Re: Návrat k sobě

K_at, nemluvil, mluvím jen já... Dlooouhe monology, kdy z něj páčím každé slovo :) Tedy teď už ne, už jen pozoruju, reaguju. On není moc mluvící typ (je vůbec nějaký muž?), ale hlavně má problém s pocitem méněcennosti. Pak každý můj návrh, co bych potřebovala jinak, bere jako útok a vlastní selhání - a buď zamrzne, uteče, nebo se mnou soupeří. Dlouho jsem hledala chybu v sobě, ve svém podání. Snažila se změnit způsob komunikace. Došlo to tak daleko, že jsem už kontrolovala každé slovo, tón, nemohla se uvolnit. A stejně to neslyšel...

A kamarádky, jauvajs. Tohle je smutné téma. Ta co podržela, poradila, jsem byla spíš vždycky já. Mě lidi přirozeně vyhledávají jako vrbu - jsem takový filozof a terapeut v jednom (dnes je to i moje práce). Těší mě to, naplňuje, tak jsem dávala do roztrhání těla. Jen když jsem sama potřebovala, nikdo tu nebyl, max jsem dostala povzbuzení typu "ty jsi silná, to zvládneš". Postupně jsem tu nerovnováhu začala vidět, přestala automaticky dávat a "kamarádky" tu novou roli neunesly. Už jsem to psala níž... Jdu teď takovou hodně osamělou cestou vymezování se ve všech směrech. Totální rekonstrukce života 🌀