Re: Návrat k sobě

Tábory jsou různé, na prvních dvou jsem zažívala daleko větší omezení, než doma. Je to takový ten pro mě nejhorší druh nudy, kdy člověk musí něco dělat, co ho nudí, a nemůže si ani snít, protože se musí věnovat té činnosti. Typicky se to též děje při frontální výuce ve škole.
Ale jako jo, chápu, co myslíš.

V dětství jsem největší svobodu zažívala jako dítě 3-4 roky, kdy nás s bratrancem měla většinu času na starosti babička, která se o nás starala způsobem "uvařím, večer uložím". Jinak celé půldny netušila, kde se pohybujeme (bratranec byl jen o dva roky starší), pak jsme dorazili kvůli hladu na oběd a na večeři. Po večeři jak padla tma, tak domů. Akční rádius vesnice a cca 3 km kolem
V mých 4 naši získali byt a začali jsme bydlet spolu jako rodina v Praze, a pak jsem tuhle volnost zažívala v mnoha týdnech o prázdninách. Dělaly jsme si my děti doslova co nás napadlo, a popravdě je div, že jsme přežily a víceméně ve zdraví.

EDIT: no a je pravda, že k téhle volnosti jsem se vlastně vrátila. Akorát to jídlo si musím sehnat sama