Re: Návrat k sobě

Moje zkušenost je a není podobná. Roky jsem se odhodlávala ukončit manželství, ve kterém mi nebylo dobře, taky jsem měla na hrbu všechno, chybělo mi sdílení, asi nejvíc. Když už jsem byla rozhodnutá, velmi krutě zasáhnul osud v podobě vážné nemoci manžela. Nemohlo to dopadnout dobře... Péče o něho, příprava dětí na přijímačky na SŠ a vše, co pak následovalo, bylo peklo.
Ale já jsem naštěstí měla s kým to probírat, moji kamarádi mě podrželi, rodina taky.
Teď už jsou děti dospělé a já jsem nechtěla do druhé půlky života jít sama. A měla jsem štěstí. V novém vztahu od začátku zažívám neuvěřitelnou otevřenost a upřímnost na obou stranách. Po letech, kdy jsem věděla, že když něco neudělám já, tak to nebude, nastal obrat. A toho sdílení, které mi tak chybělo, teď mám hromadu. Nevěřila bych, že mě něco takového ještě potká.
Chtěla jsem tím svým příběhem dát naději, že když člověk nějak ustojí horší časy, může přijít něco moc hezkýho.