Re: Návrat k sobě

cherie, připomněla jsi mi, jak jsem se v práci loučila ve svou ohromně milou kolegyní, a po rozloučení jsem si všimla, že mi napsala na stůl vzkaz "nikdy nezapomeň, že na prvním místě jsi ty a co chceš ty". Znělo mi to tehdy tak jako sobecky (a bylo mi z toho textu lehce nepříjemně) a nevěděla jsem, proč mi tohle vzkázala...

ale i odborník při terapii mi neustále dával otázky: "Ale proč jste to děláte vy? Proč zrovna vy a ne někdo jiný, kdo je blíž? Proč na ně berete ohledy, když oni zjevně neberou ohledy na vás?" Moje odpovědi, že nikdo to dělat nechtěl, nikdo jiný nezbyl, a brát ohledy je sakra normální, mu nepřišly dostatečné. Docela jsem po cestě z terapie zuřila, ale asi na tom něco bylo
Často se potom opakovalo poukazování na to, že jsem spoluviník té situace, protože jsem dopustila, aby na mě někdo tlačil a aby posunoval mé hranice ve svůj prospěch. To se mi tenkrát taky hrozně nelíbilo