Re: Návrat k sobě

Já jsem nechtěla být dospělá, protože být dospělá znamenalo jen potíže s starosti. Netoužila jsem prožívat na vlastní kůži dobrodružství, o kterých jsem četla v knihách, protože mi bylo už v tom raném dětství jasné, že to ve skutečnosti nebylo nic příjemného. Jasně, chtěla jsem mít přátelé jako byly Rychlé šípy nebo aspoň Vlaštovky a Amazonky, ale netoužila jsem ztroskotat na ostrově jako Robinson ani strávit pět neděl v balóně.
Být dospělá a samostatná mi nepřijde jako nic úžasného. Když si vzpomenu na tu hrůzu, když jsem přišla o práci a celých 6 měsíců jsem se bála, z čeho budu žít, když žádnou nenajdu! Jak jsem byla vyřízená z toho, když mě opustil můj BM. Nebo jen stačilo období cca 7 let, když byly moje děti téměř tahem nemocné. Děkuji pěkně za takovou dospělost. Zlaté dětství, kdy za mě všechno řešili rodiče a já si bezstarostně žila. Nejen v 5 letech, ale i ve 20.