každý to vnímáme jinak.
|
| Zasjaj. |
|
(16.11.2025 22:05:55)
Jednou me prababicka, rocnik 1889, vzala k pomniku obetem prvni valky, az po mnoha letech mi doslo, ze tam treba mela prvni lasku, kamarady z detstvi, nejake detske lasky, jak to muselo byt sileny, kdyz ti konkretni kluci ze tridy nebo z ulice byli odvedeni a uz se nevratili. Ale uz si nepatauji, ze by mi o tom vypravela. Prateta mi hodne vypravela o tom, jak vyrustala za prvni republiky, muj prastryc zas o tom, jak byl totalne nasazen v Reichu, zazil bombardovani Hamburgu, tunely pod Labem slouzily jako kryty, bylo silene vedro, jak se nahpre doslova tavilo cele mesto, tak si chladil ruce o ty kachlicky na stene a vsiml si, ze jsou z Rakovnika, to byla jeho utecha.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2025 23:19:05)
Zasjaj, to jsou tedy hodně staré vzpomínky.
Mně jako dítěti ohledně první války nejvíce utkvělo v paměti, jak babička popisovala nedostatek jídla. Že chodili k vodovodu namáčet tvrdý chleba, aby se dal ukousnout.
A děda vyprávěl, jak před válkou měli statek a koně. To mě jakožto dítě socialismu z panelového sídliště fascinovalo, statek a koně.
|
| Stará husa |
|
(17.11.2025 10:26:13)
Ropucho, babička vyprávěla, že její bratr, který bojoval v první světové na ruské frontě, byl pak v legiích, přežil celou tu anabázi přes transsibiřskou magistrálu a naposled jim napsal z Vladivostoku, že se budou naloďovat, se domů už nevrátil. Asi umřel v tom Vladivostoku nebo po cestě, nikdo neví. To mi vždycky připadalo strašné a smutné.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:07:48)
Huso, to je opravdu smutné a až nepředstavitelné, přes sto let...
|
| Beat | 
|
(17.11.2025 12:25:14)
Pulko, tramvaj musi byt krasna vzpomínka .. A rakovnické kachličky v Hamburku jsou taky sila.
Ja prožila 17.11. mimo Prahu, žila jsem tehdy v horách. Ale hned 19. jsem jela domu, tam, kde jsem vyrostla. Ty emoce byly v Praze uplne jine. Pamatuju si to moc dobre a do posledni chvili jsme nevěřili, ze to dobre dopadne. Meli jsme s mym klukem, ted MM, v planu emigrovat do Austrálie ke známým. Mne se moc nechtělo, on toho částečně lituje doted.
Historii celého 20. století a významné okamžiky naší země jsem si uvědomovala odmala. O 68 se doma mluvilo hodně, o 2. světové taky. Děda přišel v 1.valce částečně o nohu, byl válečný invalida a měl z ní i psychická traumata, ze za 2.sv utíkal z domu, nikdo o něm nic nevěděl dlouhou dobu, babička se sama starala o 3 děti. Moji mámu s její sourozence. Válečné filmy byly ve škole běžné, křižník Aurora jsem malovala pravidelně, a to vše jsem mela zasazené do kontextu, do takové své časové osy kterou mám v mysli promítnutou stále a na kterou se jen přidávají další milníky. At moje osobní, co světové..
Dneska jsme šli na chvojí, přikryla jsem růže a udělala jsem taky krásný květináče , kde mám na jaro cibuloviny. A abych je ochránila před kockama( aby do nich nelezly) vyšly mi nakonec krásně ozdobeny.
Přemýšlím, jak to tehdy bylo a taky vymyslime, jak strávíme naše velké výročí, 40 let spolu.. ktere máme cca za 14 dní. Mam chuť na neco výjimečného .. zatim se to rodí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:57:17)
Beat, 40 let! Wow!
To je vzácné výročí, obzvlášť, když jste si udrželi takový vztah a rodinu, jak popisuješ. Krásné. Blahopřeji.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2025 13:16:00)
Beat, my máme 40 let teď v prosinci
Ale brali jsme se až po revoluci ve svobodě v 1990.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(17.11.2025 15:41:50)
My jsme měli letos 41 od prvního rande.
|
|
|
|
|
|
| magrata1 | 
|
(17.11.2025 14:09:27)
Babička vyprávěla, co jí řekla tchyně. Když odcházel praděda do války, dal jí pusu, pohladil miminko v kolébce a řekl: "Kdo ví, jestli tě ještě někdy uvidím." No, neuviděl, padl ve válce. Prababička byla pěkná ženská, starosta na ni měl zálusk, protože ho odmítla, nevyplácel jí vdovský a sirotčí důchod a nějakýma čachrama ji připravil o pole, zůstala jí jen malá chaloupka. Měli takový hlad, že se naučila lovit zajíce nebo divoké králíky holýma rukama. Děda byl hodně chytrý, ale školu měl jen obecnou, nebyly peníze. Jeho bratranec později pracoval na ministerstvu a vyučoval na matematiku na UK. Druhý bratranec byl Jan Kubiš. Jsem přesvědčená, že kdyby měl podmínky, byl by z něj pediatr. Takhle jen všechno dokázal vyléčit přírodně.
Taťka byl těsně poválečné dítě. Ten nám hodně povídal o tom, jak si hráli na partyzány. Několik jeho kamarádů se zmrzačilo a jeden umřel, když hledali ve Chřibech munici.
|
| K_at |
|
(17.11.2025 14:13:02)
Teda Magrato, chápu, kde bereš svůj drive, ten zápal a rvavost. A mít v příbuzenstvu Kubiše. Klaním se.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 12:46:59)
"Druhý bratranec byl Jan Kubiš."
Tedy, to je silná rodinná historie!
|
|
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 11:00:05)
Zasjaj, kachličky z Rakovníka.............
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2025 23:07:54)
Huso, pro mě také vzpomínky vlastních rodičů nebo prarodičů nebyly totéž co informace ze školní učebnice.
Nejvíce vzpomínali na osmašedesátý, to pro ně bylo asi obdobné jako pro nás ten sedmnáctý listopad 89. Brala jsem to jako součást rodinné historie. Podobně i vzpomínky prarodičů na válku (obě války) nebo události okolo osvobození.
A zdá se mi, že i naše děti vnímají devětaosmdesátý jako součást vlastní historie a dost se vždy zajímaly. Dokud byly doma, chodili jsme na vzpomínkové akce u nás ve městě, v posledních letech bývají v Praze. Ale napadá mě, že jsou detaily, které jsem jim ještě nevyprávěla, to budu muset napravit.
|
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 10:52:06)
To je zajímavý, Evelyn. Mně to vyprávění (nemnohé) o druhé světové neznělo jako husiti. Důlek po kulce na dědově paži byl velmi současný a bylo mi zřejmé, že ten střelec nejspíš taky ještě žije. Byla to pro mě sice dávno ukončená, ale "živá" válka. V paměti současníků. U svých dětí mám také pocit, že totalitu nevnímají jako středověk, ale jako mládí svých rodičů, tedy celkem plasticky.
|
|
|
| Dari79 |
|
(17.11.2025 8:55:58)
Vidíš a mě zase mrzí, že dítěti nemám co vyprávět, že jsem svědkem ničeho tak podstatného nebyla. V r. 1989 mi bylo 10.
Vyprávím mu i tak hodně, ale to jsou holt věci, které mám odposlouchané od jiných nebo načtené/nakoukané. Ale vím, že to není úplně totéž.
Jde hlavně o tu emoci, ne o strojový popis událostí, které se učí ve škole nebo může vidět v sestřihu v televizi.
Teď třeba čteme 1984, to samozřejmě jsou emoce "smyšlené" autorem díla, já to četla asi před 20 lety, nebo i dýl, takže děj znám, ale tohle ze mě už vyprchalo, takže jsem za kvalitní literaturu vděčná. Jsem radši, že dítě o komunismu nebude znát jen diskuse na téma, jestli byl chleba levnější, protože stál 2,5 Kč, nebo dražší, protože "přepočítáno paritou kupní síly", nebo obecná fakta o nesvobodě, ale i to, co lidi cítí.
V tomhle (v hrůze a šílenostech obyčejné lidské vzpomínky nebo naopak v její kráse, nadšení a naději) je vypravování pamětníků podstatné.
(mému dědovi bylo v r. 1945 12 let a žil v malé nepodstatné vesnici na periferii republiky, takže ani o 2.sv.v. mi toho moc říct nemohl, ale přesto mi svou nejsilnější vzpomínku, jak ho maminka poslala pro tátu do hospody a tam zrovna byli německý vojáci..., vyprávěl několikrát).
Z vlastní zkušenosti zatím jednou budu vnoučatům vyprávět jen o COVIDu.
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 11:14:48)
Mamka mi vyprávěla traumatický zážitek z dětství, kdy pro jejího tátu přišli němečtí vojáci domů brzo ráno. Ve čtyři vzbudili celej dům (měli mlýn, takže i čeledíny atd...). a Křik, dupání, zbraně. Mamka měla vtištěnou a spojenou tu hrůzu s vojenskými holínkami vysokými jak sama. Vzhledem k tomu, že je ročník 1939, asi není daleko od pravdy. Vyprávěla mi to několikrát (ne často, ale ne jen jednou), a rozhodně se jí podařilo na mě tu emoci přenést.
A další a další, i poválečné, útlak rodiny komunisty (děda opět vězněn).
Zajímavé je, že mamka a rodina obecně měla tendenci osobní neštěstí těch časů klást částečně za vinu dědovi, že se moc angažoval a pak byl stíhán, místo aby se staral o rodinu. Já už jsem ho vnímala spíš jako hrdinu (ne že by se sám tak prezentoval), což je možná tím, že já ten suchý chleba v bídě do vody nemáčela, že...
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2025 11:57:26)
"rozhodně se jí podařilo na mě tu emoci přenést."
Babi, myslím, že negativní zážitky přenést dokážeš (strach, noční probuzení, nejistota, proč se to děje atd). Ale událost jako Sametovou revoluci tak snadno nepřeneseš. Související strach tedy asi ano, ale tu euforickou stránku věci ne. Zvlášť, když tam nejsou úplně jednoduché politické okolnosti, o co komu šlo, takže to vysvětlování je složitější.
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 12:21:32)
Půlko, sametovou revoluci jsem euforicky neprožívala, aspoň ne trvale. Ti, kteří ano, jsou zřejmě mladší a/nebo optimističtější povahy. Dokud se to opravdu nepřeklopilo, nevěřila jsem úplně, že to dopadne dobře. Stále jsem čekala, že přijde tvrdá represe. Možná právě těmi živými i žitými zkušenostmi - kdo se bouřil, angažoval, byl potrestán. Kdo se snažil být neviditelný, žil celkem v pohodě. No a teď se nás angažovaly tisíce (v Praze násobně více) na náměstích, studenti nasazovali své hlavy ve stávkových výborech, jezdili s herci po republice - jsem stále byla v napětí, že to může být nakonec i dost velkej průšvih. Mrtví, zranění, zatčení... Radost přišla až posléze, když to dopadlo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:27:45)
Babi, ano, to odpovídá mým vzpomínkám.
Mně bylo sedmnáct, takže jsem byla v euforii asi částečně z mladické naivity, ale vnímala jsem silné napětí a obavy okolo sebe.
Ale i tím to bylo silné, tím, že to bylo napínavé, nejisté, překotné, celkově dramatické.
|
| Stará husa |
|
(17.11.2025 12:33:58)
Já si pamatuju, jak jsme sledovali, jak se mění ti generální tajemníci ÚV KSČ a najednou jsme si uvědomili, že už je to úplně fuk, kdo tam je, protože komunisti jdou od válu a už jsou důležitější úplně jiní lidé. To bylo takové osvobození, jako by nám pukly pomyslné okovy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:41:40)
"To bylo takové osvobození, jako by nám pukly pomyslné okovy."
Huso, ano, přesně ten pocit jsem měla, přestože relativně mladá.
Svým dětem jsem to vždy popisovala jako doslovné otevření klece, úžasnou úlevu a pocit osvobození.
A také obrovské překvapení, vůbec jsem si neuměla představit, že ty přísné zástupy papalášů, které jsem nějak celý život vnímala nad sebou, se rozpadnou, zmizí, že padnou státní hranice... I když se předem ledacos šuškalo, pro mě to byl regulérní zázrak, že se to opravdu stalo.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2025 13:10:41)
Byli jsme s manželem v obrovský euforii půl roku, na děti se tohle přenést asi nedá, i když pokaždý na hranicích málem brečím, že můžeme ven
Babička válku zmiňovala ve smyslu "pořádně se najez, až bude válka, jídlo nebude" a měla doma 10 kilo od každý mouky, cukru atd. "važ si oblečení, nebude" nic nevyhodila. Moc jsem to nevnímala, bylo to pro mě takové usloví.
To mi přijde pro mladý podobný, jako ty dneska omílané fronty na banány.
Pro moje děti ne, ale kdo z běžných lidí dětem vypráví o Listopadu. Spíš od starších lidí slyším, že dřív bylo líp a nechápu 
|
| Jerry G. |
|
(17.11.2025 13:28:24)
Pro moje děti ne, ale kdo z běžných lidí dětem vypráví o Listopadu.
Evelyn, ja jo. Asi hlavni duvod, ze ziju v emigraci. Chci aby deti znaly, svoje koreny. Prijdeme na nadvori Prazskeho hradu.. Dite spusti.. "" Tady si stala, kdyz vyvesili prezidentskou vlajku, kdyz se stal Havel prezidentem.""
Na Letne jim ukazuji, ze to bylo plne lidi. Kdyz mela projet sanitka, ze se vsichni postavili na stranu atd.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2025 13:29:43)
Jerry, já nemyslím lidi z Rodina cz, tady není běžný vzorek
|
| Jerry G. |
|
(17.11.2025 13:40:23)
Evelyn,
mozna je to i tim, ze jsem chodila na stredni v uplnem centru Prahy. Takze jsem zo vse vnimala z prvni ruky a byla jsem naivne mlada, ze jsem si neuvedomovala rizika. Mozna bydlet nekde dal od cetra deni. Tak bych to tak neprozivala.
Pak jsem detem vypravela, ze k nam litali kapely,jako Rolings Stones vladnim specialem a Havel je vital na Hrade. Me to prislo vsechno uplne normalni. Pak jsem jim ukazovala, kde byl vchod do klubu Bunkr, ze tam byly zbytky po betonu po Stalinove sose. A v Parizske ulici jim ukazuji, kam jsem si chodila kupovat svacinu..
|
| Beat |
|
(17.11.2025 13:51:39)
Jerry, taky jsem si chodivala na roh Pařížské a Široké do lahůdek pro svačinu. SŠ jsem měla nedaleko . Deti to slyšely x krát  .. “ jo mami, aha.. A tady táta stával a čekal u telefonní budky, a ta tu už neni..”
Ropucho
Evelyn, my taky v prosinci ..a svatba byla taky az po pár letech.
|
| Beat |
|
(17.11.2025 13:57:40)
Evelyn, plánujete něco na výročí?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2025 15:33:19)
Beat, my jsme pojali oslavu jako výlet do Říma už na jaře , ale určitě ještě něco bude.
|
|
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:01:59)
Ja si pamatuju prave tu euforii, bylo to uzasne. Ac jsem normalne jezdila kazdy tyden z Phy dom do Ovy, jakmile zacla revoluce, byla jsem v Pze. Dodnes pamatuji hlavne pocity a tu nadheru, kdyz jsme na Ruzyni cuceli na Hutku pres sklo a zpivali spolu. Sila, ale i hruza davu. Atmosferu v ulicich. Jak byli lidi, cizi a neznami, k sobe vstricni
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.11.2025 18:46:31)
My jsme s manželem jezdili demonstrovat do Prahy, na Florenci jsme na zpáteční cestě nafasovali letáky, doma jsme je opisovali přes kopírák na stroji a v noci vylepovali po městě. To byly časy
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 21:28:24)
"Atmosferu v ulicich. Jak byli lidi, cizi a neznami, k sobe vstricni"
Ano, to bylo nepopsatelné oproti všeobecné uzavřenosti, lhostejnosti a hulvátství, které ve veřejném prostoru panovaly do té doby.
Dneska by ten kontrast nebyl takový, tehdy to bylo jako z jiného světa.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:21:58)
"ale tu euforickou stránku věci ne. Zvlášť, když tam nejsou úplně jednoduché politické okolnosti, o co komu šlo, takže to vysvětlování je složitější."
Půlko, to je pro mě hodně zajímavý náhled.
Moje vzpomínka je taková, že nikdo tehdy neřešil složité politické okolnosti, řešili jsme pouze, co komunisté udělají, jestli použijí sílu nebo ne.
Pamatuji, že dospělí se hodně báli, byli váhaví, zrazovali nás studenty, kteří jsme byli hrr a nepřipouštěli si nebezpečí.
Pamatuji, že nás hned v prvních dnech ve škole nahnali do tělocvičny a zkoušeli nás zastrašovat. Po proslovu (ředitele nebo zástupce, už nevím, kdo tehdy mluvil) se zeptali, kdo přesto plánuje účastnit se dále demonstrací (měli tendence to zakázat a postihovat). Zvedli jsme ruce snad všichni, celkem bez váhání. Tím jsme "porazili" režim u nás ve škole, dále už se to valilo jako lavina.
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 12:24:59)
Souhlas, Ropucho.
|
|
| monam |
|
(17.11.2025 12:28:59)
Já jsem tehdy chodila na střední nedaleko Staromáku. Asi jsem měla kliku, ale nějak se (starším studentům) podařilo dosáhnout toho, že v podstatě nikdo nevstoupil 20.11. do školy. Celá škola, nějakých 600-700 studentů zůstalo venku, že se bude stávkovat. Vedení nás zkoušelo přesvědčit, což se nepovedlo, takže nakonec byla dohoda, že prváci (kterým bylo 14 let a neměli občanku) do školy půjdou a budou stávkovat tam a ostatní ať se rozhodnou sami. Čímž začala moje pouť po demonstracích, okolních školách, zejména těch vysokých
Zpětně se dost divím a tehdejší vedení má můj obdiv, mohlo se to zvrtnout a i kdyby ne, mohlo se někomu něco stát.
|
| Beat |
|
(17.11.2025 12:34:07)
Ze 4 mých prarodičů se 3 narodili jeste v 19.stol, jen jedna babička na začátku 20. Byla jsem poslední dítě starších rodičů kteří byli v 68 aktivní a doplatili na to, i moji starší sourozenci. Takze politika byla doma často na poradu dne
|
|
|
| Federika |
|
(17.11.2025 12:33:46)
Já jsem už žádný dospělý dohled neměla, byla jsem na VŠ, v prváku.Po tom víkendu jsem věděla, že je prostě konec a těšila jsem se na to, co se bude dít.
Vybavuju si to pondělí, šla jsem na hlavní budovu FFUK, ale cestou jsem zaběhla do Celetné, protože jsme tam měli mít ráno Dějiny mezinárodního dělnického hnutí a já tam nechodila a měla jsem nůž na krku, že když nepřijdu odpřednášet referát o Leninovi, nedostanu definitivně zápočet. Potkala jsem vyučující na chodbě. a udýchaně jsem jí řekla, že už pravděpodobně žádného Lenina přednášet nebudu.Ona kývla rameny, že asi ne
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:43:01)
"že už pravděpodobně žádného Lenina přednášet nebudu.Ona kývla rameny, že asi ne"
To je hezká vzpomínka
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:08:46)
Pamatuju, ze jsme chodily na fildu opisovat, mistnost plna psacich stroju, plakaty jsme malovaly, pak chodily lepit s kamoskou, co byla z Phy
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 17:28:48)
ja jsem zase v listopadu 1989 sbirala po Praze vsechny letaky na stankach a posilala je normalni poštou vsem mimoprazskym znamym....dodnes vzpominaji, ze to byly prvni informace, ktere dostali....posta se z tohoto pohledu vubec nekontrolovala...a nekde v zapadle vesnici nemeli skoro zadne informace
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 17:31:43)
vlastne je tezke si to predstavit....pocitacu bylo malo, tiskaren taky....internet tady nebyl, mobily nebyly, fotaky jen stare analogove, clovek byl rad, kdyz se dovolal z budky na ulici, byly jen pevne linky, porad jsem si volali s rodici a ti mne varovali, at se k nicemu nepripletu, ze z toho stejne nic nebude
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:41:32)
Ja jsem jela v patek v noci vlakem do Tovacova na andros akci a vim, ze tam byla taky super atmoska, vypravela jsem jim. Byla jsem na Narodni, ale odesly jsme s kamoskou nejak tesne pred tim, nez zacal pres a mlaceni. Bo jsrm spechala na vlak
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:41:50)
Ja jsem jela v patek v noci vlakem do Tovacova na andros akci a vim, ze tam byla taky super atmoska, vypravela jsem jim. Byla jsem na Narodni, ale odesly jsme s kamoskou nejak tesne pred tim, nez zacal pres a mlaceni. Bo jsrm spechala na vlak
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:43:43)
A taky jsem koupila noviny v Prerove a v Pze a v kazdych psali neco jineho (Rude pravo)
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2025 12:46:27)
Ropucho, myslela jsem to tak, že jak psala Babi, že jde předat emoce, tak si myslím, že to jsou emoce ze situací typu "za války přišli v noci vojáci v holínkách, křičeli a odvedli dědečka". Do toho se člověk vcítí bez složitých analýz, protože to útočí na podstatu bezpečného domova.
No ale situace "chtěli jsme politickou změnu, stálo to strach a úsilí a pak se to povedlo, tak jsme měli radost" je úplně něco jiného. Tam si nemyslím, že jde pocity jednoduše nasdílet jiným lidem.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:53:40)
Půlko, rozumím, jak to myslíš. A nevím, jestli to tak je.
Já tam mám prožitek ohromně silný, já to podávám tak, že na bezpečí nám bylo útočeno po celou dobu před revolucí, že jsme žili v kleci pod policejním dohledem, v "blbárně", v nenormálních podmínkách a pak se klec otevřela, policejní dohled zmizel a nám svitla naděje, že budeme žít jako tam na druhé straně ostnatého drátu, na té barevnější, svobodné.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2025 13:02:49)
"Já tam mám prožitek ohromně silný".
Ropucho, to nepochybuji. Jen si myslím, že tyhle druhy prožitků jsou docela nepřenosné. Minimálně laicky tedy. Věřím, že skvělý román nebo skvělý film to dokáží, ale umí to málokdo.
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(17.11.2025 23:09:48)
Pulko, názor, ze je těžké takove emoce sdílet, si myslim, ze mas asi z toho, ze tobe to nikdo takhle zasazeny nepředal. Moje kamarádka emigrovala v šestce, psaly jsme si dopisy na tenoučkém papíře, posílala jsem ji balíky přečtených Abicek do Kanady, no a o revoluci napsala mnoho stránek na ten tenký papír Její táta u toho v ty Kanadě prý brečel.
Jasně, pokud to bylo pro někoho jen “chtěli jsme změnu a konečně přišla”, tak tam samozřejmě není nic ke sdílení. To si přečteš kdekoli.
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2025 6:01:26)
Zasjaj, v tom případě jsi jim to dobře sepsala, no  . Uznávám, že to nemám ničím podložené, ale zkrátka mi přijde, že je daleko snazší předat strach než pozitivní emoce. Hlavně, když je ten posluchač tématem osobně nedotčený. Stačí, aby ti někdo ve správný formativní okamžik řekl, jak strašně bolí injekce do břicha a budeš se navždy bát injekce do břicha, ale s pozitivními emocemi to není zdaleka tak jednoduché. Ale je to fakt jen můj dojem, nejsem psycholog.
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:14:24)
Si pamatuju, ze jsem si psala dojmy, uvahy a tak. A jedna z brzkych byla - jak to ted bude s lidmi, se vztahy, s tim, co se vyvali na nase blizke treba i, kolik bude spiny, jak kdo zvladal ci nezvladal "vzdorovat, kdo ustoupil a kdo "uz zradil"...
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(17.11.2025 11:45:10)
Dari,
ty emoce stejně nepřeneseš
Já prožívám všechny emoce strašně intenzívně, takže jsem v tu dobu byla permanentně v euforii. Zdravotně jsem to trochu odnesla. protože jsem od rána do noci lítala jen v tenkým rozepnutým kabátě, byla tenkrát strašná zima,ale já to nevnímala.
Krátce předtím jsem poznala svého manžela a hned po evoluce jsem za ním jela do "západního Německa", s trikolórou a plackou Havla na kabátu Byla jsem nadšená a všem jsme vyprávěla , co se u nás děje, ,ale přišlo mi, že vlastně nic nechápou
|
| monam |
|
(17.11.2025 12:14:29)
Já jsem 17. listopad a události, které následovaly, prožila naplno, účastnila jsem se všech demonstrací apod, následující léto jezdila stopem po Německu, byla dva týdny ve Vídni.
Pro mě ta doba znamená strašně moc, ale stejně ty emoce nedokážu dál přenést. MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje.
|
| Stará husa |
|
(17.11.2025 12:27:45)
Já jsem 17.listopad vůbec nijak zvlášť neprožívala. Nejsem z Prahy a dávno jsem nebyla studentka, bylo mi 30 a měla jsem dvě malé děti. Brala jsem to jako další z nesčetných demonstrací, které se tehdy odehrávaly. Samozřejmě vzhledem k tomu, jak všude kolem už režimy padaly, jsem doufala, že to u nás už taky brzy praskne, ale že zrovna 17.liszopadu, to jsem nevnímala. Až když byly demonstrace i jinde než v Praze a hlavně když se sešlo tolik lidí na demonstraci na Letné, tak jsem si uvědomila, že "už je to tady". Ale osobně jsem se ničeho neúčastnila. V euforii jsem ale byla a nosila jsem venku trikolóru a placku s Havlem. Ovšem na procházkách s dětmi.
|
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2025 12:35:57)
"MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje."
Podobně to mám já, a to jsem tu revoluci jako malé dítě zažila. Jenže subjektivně se můj život revolucí nezměnil. Chodila jsem stále na to stejné pískoviště za domem a dál moje obzory tehdy nesahaly. Vlastní revoluci si až na jednu matnou vzpomínku nepamatuju vůbec a vyprávění pamětníků znám jen z médií, protože mí vrstevníci jsou na tom s pamětí stejně jak já a celá rodina z obou stran byli cizinci, tak nemyslím, že byli nějak zvlášť v obraze.
Je to pro mě historická událost mezi mnoha dalšími událostmi 20. století. Je vlastně bez emočního náboje, protože jak to šlo mimo mě, tak se to přenést nedá. Nicméně je mi to vlastně docela líto. Zažila jsem dějiny a nevím o tom, protože dětská paměť....
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 12:48:34)
"celá rodina z obou stran byli cizinci, tak nemyslím, že byli nějak zvlášť v obraze."
V případě cizinců lze chápat, že nebyli tolik osobně a emočně zainteresovaní.
Nepletu se, že jsi zmiňovala, že rodiče přišli ze zemí tzv. třetího světa? V tom případě by pro ně napětí mezi Západem a Východem a vývoj naší historie logicky nebylo tak citlivé téma.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2025 12:59:42)
Jj, naši nebyli ani západ ani východ. Obě jejich země měly taky tunu svých problémů, ale úplně nesouvisejících s východozápadní polaritou. Nemyslím, že měli detailní vhled do situace.
|
|
|
|
|
| monam |
|
(17.11.2025 12:14:32)
Já jsem 17. listopad a události, které následovaly, prožila naplno, účastnila jsem se všech demonstrací apod, následující léto jezdila stopem po Německu, byla dva týdny ve Vídni.
Pro mě ta doba znamená strašně moc, ale stejně ty emoce nedokážu dál přenést. MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje.
|
|
| monam |
|
(17.11.2025 12:14:35)
Já jsem 17. listopad a události, které následovaly, prožila naplno, účastnila jsem se všech demonstrací apod, následující léto jezdila stopem po Německu, byla dva týdny ve Vídni.
Pro mě ta doba znamená strašně moc, ale stejně ty emoce nedokážu dál přenést. MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2025 11:58:08)
Dari, je to tak, autentické emoce jsou nenahraditelné.
A pro plné pochopení událostí jsou důležité právě všelijaké zdánlivě nepodstatné, okrajové detaily, které se člověk v učebnicích nedočte.
Na druhou stranu mi bývá až úzko ze sentimentu, s jakým někteří vzpomínají a úplně převracejí realitu minulého režimu. Mladí, kteří to nezažili (a brzy to bude většina lidí), budou mít ztíženou orientaci, když "autentické" rodinné vzpomínky vykreslí zcestný obraz.
|
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(16.11.2025 21:30:38)
Cele to obdobi pred i po revoluci bylo jedno z tech nejsilnejsich, co jsem kdy prozila, byla jsem ve ctvrtaku na Prirodovede a je krasny, jak nas to i po cela leta vsechny spojuje, jak jsme to prozivali spolu, byli jsme vsichni na Narodni, s ruznyma lidma jsme byli v te pripravne skupine kolem Mejstrika, byla to nase revoluce, to nam uz nikdo nevezme. Vlastne z toho ziju porad. Jsem za to velmi vdecna. A mela jsem velkou radost, kdyz Panek dostal tu medajli, a hlavne jsem mela radost, jakej je to i po vsech tech letech clovek. Kamaradka to komentovala tak, ze nas v tom nasem krouzku maldych prirodovedcu dobre vychovali.
|
| babi_ |
|
(17.11.2025 10:58:13)
Pánek je úžasnej. Nedávno jsem viděla jeho kurz na téma "Odvaha jít vlastní cestou", a je to vážně skvělá osobnost. Navíc, když jsem mu do hodnocení napsala, je skvělej a nejlepší lektor, tak za pár dnů odpověděl, že nemám přehánět
Kéž by byl v budoucnu prezidentem.
|
|
|
| magrata1 |
|
(17.11.2025 14:16:51)
"Samet" je svátek, který mě dojímá, za který jsem vděčná a velmi si změny vážím.
Momentálně mám o tu naši demokracii obavy. Nerozumím tomu, že si lidé svobody neváží, berou ji automaticky (v lepším případě), adorují dobu totality. Kde důchodci přišli na to, že se mají špatně? Když jdu do obchodu, už na parkovišti vidím, jak z nových aut vysedají důchodci. Jejich plné košíky také nesvědčí o bídě. Vidím to i ve své rodině. Mohou si dovolit víc než my. Nezávidím jim to, chraň Bůh, ale se.ou mě tím brbláním a nesoudností. A tím, že za pětikilo klidně zaprodají budoucnost svých vnoučat.
|
| magrata1 |
|
(17.11.2025 14:27:39)
Pustila jsem si na ČT Koncert pro všechny slušný lidi.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 12:40:47)
"Koncert pro všechny slušný lidi"
Magrato, ten z roku 89 nebo se koná něco současného se stejným názvem?
Na tom tehdejším jsem byla, sedmnáctiletá ropuška s očima navrch hlavy poprvé na živo viděla a slyšela všechny ty "tajné" interprety... To byla atmosféra opravdu asi nepopsatelná a nepředatelná
|
|
|
| Čumča. | 
|
(17.11.2025 15:18:24)
"Momentálně mám o tu naši demokracii obavy. Nerozumím tomu, že si lidé svobody neváží, berou ji automaticky (v lepším případě), adorují dobu totality. Kde důchodci přišli na to, že se mají špatně?"
náhodou demokracie funguje báječně, nejvyšší politická reprezentace je obohacena o extrémistu-pornoherce, xenofoba-extrémistu-zraněné dítě, xenofoba-neonacistu-extrémistu a soudy uznaného zloděje z "hodné" StB
kde na to ta část společnosti (důchodci, jak píšeš) přišla? čtyři roky jim to média vmasírovávala do kůže
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 12:44:10)
"se.ou mě tím brbláním a nesoudností"
Ta nesoudnost je opravdu neuvěřitelná, také to neumím pochopit.
Mě velice mrzí, že nelze tyto lidi poslat strojem času nazpět, aby se probrali. Věřím, že by se probrali rychle.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(18.11.2025 22:09:39)
Brblající starší byli tenkrát mladí, o některé se dokonce ještě starali rodiče, necestujou a nedělají bůhvíjakou kariéru ani ve svobodně zemi a o tom to celé je, bych řekla .
Ja tyhle růžový brýle nemám
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 22:36:52)
Evelyn, i kdyby necestovali a nedělali kariéru (to já také nedělám), žijí přece v nesrovnatelně komfortnějších podmínkách po všech stránkách. Ať jde o životní prostředí, veškeré myslitelné služby nebo i jen zábavu.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(18.11.2025 22:56:50)
Jsou starý a dřív nebyli, byli plní sil (v každém směru ) asi si to někteří dali nějak podivně do souvislosti, že za komunistů na tom byli líp .
Nevím, já je nechápu, ale tohle je jediný, co mě napadlo, já jsem taky měla za komunistů 52 kilo a byla jsem zdravá, takže mi v jistém směru bylo líp
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 8:36:08)
Evelyn, podle mě na toto musí být nějaký specifický zapšklý mindset.
Nabízí se samozřejmě to, co píšeš, nostalgické vzpomínky na mládí přefiltrované zkreslující pamětí. Ale že to může fungovat až tolik nekriticky, to je smutné.
Já jsem byla za komunistů mladá a krásná, ale bylo mi to celkem k ničemu. Zobchodovat jsem to nehodlala, otevíraly se mi stejně mizerné životní možnosti jako všem ostatním.
|
|
| Stará husa |
|
(19.11.2025 10:53:57)
Evelyn, lidí tvrdí, že za komunistů bylo dostupnější bydlení, no jak pro koho, za jak dlouho, po jakém úsilí, to jsme tu nedávno probíraly, že za komunistů měl každý svého zubaře, pediatra apod. to jo, ale nemohl si ho vybrat a když padl na nějakého nedouka, tak byl v háji, nehledě na to, že jít na jakoukoliv operaci bez obálečky a flašky francouzského koňaku bylo nemožné. Že nebylo tolik kriminality, což není pravda, jen se o tom nikde nepsalo, že nebylo tolik sebevražd, bylo téměř dvakrát tolik, že k sobě měli lidí blíž, taky se udávali na StB, že měl každý práci, to měl, taky byla spousta míst, kde nebylo do čeho píchnout a byla naprosto zbytečná, lidi se flákali a pochlastávali v hospodě už od 10 dopoledne. Zkrátka ti vychvalovači dřívějších zlatých časů mají špatné informace a zkreslené vidění.
Jak tu někdo psal, škoda, že je nejde do těch zlatých časů vrátit tak na půl roku, ti by naříkali.
|
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:47:52)
Ropucho, spousta lidi ted zije v horsich podminkach. Nemaji jistotu prace, maji drahe jidlo, energie a bydleni. Svet, jak ho znali, se jim rozpadl a novemu nerozumeji
|
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:46:05)
Jo jo, jsou lidi, kterym normalizace nevadila a kteri si v novem rezimu pohorsili
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 21:44:52)
"Jo jo, jsou lidi, kterym normalizace nevadila a kteri si v novem rezimu pohorsili"
Radko, je srozumitelné, že se nějaká část lidí nedokázala na nové podmínky adaptovat. Ale to se dneska může týkat už jen lidí hodně pokročilého věku, vždyť je to pětatřicet let. Zdá se mi, že nezdravou nostalgií trpí spousta lidí, kteří se objektivně mají dobře a bohatě těží z blahobytné současnosti.
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 10:24:35)
Ropucho, chápu, že jsou lidi, kterým bylo objektivně líp za minulého režimu, než dnes. Třeba na vesnici, kde pracovali v místním JZD, které jim poskytlo být nebo umožnilo postavit si dům, měli zahumenek, prasátko, materiálně jim nic nechybělo a ani netoužili po tom cestovat, číst, studovat, necítili žádnou nesvobodu. A dnes v té vesnici není žádná práce a ani v blízkém okolí, dopravu jim tam okleštili, zrušili obchod, poštu, doktory. To není jen o staré generaci, ale i o těch mladých, kteří tam žijí. Jsou prostě lidi, kteří nechtějí nebo nemohou z důvodu chybějícího intelektu studovat, na svoji vesnici jsou vázáni tím, že tam mají bydlení a práci dostanou maximálně za pár šupů v blízké fabrice. Těm by bylo za komunistů určitě lépe než dnes a širší souvislosti prostě nejsou schopni vidět.
|
| Jerry G. |
|
(20.11.2025 11:10:56)
A dnes v té vesnici není žádná práce a ani v blízkém okolí, dopravu jim tam okleštili, zrušili obchod, poštu, doktory. To není jen o staré generaci, ale i o těch mladých, kteří tam žijí. Jsou prostě lidi, kteří nechtějí nebo nemohou z důvodu chybějícího intelektu studovat, na svoji vesnici jsou vázáni tím, že tam mají bydlení a práci dostanou maximálně za pár šupů v blízké fabrice.
Huso, tohle neni dusledek zmeny rezimu, to se stalo i v Zapadni Evrope i v USA. Tradicni levicove strany nemaji temhle lidem co nabidnout, tak se chytaji populistu. Ty lide take placou po starych dobrych casech a za vsechno muzou emigranti.
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 11:20:06)
Nojo, jenže komunisti tam cpali peníze, dělnická třída byla protežovaná, platy měli vyšší než studovaní. Dnes jsou na chvostu. To není jen dobou, to je prostě změnou režimu.
|
| byvala radka |
|
(20.11.2025 13:02:39)
Jak byli komunisti mimo, tak ale chapali jednu vec, a to, ze musi dal lidem praci. Je to treba videt na Jesenicku, driv fabriky, jzd. Dnes pruser
|
| Monika |
|
(20.11.2025 14:01:42)
Radko, ale ono to bylo spíš opačně, "komunisti" (stát v té době) potřebovali lidi na práci (zejména v zemědělství a v průmyslu a speciálně v pohraničí po odsunu Němců) jako sůl. Však až do 1990 část práce v zemědělství odváděli povinně studenti (brambory, chmel a spol), v 50.letech, pokud vím, chodili "na bridády" i lidé z kanceláří, v obcích probíhaly "akce Z". Oni tu práci pro lidi nevytvářeli z nějaké potřeby "musíme jim dát nějakou práci", naopak práce bylo všude fůra, ale lidi (a peníze) ne.
V tomhle se prostě změnila doba, jak už tu někdo psal, práce na venkově odpadla i jinde než v postkomunistických zemích - v zemědělství díky mechanizaci, průmysl se vystěhoval do Číny a spol + ve zbytky je také ruční práce méně než dřív). Ale tedy, kdyby nedošlo k převratu v 1989 mohla nám ta ruční práce vydržet asi podstatně déle. Lépe bychom se ale určitě neměli.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 14:10:48)
Moniko, přesně tak, práce nebyla milodar, práce byla povinná. A to výhradně práce pro stát, pro sebe nikdo pracovat nesměl (soukromě se muselo pracovat na černo).
Odměnou za nevolnickou práci pro stát měli lidé dotované potraviny a bazální servis jako panelákové byty, ideologicky vedené školy, základní zdravotní péči, televizní zábavu a podnikové rekreace.
|
|
|
| 77kraska |
|
(20.11.2025 21:07:41)
byvala radko, prace byla za komunistu zasadni...urcite je o tom spousta chytrych knih, ktere to vysvetluji
teda oni ji lidem nejen dali, ale take ji vyzadovali...ja si jeste pamatuju, ze lidi chodili do vezeni za trestny cin prizivnictvi, ktery - pokud si dobre vzpominam - spachali, pokud vic nez 6 tydnu nepracovali...proto policajti kontrolovali v hospode nebo i na ulici razitko v obcance
jednak bylo potreba opravdu hodne prace, aby zeme mohla fungovat, technologie jeste nebyly tak vyspele, jednak prace znamenala nad pracujicimi kontrolu, rano museli brzy vstavat, takze nemohli chystat svrzeni rezimu pozde do noci na schuzi
ale nakonec na praci jako hodnotě neni nic spatneho....v americke firme jsem pracovala asi trikrat vic nez jeste za komunistu v tehdejsi praci...sefove byli workoholici a urcite jsme nemeli kazdou stredu odpoledne mejdan u vina a chlebicku jako kdysi v socialisticke kancelari
|
| 77kraska |
|
(20.11.2025 21:13:14)
myslim, ze adaptovat se na novou realitu se musime my 55+ pripadne 60nici prave ted..hlavne v praci
|
| byvala radka |
|
(21.11.2025 11:45:33)
Adaptovat samozrejme, ale kdyz nemas v miste obzivu (coz prace je zakladni zpusob obzivy), na dojizdeni nemas cas, protoze bydlis v baraku s hodpodarkou, a moc jinych moznosti nemas z duvodu mensiho vzdelani nebo schopnosti, tak Ti toho moc nezbyva. A ne vsechny fabriky se musely zavrit, nektere doplatily na "ceskou privatizaci". Jinak prizivu pamatuji a bylo to hrozne
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 12:35:44)
"na dojizdeni nemas cas, protoze bydlis v baraku s hodpodarkou"
Chápu, že se to snáz řekne od stolu než reálně provede, ale v takové chvíli holt člověk musí přehodnotit a překopat styl života.
Dělo se to vždycky v průběhu historie, lidé z různých důvodů měnili působiště, stěhovali se, měnili zdroje obživy... Vždycky byl život o schopnosti přizpůsobit se aktuálním podmínkám. To je princip evoluce, pružní jdou vpřed. Snaha zakonzervovat si něco na věky je iluzorní, to málokomu vyjde.
|
|
|
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(20.11.2025 11:17:34)
Huso, myslím, že toto souvisí s tím, že komunisté zpřetrhali rodinné historie a vazby.
Ty rodiny na vesnicích měly větší či menší hospodářství, záhumenkáři jim vypomáhali, hlavně pro ty záhumenkáře nebyl život peříčko, ty hádám, že komunismus i přivítali. A komunisté udělai JZD, největší statkáře vystěhovali a sebrali jim majetky. Po 89. ty rodiny už nenavázaly na předky, sice jim majetky vrátili, ale co s nimi, už bl život někde jinde.
A práce v JZD je vnímána jako podřadná, dřív lidi byli hrdí na to, že se dokáží hospodařením uživit, tuhle hrdost v nich komunisté zabili a lidi utíkají do měst.
I když jí žiji v divné vesnici, máme pár čísel popisných, ale držíme školu, rodí se hodně dětí, mladí odtud nechtějí odcházet, většina rodin hospodaří. Ale to vše asi souvisí s tím, že mladí jsou hrdí na svoje předky a pokračují v jejich práci, že tady se hospodařilo i za komunistů.
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 11:24:23)
Neznámá, oni to nejsou jen zemědělci, ale i obyčejní dělníci, kteří za komunistů pracovali v nějaké tamní velké továrně, která po převratu zkrachovala a teď tam téměř žádná práce není a když, tak za minimální mzdu. Za komunistů byli dělníci šlechta, dnes jsou to ti nejchudší. Tak bodejť by s láskou nevzpomínali na předchozí režim.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 12:11:02)
Huso, lidé, kteří za minulého režimu někde pracovali, jsou dneska v důchodu.
Pokud si postavili domky, mají je dodnes.
Žijí v krásné bohaté zemi a mají k dispozici služby, o jakých se jim za minulého režimu nesnilo.
Jejich děti holt už na to musely jít jinak, nikdo je nepřivedl za ruku do JZD jako Otíka, museli si vybudovat vlastní podnikání nebo za prací dojíždět, případně se přesunout někam, kde je lepší perspektiva. Model státem vydržovaného venkova, který krmí i ostatní země RVHP, skončil jako neudržitelný a kdo z něj tehdy těžil, má smůlu. Jako celek ze změn profitujeme.
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 13:00:52)
Ropucho, souhlasím, jen jsem chtěla dát příklad, jak to můžou vidět jiní lidé. A je takových podobných hodně. Nejsou to jen důchodci, ale i ti, kteří už minulý režim nezažili, ale názory se v rodině holt dědí.
|
| Monika |
|
(20.11.2025 14:10:46)
Stará huso, moji rodiče se třeba mají dobře, měli štěstí na privatizace bytů, nikdy sice nevydělávali velké peníze (zdravotní sestra a řidič autobusu neměli velké mzdy ani před 1989 ani potom), ale dokázali a dokážou žít šetrně a rozumně a nemají si na co stěžovat. Přesto je můj otec ten typický protiva, co se mu "vůbec nelíbí, co se to tady děje, to dřív nebylo". Částečně jde o vliv dezinformací, ale částečně i zcela standardní publicistiky - všude samé "špatné zprávy" a on prostě má pocit, že "já osobně sice se mám celkem dobře, ale je moc lidí, co se má strašně špatně a lidí jsou zlí a situace je celkově špatná" Plus k tomu různé praktické potíže spojené se zdravím ve vyšším věku, např. praktický lékař prostě nezvedá telefony (možná ani nemá sestru), je třeba se registrovat nějak elektronicky nebo telefonem přes jakéhosi "robota", se kterým je můj otec schopen se pohádat  Kdyby to nezařídila mamka (kterou to taky rozčiluje, ale je pragmatičtější), tak vůbec neměl žádnou lékařskou péči po návratu z nemocnice po akutním těžkém infarktu, protože on by byl "uražený" ... A tyhle všechny vlivy se sčítají a já ani nechci vědět, koho taťka volil ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 14:28:58)
Blahořečím osudu, že jsem měla štěstí na rodiče s jasnou myslí.
Po revoluci se obratem přizpůsobili situaci, oba se zorientovali ve svých oborech, naučili se používat elektroniku, pohodlně se uživili a ještě si stihli užít cestování, nakupování a další věci, které minulý režim nedovoloval. Já sama jsem těžila z jejich prozíravosti, s níž mě nechali od mala učit jazyky, uměla jsem slušně německy i anglicky, což dnes je u maturantů standard, tehdy to byla konkurenční výhoda.
Žehrání na současnost si u své osmdesátileté maminky neumím představit. Užívá si. A také si uvědomuje, že za minulého režimu by tady už nebyla, protože by zemřela jako sedmdesátnice ze stejné příčiny jako její maminka. Díky současnému zdravotnictví pracuje na zahradě, chodí pěšky do kopců, létá po světě a není nemožné, že se dožije pravnoučat.
|
| Monika |
|
(20.11.2025 14:35:47)
Ropucho, moji rodiče se taky přizpůsobili (ani jim nic nezbylo, v 1989 jim bylo 45 a 49 let), ale u taťky se to prostě s věkem zhoršilo a teď už nemůže pracovat (resp. nesmí po tom infarktu už řídit autobus a on by ještě chtěl, i když je mu už 75), tak sedí doma a čte všechny ty "špatné zprávy". Ach jo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 15:01:28)
Moniko, fyzicky náročnější zaměstnání jsou ve vyšším věku problém. Pokud je to pro člověka i koníček, jako třeba to šoférování, a zdraví už nedovolí pokračovat, věřím, že je to rána. Obzvlášť pro muže bych řekla, ženy se obvykle snáz zrealizují v domácnosti, okolo zvířat, vnoučat apod.. Muž má najednou hromadu bezprizorného času a věřím, že v takovém rozpoložení na něj i hůř dopadají negativní zprávy
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.11.2025 15:40:55)
Naši se zorientovali dobře, táta zůstal v místní skvěle prosperující mezinárodní Kolbence, do důchodu šel v 60 letech a pak i jako důchodce měl spoustu výhod.
Mamka byla výborná češtinářka, pracovala až do Covidu.
Žila si dobře, ale byla nespokojená s děním už při revoluci a pak celý život.
Já jsem si polepšila, naše škola vznikla díky změně režimu po revoluci.
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 17:17:55)
Naši už byli v 89. v důchodu, takže změny v tomto smyslu na ně nedolehly. Táta byl ale zklamaný z převratu, nelíbilo se mu, že směřujeme ke kapitalismu. Ale hned v r.1990 onemocněl rakovinou a v r. 1992 zemřel, takže měl jiné starosti a většiny změn se nedožil. Maminka se o politiku nezajímala, kdysi se mě zeptala, koho volím, já řekla, že zelené a ona od té doby taky volila pořád zelené. S důchodem v pohodě vyšla, protože byla strašně skromná a nic si nedopřála, akorát jela v 70 letech na zájezd do Říma, to byl od mládí její sen, tak si to splnila.
|
| Dari79 |
|
(20.11.2025 20:49:29)
Já na revoluci získala nejvíc (z rodiny), bez diskuse.
Já byla v 89. v páté třídě, takže jsem udělala přijímačky na úplně první ročník víceletého gymplu, co byl. Utekla jsem tak ze "škaredé" základky, ruštinu měla 2,5 měsíce, jen to nacvičování na Spartakiádu nám zrušili . Dostala jsem se tak hned od začátku do "intelektuálního" světa, kde nás od primy učili skvělí učitelé (nevím, kde je vyhrabali nebo jestli se do té doby zvládli přetvařovat) - okamžitě výchova ke svobodě, otevřené vysvětlování negativ minulého režimu (čeština - samizdatová literatura, dějepis - otevřený, angličtina - okamžitě a nikoli učitelkou o 2 lekce dopředu..., občanka...), výměnné pobyty se studenty z jiných evropských zemí...
Máti pracovala v komunistickém podniku, samozřejmě, který byl hned zprivatizován - koupil ho do té doby "pan vedoucí" stejného věku, tj. kolem 30... Podnik funguje dodnes, máti tam dělá dodnes - pod stejným "panem vedoucím" (i v důchodovém věku), takže pro ni se v tomto nezměnilo snad vůbec nic, jen dostala možnost "zprivatizovat" do té doby družstevní domek, který tedy má od té doby v osobním vlastnictví... Měla ale možnost cestovat a prostě normálně(ji) žít. Nějaké roky byla i v obecním zastupitelstvu... Tedy objektivně - bydlí ve stejném domě, jako před revolucí, pracuje ve stejném baráku jako před revolucí, do práce jezdí autobusem, jako před revolucí, ale ten život je prostě úplně jiný.
Babička s dědou (cca 55 let v době revoluce) měli svůj dům i před revolucí, pracovali v místním zemědělství, kde i dopracovali až do důchodu (do kterého šli tedy samozřejmě na dnešek strašně brzy). Před revolucí i po revoluci tedy měli stejný dům, škodovičku (120tku, likvidovala jsem ji až po dědově smrti), jen jim tedy vrátili v restituci polnosti, ale z těch stejně nebyl žádný užitek, pár korun ročně nájmu. Ten život se jim prostě moc nezměnil, samozřejmě směrem k lepšímu to bylo - min. plynofikace domu, pevná linka (tenkrát to nebylo vůbec běžné), lepší programy v telce (děda miloval Kobru 11, formule...), pořádné spotřebiče (co třeba taková automatická pračka), bankovní účet na 1 z důchodů na trvalé příkazy, druhý důchod hotově na nákupy jídla... Babička směla chodit do kostela, pravidelně, zpívala tam ve sboru... Nikdy jsem ho (je) neslyšela tesknit po komunistech nebo po staré době... Nikdy taky nečekali, že jim někdo něco dá (nedal ani za komunistů, ani po revoluci) - tady prostě bylo běžné stavět barák svépomocí, pomoct dětem, vypěstovat si svoje v humně nebo na poli, jednou za měsíc se autem odvézt do města k doktorům nebo na větší nákup... Nikdy nebyli v cizině (krom Polska, Slovenska, Maďarska...), nikdy neviděli moře, nikdy neseděli v letadle, neotevřeli internet... Přesto ten život byl velmi hezký,
Já vlastně neznám nikoho, kdo by po minulosti fňukal, nejsou to spíš jen "urban legendy"?
Ačkoli si osobně z komunismu pamatuju prd, nesmírně si vážím toho, co máme. Vlastní dítě učím, že to všechno není samozřejmost a že svobodu je potřeba hlídat a případně za ni bojovat, bude-li nutné (a osobně doufám, že nebude). Jsem šťastná, že naše děti žijí od narození v lepším světě, než my.
Jímá mě zoufalství z toho, jak snadné je toho si přestat vážit - viz sousední zrušení 17.11. jako státního svátku...
|
| Stará husa |
|
(20.11.2025 21:11:23)
Dari, urban legends to nejsou, stačí se podívat na komentáře na Novinky, vždycky je tam spousta lidí, co teskní po komunistech. Já taky osobně nikoho neznám, ale to je sociální bublinou.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.11.2025 21:42:44)
Většinou to píšou lidi, kteří nedají dohromady souvislou větu a v každém slově mají hrubku.
|
| Stará husa |
|
(21.11.2025 9:58:44)
Evelyn, bohužel i tito mají volební právo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(21.11.2025 11:48:21)
Tvoji rodice velice dobre citi, ze svet prestava byt pro lidi a je uz delany pro stroje. Me to taky rozciluje a nelibi se mi, kam se ritime... I kdyz adaptace je dulezita, nesmine pri tom prijit o lidskost...
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 12:29:00)
"svet prestava byt pro lidi a je uz delany pro stroje"
Co je tím myšleno?
Člověk si svět čím dál více přizpůsobuje pro své pohodlí a svůj prospěch, nic jiného nebylo nikdy cílem lidského konání.
Nikdy nebylo na světě více lidí než dneska.
Jestli je "světem pro stroje" myšlena automatizace a nahrazování lidské práce strojovou prací, tak to probíhá plynule už několik set let a dělají to lidé pro sebe.
Starší generaci se to obvykle nelíbí, tíhnou ke světu, jaký si zafixovali v mládí.
|
| byvala radka |
|
(21.11.2025 15:08:05)
Jsi schopna si pamatovat hesla do vsech aplikaci, co mas? Nevadi Ti, ze misto cloveka na druhe strane, pokud potrebujes cokoli vyridit, je robot? Neprijde Ti divne, ze si lide do vedlejsiho kanclu pisou maily, misto aby se zvedli a sli to vyridit osobne, pripadne si zavolali? Vadi mi postupne odcizovani, odosobneni. A fungovani uradu, bank, obchodu jen s technologiemi, ktere jsou proste "oser" a zrout casu, vsude nutnost prihlasovani a s tim spojena kontrola, kterou si mozna malokdo uvedomuje, ale v pripade potreby je statem a represivnimi slozkami lehce vyuzitelna...
|
| Půlka psa |
|
(21.11.2025 17:24:42)
Bývalá radko, všechny ty věci, které píšeš (přihlašování, maily, hesla, robot...) souvisí s internetem. Jednak je zvláštní, že to píšeš na ten stejný internet a jednak mluvíš o odcizení a odosobnění, ale přitom to píšeš lidem, se kterými bys bez internetu naopak nekomunikovala vůbec nijak.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 18:25:13)
"Jsi schopna si pamatovat hesla do vsech aplikaci, co mas?"
Nemám žádné aplikace.
Pamatuji si hesla k mailům a tu a tam mám nějaký zákaznický účet, k těm si hesla nepamatuji, vždycky mi pošlou nové, když jednou za čas potřebuji nakoupit.
"Nevadi Ti, ze misto cloveka na druhe strane, pokud potrebujes cokoli vyridit, je robot?"
Nestává se mi to. Robot je pouze v jednom zdravotnickém zařízení, kde holt vím, že musím zmáčknout klávesu "jde o život", aby mi zvedli telefon. Potřebuji to tak jednou do roka.
"Neprijde Ti divne, ze si lide do vedlejsiho kanclu pisou maily, misto aby se zvedli a sli to vyridit osobne, pripadne si zavolali?"
Ne.
Nemám ráda telefonování, miluji možnost písemné komunikace, pro mě je to vynález tisíciletí.
"Vadi mi postupne odcizovani, odosobneni. A fungovani uradu, bank, obchodu jen s technologiemi, ktere jsou proste "oser" a zrout casu, vsude nutnost prihlasovani a s tim spojena kontrola, kterou si mozna malokdo uvedomuje, ale v pripade potreby je statem a represivnimi slozkami lehce vyuzitelna..."
Nojo, někomu to vadí. Mně tolik ne, nepotřebuji osobně komunikovat s cizími lidmi, mně spíš vyhovuje vyřešit věci online.
Osobní komunikaci si klidně nechám do soukromí.
To, že je člověk a jeho pohyb pod dohledem, to mi trochu vadí, ale nemyslím si, že by to bylo o tolik jiné, kdyby místo robotů zvedali telefony úředníci.
|
| Stará husa |
|
(21.11.2025 18:52:47)
Odosobnění a odcizování mi taky nevadí. Kdybych se s robotem dokázala domluvit jako s živým člověkem, tak by mi vůbec nevadilo, že je to robot. Zatím to bohužel není možné, tak dávám přednost člověku. A taky radši mailuju než volám.
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 20:36:13)
Huso, Já teda odjakživa radši volám, můj instinkt je zvednout telefon, dovolat se správnému člověku a rychle to vyřídit.
Ale někam se dovolat ani už nedá, ani nemají uvedené tel číslo na stránkách.
Nebo někam volám pracovně, třeba na ministerstvo, někdy mi skvěle odpoví, ale jindy me požádají, abych jim poslala mail.
V kanceláři si s kolegy píšu, když je třeba uchovat nějakou informaci, kde jsou konkrétní údaje, data, jména, spisove značky. Jinak přijdu a normálně jim to reknu. Ale oni nechtějí ani telefonovat ani mluvit o práci, radši si vyměňují maily.
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 20:42:55)
Jednu dobu jsem pracovala na státním orgánu, kde měli všichni “mirandu”, něco jako kdysi “ICQ”.
To bylo zvlášť bizarni, když jsme o práci komunikovali na te mirandě. Takové mrnave políčko v rohu monitoru.
Zamlada jsem si takhle psala s kamarády na ICQ a po letech jsme si na státním orgánu posílali právní názory přes tohle políčko. Přitom jsme si mohli poslat mail nebo to probrat osobně, všichni seděli na jednom patře.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(21.11.2025 22:08:05)
Tak my v práci používali ICQ až dokud ho nezrušili teď používáme teamsy a je to mnohem méně komfortní...
Fungujeme i jako call centrum, zároveň někdy potřebujeme řešit společně, takže chat je ideální, ačkoliv sedíme z většiny v jedné kanceláři... Navíc je dobré, že se v tom společném chatu dá vyhledávat, je to tedy někdy takový CML (centrální mozek lidstva)
Osobně za kolegy jdeme jen zcela výjimečně, voláme si vzájemně (do jiných kanceláří či budov) ještě méně... Napsat je mnohem jednodušší, bez rizika, že v tento okamžik se to tomu druhému nehodí...
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 23:05:48)
Rose, teď si taky piseme přes teamsy
Pamatuju dobu bez počítačů v práci, každý měl svoje spisy, na základě kterých muset vytvořit rozhodnutí, které napsal na psacím stroji nebo ho diktoval do diktafonu, ze kterého ho někdo jiný přepsal….interní komunikace byla ústní
Tehdy se produkovalo minimum papiru, protože vyprodukovat papír bylo dost náročné ( napsat na stroji)
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(21.11.2025 20:43:36)
Někdy mi píše kolega z kanceláře zcela nesmyslně, mohl by to normálně říct. Někdy zase někdo volá zmateně, že nejde pochopit, co chce, tak řeknu ať to radši napíše.
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 20:58:28)
Inko, já měla kdysi takovou zmatenou partu klientů, z různých zemi, dělali jsme pro ne stovky nájemních smluv, vzdycky se přišli ptát na stav věci, ale nějak to nechapali, tak řekli, ať jim to nápisu mailem, zase nechapali, tak přišli, ať jim to vysvětlím osobně, nechapali, ať to radši nápisu mailem……a tak to šlo asi půl roku, než jsme to dodelali.
|
|
|
| Stará husa |
|
(21.11.2025 20:59:44)
Sedmi, já nerada telefonují, ať jako ten, kdo volá, nebo ten, kdo je nucen zvednout telefon
Kdysi v práci jsem se trochu otřískala, ale i tak mi to vždy bylo nepříjemné. Já nerada volám i kamarádkám, nevím, jestli volám vhod, je mi to prostě nepříjemný. Takže když začaly maily, hodně se mi ulevilo. Ale zase radši někam zatelefonuju, když vím, že to zvedne živý člověk, kterému můžu svůj problém vysvětlit a nevadí, když koktám, pletu se nebo se na poprvé nepochopíme. Nejhorší jsou roboti, kteří melou furt to stejné nebo vůbec automaty, kde musíš mačkat tlačítka a když nevíš co a jak, tak máš prostě smůlu a nevyřídiš to.
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 21:05:38)
Huso, když má urad nebo firma pracovni dobu, tak tam telefonuji.
U soukromých osob napřed napisu sms, jestli mužů volat.
U těch chatbotu se snazim co nejdříve dostat k živému člověku, což není lehké.
Já pořad nechápu, ze se firmám nevyplatí mít par sikovnych lidi, kteří by brali telefony, než nastvavat klienty nebo zákazníky automaty.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 21:40:15)
"nerada telefonují, ať jako ten, kdo volá, nebo ten, kdo je nucen zvednout telefon"
Huso, přesně tak.
Mám pocit, že telefonát je vždycky rušivý.
Nemám ráda, když je to jediná nabízená forma kontaktu.
Mám-li někam zavolat, dlouho se odhodlávám a odkládám to, přemýšlím o vhodném okamžiku pro sebe i pro protistranu.
Zatímco kdybych mohla napsat, vyřeším to kdykoliv odkudkoliv bez váhání a bez stresu.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 21:50:18)
"nechtějí ani telefonovat ani mluvit o práci, radši si vyměňují maily."
Tohle asi záleží na konkrétní konstelaci.
Psát si od stolu ke stolu nebo z kanceláře do kanceláře se může zdát legrační a zbytečné, na druhou stranu neustálé vytrhování ze soustředění může být nepříjemné. Písemný dotaz nevyruší dotazovaného ani jeho okolí.
|
| Dari79 |
|
(22.11.2025 9:11:55)
Přesně - pro mě ticho a klid v kanceláři je k nezaplacení. I tak furt někdo "ruší" telefonama..., ale ten kdyžtak můžu nevzít a stáhnout jen zvonění.
Byla jsem tuhle u kolegů, oni jsou 3 - společníci (stejná pozice jako já) v 1 kanceláři. No, mě by hráblo. Vlastně vůbec nevím, jak to dělají - jestli když telefonují, tak odchází jinam nebo co...
Měla jsem jednu zaměstnankyni a ta se (z vedlejší kanceláře) chodila ke mně 10x za den na něco zeptat. To bylo k zešílení.
Zaměstnanci z jiných provozoven drtivě píšou maily a já na ně odpovím, jak mám na to kdy. Ano, možná jim pak nějakou dobu stojí (ta konkrétní) práce, ale u nás je to nejlepší systém. Volají jen, když je to akutní. Prostě počkají, až odpovím, pak to dodělají, mezitím dělají něco jiného.
|
|
| babi_ |
|
(22.11.2025 9:22:41)
Psát od stolu ke stolu mail je v mnoha případech velmi užitečné. Jednak neruším (nikoho - ani osloveného, ani případné ostatní), jednak to má "černé na bílém" a nemusí si psát sám poznámky co jak proč kdy. Je to dle mého nejlepší cesta pro takové ty "střední" záležitosti, kdy nestačí tři slova, ale na schůzku to není. Mnoho odpovědí na i jednoduchý dotaz či prostinká zadání je pak vhodné mít v mailu, takže někdy i ta tři slova raději tak.
|
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 13:48:15)
byvala radko, dneska jsem na konferenci o tom, jake jsou pracovnepravni aspekty digitalnich platforem...jak jsou na tom ridici Boltu a Uberu, kuryri Foodory, infuenceri atd
platformy z nich chteji udelat stroje...ale to je nejen problem tam, ale v Amazonu, v Knihobotu, v kazde pasove vyrobe...na spouste mist se sleduje rychlost jednotlivce do uplneho detailu a podle toho je hodnocen
ale nechci zabihat do teto diskuse
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 14:13:46)
77krasko, a je to něco tolik nového od dob průmyslové revoluce, kdy lidé bez ohledu na věk dřeli šestnáctky v šílených podmínkách?
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 16:59:02)
Ropucho, mezitím vzniklo pracovněprávní zákonodárství, které se uplatňovalo na Východě i Západě a nedovolilo 16 hodinové směny vcetne děti (Asii nepočítám)
A mezitím vznikly technologie, které z lidi opravdu dělají jakési otroky
Ale nechci to tady rozebírat, je to složite téma.
|
| Beat |
|
(21.11.2025 17:11:01)
bývalá radko, souhlas. Zrovna dneska mi to nějak hodně doběhlo a tak otrávilo. Až bych řekla, že jsem z toho docela skleslá. ☹
|
|
| Dari79 |
|
(21.11.2025 17:39:10)
Z lidí dělá otroky to, že je pracovní síla děsně drahá (včetně daní a odvodů) a že na druhou stranu chtějí všichni všechno levné...
Pak holt je potřeba, aby zaměstnanci podávali výkony, jinak se ekonomicky nevyplatí... nebo je nahradit automatem (počítačem).
Technologický pokrok je samozřejmě věc výborná.
|
| Beat |
|
(21.11.2025 17:57:51)
Pulko a to je nemožné ? To tak někdy přece je. Láska / nenávist ..
|
| Půlka psa |
|
(21.11.2025 18:10:20)
Nemožné očividně ne, jen pro mě je to nekonzistentní.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 18:33:25)
Půlko, to je dobrý point. Něco jako důchodci vypisující na sociální sítě, jak je hrozná doba a že mladí jen visí na sociálních sítích
|
| Půlka psa |
|
(21.11.2025 19:22:15)
"Něco jako důchodci vypisující na sociální sítě, jak je hrozná doba a že mladí jen visí na sociálních sítích"
Ropucho, přesně takhle jsem to myslela.
Ty negativní pocity jsou samozřejmě validní, jen to holt jde ruku v ruce s těmi pozitivy technologického rozvoje. Jedno bez druhé nejde. Každá mince má dvě strany. Ty jednostranné neexistují.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 19:35:46)
Půlko, ano, vývoj prostě vždycky něco vezme a něco přinese.
A pozitivní věci člověk přijímá jaksi automaticky, zatímco ty iritující si více uvědomuje.
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(23.11.2025 15:44:51)
Jakoze bud musis vsechno odmitat nebo se vsim souhlasit? Myslim, ze ve vsem plati "dobry sluha, zly pan". Vidim rozdil pokecat na internetu (normalni komunikace) a mezi tim, kde jsem povazovana za to, ze bych mela uvazovat jako stroj (nutnost slozitych hesel, sloziteho prihlasovani a potvrzovani, komunikace s robotem, ktery si furt mele svoje). A opravdu me rozciluje, ze nez se nekam dovolam, mam absolvovat pulhodinu stupidnich otazek a kroku. S clovekem se dohodnu vzdy, na rozdil od stroje...
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.11.2025 18:13:07)
77krasko, já se tady snažím říct, že zotročování lidí (a zvířat) nepřinesla současnost, že to není žádné aktuální "vzdalování se lidskosti", nýbrž odvěká součást lidské společnosti. A děje se to holt vždycky v podmínkách, jaké jsou k dispozici.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.11.2025 14:22:31)
někdy si říkám, jestli stihnu ještě dožít svůj pracovní život dřív, než mne nahradí technika... co bych vlastně asi tak dělala, kdyby ne... fyzická práce už by pro mne asi nebyla, přece jen tělesná schránka chátrá, nejsem ničím zvláště nadaná, tedy ani práce, na kterou by nestačila umělá inteligence, by nebyla pro mne... jsem průměrná technickoadministrativní síla... zatím jsme důležití, protože umělá inteligence ještě neprorostla společností natolik, aby nás nahradila, aby porozuměla velmi neurčitým a nejasným dotazům lidí, kteří potřebují velmi určité a velmi jasné správné odpovědi... a naši uživatelé se ještě nenaučili klást dotazy tak, aby jim umělá inteligence porozuměla a dokázala pomoci... ale obojí je jen otázkou času...
chápu, že je to pokrok, a i když zatím nadáváme na "virtuální asistenty", je to nejpravděpodobnější cesta... co ovšem bude s námi, nedokážu říct... dřív měl ten švec aspoň nějakou vizi, že ho u toho pásu s výrobou bot zaměstnají, ty jeho ruce byly pořád potřeba, ale co vlastně přinášíme my, kancelářské krysy? možná chvilku můžeme učit používání těch technologií, ale i to časem zanikne... a opravovat ten stroj na zašroubovávání zubních past, na to zase asi nebudeme stačit...
|
|
| byvala radka |
|
(21.11.2025 15:09:56)
Ano Sedmi, i to je jeden z aspektu. Bohuzel to probiha " nenapadne", takze nez si zaba vsimne, uz je varena...
|
|
| Zasjaj. |
|
(21.11.2025 18:47:37)
Sedmi, “z nich chtějí udělat stroje”, to ale věděl už i Chaplin a Adorno a Heidegger a já nevím kdo všechno, to není nic nového. Lidi považujeme za stroje a svět postupne měníme v mašinerii, od začátku novověku minimálně. Ted spíš očekávám zlom - nové technologie už nejsou tak mašinkoidni, jsou vic fluidní, jsem optimista.
|
| 77kraska |
|
(21.11.2025 20:28:18)
Zasjaj, nedávno jsem viděla video, jak se asi stavěly pyramidy, možná to byla AI, a už tam mi otroci pripadali jako stroje.
Ta přeměna lidi ve stroje nebyla snad jen v primitivních společnostech, v paleolitu nebo ještě u indiánů v severní Americe nebo i teď u kmenu v amazonii….jak se začne společnost více organizovat a je tam těch lidi moc, tak je asi i snaha “z nich udělat stroje”.
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.11.2025 13:26:21)
"Huso, lidé, kteří za minulého režimu někde pracovali, jsou dneska v důchodu."
Já mám do důchodu daleko, v socialismu jsem pracovala a měla vlastní domácnost, je nás ještě takových dost.
Kdo za socíku od 16 třeba dělal někde v JZD bez vzdělání a byl naprosto nenáročný, nekoukal na zprávy, necestoval, nezajímal se o kulturu a o nic, jedl jen co vypěstoval a stačilo mu to, tak mohl být po revoluci bezradny když to JZD zrušili, na podnikání neměl kapacitu a nic neuměl.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.11.2025 13:39:19)
Já za socialismu pracovala a do důchodu mám 7 let.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 13:55:33)
Inko, Evelyn, ano, pracovaly jste pár let ve flexibilním věku okolo dvacítky a měly pak celý život na to, abyste se zorientovaly, což jste udělaly.
O takové případy tady nejde, tady jde o to, že snad by ještě dneska měly být nějaké zástupy lidí, kterým změna režimu vzala veškeré jistoty a oni zůstali bezprizorně živořit. Takoví myslím nejsou a pokud jsou, je to primárně osobní problém, jak píše Dari.
Devadesátá léta určitě byla náročná pro řadu lidí ve středním a předdůchodovém věku, kteří se museli adaptovat na úplně novou realitu, na kterou nebyli připravení. Lze chápat, že pro některé z nich zůstala doba socialismu těmi lepšími časy. Ale tihle lidé už jsou dnes opravdu v důchodu, pokud jsou na živu.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 14:03:51)
" tak mohl být po revoluci bezradny když to JZD zrušili, na podnikání neměl kapacitu a nic neuměl."
Evelyn, určitě byla bezprostředně po revoluci spousta lidí bezradných, ale těžko se vžívám do toho, jak člověk prožije v bezradnosti pětatřicet let.
Nicméně souhlasím, že jsou lidé, kteří nemají kapacitu starat se sami o sebe a čelit nejistotě a změnám a je jim pohodlněji v režimu, kde se o ně stát postará, byť mizerně, ale neklade na ně nároky.
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(20.11.2025 12:12:51)
To je samozřejmě někde pravda, ale určitě to není automatické.
Já jsem vesnická, baráková, periferie republiky, přitom vysokoškolák, solidně vydělávající OSVČ, dítě na soukromé škole... a už jsem to tu psala mnohokrát, i u nás je prostě naprosto normální život. Jo, do práce musím dojíždět, protože mít kancelář na vesnici je hovadina, ale to jsou vesnický lidi zvyklí.
Pohled měšťáka na venkov vždycky bude zkreslený tím, že on by tak žít nemohl, stejně jako můj pohled na život "v Prázééé", kde já bych prostě žít nemohla.
Každý má svoje.
Opravdu si nemyslím, že kdokoli z mých vesnických sousedů by toužil vyměnit svůj dům, se svojí zahradou a případně i políčkem, za "lepší" život ve městě a že by plakal, že si to nemůže dovolit. Samozřejmě, že kdyby chtěl, tak by to byl problém, protože (potisící) za cenu mého velkého domu s velkou zahradou bych měla max. lepší byt na nějakém pražském sídlišti. Ale šlo by to.
Nejsou tu vyloučené lokality (u nás), nezaměstnanost minimální, práci najde dělník i vysokoškolák. Brblání je prostě brblání.
Při mých cestách po rodinách po celé republice je ale naprosto zjevné, že skutečně existují chudé a fakticky "vyloučené" oblasti, kde je to blbý. Ale ten rozdíl není primárně město x vesnice nebo zjednodušeně řečeno Středočeský kraj x Karlovarský kraj, ale daleko detailnější... Kolikrát naopak ve vesnici u hranic se lidi mají líp, protože bez problémů jezdí pracovat do Němec, Rakous... za EUR platy a v poklidu bydlí za nízké české náklady.
Chudobu nedělá vesnice, ani kraj a kolikrát ani region. Dělá ji - nedostatečné vzdělání (drtivá většina těch, co se fakt mají blbě, mají základní vzdělání, nebo max. učňák), blbé rodinné vzory (chování vedoucí k chudobě se hodně dědí, vidím to furt, to jsou celé generace - schválně se ptávám, jak jsou na tom rodiče, sourozenci...), nezodpovědné finanční chování (tj. dluhy, sázky-hazard), nezodpovědné návyky (chlast, cigarety, prac. morálka taková, že nikde dlouho nevydržíš...) a nešťastné vztahy (i fajn holka, když otěhotní s "blbým" chlapem..., "fajn" "kámoši") a z toho všeho plynoucí jakási "neperspektiva" (pocit, že nic nemá smysl, nevymaním se z toho, bezcílnost-bezúčelnost).
Včera nový klient - mladý kluk 27 let. Oba rodiče mu během posledních 5 let umřeli, zdědil celkem slušný peníz (v řádu statisíců), který rozfofroval ("za co?" "za blbosti" "jaké?" "chlast, cigára...") - chodí do práce (stabilně), vydělá si solidně, bydlí v nájmu, který bez problémů zaplatí, i tak si bere internetové půjčky, něco prosází..., se sourozenci se nestýká, holka mu za to "nadávala", pak se s ním rozešla. "Proč vám ten příjem nestačí - z toho se přece dá žít... Za co to utratíte?" "Za chlast, za cigára". Ten kluk má (do pr....) potenciál (je tak o rok - dva starší než náš velký syn), jen ho to nikdo nenaučil, neukázal. Není ztracenej, do práce chodí, vydělá, nájem zaplatí, zbytek ale prostě rozfofruje, když mu dojdou peníze, vezme si na netu nějakou "klik-klik" půjčku, pár litrů... Žádný cíl, žádná představa - jen ví, že takhle už žít nechce (základ, na kterém se dá stavět). Víte, jak byl nadšenej, když jsem mu řekla, aby si z každé výplaty něco odložil (ušetřil)? On sám jen prostě jaksi nejasně tuší, že to, jak žije, není fajn, že se mu to ani samotnému nelíbí, ale prostě neumí, neví, nevidí. Jednou by z něj mohl být zodpovědný táta od rodiny. A nebo skončí blbě.
Na rozdíl od komunismu dneska nikdo nemusí žít blbě, fakt ne. Jenom je to prostě v hlavě a o tu se tu nikdo moc nestará.
Tohle není o tom, jestli je tam fabrika nebo ne - tenhle konkrétní kluk dělá ve fabrice, kterou má 10 minut pěšky od bytu. Bydlí v bytě ve vesnici do 15 minut od velkého města. Po zaplacení nájmu mu zbyde tak 16-20 000 v čistém, neživí rodinu nic. Nemá ani korunu. Když by přišel o bydlení, nemá ke komu jít, na kauci do nového bytu si nenašetří... V bytě má osobní věci a televizi (ostatní patří k nájmu). Nemá ani řidičák.
Roky přemýšlím, jestli by tohle stát mohl nějak pomoct změnit. Určitě můžou školy (a ani ty to samozřejmě moc nedělají), ale co dál?
Jakej je rozdíl mezi tímhle klukem (průměrná inteligence, učňák dokončil) a třeba mým sousedem ob dva baráky z ulice, který je na tom objektivně v podstatě úplně stejně, ale přitom má ženu, dítě, pracuje, má barák...? Jenom ta rodina, ta výchova, ten smysl, ten cíl, ty vztahy (partnerka, rodiče, brácha...).
|
| Dari79 |
|
(20.11.2025 12:27:35)
Možná je to poprvé, co to řekl nahlas. Možná, že i jenom tohle mu pomůže.
Jako když alkoholik poprvé řekne, jsem alkoholik, mám problém.
"V čem máte podle vás největší problém?" "Utrácím za chlast a cigára".
"Teď dostanete v prosinci prémie. Co kdybyste si z nich třeba půlku odložil?" "To jo, to bych asi mohl..." Ten úsměv, který při tom měl na tváři, byl absolutně nefalšovanej... Jako když malýmu dítěti řekneš, že když si našetří půlku, tak mu půlku přidáš, aby si mohl koupit ten.....
Nevím. Sama můžu jen tipovat, jestli to skončí dobře nebo blbě.
U něj (stejně jako u jiných) není žádné řešení - práce s vyšším platem, levnější nájem, nějaká sociální dávka, přestěhovat se za lepší prací, otevření nové fabriky... Jen ta hlava.
|
| 77kraska |
|
(20.11.2025 20:53:36)
Dari, u tohodle kluka by pomohla sikovna holka
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 12:30:33)
Dari, skvěle popsané, naprosto souhlasím.
Mám na očích celkem široký vzorek od Prahy až po vesnici a vidím to přesně jako ty.
A doplnila bych, že ty rozdíly v osobním přístupu mohou být i v rámci jedné rodiny, kde zázemí a výchova jsou slušné, ale člověk nemá vůli, nemá kázeň, nemá schopnosti uspořádat si život smysluplně.
Pak jsou tam ty faktory, co popisuješ, někdo má štětsí a zachrání ho vztah, někdo má naopak smůlu a vztah ho potopí, a podobně.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.11.2025 12:37:05)
A ještě dodám, že v tomhle podle mě může hodně pomoci škola.
Učit děti od mala ne primárně poslouchat a plnit úkoly, ale řešit problémy. Přemýšlet, poradit si, najít východisko. Shromáždit si informace, vyhodnotit, hledat vlastní talenty a pracovat na nich, umět se prosadit a prodat.
Dobře tuto výchovu supluje skauting, základ by samozřejmě měl být v rodině.
Ale pro děti z nevalného rodinného prostředí by v tomto měla být záchranou škola.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.11.2025 16:04:47)
souvisí okrajově, snad se Gavašetka nebude zlobit
https://www.msn.com/cs-cz/finance/zpr%C3%A1vy/anal%C3%BDza-%C4%8De%C5%A1i-si-za-pr%C5%AFm%C4%9Brnou-mzdu-nakoup%C3%AD-v%C3%ADc-ne%C5%BE-p%C5%99ed-revoluc%C3%AD/ar-AA1QzCiy
"Podle analýzy je jedinou ze základních potravin, na kterou nyní lidé vydělávají déle, chléb. Zatímco před rokem 1989 na něj člověk s průměrnou mzdou vydělával 11 minut, nyní je to 12 minut. U ostatních potravin se jejich reálná cena snížila. Například na litr mléka nyní člověk s průměrnou mzdou vydělává šest minut, zatímco před rokem 1989 to bylo osm minut. Doba na vydělání na čtvrt kilogramu másla se snížila ze 40 na 14 minut, u kilogramu mouky z 15 na čtyři minuty či u kilogramu vepřové kýty z tří hodin a pěti minut na 32 minut......"
|
| Beat |
|
(17.11.2025 16:30:37)
Inko
|
|
| Gavašetka |
|
(18.11.2025 9:29:35)
Jasně, Gavašetka se nezlobí Zajímavé srovnání, díky.
|
|
| susu. |
|
(18.11.2025 10:22:51)
Čumčo, pokud jde o ceny potravin máš samozřejmě pravdu. Horší to je, pokud jde o ceny nájmů a energií, služeb,....
|
|
| Okolík | 
|
(18.11.2025 16:11:52)
Tyhle články mi vždycky připomenou vtip z totality: "zdražení toaletního papíru bylo kompenzováno zlevněním lokomotivy"
Stejná blbost je porovnávat ceny potravin a opomenout situaci s cenami bydlení, ať nájmy nebo ceny bytů v OV.
|
| babi_ |
|
(18.11.2025 16:55:18)
Je to tak.
Platila jsem v Praze měsíční nájem za garsonku 40 (slovy čtyřicet) Kčs.
Tedy mě stála stejně jako kilo másla nebo půl litru rumu.
A teď počítej, investiční platformo Portu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 17:23:22)
Nojo, a teď ještě otázka, jak to bydlení bylo dostupné a jak vypadalo.
Stejně tak ty potraviny a všechno ostatní.
|
| babi_ |
|
(18.11.2025 17:44:09)
Bydlení jsme tu nedávno probíraly, ve skutečnosti bylo stejně těžko dostupné, jako dnes (mladá rodina v paneláku u rodičů se sourozencem...), tedy srovnatelné. Máslo a rum (tuzemák) je asi pořád to samé.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 18:07:14)
Babi, podle mě je dneska bydlení dostupnější, i když se všeobecně naříká, že není.
Jsou potřeba peníze, ano, spousta rodin žije s dluhem.
Ale je kam jít, není třeba čekat, až se postaví sídliště s hnusnými bakelitovými kójemi nebo až celá rodina stráví X let veškerý volný čas na stavbě domku svépomocí.
|
| neznámá |
|
(19.11.2025 14:56:51)
Také si myslím, že teď je bydlení sice drahé, ale dostupnější.
Vždyť za komunistů i malých bytech žilo několik generací a mladí čekali dlouho na byt. V tomto jsou dobré Manželské etudy, kdy snad všichni mladí žijí u rodičů, někdo dokonce žije oddělený a za manželkou dojíždí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 16:03:47)
Neznámá, ano, Manželské etudy ukazují dobovou realitu nepřikrášleně, to je dobrý zdroj.
|
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 16:04:02)
neznama, taky meli snad vsichni z Manzelskych etud svatbu hodne mladi kvuli tehotenstvi partnerky, tehdy se "museli brat", coz jsem nikdy nepochopila, jednak je k tomu asi donutila rodina, protoze to byla tradice, a jednak asi pak lepe obstali v poradniku na byt
moji rodice se brali az ve 24 letech, kdy meli vyhlidku na podnikovy byt, a brat se nemuseli
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 16:15:10)
77krasko, moji rodiče se také brát "nemuseli", první dítě měli několik let po svatbě a bylo jim již 25+, ale bydleli v té době stále u rodičů.
Byl to byt jak popisuješ, krásná architektura se štuky, dvoukřídlé dveře, kachlová kamna, krásný nábytek, koberce atd., ale studené WC na konci chodby a kuchyně bez tekoucí vody.
Později se dočkali té králíkárny na sídlišti.
A jak zmiňuješ, vnímali to jako pohodlnější pro rodinu s dětmi, nemuseli nosit pěšky do třetího patra uhlí ze sklepa jako u rodičů (a kočárek, nákupy a všechno). Ale esteticky to holt byl jiný svět.
|
| neznámá |
|
(19.11.2025 16:32:13)
No, ale ta krásná architektura byla někomu vyvlastněná nebo spíš znárodněná. Moje teta takto bydlela na zámku, kde za první republiky ženy z mojí rodiny pracovaly jako služky, komunisti z něj po znárodnění udělali školu v přírodě a ona v něm pracovala jako kuchařka uklízečka a její manžel objekt správcoval. Ty teda měli krásný a velký byt těm jsem záviděla.
A komunisti opravenou stavbu nechali zdevastovat, když jej rodina puvodních majitelů (vnuk to myslím byl) dostala zpět, byl v hrozném stavu, stejně jako park okolo zámku. Skončilo to špatně, rodina zámek nechtěla, už k němu asi neměli vztah a měli veškerý majetek v zahraničí, chátral dál, až hospodářské stavení spadlo a zámek padá také.
To mi také vždy přišlo komunismu hrozné, potrhali veškeré kořeny a mnoho rodin už na ně nikdy nenavázalo, jasně, děli se horší věci než že prvorepublikový zbohatlíci přišli o majetek.
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 17:26:23)
neznama, babicka byt ziskala nejakymi vymenami kolem roku 1970, ani nevim, komu dum driv (pred rokem 1948) patril, nekdy po roce 1980 ho´vymenila za mensi....vymeny byly caste, vzdyt to vsechno byly "statni" byty, daly se jen menit, nikoliv prodavat
ja jsem pak byla u restituci starych cinzaku, pracovne....tam take vznikaly ruzne nespravedlnosti, kdyz najemci byt meli treba 30 let, cely ho zrekonstruovali a pak z nej museli bez nahrady odejit, kdyz ho restituent potreboval nebo "potreboval" pro svou rodinu...o tom jsme tady dlouze diskutovali s žufi, jejiz rodina takovy dum zrestituovala
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 21:22:12)
"No, ale ta krásná architektura byla někomu vyvlastněná nebo spíš znárodněná."
Dům, kam jsem se já narodila, byl městský činžák, netuším, jak to bylo s jeho vlastnictvím před válkou.
Ale jinak samozřejmě vily a soukromé domy byly znárodňované a obvykle rozdělované na menší jednotky.
Takový případ v naší rodině také byl, velký dům s hospodou byl sebrán rodině majitele, byla jim ponechaná jediná místnost, kde směla početná rodina bydlet, a do zbytku prostor byly nastěhovány další rodiny.
"To mi také vždy přišlo komunismu hrozné, potrhali veškeré kořeny a mnoho rodin už na ně nikdy nenavázalo"
Ano. Ať šlo o rodiny zde žijících Němců, šlechtické rodiny, rodiny emigrantů...
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(19.11.2025 16:16:21)
Sedmo,
nasi se brali, kdyz mame bylo 28 a tatovi 25. Brat se "museli" kvuli babicce. Mama delala riditelku v malotridce u nich na vesnici a mela sluzebni byt ve skole. Tata se k ni prakticky nastehoval, kdyz spolu zacali chodit. Tak se vzali, protoze tatova maminka tu ostudu neunesla. Sagra se narodila 10 mesicu po svatbe. Mamka rikala, ze jako prvorodicka v 29 letech byla rarita. Ja jsem se narofila taky ve skole. Pak skolu zavreli a tata dostal v Praze podnikovy byt 2 plus 1 v Praze a stehovali jsme se do Prahy.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(19.11.2025 16:25:32)
Naši se taky brát nemuseli, narodila jsem se 2 roky po svatbě. Družstevní byt dostali, když mi byly 4.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(18.11.2025 18:05:56)
Stát sice poskytoval levné bydlení, ale vůbec neinvestoval do údržby bytového fondu. Pamatuju si, jak všechny domy byly šedivé, s opadanou omítkou, na spoustě domů ještě v 80. letech byly stopy po kulkách z druhé světové války. Na domech byly běžně cedule Pozor, padá omítka nebo byly roky obehnány lešením, ale nic se neopravovalo. Když opravili jediný dům u nás v centru, tak jsme se na to chodili dívat jako na zázrak.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 18:14:04)
Huso, jojo, jak píše Babi, o tom jsme tu před časem debatovaly, jak vypadaly nemovitosti a jak bídně se bydlelo.
Mě vždycky fascinovaly interiéry v televizních seriálech, málokdo v reálu bydlel tak pěkně.
My jsme měli opravdu pěkné vybavení bytu na tehdejší dobu, rodiče si dali práci a sehnali nábytek, textilie, obrazy... maminka má mnohé z toho dodnes a stále to obstojí.
Ovšem bylo to umístěné v šíleném prostoru - linoleum, železné zárubně, odporné dveře s plastovými klikami, plechová kuchyňská linka, zlatým hřebem bylo to papundeklové jádro - brr!
A tísnilo se nás tam na pár metrech více než zdrávo, dneska by to byl sociální případ.
|
| susu. |
|
(19.11.2025 10:31:46)
Nevím Ropucho, co jsem chodívala ke kamarádkám, tak to průměrné bydlení měly doma všechny.
Ano doplňky v západním katalogu od Otta, byly fakt jinde, ale český průměr byl přijatelný, zabydlený, i když málo nápaditý.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 11:04:50)
Susu, no ano, většina lidí měla doma socialistický průměr.
V televizi se obvykle ukazoval úhledný nadprůměr.
|
| susu. |
|
(19.11.2025 11:09:04)
mně to teda v bydlení až tak nepřišlo.
Ale braly mě oblečky podobně starých dětí ve filmech, ty mi vždy lepší než to, co bylo okolo mě, přišly. A když to vidím teď, tak mi to tak vůbec nepřijde.
|
|
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 16:01:08)
susu, treba moje babicka mela bydleni hodne nadprumerne, 70. leta...bydlela ve starem cinzaku na Vinohradech, mela nekolik pokoju, vysoke stropy, vysoka okna, mela byt krasne zarizeny vecmi jeste z 1. republiky, sklenene vitriny s porcelanem, vsude koberce.....teda je pravda, ze zachod byl na konci bytu, uplne malinky, studeny a strasidelny a koupelna byla "zbastlena" u kuchyne, malinka, ale meli velky obyvak zarizeny jako na zamku vcetne piana a tri dalsi pekne pokoje....ovsem bylo to 4. patro bez vytahu a prujezd dole mi taky pripadal strasidelny stejne jako schody do sklepu....a ulice taky nic moc, zadna zelen siroko daleko
my s rodici naopak bydleli mimo Prahu v panelaku, vsechny byty byly stejne a cca stejne zarizene, ale vsude kolem spousta zelene, hriste, prolezacky...fajn bydleni pro rodiny s detmi
|
|
|
|
| susu. |
|
(19.11.2025 10:35:07)
Huso, já si to pamatuju taky tak - smutné šedivé dobité, nevzhledné.
Bavila jsem se s podobně starým známým a on to vůbec nevnímal, jejich "městečko prý bylo pěkné". Shodou okolností to městečko znám a hezké mi to tam nepřijde ani teď.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 11:10:16)
"on to vůbec nevnímal, jejich "městečko prý bylo pěkné". Shodou okolností to městečko znám a hezké mi to tam nepřijde ani teď"
Susu, všímám si celoživotně, že někteří lidé mají zvláštní vnímání svého okolí a celkově zvláštní estetické vnímání.
Že lidem nevadila ta ošklivost, špína, nepořádek, zanedbanost... to mi nejde na rozum.
A nejde mi to na rozum ani dneska, i dneska lidé snesou ledacos nebo si dokonce libují tam, kde mě obrazně řečeno "bolí oči".
|
| susu. |
|
(19.11.2025 11:19:20)
"dokonce libují tam, kde mě obrazně řečeno "bolí oči"."
JO, tohle moc dobře znám.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.11.2025 11:25:32)
"smutné šedivé dobité, nevzhledné."
ono to bude taky o tom, kdo kde žil... já třeba celé dětství měla dojem, že se neustále staví, buduje, opravuje, přibývají domy zářící novotou, pod lešením se rodí nové fasády... z naší malé vesnice se stávala středisková obec, okresní městečko se renovovalo (pravda, růžová na fasádách přišla až s revolucí ), krajské město rostlo přímo exponenciálně... ale teda těsně po příchodu do prahy (1991) jsem byla zděšena tou neutěšeností některých částí města, těmi propastnými rozdíly mezi jednotlivými ulicemi... a následoval další šok, kdy se rozhořel porestituční boj (staro)nových vlastníků s památkáři a spousta domů byla zbořena, či "renovována" dost šíleným způsobem...
|
| susu. |
|
(19.11.2025 11:34:48)
Rose, je to možné, my byli okresní město, ale opravy se tu moc neprováděly. Taky jsme se chodili dívat když, řízením osudu, opravili jeden z domů v historickém centru. Město naopak krásně prokouklo až po revoluci.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 12:07:21)
Rose, což to ono se budovalo a stavělo stále, to je pravda.
Ale výsledkem byl všudypřítomný nepořádek, jak zmiňovala Husa, lešení všude, výkopy všude, nekonečné trvání a co bylo výsledkem, to je leckde k vidění dodnes. Estetika k pláči. (Devadesátá léta estetiku příliš nevylepšila, vylepšila jen profesionalitu procesu.)
|
| Stará husa |
|
(19.11.2025 12:20:16)
Ropucho, spíš se stavěla sídliště, ovšem za cenu toho, že se lidé stěhovali do domů, které stály uprostřed staveniště, nebudovaly se ani chodníky, natož nějaká infrastruktura. Staré se nechávalo chátrat, na to nebyly peníze.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 12:27:44)
Huso, to je pravda, stará zástavba chátrala, ale kromě bytových paneláků se stavěly i různé ty obchodní, kulturní nebo administrativní budovy, které straší v každé obci.
|
|
| byvala radka |
|
(19.11.2025 17:59:52)
Nejlepsi cas, nove sidliste, kam jsme se v mych sedmi letech nastehovali. Dokola staveniste, boudy, obrovske kaluze laguny, na kterych jsme se jako decka plavily na polystyrenech. V zeleznych stavebnich boudach si delali klubivny a hrali di na rychle sipy. Pitvali pulce a sledovali vyvoj zaby
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.11.2025 12:37:53)
ropucho, já ti rozumím, na druhou stranu já žila na vesnici, kde fakt fungovaly takové ty akce Z, kdy jsme jako pionýři dělali brigády jak v lese, tak v obci, jako žáci školy se starali o zeleň kolem školy a podobně... taky jsme měli posádku, ledacos udělali vojáci... vlastně po revoluci ta naše vesnice zažila dost propad a nějakou dobu trvalo, než se k tomu vedení obce postavilo... a musím uznat, že teď je to moc hezky opečovávaná obec, i když už nejsou peníze a pracovní síla od vojáků (posádku tam zrušili)
|
| Jerry G. |
|
(19.11.2025 12:47:19)
Rose,
ja myslim, ze u vas to bylo dane posadkou. V te vesnici proste vic penez nez jinde.
Ja si pamatuji. Moji spoluzaci sice meli vsichni bydleni, nekdy v byte 2 plus 1 bydlela rodina s detmi plus deda s babickou.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 12:49:44)
Jerry, to je také pravda, že obec s posádkou mohla být v ledasčem privilegovaná.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 12:48:55)
Rose, věřím, že v malých obcích toto komunitní fungování bylo živé.
U nás to fungovalo obdobně i na městském sídlišti, sázela se zeleň, byly úklidové brigády, ale že by to nějak významně pozvedlo úroveň veřejného prostoru, to se mi nezdá. Spíš to bylo takové zoufalé přehození iniciativy na občany, protože stát byl schopný s vypětím sil smontovat ty paneláky uprostřed bahna, ale návazných služeb už schopný nebyl.
|
| Stará husa |
|
(19.11.2025 13:12:58)
My jsme se po svatbě přestěhovali do nového sídliště a několik let jsme žili uprostřed hromad stavební suti a bahna, s jedinou telefonní budkou, která častěji nefungovala než fungovala, samoobsluha byla smontovaná z likusáku, dětská doktorka měla ordinaci v jednom bytě. Jezdil tam kyvadlový autobus z konečné tramvaje, který býval tak přeplněný, že jsme se tam kolikrát nedostali ani napodruhé.
Jo, je pravda, že v centru postavili nový Prior a KV KSČ.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.11.2025 16:04:55)
Huso, tak tak, sídlištní pediatrická ordinace v jednom z bytů.
|
| 77kraska |
|
(19.11.2025 16:06:58)
Ropucho, ja zazila jeste na sidlisti na zacatku 90. let, ze urad mestske casti byl v jednom z panelaku, takze kancelare byly v bytech...davno jsou z ních byty...lekari byly taky v panelakach, vlastne jeste nedavno jsem chodila do takoveho "bytu" k zubarce
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(18.11.2025 19:29:07)
"Stejná blbost je porovnávat ceny potravin a opomenout situaci s cenami bydlení, ať nájmy nebo ceny bytů v OV."
Okolíku, proč tak ostře? Porovnání cen potravin a benzínu hloupé není, je to standardně sledovaný dílčí ukazatel. Magrata zmiňovala nespokojené důchodce, kteří tvrdí, že se dříve měli lépe než teď. Většina současných důchodců hypotéku nebo tržní nájem neplatí
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 22:31:06)
Čumčo, jestli nějaký důchodce poměřuje svou životní úroveň pouze podle cen potravin, tak je slušně a mírně řečeno omezený.
I kdyby se vůbec neřešily výdaje na bydlení, je tady celkově nesrovnatelná realita oproti čtyřem poválečným desetiletím pod vládou komunistů.
Vím, že jsou lidé, které nic jiného než ceny nezajímá, kteří nehledí dále než do svého žlabu, ale chápe se mi to opravdu obtížně.
|
|
|
|
|
| Gavašetka |
|
(18.11.2025 9:37:44)
Dáky všem za zajímavé sdílení, nejen k 17. listopadu, ale i ke starší historii. Mám to hodě podobně, jako jste to tu některé psaly, hodně jsem byla uvízlá v období 2. světové, protože se holt pořád připomínala a i v rodinné historii byly nějaké vzpomínky typu totální nasazení apod. A když do Prahy jezdily autobusy německých turistů, vždycky jsem si je prohlížela a v duchu si říkala, co asi tenhle starší pán dělal za války? V r. 1968 mi bylo 5, takže to mám jen útržky vzpomínek, ale máma mi ze sklepa, když už jsem byla v pubertě, vyndala schované Mladé světy a to jsem teda koukala, jaký to byl závan svobody.
1989 jsem prožila už jako mladá dospělá (bylo mi 26), na tu euforii a naději nikdy nezapomenu. Souhlasím, že ty pozitivní emoce se těžko zprostředkovávají.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 12:27:55)
"a to jsem teda koukala, jaký to byl závan svobody."
Gavašetko, ano, muselo to být intenzivní.
Mně to zprostředkovala nejen tehdejší kultura, ale i rodinné události - poprvé a naposledy v roce 68 mohl přicestovat příbuzný žijící v emigraci. Návštěva z USA, to bylo něco! Rodiče tehdy měli před svatbou, přivezl jim darem krásné věci, já z dětství ještě pamatuji třeba krásný kabát, který tatínek nosil celá desetiletí.
S dotyčným příbuzným nám následně komunisté utnuli nejen osobní styk, ale postupně i korespondenci, jeho nejbližší zemřeli, aniž by se dozvěděli, kdy a kde zemřel on.
Nesnáším, když tenhle hnus někdo lakuje na růžovo.
|
| Gavašetka |
|
(18.11.2025 12:31:06)
No, to je odporné... Co v lidech je a co vyleze na povrch, když k tomu mají příležitost. To je to, z čeho mám obavy. A může se to stát s jakékoli zemi, ne že ne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2025 12:50:28)
Gavašetko, ano.
Často na to myslím, když se lidé kolem mě dopouštějí malých "sviňárniček", že kdyby nedej Bože šlo o životy, tihle lidé by se klidně dopouštěli i "sviňáren" velkých. Přesně tak, jak to známe z historických filmů.
|
|
|
|
|
| susu. |
|
(18.11.2025 10:24:47)
Hmm, já se teda těšila hlavně na ten volný den a dost mě mrzelo, že v Brně tak strašně pršelo.
Jinak jsem ráda a tehdy, to mi bylo dvacet, jsem velmi aktivně revolucionovala.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(18.11.2025 13:56:42)
já byla v 7. třídě a o politice jsem věděla víceméně kulový
naši to prožívali s jistou schizofrenií, kdy se ze všeho nejvíc báli, aby táta nemusel jet zasahovat, jakožto voják... to si i pamatuju, že doma táta říkal, že má hrůzu, že by museli jet do maďarska a že doufá, že to tam vyjde, a třeba to přijde i sem... a já nechápala, proč by se bál jet do maďarska, já tam byla asi o dva roky dřív na táboře a bylo to tam fajn 
a pak jak jsme pořád nechápaly s kamarádkama, co se teda jako děje a domluvily jsme se, že se půjdeme po vyučování zeptat naší češtinářky, jednak jsme ji považovaly za informovanou, jednak nás měla ráda a hlavně nebyla místní a neznala se osobně s rodiči a ona byla skvělá a všechno nám to trpělivě a jemně vysvětlovala, a bylo to moc fajn odpoledne... a další den už jsme si malovali trikolory a připínali je na trika
|
|
| byvala radka |
|
(18.11.2025 19:31:40)
Ja si vzdycky vzpomenu na pocit, ze "prozivam dejiny, ze je tvorim". Do te doby dejepis nudny predmet a zivot mi prisel takovy beztvary. Najednou jsem byla ve viru udalosti, dejiny se opravdu "dely".
Pak si pamatuji, ze uz v devadesatem jsem byla z nekterych veci rozcarovana, Ride kravo, Acko-noviny anarchistu, slusne lidi, kteri hromadne z poltiky odchazeli atd...
|
|
| Vážný2 |
|
(20.11.2025 10:38:54)
Byl jsem se podívat na projekci v CAMPu (Centrum architektury a městského plánování), kam teď chodím častěji, kvůli Metropolitnímu plánu a jeho připomínkování...
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)