Re: Návrat k sobě

Ahoj. Přeju hodně sily. Asi to vždycky hrozně, hrozně bolí, ale z toho, co píšeš, mi přijde, že jdeš správnou cestou. Může to být dlouhé a bolavé, za mě záleží i na kontextu materiálním ( já zůstala sama na mateřské, dvě děti, hypotéka, bylo to hodně těžký), ale až to bude za Tebou , až tím projdes, budeš hodně silná. A hodně svobodná. Já nemohla dlouho dojit k pochopení, že prostě vztah sám člověk nevybuduje. Když není snaha, tak smůla. Že prostě půjdeš jen do mínusu ...a vlastně vidím i ženy, které onemocněly. Nějak jim tohle snažení přes sebe sama požírá duši a pak i tělo. Jako jo, závidím těm, komu se to podařilo: vybudovat kvalitně hezkou, funkční, stabilní rodinu. Je to pro děti i partnery nejvíc. Ale mně se třeba prvotní volba nepodařila. Tak nemá smysl už brečet. Je dobré to vzít jak je, uvědomit si, že sebou to nese i velikou sílu a svobodu.clovek má plány , ale život často vede jinudy. A určitě tě čeká spousta hezkého a spousta zajímavého zjistíš sama o sobě.